Deník Referendum Svět

Kdyby se volby do polského parlamentu konaly uplynulý víkend, zvítězila by Občanská platforma (OP) dosavadního premiéra Donalda Tuska. Podle volebního modelu institutu Homo Homini, zpracovaného pro list Dzenik a Polský rozhlas, by ji odevzdalo hlasy 30,1 procent voličů. Jenom o procento méně by ovšem získalo Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského. To je od roku 2007 sice soustavně nejsilnější stranou opozice, ovšem tak malý rozdíl mezi oběma stranami nikdy nebyl.

Průzkumy jiných agentur příslušný nástup konzervativců z PiS rozporují – například čísla TNS OBOP, která cituje Gazeta Wyborza, přisuzují OP 34 procent hlasů, zatímco PiS 29 procent. Trend je nicméně zřejmý. A jelikož Poláci zvolí nové zákonodárce již v neděli 9. října, stává se možná porážka liberálů (či mediálně vděčněji: Kaczyńského vítězství) zásadním publicistickým tématem.

Během neděle, pondělí, ale i předchozích dní (rozdíly mezi oběma stranami se výrazně snižují od druhé poloviny září) se o výklad jevu pokusily jak komentátoři liberální Gazety, tak autoři konzervativnější Rzeczipospolite. Shodli se hned na několika důvodech, které lze v podstatě sloučit do tří.

Kampaň a tradice
Za prvé, Občanská platforma vede poměrně fádní kampaň. Premiér Tusk se rozhodl objet autobusem („Tuskobusem“) zemi. Zastavuje  v důležitých obcích a debatuje s místními. Jeho vládě se podařilo v minulých letech udržet hospodářský růst, stoupla však nezaměstnanost, a to mezi mladými (skupina 18-24 let) až na 25 procent. Jaroslaw Kaczyński vykládá poměr těchto dvou čísel jako obětování mladé generace trhům, což musí Tusk na každé zastávce složitě vyvracet.

Kampaň Práva a spravedlnosti je naproti tomu úderná, svižná až demagogická, ale potenciálním voličům PiS srozumitelná. Dle komentátorů z obou listů velmi připomíná styl, jakým se Jaroslaw Kaczyński prezentoval před prezidentskými volbami loni na jaře: klade důraz na národní hrdost, zdravý rozum, „pravdu“ a konzervativní pojetí sociální solidarity. Kaczyński rovněž znovu využívá památky bratra Lecha, který ve funkci polského prezidenta zahynul při pád letadla u Smolensku.

Dalším důvodem, který připouštějí komentátoři z obou názorových proudů, je tradiční mobilizace venkovských voličů krátce před volbami – pro Polsko typický jev. Podobně jako v České republice stoupají v závěru kampaně preference dvěma největším stranám, v Polsku posilují konzervativci. V roce 2005 díky tomuto s překvapivým rozdílem vyhráli, přestože průzkumy dlouho přisuzovaly úspěch liberálům.

Nové strany
Je-li řeč o liberálech a konzervativcích, patří se připomenout, že v polském prostředí je jádro konceptů posunuto víc k nacionalismu a tradicím. Ani Občanská platforma nezpochybňuje důležitost vlastenectví, úlohy katolické církve ve společnosti či rodinných hodnot. Na rozdíl od Práva a spravedlnosti se jen nebrání privatizacím, nevyzdvihuje potřebu vnímání Polska jako historické velmoci a nepracuje tolik s pojmy jako dobro, morálka či dějinná úloha.

Polsko úspěšnou liberální stranu v západoevropském slova smyslu nikdy nemělo. To se teď ovšem může změnit. Třetím důvodem nástupu konzervativců jsou totiž proměny v polské stranické nabídce. Teprve minulý rok vzniklo takzvané Hnutí Palikot, sdružené okolo bývalého významného představitele Občanské platformy Janusze Palikota. Toto hnutí jde do letošních voleb s obhajobou práva na potrat i eutanázii. Navíc chce zrušit výuku náboženství na polských školách, legalizovat měkké drogy a prosadit možnost sňatků osob stejného pohlaví. Hnutí láká zejména mladé voliče a dnes má 9procentní (Homo Homini), respektive 8procentní (TNS OBOP) podporu.

Palikot se ostře vymezuje vůči Kazcyńskému a PiS – jeho voliče tedy neodlákává. Na úkor Palikotovy obliby však ztrácí Občanská platforma. Kazcyński nad to vystoupil v posledních dnech s tezí, že Palikotův projekt byl s OP dopředu konzultován a obě strany chystají nemravnou koalici. Tato a podobná rétorika získává PiS hlasy i umírněnějších konzervativců, kteří se rovněž v roce 2010 od Kazcyńského strany odtrhli. Jejich uskupení Polsko především má v průzkumech asi 3procentní podporu. Pro vstup strany do Sejmu je to málo; k vítězství PiS by ale přetažení těchto voličů stačit mohlo.

Lidovci a levičáci
Vedle zmíněných stran stojí za zmínku ještě dvě další: Polská rolnická (resp. lidová) strana (PLS) a Svaz demokratické levice (SDL). Obě existují v zemi již dlouho a obě se také dostávají pravidelně do obou sněmoven. Soudě dle průzkumů, letošek nebude výjimkou. Homo Homini připisuje PLS podporu 10,4 procent rozhodnutých voličů a SDL 9,9. Podle TNS OBOP mají obě uskupení přibližně 6procentní podporu.

Mnohem zajímavější než tato čísla je ovšem způsob, jakým si dokázaly PLS i SDL najít místo v měnícím se politickém prostoru. Lidovci strávili minulé čtyři roky ve vládní koalici s mnohem výraznější Tuskovou Občanskou platformou; přesto byli vidět i slyšet. Jejich předseda Waldemar Pawlak si jako ministr hospodářství vytvořil image velice podobnou politikům české Strany zelených v Topolánkově vládě. Začal vystupovat jako moderní, velmi otevřený člověk, přítel všech inovátorů, moderních technologií i ochránců přírody. Strana se posunula více doprava (k důrazu na individualitu a svobodu jednotlivce). I tak si však dokázala obrazem slušného a umírněného uskupení udržet i tradiční voliče.

SDL vede do letošních voleb Grzegorz Napieralski. Politik, jemuž se podařilo zaujmout překvapivé množství voličů v loňských prezidentských volbách, si ve straně prosadil důraz na spolupráci s ostatními zeměmi v Evropě. Slibuje přijmout i tu sociální legislativu, z níž si minulé polské vlády vymohly v rámci EU výjimku. Z postkomunistické minulosti SDL zůstal v profilu strany cíl zlepšení vztahů s Ruskem (SDL prosazuje koncept Kaliningradského trojúhelníku – užší spolupráce mezi Polskem, Německem a Ruskem). Z trendů nových levicových politik pak strana zdůrazňuje potřebu vyššího zdanění nejbohatších vrstev.

Většina komentátorů i přes poslední trend očekává vítězství Občanské platformy, která si následně zvolí koaličního partnera. V úvahu připadají jak palikotovci, tak lidovci, ale dokonce i SDL. Právo a spravedlnost by hledalo spojence k vládnutí hůře. Značná část publicistů přitom dnes zakončuje svoje prognózy podobnou tezí jako vloni: Do výsledků výrazně promluví dosud nerozhodnutí voliči. Dle Homo Homini bylo o uplynulém víkendu pouze 44 procent dotázaných pevně rozhodnuto, koho volit. 10 procent oslovených Poláků přímo uvedlo, že si vybere až v posledních dnech.