Na smrt norských soudruhů

Michael Hauser

Jak je vidět z Breivikova teroristického útoku, ultrakonzervativní pravice v sobě skrývá síly, které mohou vybuchnout kdykoli a kdekoli. Ještě před pár dny to bylo za hranicí politické představivosti. Čin by měl především probudit levici.

„Hrůzné, ale nutné,“ prohlásil Anders Breivik o svém činu. Naznačuje tím, že přichází nový druh politiky, který se v Evropě dosud neobjevil. Známe levicový terorismus sedmdesátých let, známe islámský terorismus, ale ultrakonzervativní a křesťanský terorismus jsme zatím nepoznali. Logika je podobná jako u levicového terorismu: násilný akt má vyburcovat z letargie spřízněné duše, má vyvolat radikalizaci společnosti a nastolit bojovou dělící linii mezi námi a našimi nepřáteli. Ale mezi levicovým a pravicovým terorismem je ten rozdíl, že levicový terorismus se aspoň v první vlně (první generace německé RAF nebo italských Rudých brigád) zaměřuje na symboly represivního systému (představitele bank, velkého průmyslu, soudů) a odmítá útoky proti neprivilegovaným (kvůli nimž to koneckonců všechno dělá). Pravicový terorismus, jak vidíme na rasisticky motivovaných útocích proti Romům nebo přistěhovalcům, se obrací proti těm, kteří se něčím odlišují od lidí tvořících „národ“, nebo bojuje proti těm, kteří narušují „evropské tradice, kulturu a identitu“, jak se praví v Breivikově kompendiu „2083 — Evropská deklarace nezávislosti“.

Cílem levicového terorismu je vyvolat revoluci, která odstraní represivní systém, jenž prohlubuje nerovnost lidí, cílem pravicového terorismu je očistit společnost od rozkladných a rušivých živlů a vztyčit zdi, které nás před nimi budou chránit. Východiska jsou přesně opačná. U levicového terorismu to je teze, že tu vládne systém (kapitalismus, imperialismus), kdežto pravicový terorismus předpokládá, že tu je nějaké společenské tělo se souborem jistých vlastností a hodnot, které se nakazilo cizími kulturami, amoralismem, multikulturalismem a rozkládá se.

Zvláštní kombinací obojího je nacistický národní socialismus a jeho dnešní varianty. Ten mluví o kapitalismu jako o problému, ale chápe jej tak, že je to systém vybudovaný a udržovaný národem či rasou, ztělesňující hamižnost, vychytralost, lásku k penězům, tedy Židy. Pokud se je podaří odstranit, kapitalismus se změní v národní socialismus, v němž nebudou vládnout nízké pudy, nýbrž národní solidarita i v ekonomickém životě. A nacisté opravdu zaváděli některá opatření, které pak známe z poválečných sociálních států, např. státní intervence, boj s nezaměstnaností, sociální zabezpečení.

Pokud vycházíme z toho, že tu je systém (globální kapitalismus nebo nějaký lokální systém, jako je český mafiánský kapitalismus), pak řečem o morálce a hodnotách příliš nevěříme. Daný systém, globální či lokální, vymezuje pravidla hry a určuje chování jednotlivců i  společenských skupin, vrstev, tříd. Není to nějaký strohý determinismus, nýbrž pouze vědomí toho, jak dané mocenské, ekonomické nebo institucionální praktiky vyžadují nebo naopak vylučují určité typy chování. Systém mafiánského kapitalismu plodí i takové paradoxy, že ten, kdo jedná morálně nebo ve shodě s oficiálními pravidly je potrestán. Jak známo, Libor Michálek musel ze Státního fondu životního prostředí odejít poté, co oznámil pokus o korupci. Není to tak, že nám vládnou lidé, kteří jsou svou přirozeností korupčníci, nýbrž ten, kdo vládne, musí být korupčník, aby mohl vládnout.

V této souvislosti není na škodu připomenout, co francouzský marxista Althusser mínil teoretickým antihumanismem. Šlo v něm o to, že se na člověka díváme především jako na prvek určený vztahovým systémem, v němž žije, a ne jako na bytost s určitou přirozeností nebo vlastnostmi (inteligencí, hloupostí, pracovitostí, leností, odpovědností, neodpovědností). Konzervativismus, který v člověku vidí určitou přirozenost, totiž vede k následujícímu politickému postoji: věci se změní k lepšímu, až lidé budou inteligentní, pracovití, odpovědní. Ale když se to s lidmi stále nelepší, co dál? Rezignovat nebo všechno posypat práškem? Anders Breivik z konzervativismu vyvodil jiný závěr: vymýtit ty, kteří kazí lidskou přirozenost.

Teoretický antihumanismus se nezabývá tím, jací lidé jsou, nýbrž se ptá na to, jací být musí, aby mohli fungovat jako prvek systému. Nekončí u toho, že nelze nic změnit, protože lidé jsou špatní. A neplyne z něj ani Breivikův závěr, že špatnost má kořeny, které je nutno odetnout. Teoretický antihumanismus usiluje o nalezení cesty, jak změnit systém a tím změnit uspořádání prvků, tj. reálnou pozici lidí ve společnosti.

Současný rozmach radikální pravice se dá přičíst na vrub toho, že zesláblo vnímání systému. Na vině dnešního marasmu není určitý systém, nýbrž ti, kteří narušili mytické zdravé tělo národa nebo Evropy. Jak je vidět z Breivikova teroristického útoku, ultrakonzervativní pravice v sobě skrývá síly, které mohou vybuchnout de facto kdykoli a kdekoli. Ještě před pár dny to bylo za hranicí politické představivosti. Zavraždění osmdesáti mladých socialistů v Norsku by mělo především probudit levici. Když Breivik a ultrakonzervativní pravice kritizuje dnešní levici za to, že je to kulturní marxismus, tak naše odpověď by měla znít: je nejvyšší čas přejít od pouze kulturního marxismu (multikulturalismu, práv menšin, feminismu) k marxismu ekonomickému a sociálnímu, tedy ke snaze změnit systém.

    Diskuse
    PL
    July 29, 2011 v 16.06
    garde
    Troufnu si tvrdit, že příklad Libora Michálka by bylo možné použít i v závěru sloupku. Nazírat na jeho příklad jako na úspěšnou rebelii proti vědomí toho co systém vyžaduje od svých věrných. Úspěšný proto, že ač formálně "potrestán", dosáhl svého minimálně v tom, že (alespoň) velké části veřejnosti ukázat (krom této konrétní korupce) na pravé determinanty "systému" a jeho labilní místa. Je to tedy, dle mého, spíš příklad jednoho malého vítězného krůčku na dlouhé cestě ke změně systému.
    K optimismu mě vede srovnání (tehdy zdánlivě nereálných) snah různých hnutí před 15ti lety a dnešních situací v těch oblastech.
    Potíž je, že okamžik, kdy se rozhodneme jít proti systému, se neobejde bez odvolávání se na nějaké ty hodnoty, na něž prý "příliš nevěříme". Je to často totiž jediné jakž takž pevné vodítko, vždyť nějaký budoucí, lepší systém, jímž má být ten stávající nahrazen, má zpravidla tak mlhavé obrysy, že sám o sobě těžko může být zdrojem nějaké naděje. A naděje, jak je dávno známo, je především ctnost :-)
    DS
    A naděje snad můžebýti býti ctností !
    A naděje, Bohu-žel, může býti i pouhou nadějí !
    A naděje nadějí jesti, snad i budoucností !
    A neděje málokdy bývá budouctností !
    Ale věřit : bychom měli...co zbývá...
    MT
    July 29, 2011 v 20.07

    Se závěrečnou větou autora souhlasím - nedomnívám se, že mám-li být uznán za moderního levicově orientovaného člověka (kým? pravicí? abych patřil do "salónu"?), je mou povinností se věnovat výůlučně tématu přežití kuňky obecné, problematice genderu, atd. ... a nezasahovat do ekonomické problematiky, kterou přece správně rozpoznala naoklasika a už není co objevovat - a úkol levice, že je v "kultuře"
    ... a současný ekonomický systém je panglossovsky jediný možný atd ...

    Nejsem si ale jistý, že althuserovská cesta je bez nebezpečí.
    Strukturalistický marxista a člen francouzské komunistické strany Louis Althusser, který se postavil spolu s "konzervami" a čínskými soudruhy proti chruščovovské ofenzívě proti stalinismu po XX. sjezdu, ukázal rizika svého pohledu na svět i sám na sobě samotném, když poté, co na podzim roku 1980 uškrtil svou ženu Helenu, vedl svou obhajobu způsobem, kdy chtěl přesvědčit společnost, okolí, soud ... , že osobní odpovědnost a jeho vina vlastně neexistuje a myslím, že marxismus dost nešťastně zdiskreditoval ...
    Počet těch, kteří to považovali za vraždu a těch, kteří tvrdili, že jeho duševní labilita prostě vystoupala velmi vysoko, takže o úmyslu nemůže být řeč, byl prý zhruba shodný, on sám tvrdil, že si na uškrcení ženy nijak zvlášť nepamatuje, ale do toho uváděl cosi o tom, že ženě masíroval krk ... až si nakonec všimnul, že je uškcená - nakonec skončil na tři roky na psychiatrii ...

    Sartre je zas opačným extrémem a jeho přístup k osobní odpovědnosti je extrémistický (odpovídáme za vše, za celý svět) a Althusser i Sartre jsou svým způsobem protipóly, jak rozvíjet marxismus (v době "Kritiky dialektického rozumu" lze Sartra už asi za marxistu považovat - předmluva "Otázky metody" vyšla v češtině někdy v roce 1967 pod názvem, který jsem už zapomněl, asi Marxismus a existencialismus ...)

    July 29, 2011 v 22.20
    Norsko bezesporu nepůjde cestou, kterou zde specielně v závěru nastínil Michael Hauser. Norská společnost se bude držet demokracie. Máte jedinečnou příležitost sledovat ve vystoupeních předsedy norské vlády a celé občanské společnosti, co to je a co už není demokracie. Jakékoliv násilí do norské společnosti nepatří. Tohle je beztřídní společnost, kde nikdo neškatulkuje takto ostře témata na levicová či pravicová, tím méně bude někdo přistupovat na nějaké povrchní a štvavé dělení nějakého vraha. Odpovědí Norska bude ještě více demokracie, tedy ne zákazy politických stran a hnutí, ne policejní stát, ale naopak větší agregace všech politických názorů, programů a náhledů. Odpovědí na ten čin bude pokus upustit možný přetlak v systému a celospolečenská diskuse. Těžko se to chápe z třídní společnosti, tedy společnosti, která nemá svou Utøyu. Vrátíme se tam a motor demokracie poběží dál.
    July 29, 2011 v 22.28
    Život nikomu nevrátíme, je to nevratná tragédie, ale za každého zavražděného je v každé politické straně již dnes 100 dalších, jelikož norská společnost se zjevně opět rozhodla vytvořit masové politické strany a politické strany opět více kultivovat. Arbeiderpartiet se vrací na počty přes 50 000. To je odpověď na pokus společnost rozdělit a zbavit demokracie, to je odpověď ultrakonzervativcům, populistům i
    nacistům.
    July 29, 2011 v 22.43
    "Systém", "kapitalismus", "marxismus" , to jsou bez důvěry v demokracii a hluboké víry v demokracii pouhá slova ve větru. Místo zvolání Michaela Hausera: "je třeba "změnit systém" bych doporučoval: "je třeba radikální, tedy ke kořenům jdoucí demokracii, decentralizaci a návrat k práci" a jak budeme traktovat ten či onen systém, který z toho vyvěrá, je naprosto vedlejší. Za "systém" se nikdo neschová.
    PL
    July 29, 2011 v 23.04
    Lukáši Krausi, díky za přiblížení norské cesty a tak i za ta povzbudivá slova naděje do české kotliny. Napadá mě, že v některých zemích Evropy bude následné vyrovnávání se politiky z šoku norské tragédie a z vyplavených místních problémů obtížnější než v Norsku.
    Přeju lepší dny.
    July 30, 2011 v 5.31
    Třeba v Norsku opravdu existuje beztřídní demokratická (kapitalistická?) společnost

    Téměř jistě však v Čechách máme třídní mafiánský kapitalismus – viz například vystoupení Vladimíry Dvořákové, Valtra Komárka, ale i dalších zde:
    http://www.zlatakoruna.info/forum-10-offline?play=23

    Což to tedy formulovat takto: abychom dosáhli radikální, tedy ke kořenům jdoucí demokracii, decentralizaci a návrat k práci, potřebujeme změnit systém

    V Evropě? V Čechách? V Norsku?
    July 30, 2011 v 10.25
    Bohumíre, přesně tak jsem to myslel. tady tomu říkají " a je to stále kapitalismus", ale je to demokracie. Mám hluboký respekt k lidem ve svém okolí a platí to i naopak. necítím se třídně ukotven, zde existuje naprosto férově prostupná společnost, společnost nevyloučených. Že v ČR je to, co je, souhlasím a sám tu o tom často píšu, tedy není to spor s Michaelem Hauserem či negování jeho aktivizační snahy, pouze říkám, že ne všade tomu tak je, jak učí pan Žižek a další, tedy ten skeptický pohled na naší civilizaci. Tady se ještě v dobro věřit dá a každý to může nyní sledovat, jak ukazkově si s tím útokem na demokracii dokázala norská společnost poradit, jelikož setrvala na demokracii.
    MP
    July 30, 2011 v 11.04
    Lukáši, při vší úctě k vám,
    tady není mítink norské sociální demokracie (která je mi jinak velmi sympatická), tady je dikusní fórum, kde se kladou nepříjemné otázky - jinak nemá diskuse smysl.

    A i kdybychom opravdu věřili, že Norsko je (skoro) ideální společností a že se mu jakýmsi zázrakem veškeré zlo a nespravedlnosti globálního kapitalismu vyhnuly, pak přece jako levicovvě a sociálně cítící člověk nemůže přejít, že ostatnímu světu se jaksi zlo globálního kapitalismu nevyhnulo...
    Není možné si nevšimnout toho srabu, do kterého upadl celý svět. Problémem není "mafiánský kapitalismus" v ČR, problémem je celosvětový globální kapitalismus jako takový. Na to M. Hauser upozorňuje, a i když s ním nemusíme zejména v oněch řešeních souhlasit, přesto je třeba se zeptat vás: jaké řešení vidíte vy?
    July 30, 2011 v 11.06
    Život, ne smrt, demokracie, ne boj
    V Hauserově textu je několik temných stránek a obratů, které vyznívají hrozivě, oproti tomu Lukáš Kraus tváří v tvář hrůzné tragédii ukazuje světlou a nadějnou cestu, která může být i pro nás inspirující. V Hauserově textu je výraz "křesťanský terorismus". Terorismus je neslučitelný s křesťanstvím, které je náboženstvím lásky, pokoje, odpuštění. Křižácké výpravy, náboženské války a "křesťanský" fundamentalismus je politickým a neospravedlnitelným zneužitím křesťanství, které jde proti duchu evangelia. Breivikův hrůzný čin nemá s křesťanstvím, demokracií a evropskou civlizací nic společného - jeho ztotožňování s konzervativní, ale i ultrakonzervativní pravicí skrývá nebezpečí, zlé duchy, které bychom neměli pouštět z pytle ven. Tedy nejlepší odpovědí na Breivikovo válečné šílenství je více demokracie, více solidarity, více respektu k druhým, život a spolupráce, ne smrt a boj!
    MP
    July 30, 2011 v 11.22
    Křesťanství neexistuje
    jako jednolitý celek, p. Šimso (podobně jsem psal i do diskuse pod článkem L. Krause Norský pohled...).
    Když tvrdíte, že konzervativní, nesnášenlivé, fundamentalistické, násilné nebo jiné (nám zde jistě nesympatické) křesťanství křesťanstvím vlastně není, to je jistě pochopitelné, pokud sám patříte k humanistickému a liberálnímu proudu křesťanů, ale věcně a odborně (z hlediska sociologického, religionistického a politologického) je to neudržitelné. Všechna náboženství světa mají různé podoby, od těch velmi tolerantních po zcela militantně nesnášenlivé a "totalitární". S tím nic nenaděláte, křesťanství je poskvrněno také.
    Nikdo nemůže a nemá právo rozhodnout, která podoba křesťanství je ta "pravá" (žádná taková totiž neexistuje, proto jsem ateistou:)), vše je otázka naší lidské volby. Můžete tedy říci jen to, že VY INTERPRETUJETE křesťanství jinak než Breivik (nebo třeba Joch). To je korektní formulace.
    MP
    July 30, 2011 v 12.23
    Vážený Martine Plevo,
    jsem ateista a právě proto souhlasím s Martinem Šimsou. Sousloví křesťanský terorismus je nešťastné. Nešťastné, protože zatemňuje. Křesťanský ve smyslu návaznosti na texty a dogmata není určitě tento terorismus není; a ve smyslu existence nějaké křesťanské obce, která by považovala Breivikův čin byť jen za přijatelný také ne - a totéž platí i o fanatických atentátech na americké "potratové kliniky".
    Tedy křesťanský jen proto, že se teroristé sami považují za křesťany a zdůvodnění svých činů vyjádřili s použitím křesťanských výrazů?
    Odmítám takové použití termínu "křesťanský terorismus" (židovský, islámský, hinduistický atd.) z normativních termínů. Chci bez podezření vůči druhým žít ve společnosti, ve které je nad jedním Bůh, nad druhým bozi a nade mnou modré nebe před vesmírným nekonečnem. A to, že existují podoby křesťanství (judaismu, islámu, judaismu, hinduismu atd.), které vyznávají ti, kdo mohou a chtějí žít v takové společnosti - a že jsou to podoby převažující, to je nejen udržitelné, ale vykazatelné, abych použil Vaše slova, "věcně a odborně (hlediska sociologického, religionistického a politologického)" (I když, co má politologie dělat s věcností a odborností ?:-). A diskriminovat tyto podoby použitím výrazu "křesťanský terorismus", výrazu, v jehož temných zákoutích se vždy skrývá tendence k rovnici "náboženství = fanatismus", to přinejmenším není fér.
    Už to bylo řečeno, mrtvé nejde vzkřísit, ale můžeme jim alespoň poskytnout tolik úcty, že si je nebudeme přivlastňovat pro naše politické boje. Ani tak kultivovaně, jako to dělá Hauser. A doufám, že tento pietní postoj není vhodný jen na mítink sociální demokracie.
    July 30, 2011 v 12.33
    Kristus a křesťanství
    Jistě, že neexistuje jedna jediná interpretace křesťanství a nedovolil bych si jistě tvrdit, že je to ta moje. Kritikové historických podob křesťanství včetně Nietzscheho se vracejí ke Kristu. Nietzsche, jak známo, dokonce tvrdil, že byl jediný křesťan a tím byl Kristus, to, co křesťanství hlásá je dysangelium, ne evangelium. Když si přečtete evangelia, zvláště kázání na hoře, tak tam nenajdete žádné ospravedlnění pronásledování a vraždění odpůrců, válek, nenávisti, atd. Naopak. Proto křesťanství je třeba poměřovat Kristem a evangelii a ne různými historickými podobami, které jsou nám bližší či naopak vzdálenější. Kde v evangeliu najdete něco, co by mělo něco společného s Breivikem?

    Další otázkou je, zda je křesťanství náboženství? Radikální protestantští interpreti 20.století jako Barth, Bonhoeffer či Hejdánek tvrdí, že ne. To by bylo na delší argumentaci, ale dá se to dobře ukázat a vyargumentovat z Bible, zvláště z evangelií a základ je už ve starší židovské, prorocké tradici, kde se právě setkáváme s kritikou náboženství jako toho, co člověka odvádí od pravé víry jako životní orientace a praxe.
    July 30, 2011 v 15.26
    Přiznám se, ač biřmovaný katolík, katolická církev není blízká mému srdci, ale nepotírám jí. Preferuji spíše skandinávský protestantismus, jestli už tedy něco, tak Norskou církev, která je otevřená natolik, že církví už v podstatě není. Je součástí komunity, její kněží jsou voleni v otevřených demokratických volbách, řeší proto celospolečenské problematiky a méně řeší sama sebe. Vychází z učení Ježíše Krista. Nic víc a nic méně. Tak to cítím také a popravdě, necítím, že potřebuji Boha (Boha cítím ve všem živém tady na Zemi), spasení či vykoupení, život po životě a nebeské brány. Potřebuji právě a jedině lidský odkaz Krista (ne náhodou se o to vedl takový zápas, jenom vzpomeňme třeba na koncil nikájský, kde byl Kristus definitivně odlidštěn, tedy byl lidem ukraden), tedy toleranci k druhým, lásku, odpuštění, solidaritu, nekastování, neveksláctví a mamonaření, život pro šestáky. Když mluvím o „křesťanství“, myslím tím tento odkaz Krista a prvotních křesťanů, tedy lidí naprosto obracející optiku tehdejšího světa. Co se dělo potom, tedy ta kopie feudální pyramidy drze jeho jménem, ta dogmatika, to je sice k diskusi, ale ne diskusi o „křesťanství“…ale říkám, to je můj pocit a můj názor a respektuji i ostatní.

    Tou diskusí nad článkem soudruha, jelikož si ho nesmírně vážím, soudruha Hausera, jsem nechtěl nějak oslabovat jeho úsilí. Varuji pouze před tím, aby se za „systém“ schovávalo to, co je ve společnosti. Jakýkoliv „systém“ bude totiž stejný, nezačne-li se pracovat na opravdovém sdíleném boji za demokracii pro každého a v každém z nás. Norská společnost není a nebude ušetřena morálního rozvratu globálního kapitalismu, to jistě ne, ale ukazuje jistou naději, přiznám se, že v mých očích téměř poslední. Se znepokojením sleduji, co se děje v Evropě a v Norsku není nikdo, kdo by globální rozměr celospolečenských problematik nechápal. Tohle je multikulturní společnost. Desítky národností z různých koutů světa. Jediné, co spojuje zdejší lidi, je právě úcta a důvěra v demokracii.
    July 30, 2011 v 16.04
    Pane Krausi
    Co přesně rozumíte pod pojmem radikální, ke kořenům jdoucí demokracie, jestli se smím zeptat?
    July 30, 2011 v 17.20
    Rozumím tím to, že každý člověk věří a ví, že může věci kolem sebe ovlivňovat a spoluurčovat. Ne že to někde někdo sám s kumpány ušolíchá a s ideologickým mandátem uhraje na své kamarády a kamarády spřátelené stavební firmy. V našem městě budou v září komunální volby. Když to odideologizuji, jelikož jsou to stále politické strany, hlavním tématem voleb bude, jestli zde budeme mít nový bazén pro děti, nebo se bude investovat třeba do další kavárny. Již půl roku běží kampaň obou táborů řízená přes obecní zastupitelstvo. Na webu komuny, na internetu, i mezi občany se o tom do detailu diskutuje a věci se vyčíslují do poslední norské koruny. jedna z těchto komun tvoří část Norska. Norsko je neuvěřitelně silně decetralizované.
    July 30, 2011 v 17.23
    Dá se o tom někde dočíst podrobněji?
    July 30, 2011 v 17.37
    Tedy ještě jinak, současná česká vláda je přesným opakem norské. Současná česká vláda dělá nevratné kroky, ke kterým nemá mandát od občanů. Mandátem je myšleno, že např. o „důchodové reformě“ se bude jednat před volbami a jasně a do detailu budou občané informování a budou se formování návrhu účastnit v rámci občanské společnosti, proběhne náležitá nejen mediální diskuse. Co předvádí česká vláda, to je maketa demokracie, to je kořistnická, zištná aplikace prolobbovaného mafiánského kapitalismu. Takové politické strany, které tvoří současnou českou vládu, v Norsku neexistují.
    MP
    July 30, 2011 v 17.56
    Deliberativní demokracie
    On by se pro to, co popisuje Lukáš Kraus možné víc hodil pojem "deliberativní demokracie", ovšem jako jeden z rysů radikální demokracie - v protikladu k pojmu "liberální demokracie", který degeneroval k představě, že demokratické vládnutí je soutěž profesionálních politických elit, které přesvědčují v konkurenci analogické té tržní voliče, aby jejich nabídce (personální, programové atd.) dali hlas a poskytli ji tak možnost vládnout - ve velmi volné vazbě na to, co nabízely před volbami.
    V České republice nejde o maketu demokracie, ale krizi jednoho z modelů moderní demokracie - každé politické zřízení si vytváří svá vlastní rizika a ve zdravé stavu je také soustavně kontroluje, Prorůstání ekonomické a politické moci a partitokracie, kdy strany degenerují na vykonavatele požadavků takto srostlé struktury náleží k imanentním rizikům liberální demokracie, avšak u nás se už jedná o patologický stav.
    July 30, 2011 v 18.33
    Já jsem v Norsku nikdy nebyla, takže o tom nic nevím, ale takové pojmy jako komuny a radikální demokracie ve mně vzbudily představu něčeho jako "všechnu moc sovětům". Ale i tak díky za vysvětlení.
    MP
    July 30, 2011 v 18.40
    Pane Profante,
    v Bibli (stejně jako v koránu a jakýchkoli dalších náboženských textech) jde najít cokoli, např. každý diktátor (nejen tedy středověký vládce) si jistě musí mnout ruce nad slovy apoštola Pavla: Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci než od Boha. Atd., nemá smysl vytahovat citáty proti citátům, nikam to nevede.
    Zkrátka, různé podoby křesťanství byly, jsou a budou - a pokud vy nebo p. Šimsa tvrdíte, že /ultra/konzervativci Ježíše nebo Písmo dezinterpretují, pak oni tvrdí totéž o liberálech. To je prostý empirický fakt.

    Nikde jsem nehovořil o "křesťanském terorismu", ten pojem užil M. Hauser. Nicméně ten, kdo klade bomby na potratové kliniky, si klidně může recitovat slova evangelia: "Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravostí, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů." (Mt 13,41-42)

    Pokud tedy bychom měli zavrhnout pojem křes'ťanský terorismus, museli bychom se vzdát i pojmu islámský terorismus. Podstatné spíš je, aby ve všech velkých náboženstvích zvítězily ty liberální, humanistické, tolerantní a s demokracií slučitelné interpretace. Tomu bychom měli všichni napomáhat.
    MP
    July 30, 2011 v 20.05
    Ano, určitě
    Samozřejmě, že musíme právě tak zavrhnout islámský terorismus a shodneme se, že jde o to, aby ve velkých náboženstvích převládaly ty s demokracií slučitelné interpretace.
    Já netvrdím, že ultrakonzervativci Písmo dezinterpretují, to je mezi nimi a Písmem, alespoň do té doby, než mne budou nutit, abych jejich interpretace četl. Tvrdím něco jiného, a to že jsou velké křesťanské obce, pro které je terorismus stejně nepřijatelný jako pro mě, že je těžké najít společenství křesťanů, které by s terorismem souhlasilo - a že bychom neměli tyto velké obce házet do jednoho pojmového pytle se zcela marginálními zjevy.
    July 30, 2011 v 21.14
    Paní Evo, tady máte třeba mou komunu: http://www.leikanger.kommune.no/ Právě jedině díky demokracii, hluboké demokracii, mohlo Norsko odolat sousedům z bývalého SSSR a jejich ideologii a právě demokracie pro všechny je klíčem ke zdejší společnosti.
    OW
    July 30, 2011 v 23.03


    Víte, v Bibli mají výše zmíněné citáty i své opačné póly. Např. k zmíněnému Ř 13, 1-7 by to mohlo být Zj 13.
    Opravdu, nejde o to, abychom se handrkovali o ten nebo onen citát. Který "platí víc", který "míň" Naopak, jde o ten vztah (třeba i napětí) mezi nimi.
    Ke "křesťanskému" svolávání trestů na "ty nevěřící bídáky" a jiným projevům "křesťanského" terorismu vřele doporučuji četbu Lk 9, 51-56. Opačným pólem by pak jistě mohl být dále zmíněný Mt 13, 41-42. Opět, ani v nejmenším není jeden negován, relativizován či bagatelizován druhým.
    Ondřej
    MP
    July 31, 2011 v 12.51
    Ano, právě proto
    jsem napsal, že pokud chceme, můžeme v Bibli (tak jako třeba v koránu) najít cokoli.
    Mám však velikou úctu k otevřeným, tolerantním a humanistickým evangelíkům. jako jste vy, pane Wolfe, nebo p. Šimsa, kteří se snaží vidět v křesťanství (ať už biblickém, nebo tom pozdějším) "to pozitivní".

    Na druhé straně se moc bojím, že je taková interpretace (jakkoli společensky potřebná a přínosná) stejně málo autentická jako interpretace antimodernistických konzervativců a fundamentalistů. Ježíš multikulturalistou, natož pak humanistickým liberálem nebo demokratem, obávám se, nebyl.
    OW
    July 31, 2011 v 13.50
    Ani být nemohl. Multikulturalismus jako slovo, jako myšlenkový směr stejně jako životní směřování je moderní záležitost, my jej nemůžeme zpětně ( a násilně) roubovat do tehdejších dob.
    Nicméně, můžu říci, že dnešní multikulturalismus je (kromě mnoha jiných vlivů) i vyústěním směru hledání "trojúhelníkového" vztahu mezi Bohem a člověkem a zároveň mezi člověkem a lidmi, jeho pokračováním.
    Pokud budeme číst Evangelia a Skutky, zjistíme, že Ježíš sám, jeho učedníci a později prvotní církev v tomto procházeli osobním nebo společenstevním vývojem (např. vztah k pohanům, postupná demontáž otroctví "zevnitř" systému.....)
    Podobné posuny můžeme pozorovat i v Bibli celé, od Starého zákona k Novému.
    Včetně hledání odpovědí na téma "Kdo je plnohodnotný člověk?", " Láska k bližnímu za hranicemi rodinného klanu, vlastního národa, vlastního společenství víry?"
    Pro nás samozřejmosti, pro ně tehdy třeba i přelomové momenty.
    Pokud se toho lidstvo stihne dožít, možná že za 2000 - 3000let nás také někdo bude považovat za strašně separované, uzavřené a "konzervativní", i když my sami sobě připadáme třeba až revoluční v chápání takových věcí.
    Ondřej
    OW
    July 31, 2011 v 13.55
    Samozřejmosti pro nás proto, že si tenkrát někdo něco uvědomi, předal to dalším, někteří z nich to přijali a nesli dál, a znovu, znovu a znovu.....
    Ondřej
    MP
    July 31, 2011 v 14.37
    Ano, demokracie stojí na celé řadě křesťanských hodnot -
    o tom nelze pochybovat. Ale jsou jiné křesťanské hodnoty, které zase demokracii odporují, to je - jak jsem přesvědčen - také doložený fakt.

    Nechci se vaší víry dotknout, ale použil bych slova liberálního katolíka J. Spousty, který napsal něco v tom smyslu, že původní křesťanské hodnoty jsou v dnešní EU "přepodstatněny" asi tak, jak je kráva "přepodstatněna" v guláši. Cítíme chuť hovězího masa, ale už to zkrátka není celistvá, původní kráva. Nejsem také první, kdo řekne, že křesťanství je sebelikvidační náboženství - na určitém stupni jeho vývoje začaly být některé kdysi skutečně převratné novinky, jež přineslo, používány jako přísné měřítko na křesťanství samotné. Láskou byla nejprve poměřována církev - a neprospěla, poté prvotní církev a nakonec Ježíš sám. Řekl bych, že Nazaretský zapálil oheň, který nakonec i jeho samotného sežehl...
    OW
    July 31, 2011 v 15.59
    Pak je důležité ujasnit si, zda hovoříme o církvi a jejím učení jako o pozemské instituci nebo o vztahu Boha a věřícího člověka k ostatním lidem.
    V každém pádě, Ježíš nepřišel "dějinně triumfovat". Přišel se obětovat za druhé. Kam to až může mít dosah, jak ten dosah zvnějšku i zevnitř vypadá, tím můžeme být těch 2000 let znovu a znovu překvapováni. Nejde o zachování nějakého stavu věcí. Jde o vztah mezi Bohem, lidmi, člověkem v té době, místě, kultuře, poznání ve které se děje.
    Klidně se může stát, že "nás to předběhne" - stejně tak jak jako to, že my jsme ti, kdo to postrčí o kus dál.
    Ondřej
    SH
    August 12, 2011 v 8.27
    Bible a…zpět k Hauserovi.
    Ač mám katolické vychování, nebo právě proto, dopracoval jsem se k poznání, že v Bibli lze najít argumenty pro jakékoliv chování. Proto již půl století pro sebe za křesťanskou uznávám pouze druhou část Bible, čili Novou smlouvu (zákon). A při jakékoliv diskusi zásadně trvám na rozlišování mezi oběma. Dále to zde nechci rozebírat, ale doufám, že jsem to napsal jasně.
    Pro mne je v epoše současného globalizujícího se světa zásadní tezí autorův názor, že nastal čas začít prosazovat změnu systému od ekonomie přes sociálno po duchovno. Jen si zatím ještě nejsem jist, zda třeba i násilím, protože se mocní své pozice bez velkého tlaku asi nevzdají.

    August 12, 2011 v 16.12
    Pane Hošku,
    raději bez násilí. Násilí sice může otevřít zamčené dveře, ale jestli těmi dveřmi vejde nová epocha s novým Novým zákonem, to už není tak jisté. Lepší proto bude hledat nějaký klíč. Co bylo rokem „nula“ se ukáže až ve zpětném pohledu, až si lidé budou jistí, že už v té nové době žijí. Chtít se rychle odříznout od minulosti započetím nového letopočtu nemusí být stoprocentně úspěšné, jak je známo z minulosti. I nenásilný boj je možný, hlavní je aktivní a vytrvalá spoluúčast co největšího počtu lidí.
    Máte zajímavý styl diskusí...
    + Další komentáře