Nemocný člověk, duševně chorý, šílenec, pomatenec… Tato a podobná slova padají na adresu norského teroristy Breivika ze všech stran. Jako bychom neuměli přijmout skutečnost, že k člověku, k lidské povaze, patří bohužel i to zlé, včetně toho, co (nesprávně) označujeme jako „nelidské“. Krutých vražd se podle této logiky dopouští vyšinutý jedinec, který je od běžného lidského chování zcela odtržen.

Označit za šílence někoho, kdo provede hrůzný čin či se svým chováním obdobně vymyká z běžných představ, je pro svou jednoduchost svůdné - můžeme tím odůvodnit prakticky cokoli a dál zavírat oči nad tragickým rozměrem lidského konání a jeho důsledky, včetně smazávání hranic mezi dobrem a zlem. A navíc to odporuje našim zkušenostem: cílené vyvražďování v bolševických gulazích a v nacistických vyhlazovacích táborech bylo naplánováno od úřednických stolů.

Breivik nepostupoval odtrženě od okolního dění. Kdybychom tvrdili, že v jeho případě jde čistě o čin extremisty, dopustili bychom se nepřesnosti, naše sdělení by bylo neúplné. Breivikův teroristický atentát není ojedinělým činem, ale přímou součástí vlny fanatismu, která prochází napříč zeměkoulí.

Fanatismus odpůrců fanatismu

Popsat cestu k současnému vzedmutí fanatismu v našem kulturním okruhu není snadné. V polovině dvacátého století se latentní nenávist k odlišnostem dostala na povrch hospodářskou krizí. Dnešním hlavním zdrojem je nejspíš velmi krutý fanatismus islamistický, respektive reakce na něj. Z některých odpůrců islamistického fanatismu se postupně stali fanatici protimuslimští.

Islamističtí teroristé tak dosáhli svého: stejně jako oni ztrácíme úctu k lidskému životu. A mnohem více než dříve se utíkáme ke zjednodušenému uvažování, které přináší černobílý pohled na svět, k pocitu, že „naše pravda“, je „pravdou Boží“, k nesnášenlivosti a k ideologickým poučkám a klišé, kterými změnu svých názorů i její důsledky sami sobě i navenek odůvodňujeme.

Co se týče fanatismu, nakupoval jsem u odborníka. Izraelský spisovatel Amos Oz v eseji Jak vyléčit fanatika (nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, 2006) popisuje prastarý konflikt mezi fanatismem na jedné straně, a tolerancí, pluralismem a pragmatismem na straně druhé ve vztahu k současnému dění ve světě, následovně: