Znamení zmaru

Před sídlem polského premiéra se v pátek zapálil devětačtyřicetiletý Varšavan. V dopise, který poslal premiérovi a redakcím několika novin, píše o finančních problémech. O práci prý přišel, když poukázal na porušování předpisů na daňovém úřadě, kde byl zaměstnán.

Má parlamentní zkušenost říká, že se na poslanecké kanceláře často obracejí lidé v dramatické situaci. Stává se ale, že když jejich slova prověříme, ukáže se, že situace, jak ji popsali, nebyla pravdivá. V tomto duchu reagoval poslanec Občanské platformy Adam Szejnfeld na zprávu o muži, který se v pátek před polednem zapálil před sídlem polského premiéra.

Podle zpráv polských médií si muž v dopise, který zanechal na lavičce v přilehlém parku, stěžoval na finanční problémy: „Má rodina zůstává bez prostředků k životu, protože exekutor zabavil nás jediný zdroj existence.“ Z práce na daňovém úřadě v jedné z varšavských čtvrtí byl propuštěn po zhruba roce, když se podle svých slov odmítl podílet na přestupcích, které na něm vyžadoval jeho zaměstnavatel. Šlo o odklady kontrol oznámených podezření z daňových deliktů nebo likvidaci dokladů o zahájení vyšetřování.

Motiv činu zjevně nebyl politický. Z jednotlivých charakteristik, které muži přiřazují polská média, vychází jako člověk, který – ať už z jakýchkoli důvodů – nezvládl komunikaci s aparátem. Své podněty posílal hromadným e-mailem. V posledním zaměstnání na zmíněném daňovém úřadě vydržel jen rok. Poté nesehnal práci v administrativě, takže pracoval coby člen ochranky v supermarketu, kde onemocněl. Jeho příjmy obstavil exekutor. Zároveň jsou tu motivy šikany ze strany nadřízených, která ho mohla do dané situace a rozhodnutí demonstrativně se zapálit přivést.

Polský prezident vyzval strany, aby nezneužívali případ v předvolební kampani, a lidi, aby věnovali pozornost svým sousedům a blízkým, protože často k pomoci stačí „obyčejný rozhovor, rada nebo posílení na duchu.“

Na začátku citovaná slova poslance Szejnfeld mohou událost, která se odehrála v pátek ve Varšavě, vystihovat. Odehrála se ale zároveň v době, kdy se do situací, které jednotlivec není s to samostatně řešit a ve kterých se nemůže o pomoc obrátit ke státu, dostává čím dál více lidí. V polských novinách se třeba pravidelně píše o exekutorech zabavujících důchodcům tolik prostředků, že je třeba zvýšit částku, kterou zabavit nelze.

Událost z páteční Varšavy je v takovém kontextu znamením zmaru. Nenajde ohlas, protože na rozdíl od vlny sebezapalování v Evropě konce šedesátých let a v severní Africe letos na jaře postrádá pozitivní motivaci i politický motiv. A je projevem osobní rezignace, ke které se nelze připojit a na které nelze stavět kolektivní hnutí.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Stanislav Hošek - Český těšín

Zatím dobré. Pondělí, 24.Října 2011, 17:40:10

Politická strana ústavních činitelů je zatím v klidu. Společnsot přece neexistuje, takže každý občan je osamocen. A když to neunese, tak se zabije, některý idealista třeba demostrativně sebeupálením před institucí ústavních činitelů. Horší to bude, až se někteří jednotlivci spojí a…třeba nezapálí sebe, ale…

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.