Jsem zdrcen bombovými útoky a střílením na ostrově Utøya. Útoky jsou dílem Anderse Behringa Breivika, člena norské krajně pravicové Strany pokroku (FrP), který byl také místním funkcionářem mládežnické organizace této strany. O svých úmyslech přímo nereferoval, ale několik dní před útokem napsal na svém Facebookovém profilu: „Jeden aktivní člověk zmůže víc než desetitisíce těch, kteří projevují pouhý zájem“. Tato slova byla zřejmě spojena s přípravou na v pátek provedený útok. Policie zcela nevyloučila, že Breivik měl komplice; oficiální verze však stále zní, že sám odpálil bombu v Oslu a poté se přesunul na zhruba dvě hodiny vzdálený ostrov Utøya, kde v té době probíhal mítink mladých členů vládní Norské dělnické strany. Na mítink se sjely tisíce mladých stoupenců strany a její špičky, neboť byl přípravou na chystající se komunální volby v Norsku. Policie hlásí 92 mrtvých, zatím však není jisté, že číslo je konečné.

Je to strašné a rád bych podotkl, že to, co se stalo, není jen náhodný, osamělý čin zešílevšího fanatika, ale výsledek pomalu hnědnoucí atmosféry v celé Evropě. Útočník byl nejen bývalým členem ultrakonzervativní pravicové strany, ale také mládežnickým funkcionářem, člověkem, který ovlivňoval a vychovával mládež. Straně pokroku (FrP) v posledních měsících narůstaly preference a analytici považovali za možné, že strana dosáhne vysokých výsledků v nadcházejících komunálních volbách. To je zřejmě tímto šíleným činem zažehnáno. Do Norska přicházejí kondolence z celého světa, celá Evropa je hrůznou událostí zděšená a šokovaná.

Ještě bych rád řekl pár slov ke způsobu, jímž o události referovala česká média. V prvních zprávách o útoku se objevila nepravdivá tvrzení, že útok je dílem islamistů. Je smutné, že český tisk automaticky spojil hrůzný čin s touto skupinou obyvatel a považuji za neuvěřitelné, že tato informace vyšla v médiích, aniž by ji někdo zkontroloval. V tomto smyslu považuji za příznačné, že skutečným pachatelem byl člověk, který rád a pravidelně islámskými útoky strašil, jedním z klíčových problémů, na nichž zakládal svou volební rétoriku, byla přítomnost islámských cizinců v Norsku, ve svých projevech často zdůrazňoval ohrožení islámskými útoky, jimiž se nakonec sám inspiroval.