Evropští ministři financí odsouhlasili plán zbídačení Řecka ve prospěch neodpovědných bank. Obětování obyvatel členského státu EU však může znamenat její konec.

Po dluhových krizích v sedmdesátých letech které byly způsobeny především nárůstem cen ropy v důsledku válek mezi Izraelem a sousedními státy a Iráku s Íránem, přišly mezinárodní finanční instituce (IFIs) s programy strukturálního přizpůsobení. Stiglitz o nich řekl: „Kdybychom papouška naučili říkat privatizace, liberalizace a fiskální disciplína, nepotřebovali bychom Světovou banku a Mezinárodní měnový fond.“

Programy strukturálního přizpůsobení (SAP — structural adjustment programs) selhaly. Neexistuje jediný stát, který by nedostaly na kolena. Zůstala po nich negramotnost, rozpadlá infrastruktura, nadnárodními koncerny rozkradené hospodářství a superbohaté zkorumpované elity mezi zbídačenou většinou populace. Už na konci osmdesátých let bylo i vládcům v bohatých zemích jasné, že pokračující zbídačování globálního jihu není udržitelné a země OECD se přidaly ke kritikům SB a MMF. SAPs byly opuštěny a s kosmetickými úpravami nahrazeny jinými, jakkoli nepříliš rozdílnými aktivitami.

Příkladem totální nesmyslnosti těchto programů je Zambie, která byla vydávána za dobrého žáka IFIs, dokud se neukázalo, že situace je horší než kdy před zavedením programů strukturálního přizpůsobení. Výsledky tzv. hospodářského zlepšení byly tvrdé. V letech 1990-93 vynaložila zambijská vláda 37 milionů $US na základní vzdělání - zároveň zaplatila 1.3 miliardy dolarů ve formě dlužních splátek. Mezi lety 1985 a 1995 klesla průměrná životní délka při narození z 52 na 48 let; úmrtnost u dětí do pěti let vzrostla z 13.5 % na 20.3% a chronická podvýživa u mladších pěti let ze 40% na 53%; 80% Zambijců se ocitlo v absolutní chudobě. Zadluženost mezitím nadále vzrostla: přes veškeré úsilí nedostačovaly splátky ani ke splácení amortizačních sazeb a úroků.

To co se ukázalo jako naprosto nesmyslné v chudých a nejchudších zemích se dnes zavádí v zatím ještě rozvinuté Evropské unii. Nesplatitelný dluh zemí jako je Řecko má být hrazen mezinárodně řízeným rozkrádáním/privatizací národního majetku. Bude se tak dít pod tlakem a tedy pod cenou. Po krátkodobém přínosu se stát ovšem ocitne bez důležitých možností dlouhodobého generování zisků.

Mnoho lidí bude bez přístupu k základním službám, což je vždy průvodní následek jejich privatizace.

Daně se mají podle evropských pokladníků a IFIs zvyšovat tak, aby nedošlo k porušení konkurenceschopnosti. To znamená, že se bude zvyšovat DPH a daně zaměstnanců, ale snižovat daně průmyslu. Podnikatelé v Řecku se již jako supi slétli a požadují menší daně ve prospěch rozvoje.

Banky které půjčovaly předluženým státům a země, které byly ochotny poskytovat státní garance na nákupy zbraní předluženými zeměmi by měly být vyřazeny z celého procesu bankrotu. Bankovní experti k nám neustále moudře promlouvají z médií, abychom za pár měsíců zjistili, že všechno co říkali byl omyl a chybný odhad. Bankéři po léta financovali řeckou pravici, která cpala finance do nesmyslných projektů a zbrojení.

To, co se dnes evropští finanční ministři a mezinárodní finanční instituce snaží provést s Řeckem, Španělskem, Portugalskem a dalšími, je podobně zaslepené, jako když velmoci vymáhaly dluh na Německu po první světové válce. Zemi totálně zbídačily, přivedly k moci Hitlera a přivedly svět do největší války. Když po druhé světové válce dluh v londýnských dohodách Německu odpustily, byl to start k prosperitě západní Evropy. Vyplatilo se to všem.

V roce 2000 podepsalo petici Jubilee 2000/Milostivé léto pro zavedení spravedlivého a transparentního arbitrážního řízení o dluzích (FTAP) 22 milionů lidí. Je to největší petice v historii, ale přesto to politiky nedovedlo k žádným řešením. Prof. Kunibert Raffer přišel i s široce podporovaným návrhem na legislativní řešení. A v současné době leží v Evropě tři návrhy na řešení bankrotu suveréna (státu). Protože stát prostě bankrot vyhlásit nemůže a je v totálním područí věřitelů včetně toho, že je mu upíráno suverénní rozhodování a omezována tak práva voličů.

Návrh Německé spolkové banky zavádí do tradičního vyjednávání Pařížského klubu (neformální sdružení velkých suverénních věřitelů) a Londýnského klubu (privátní věřitelé) nezávislé posouzení. Návrh bruselského think-tanku Bruegel jde v linii návrhů Jubilee a zavádí nezávislý rozhodčí orgán, který o dluzích, jejich redukci a restrukturalizaci rozhodne. A občanská společnost stále drží původní návrh Fair and Transparent Arbitration Proces postavený na tradiční mezinárodní arbitráži.

Jedno je jisté. Bez zavedení státního bankrotu, který bude mít možnost zredukovat a restrukturalizovat suverénní dluh, se ženeme do katastrofy. A v každém takovém procesu musí být pamatováno na to, že dluh nesmí ohrozit sociální funkce státu a dluhová služba po redukci by neměla přesáhnout 5 % exportních příjmů.

Je jasné, že v takovém procesu přijdou suverénní i privátní věřitelé o spoustu peněz. A to je druhou pozitivní stranou téže mince. Dokud si věřitelé neuvědomí, že není možné půjčovat na kdejaký nesmyslný projekt jakékoli vládě, situace se nezmění. Zatím mají jistotu, že půjčovat zkorumpovaným vládám je nejlepší, protože i když politici s jejich úplatky zmizí, občané zůstanou a budou platit. A finančníci, průmyslníci i politici se jim ještě vysmějí, že platí za to, jak si žili nad poměry.

Banky by měly být ty poslední, na které ve vyrovnání přijde řada. Mají přece své přemoudřelé ekonomické experty, kteří na základě svých grafů předpoví i počet vrabců, a každou kritickou situaci rozpoznají už když týden běží. Musí prostě lépe zvažovat své investice a nepůjčovat peníze politikům a nekorumpovat je — třeba budoucími lukrativními posty ve správních radách.

Bohužel je utopické, že by premiéři, ministři a prezidenti, kteří se na přijímání nesmyslných úvěrů podíleli byli vystaveni exekuci a do konce života by se na umořování státního dluhu podíleli. Určitě by je přešel smích a chuť cynicky žertovat na úkor chudnoucích obyvatel a na rozesílání výhružných složenek by jim nezbývaly peníze. Tato krásná představa by také rychle pročistila politickou scénu, podpořila rychlou rotaci kádrů a zajistila dostatek pracovních sil v pomocných profesích.

Odepsání dluhů předlužených zemí je jediné realistické řešení současné situace, jako bylo v roce 1956, když se odpustily dluhy Spolkové republice. Zavedení dluhové arbitráže zvýší odpovědnost dlužníků a především věřitelů a omezí možnost politiků nezodpovědně zadlužovat stát.

Naopak další vydírání členských států EU, zbídačovaní obyvatel pro bohatnoucí politickou a kapitalistickou elitu bude míst stejné dopady jako vymáhání nesplatitelných dluhů po Německu ve třicátých letech. Znamená to konec Eurozóny, rozpad Evropské unie a nárůst napětí v celé oblasti. Můžeme jen doufat, že současné zkorumpované elity si zachovají alespoň zbytky zdravého rozumu a nepoženu nás do situace hrozící bídou, radikalizací a konflikty.

    Diskuse
    June 3, 2011 v 14.05
    Evropští ministři financí odsouhlasili plán zbídačení Řecka ve prospěch neodpovědných bank.
    Nechci tady bránit evropské ministry nebo kohokoli, a nechci, aby to vyznělo proti Řekům, ale možná by nebylo od věci si uvědomit, že si řecké vlády bez rozdílu dlouhodobě nezodpovědně půjčovaly na vysoké vojenské výdaje a sociální výhody, kterými upláceli svoje voliče, jenž si na to ovšem nestěžovali. Řekové si žili dlouhá léta nad schopnosti své ekonomiky, prakticky tunelovali euro a teď to mají zaplatit. Nebo si myslíte, že by to měli zaplatit třeba Slováci?
    June 3, 2011 v 14.39
    Ale stěžovali, pane Šímo, jenom ne v jednom šiku. A to „Řekové si žili dlouhá léta nad schopnosti své ekonomiky“ je výrok v jádru stejně pravdivý, jako pro neznalého detailů zavádějící. To, že se řecká politická reprezentace nechala vtáhnout do hloupých pseudozávodů ve zbrojení s Tureckem, nebo že jistí vysoce postavení úředníci s využitím know-how zahraničních managerů-poradců kreativně upravovali účetnictví, nemá podle mě s životem Řeka téměř nic společného. Ale jinak rozumím, jak to myslíte ... „Řekové“ to samozřejmě musí zaplatit a hlavně oni to platit budou při jakémkoliv scénáři. Je jen teď otázkou, na koho v Řecku (a jak) se rozloží hlavní platební tíha.

    Odpuštění dluhů, na něž odkazuje Tomáš Tožička, jinak neznamená odpuštění záchranné půjčky poskytnuté vládami eurozóny minulý rok, ale - alespoň tak se o tom mluví v tematických debatách - starého dluhu, který má země u francouzských a německých bank. A Slováci s tím přece vůbec nic nemají.
    TT
    June 3, 2011 v 15.34
    Na co si kdo půjčuje
    Pane Šímo, zkuste přijít do banky a říci jim, že potřebujete peníze na vyplácení platů, protože vaše firma moc neprosperuje. Budou se tam válet smíchy ještě dva měsíce.

    Politici si ale mohou mohou půjčit takřka na cokoli, hlavně když na tom vydělá klient banky, nebo s věřitelskou vládou spřátelená firma - třeba dodavatel válečných lodí. Pokud udělaly takovou blbost, měly by to zaplatit ze svého.

    Na řešení dluhu se musí podílet oba, ten kdo si hloupě půjčil i ten, kdo nesmyslný úvěr poskytl. Není možné to házet na daňové poplatníky - voliče, protože ti nad tím nemají kontrolu. Leda by se o každé větší státní půjčce a rozpočtu rozhodovalo referendem.
    June 3, 2011 v 16.32
    možná bez toho bu,bu,bu...
    aby z toho nebyla panika - EU ani euro samozřejmě nekončí, ale jednoduché řešení dluhové krize na jižním křídle Euro Area také nepřijde - dluhy se mohu ve spolupráci dlužník a věřitel restrukturalizovat a také z té nevymahatelné a historické částí vymazat. To ano.
    Ale jde o ten kondicionál takového kroku - za co ? Jestli politici byli neodpovědní, co zaručí že do budoucna (po etapě nějaké nucené správy či dluhiové arbitráže) budou jiní ?
    Přímá demokracie jako recept na tyhle věci zdaleka nestačí. Tím odborně složité téma je simplifikujete a bulvarizujete. Zeptat se může lidí až na nějaký zjednodušený výstup. Ne na ekonomické řešení samotné. Copak chcete řešit odpovědně na náměstí v detailu, který úvěr je nesmyslný ? Či jak je to např. s rizikovou přirážkou nebo vládními garancemi ?
    TT
    June 3, 2011 v 17.54
    Vím že bolševici na bububu neslyší
    Když byla Vaše partaj v minulém režimu v posledním tažení, tak se na horních palubách také ještě zpívaly častušky. A taky jste říkali, že lidé nemohou spolurozhodovat. No a protože spousta Vašich bývalých spolupartajníků vládne v ODS i ČSSD, moc se toho nezměnilo.

    Proč by se politici po arbitráži stali odpovědnější? Protože státní bankrot, který sebere věřitelům možnost donekonečna ožebračovat suverénní dlužníky, povede k větší odpovědnosti bank i věřitelských vlád. Navíc arbitráž jasně stanoví, kdo je za co odpovědný. A to by mohlo být pro vás politiky výstrahou, že nemáte odsouhlasit kdejakou blbost a místo jednání o nečistém financování partají se věnovat pořádně svým parlamentním povinnostem.

    A na závěr by mě zajímalo, kde berete tu arogantní drzost naznačovat, že v té zkorumpované partičce v parlamentu a ve vládě jste nějací lumen? Ulice je Vám dobrá, když Vás má zvolit, ale jinak má držet hubu? Asi si říkáte, že občané musí choromyslní, když volí lidi jako jste Vy. Ale proč, když jim dáváte právo na páchání téhle hovadiny, jim nedat právo i na to, aby kontrolovali a spolurozhodovali ty ještě větší koniny, které pácháte Vy?

    June 3, 2011 v 19.23
    a co to zkusit bez emocí ?
    možná bude užitečnější nám v klidu objasnit o co vám vůbec jde - hcce-li kdokoliv něco rozhodovat, tak nejdříve by měl vědět co vůbec chce a zda je to možné. Takže nejde o to aby kdokoliv na ulici držel hubu (čert ví kde jste tohle sebral), ale aby si právě to JAK promyslel. A platformou myšlení není manifestace na náměstí, ta už jen může podporovat výsledky.
    Ani skandované slogany o suveréním dlužníkovi prostě nevysvětlí o co má jít. Když si vemu příklad z jedné známé knihy, tak takovým suverénem v dlužním vztahu byl např. feldkurát Katz Otto, který pravil "to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou". Ale ten mohl spoléhat že důstojník c.k. armády
    v čase válečném bude mít navrch.
    To ale asi nebude případ vypořádání dluhů mezi státy a pod. prostě jsme jasně napsal že restrukturalizace dluhu není jednostranná záležitost a je spojená s nějakými podmínkami. S touhle okolností by bylo rozumné se vypořádat - ať je či není lumen kdokoli.
    Emoce jsou jen emoce - tak to beru a nenimrám se dál v tom, že mám tu drzost mít názorl. Upřímně ale řečeno - pokud tu normální úvahu na téma JAK má nahradit jen nadávání na politiky, EU a kdoví co ještě, tak to bych čekal spíš od Vandase či nějaké neomylné sekty a ne zde.
    Dokonce i oranžový senát chápe jak potřebné je ujasnit si fungování Evroského záchranného systému či využití Europaktu plus. Nemusíte souhlasit, ale vnímejte to tak že to odráží relevantní myšlenkový směr, který bych se neodvážil odbýt slovem koniny či hovadiny. Uznejte že takhle věcná polemika nevypadá.
    JG
    June 3, 2011 v 20.44
    Pane Šímo, my ani nemáme za souseda Turecko a naše pravicové(!!!) vlády utopily ve zbrojení slušnou část státního rozpočtu. Znáte to o břevně v něčím oku?
    TT
    June 4, 2011 v 12.51
    Pane Dolejši
    Suverénní dlužník je oficiální označení pro zadlužený stát. Podmínky v oddlužení suverénního dlužníka jsou možné jen tehdy, pokud je odsouhlasí občané. Ano POLITIKŮM se to žije, dokud jim půjčují, lidé utřou hubo, jen to pak musí zaplatit. Arbitráž či státní bankrot by tuto praxi značně omezili, protože když by někdo zafinancoval Jadernou elektrárnu na vulkánu (Baatan), tak by nedostal ani vindru a ne že by to nefunkční monstrum financovali občané.

    Nemusíte mít odvahu nazvat hovadinou to, že česká "levice" podporuje tvrdě neoliberální Europakt plus. Ale zkuste se jen trochu zamyslet, proč to dělá. Prostě proto, že reálné zbídačování dělníků a nereálné žvásty jsou pro ni a její kmotry lepší, než práce na zlepšení života občanů.

    Nazvat zkorumpovanost parlamentní levice relevantním myšlenkovým směrem je jedním z Vašich nejpovedenějších vtipů.

    Demonstrace nejsou místem pro diskusi? Jasně, ale vy jste měli 20 let na diskusi s občany a neudělali jste pro to ani mrť. A to platí i pra Vaši Partaj, která se na komunální úrovni nechovala lépe, i když jste si mohli vzít příklad odjinud, kde komunisté jsou vůdčí silou participativní demokracie a nechávají občany rozhodovat o mnoha složitých věcech. To je tradice Rosy Luxemburgové, ke které byste se měli vrátit.

    A emoce v této diskusi? Emoce jsou, když rodiče nemají na léky pro děti, když jim nemohou zaplatit kroužky, když je nemohou poslat na školu, na kterou chtějí. Ale to je pro poslance v parlamentu s jejich platy a prebendami jen k smíchu.
    June 4, 2011 v 14.18
    co jsou nereálné žvásty ?
    Ano, Senát Parlamentu ČR přijal hlasy senátorů za ČSSD a KSČM odmítavé stanovisko k Národnímu programu reforem, kde se m.j. uvádí :
    "I když nebylo možné provést všechny potřebné konzultace odpovídající závažnosti materiálu, nepřistoupení k Paktu Euro Plus považujeme za chybu, která staví ČR v rámci EU do nevýhodné pozice."
    To je relevantní názor se kterým nemusíte souhlasit, ale bohužel já vnímám zase to že vaše recepty jsou jen v rovině obecných přání. Chcete-li opravdu diskusi - dobrá, ale ta té nepomůže, když chápete emotivně jiný názor než váš jako nereálné žvásty či dokonce projev zkorumpovanosti levice. Zvažte zda chcete diskutovat či jen obracet na svou víru - to vážně není totéž.
    Zkuste také mezi politiky, které tak nesnášíte a shazujete je, trochu diferencovat. Já v této diskusi opakovaně tvrdím, že evropské řešení musí fungovat (nestačí vizionářství) a tudíž musí mít i určitou podobu na zrpostředkované úrovni nadnárodních institucí a ne jen na úrovni lokálních komunit, které lze samozřejmě spravovat daleko příměji. A dodávám že antiekonomismus odmítající princip regulované konkurence považuji za značně utopický.
    June 5, 2011 v 3.55
    Pane Grombíři,
    chtěl bych Vás upozornit, že já tady nebráním žádné české vlády, které zadlužily Česko, a že Řecko i Turecko jsou členy NATO.

    Pane Jedličko, dnešní dění v Řecku Vás usvědčuje z nepravdy, když tvrdíte, že: "To, že se řecká politická reprezentace nechala vtáhnout do hloupých pseudozávodů ve zbrojení s Tureckem, nebo že jistí vysoce postavení úředníci s využitím know-how zahraničních managerů-poradců kreativně upravovali účetnictví, nemá podle mě s životem Řeka téměř nic společného."
    Jasně, že s tím Slováci nemají nic nebo jen velmi málo společného. Když jsem si pro příklad vybral zrovna Slovensko, chtěl jsem tím jen upozornit na to, že i Slovensko s podstatně nižší životní úrovní něž Řecko, a přitom s ekonomikou konkurenceschopnější něž Řecko, mělo Řecku poslat peníze na splacení řeckých dluhů, a to jak se zachovaly špičky EU, když Radičová odmítla slovenskou pomoc Řekům.

    Pane Tožičko, jak je vidět, tak dnes už i politici mají problém si půjčit peníze u bank.
    Osobně nemám nic proti tomu, aby se na řeckém dluhu podílel i věřitel. Sám si naběhl a dobře mu tak. Je to ze strany Řecka velmi dobrá lekce eurozóně a škoda, že nepřišla dřív, byl by to menší problém. Ale možná, že přišla včas.
    Ještěže Řekům nepůjčila banka, kde máte Vy svůj vklad a nestrhlo ji to do konkurzu. Jak byste se tvářil pak? Nemáte přece žádnou kontrolu nad tím komu banka kde máte uloženy svoje peníze půjčuje.
    June 5, 2011 v 23.26
    Paně Šímo,
    omlouvám se, v té věci s životem Řeků nad poměry jsem se vyjádřil nesrozumitelně. Slovy "nemá ... s životem Řeka téměř nic společného" jsem nemyslel, že by dané jevy nedopadadaly na život obyčejných lidí, ale že tendo druh "žití Řecka nad poměry" má jen velmi málo podobného s tou podobou rozmařilého života, kterou si obvykle člověk představí, když se řekne, že si někdo žije nad poměry.

    Rozumíte - představte si, že by teď naše vláda začala šolichat státní zakázky na výstavbu dálnic tak, že by vše bylo ještě desetkrát dražší než teď a zahraniční banky by jí na to nejen půjčovaly, ale přímo ji k půjčkám povzbuzovaly ... a pak by přišel expert MMF a prohlásil, že pan Šíma, pan Jedlička a dalších deset milionů si tady žilo nad poměry. Měl by podle vás pravdu?

    V tomto významu jsem v úvodu podotkl, že jde o "výrok v jádru stejně pravdivý, jako pro neznalého detailů zavádějící".


    Případ slovenské pomoci je ale něco jiného. Zde si stojím za svým. Slovensko Řecku žádné peníze nepůjčilo. A zavádějící je i říkat, že Slovensko něco posílat muselo. Tehdejší Ficova se k poskytnutí prostředků sama zavázala, bez jakéhokoliv nátlaku. A když si dohledáte slovenské politické diskuse z jara 2010, zjistíte, že přitom neargumentovala potřebou pomoci Řekům, nebo pomoci cizí bohatší zemi, ale potřebou chránit euro, a tím i slovenskou ekonomiku. Pravice šla do voleb s jiným pohledem na věc (takovým, jako popisujete vy) a nakonec si jej dokázala obhájit. To je celé. Že po tom hlasování v NR státníci eurozóny mrmlali, nemělo opravdu žádnou váhu, to bylo spíš jen pro jejich voliče.
    June 6, 2011 v 13.21
    Jak reprofilovat toto břemeno
    Na Slovensko jako člena Euro Area se vztahují jiná pravidla než na ostatní členské země EU. To že se Slovensko jako jediné vymklo pomoci Řecku je jednak vizitka nevymahatelnosti těchto pravidel, jednak otázník nad pomocí samotnou.
    Řecko vlastně svůj dluhový problém zatím rozkládá v čase a přenáší je metodou platit dluh novým dluhem na zahraniční věřitele. Podmínky splatnosti jsou pak takové, že se splácení dluihu tyto věřitelské země nemusí dočkat. V případě věřitelských států se to vlastně přenáší na daňové poplatníky té země.
    Rozumná restrukturalizace dluhu se zabývá podmínkami splatnosti, morálním hazardem při odpisu pohledávek a také rozložením břemene mezi institucionální věřitele a jednotlivé sociální skupiny Státní bankrot je už jen způsob této restrukturalizace či reprofilace, podobně jako by jím byla inflace či devalvace měny.
    TT
    June 6, 2011 v 16.10
    Zmatek na lebvici
    Pane Dolejši, díky za ten odkaz na "levičáky" ze senátu. Budu to používat jako příklad totální ztráty soudnosti.

    Samozřejmě, že návrhy na oddlužení, které představuji, nejsou obecné žvásty, ale propracovaný systém, postavený na zkušenostech již proběhnuvších oddlužení - spoustu toho najdete ode mě a mých kolegů i na I-netu. Já a mí kolegové jsme je diskutovali i s prezidenty a místoprezidenty MMF a WB. Jejich námitky byly, že dosavadní příklady fungovaly ve výjimečné situaci... Ale tu teď máme taky. Navíc, když se dluhy splatit nedají, tak zbídačování populace vede k tomu, že se ničí ekonomika i v přilehlých regionech.
    Proto je bytostným zájmem Eurozóny i EU dluhy eliminovat.

    Pane Šímo,
    své úspory na běžném kontě držím na minimální úrovni a pokud ukládám, tak u družstevních bank, kterým toto riziko nehrozí. Družstevní a komunální banky vedle islámského "bezúročného" bankovnictví také vyšly z krize zasaženy jen minimálně.
    June 6, 2011 v 17.27
    různé pohledy jsou normální
    vždyť je dobře - prostě se v některých ekonomických otázkách neshodneme.
    Aplikovat v EU řešení jak v Botswaně a nebo si myslet že ze světové finanční architektury udělám síť bezúročných kampeliček je prostě podle mne velmi vyhraněný názor, který přeci nemusí na levici sdílet všichni. Nic víc.
    Co je soudné stejně nakonec rozhodne praxe a ne víra v to či ono. Doufejme že bez těch zbídačujících variant
    June 7, 2011 v 21.37
    Pokud je chuť se ještě vrátit k debatě,
    docela by mě, pane Dolejši, zajímalo, v čem by se podle vás mělo optimální řešení pro Řecko lišit od postupu podle zásad washingtonského konsensu.
    June 7, 2011 v 21.46
    Nebo to vidíte jen jako otázku míry a případnosti jejich uplatnění?
    June 8, 2011 v 12.43
    co s dluhovou krizí ?
    Jednoduchá odpověď by byla na Nobelovku - asi nestačí se bavit jen zásadách - washingtonských či jiných. Spekulace na rizikové přirážky je problém stejně jako morální hazard. Variantu jednostranně odmítnout platit zahraničním věřitelům nezvažuji - znamenala by izolaci, což je v dnešním světě absurdní.
    Islandská svrchovaná cesta jako by naznačovala takové řešení, ale zdaleka není u konce. Na sóĺo hru jakokdysi leniské Rusko prostě Island, ale ani Irsko nemá.
    EU si dnes buduje v ESM svůj vlastní IMF jako jakéhosi věřitele poslední záchrany. To má svou logiku. Ochota k levnějším dluhům, které by nahradili ty nesplatné, je ale už dost omezená. Reálná reprofilace dluhu tedy zamená jít do konkrétní struktury závazků a jednat o konkrétních podmínkách - abstraktní hesla nepomohou.
    Více než polovinu řeckého dluhu drží jiné státy, tedy v podstatě nedobrovolně jejich dańoví poplatníci. Proto je pochopitelná snaha těchto zemí EU zapojit do pomoci i privátní sektor. Ten ale nereálné lhůty splatnosti nepřijme. To se týká i umazání dluhu na úkor věřitelů.
    Na druhou stranu je tu riziko umazat dluh na úkor občanů - běžně se tak děje inflací, popř. měnovou reformou - to zde v Euro Area nepřichází v úvahu (a návrat k drachmě by byl ještě ničivější). Ale tu poltický spor o konsolidaci reforem - žádná, ani pravá, ani levá, nemůže zaistit splatnost v řádu sta milar eur do 3-4 let. Rozsáhlá privatizace by byla nepřiměřenou cenou.
    Přesto účinné reformy jsou základem pro jakékoliv garance do buducna. Nefektivní správa, tzv. socialismus pro bohaté - to je něco co musí být změněno. Pokud jde o externí šroubování dluhové spirály tak je otázkou zda jít na území EU na Tobinovu daň (celosvětově je zatím neprosaditelná) a jak obecně dotáhnout kvalitu regulace mezinárodních finančích trhů.
    Neuškodí ale ujasnit i krizový scénář, jak co nejméně bolestivě řídit variantu státního bankrotu - podobné situace jsou z dějin už známy. V podstatě státní reprezentace vyhlásí insolvenci a s věřiteli jedná v nouzovém režimu o tom jaký bude reálný osud závazků. Samozřejmě si přeji aby na krizový scénář nedošlo, ale přání nestačí.
    June 9, 2011 v 0.25
    Pane Dolejši,
    díky moc za odpověď. Přijde mi, že v ní v podstatě popisujete to, oč se eurozóna právě oficiálně snaží, když se to člověk pokouší vnímat z té lepší stránky ... tedy s výjimkou těch privatizací a Tobinovi daně. Ale možná se mýlím ... dovolte proto ještě doplňující otázku: Co podle vás dělá eurozóna (a MMF) v Řecku špatně? Stačí telegraficky ...
    June 9, 2011 v 9.33
    co nemůže fungovat
    už budu stručnější - co je viditelné (detailní jednání nad konrétní strukturou dluihu neznám) - za prvé bylo absurdní myslet si že je řešením půjčka v řádu sto milyard eur a to na pouhé tři roky a s úrokem k 6%. To by nesplatila ani šlapající ekonomika.
    A další úzké místo je v oblasti kondicí (podmínek) konsolidačního procesu - požadavky EU (ale i IMF) na restrukturalizaci příjmů a výdajů jsou totiž dost vágní. a domácí reprezentace si to upravuje k obrazu svému.
    P.S. ani u nás se vláda nemlže vymlouvat že dělá to co po ní EU a IMF chce
    SH
    June 9, 2011 v 21.48
    Asi mně něco ušlo.
    KSČM se prezentuje jako antisystémová politická strana. Rozuměl jsem tomu mimo jiné i tak, že ví o jiném systému, neboli o alternativě k současnému. Celkovému, nejen tedy tomu ekonomickému. Zůstanu-li ale u ekonomiky, jež je předmětem úvodního textu pak se pokouším charakterizovat tu současnou. Ekonomika současného kapitalismu je v mých očích ekonomikou ziskovou, úvěrovou, spekulativní a to všechno globálně. Kdo horuje proti systému, měl by podle mne předkládat principy ekonomiky neziskové, neúvěrové, nespekulativní a převážně lokální.
    Všechny řeči o státních dluzích ve mě dále vybuzují základní otázku. Všechny země jsou zadluženy, včetně „tahouna“ USA, ne-li nejvíc právě ony. U koho sakara jsou vlastně zadluženy? U soukromého sektoru jistě, jinde to ani není možné. Takže…ho pěkně pokomunisticky zrušme. Ale to může asi jít jenom s jinými komunisty, než je pan Dolejš.

    June 10, 2011 v 12.34
    asi být jen anti nebude stačit
    doufám, že tahle antisystémová rada není myslena tak, když si z něčím nevím rady, tak prohlásím, že to chci zrušit.
    Tahle rada by asi dnes Řecku moc nepomohla - jednostrané prohklášení že nebudu dluhy platit asi není reálné řešení.
    Jinak státní dkluhopisy mohou držte i jiné státy, ne jenom privátní banky, v některých zemích drží tyto papíry i občané.
    Dluh je přirozená věc, pokud se udržuje v rozumných mezích - což se v případě Řecka bohužel nestalo. Neřešme co by bylo kdyby bylo, jsme v reálnén čase Č řecko má dlubv řádu stovek miílard eur (či dolarů) a cca třetinu z toho drží věřitelé z Německa a Francie. Přitom jeho likvidita opět vysychá. To je ralita
    Cjhci li změnit podmínky splatnosti, musím s těmito věřiteli jednat. To je také realita. Ta "leninská" cesta byla možná v roce 1918, ale dnes je propojenost se zahraničím vyšší než tehdy a řecko nemá ani rozměr Ruska aby v izolaci mohlo nějak vydržet .
    June 10, 2011 v 16.15
    Pane Jedličko,
    k životu Řeků "nad svoje možnosti" něco tady:
    http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=666642
    Cituji: "Obyčejní Řekové - zejména státní úředníci - se absolutně nechtějí vzdát svého socialismu, který zahrnuje například osmitýdenní dovolenou, odchod do důchodu v 56 až 58 letech, automatické 13., ale také 14. a 15. platy."
    Je zajímavé, že jinde vedu debatu s člověkem, který má z poloviny řecké kořeny, a ten, na rozdíl od Vás", tvrdí, že Řekové si žijí lépe než by odpovídalo výkonnosti jejich ekonomiky, a že každý Řek se chce stát státním zaměstnancem. Takže myslím, že řecké dluhy mají hodně společného s životem běžného Řeka i v tom smyslu, že se o ty půjčené peníze vláda rozdělila se svými voliči, a ne že vláda vytunelovala stát, jak se snažíte naznačit.
    June 10, 2011 v 18.03
    Pane Šímo,
    je to věc pohledu, výběru dat anebo - chcete-li – výběru výpovědí. Mám z různých sociálních fór také řecké přátele, kteří tvrdí opak než váš známý rodák. Sen o kariéře úředníka je podle nich jen mediální konstrukce. Kdybyste byl cizinec a nechal si povyprávět o poměrech v ČR od zde diskutujícího pana Hoška, asi by se vám naskytl trochu jiný pohled, než kdybyste požádat o popis třeba paní Hyldebrantovou.

    Jazyk, kterým je psán ten starý článek z Aktuálně, je něco podobného - mluví o úřednických výhodách, ale už ne třeba o délce mateřské, nebo nákladech na vzdělání. Je to způsob referování, který naše média loni přejala od německého Sternu, jenž v té době cupoval Řecko na kusy pomocí srovnávacích tabulek se zvláště provokativními ukazateli. Pokud byste se chtěl bavit na téhle rovině, musíme vzít všechny indikátory kvality života, s nimiž sociologové obvykle pracují, přehledy finanční redistribuce a indexy sociálního rozvrstvení a to vše pečlivě srovnat. Já vám sem mohu poslat odkazy na pěknou řádku levičáckých textů, které na základě výpovědí různých znalců kritizují situaci z druhé strany. Pak zas něco pošlete vy a nikam to nepovede.

    Vyjděme proto raději z pohledu, že některé společenské skupiny z řeckého systému profitovaly na úkor jiných. Snažme se je pojmenovat a popsat jak. Jinak se budeme ještě několik dní přít, kdo jsou to "obyčejní Řekové", protože pro vás jde třeba o úředníky s Xtými platy, a pro mě zas o 19 procent nezaměstnaných, živnostníky mimo taxikářské, zubařské či lékárnické cechy, zaměstnance institucí a podniků, kde si odbory v minulých desetiletích nevydobyli ty provokativní výhody, a obyvatelstvo venkova.

    A mimo debatu - odchod do důchodu byl posunut velkou reformou už minulý rok v červnu a 14. a 15. platy zrušeny ... 13, 14. a 15. plat navíc byla obyčejná sezónní odměna, jak se dává i mnohde u nás. Ono to "vánoční prémie" jen nezní tak rozmařile.
    TT
    June 10, 2011 v 18.43
    Informace
    Pane Dolejši, ne každý může vědět všechno ovšem, ale základní informace se dají sehnat na Internetu...

    Botswana skutečně žádné oddlužení nepotřebuje, je to jedna z nejstabilnějších zemí na světě s jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik.

    Bohužel toho o oddlužení zjevně víte tolik, co o Africe - tedy mýty a legendy. Vše důležité z diskuse o oddlužení je v mém článku. Můžete k tomu sledovat také diskuse organizované německou vládou.

    Měl byste si nastudovat něco státní insolvenci, které kluby a jakým způsobem ji řeší, jak k tomu přispívají IFIs, jak vypadá arbitráž a jak se odpouštěly a odpouštějí dluhy. Pokud něčemu nerozumíte, jako absolutnímu laikovi Vám to rád vysvětlím, ale skutečně byste se neměl dále ztrapňovat uváděním nesmyslných výhrad a argumentů, které jsou zcela mimo tento diskurs.

    Stále používáte termín státní bankrot, který ovšem NEEXISTUJE. Dlužník je tak v rukou věřitelů, aniž by se mohl jakkoli bránit třeba proti nelegitimním dluhům.

    Ach jo. Jsem zrovna v Norsku a tady ví o problému kdejaký puberťák podstatně víc než poslanec parlamentu. To jsme to dopracovali.

    Navíc bych se Vás rád zeptal, proč nejste v nějaké pravicové straně, kde byste legitimně mohl hájit své názory. Prezentovat pod křídly komunistické partaje je další trapný paradox našeho polistopadového vývoje.

    A k rozmařilosti Řeků. Není náhodou větším problémem než všechny ty jánevímkolikáté platy, že CEO elity a firmy odlévají své příjmy do daňových rájů, daně platí jen zaměstnanci a vláda nakupuje nesmyslné válečné lodě z Německa, které mu pak půjčuje záchranné peníze, aby německé firmy dostaly zaplaceno?
    June 10, 2011 v 19.36
    tak nás zkuste poučit
    ad TT : nedorozumění asi pokračuje, bohužel jste opět neřekl jak byste ten řecký tařka bankrot (klidně používejme pojem insolvenci) prakticky řešil. Jednostranné odmítnutí platit dluhy jako nelegitimní to snad není, že ? Zkuste i nás zasvětit aspoň v rámci rozhledu norského pubescenta, třeba to bude užitečné.
    Jeslti se cítíte na levo od mých názorů, tak proč ne ...třeba tam prostor je, nedělám si nárok být až u levé zdi. Jen si myslím že zařazení na pravolevé ose není o heslech. Ostatně na tom že legitimní dluhy se legitimně platí není nic pravicového ani levicového (to snad uznají i ve Skandinávii) - tou správnou otázkou je kolik a jak. A to bež komunikace s věřiteli asi nepůjde.
    A pro členské země EU určitě neplatí stejný metr jako v Africe - tu
    Botswanu berte v symbolické rovině, o rozbor afrických dlužníků mi skutečně nešlo.
    TT
    June 11, 2011 v 15.08
    Pane Dolejši
    Odpověď na Vaši otázku je obsažena v článku, ale dobře, zopakujme si to s norským puberťákem, jehož země odpustila pěti zemím dluhy, protože je uznala za nelegitimní a omluvila se za ně - přesvědčila totiž chudé země, že jim poskytne úvěry, když od nich nakoupí lodě z jejich krachujícího loďařského průmyslu.

    Tedy zavede se nějaká forma státního bankrotu, řekněme arbitráž. Jak to probíhá? Obě strany jmenují dva arbitry a ti společně vyberou pátého. Věřitelé předloží své dluhy, stát a občané své případné námitky. Takovou námitkou může být, že půjčka na zbrojení zadluženého státu je nelegitimní.
    Arbitři dluhy i námitky posoudí a posoudí také reálné možnosti ekonomiky suveréna. Na základě toho pak posoudí, komu a co bude či nebude zaplaceno, přičemž dluhy budou restrukturalizovány tak, aby kvóta Dluhová služba/export nepřesáhla řekněme 5 %. Přednost by měly mít veřejní věřitelé před privátními a zájmy občanů před věřiteli. Arbitři se dohodnou na řešení a je to.

    Vypadne z toho silové řešení, IFIs, kluby. Základem se stane odpovědnost věřitelů, suverenita dlužníka i zájmy občanů. Samozřejmě, že se dá předpokládat snížení zájmu poskytovat úvěry státům. Už aby to bylo! Ale pokud přijdou státy se zajímavými projekty, bude o to více investorů, kteří se na tom budou ochotni spolupodílet - ne jako věřitelé, ale jako podílníci.

    Ovšem oddlužení Německa i zemí HIPC ukázalo, že věřitelé jsou zatím nepoučitelní, a tyto země o žádné možnosti úvěrů nepřišly, naopak je dostávali za lepších podmínek než od MMF a SB-IDA!

    A protože MMF a SB se tak dostali do těžkých problémů, přišla pro ně evropská krize jako na zavolanou.
    JS
    June 11, 2011 v 21.50
    Doplním
    kolegu Tožičku. Některé latinskoamerické země zavedly do ústavy po nástupu levicových vlád povinnost dluhového auditu. Udělala to např. Brazílie za první Lulovy vlády a Ekvádor po nástupu presidenta Correy. Dluhový audit znamená, že se prozkoumají všechny mezinárodní státní závazky vzhledem k jejich právní závaznosti a splácení neoprávněně nárokovaných pohledávek se odmítne . Za diktátorských režimů často docházelo k tomu, že vlády uzavíraly smlouvy o půjčkách bez potřebného souhlasu parlamentu, nebo se půjčky z jiného důvodu jeví jako nelegitimní (technický termín: odious debts). Do konfliktu s mocnými věřiteli se ale ani Brazílie nepustila, naopak za velkých obětí splatila absurdně narostlé dluhy (mnohonásobky původních půjček) a zbavila se tak nadvlády MMF. Na čas přestala splácen Argentina po krachu hospodářství, způsobeném poslušností doporučení MMF a také Ekvádor má tendence k jednostrannému zastavení splátek, což je postup velmi riskantní.
    Je, jak píše Tomáš, opravdu tristní, že u nás je o celém komplexu mezinárodních dluhů povědomí naprosto minimální - platí to pro politiky, novináře i veřejnost. Některé znalosti si lze doplnit na stránkách Ekumenické akademie www.ekumakad.cz. Na DR třeba http://www.denikreferendum.cz/clanek/6873-dluhy-jinde nebo http://www.denikreferendum.cz/clanek/1024-vsi-a-islandska-libra-masa
    Nové je, že problémy s dluhy, které po desetiletí vysávaly a udržovaly v závislosti rozvojové země na periferii, dnes mají i země centra a tady jako tam se uplatňuji ze strany věřitelů idiotské nebo zlodušské postupy. Tomu, kdo nevidí nutnost rychlé a zásadní systémové změny asi nepomůže k prozření nic.
    June 12, 2011 v 19.17
    spásný bankrot
    možná jste to přehlídl, ale já psal že jsme v EU (!) a ne někde v rovníkové Africe, kde v primitivních podmínkách různých pseudorežimu možná řeší následky bludného kruhu nepovedené rozvojové pomoci a kde za určitých podmínek zřídit nějakou "nucenou správu".
    Ale ve vyspělé EU těžko můžeme uvažovat takto, tak už přestaňte raději s tím třetím světem argumentovat. V Evropě bylo zatím zvykem možná politicky rozporné, ale legitimní dluhy platit a nepřesvědčili jste mne že v tomto případě se jedná o něco nelegitimního.
    Na to nezmění nic ani "dluhový audit" po případném státním bankrotu (podle vás očistném). Samozřejmě že věřitelé (zejm. státy EU či IMF) zvažují reálné ekonomické možnosti dlužníka - to budou muset i v případě bankrotu, nebo myslíte že se najde arbitr, který bude mimo ekonomickou realitu ? Bankrot není o zrušení dluhů, ale o úpadku, kde na rozdíl o firemního úpadku jsou rukojmím občané.
    Pokud uznáváte, že cestou je tak jako tak nějaká reprofilace dluhu, pak se tak moc v meritu (ostatní jsou jen hesla) nelišíme. Jenom si slibujete od toho auditu nějaký zázrak - já v tom vidím problém finanční a ne právní. Řecká vláda která přijala dluhy byla jistě dostatečně legální. A vyskočit z této skutečnosti dost dobře nejde.
    June 12, 2011 v 19.28
    chápu, ale je rozdíl mezi sny a realitou
    ještě pro pana Silného - nic proti heslu o systémové změně (sám také tvrdím, že svět může být lépe systémově uspořádán), ale mně jde o praktičtější pohled na věc, než o ideologii vzášející se v oblacích.V jaké míře a podobě je ten jiný systém na jaře 2011 reálný ? Máte představu o praktické cestě , To chcete v malém izolovaném Řecku vyhlásit "válečný komunismus" ?
    Následky talové neodpovědnosti by byly dost tristní. Zkusme zůstat v Evropě, teď nevyřešíme Ekvádor či jiné země. A já myslím že těžiště problémů je tady a dnes spíš v politickém sporu o charakter reforem. Tak aby konsolidace nebyl na úkor budoucnosti Cestou z dluhů může být jen produktivní ekonomika efektivně propojená se světem. V tom nepomlže Řecku ani kdyby vystoupila z IMF.
    JS
    June 13, 2011 v 10.29
    ach jo
    Argentina byla do krachu způsobeného MMF nejbohatší zemí Jižní Ameriky. Brazílie je 12 největší ekonomika na světě a do nástupu levicových vlád byla úplně v prodručí politik MMF. Dalece nejzadluženější zemí světa jsou Spojené státy ale ty mají v MMF a Světové bance právo veta.. Vzpamatujte se, pane kolego Dolejši, zdaleka nejde jen o Řecko. Systémová změna v tomto ohledu je např. mezinárnodní insolvenční právo o kterém psal TT.Demokratická kontrola mezinárodních finančních institucí. Zdanění spekulativních transakcí. Dluhový audit se dělá, aby k bankrotu nedošlo, ne až po něm, atd. atd. ad nauseam. Někde jsem četl, že jste ekonom, tak nechápu proč vás musím jako teolog poučovat o věcech, které vědí nejenom středoškoláci v Norsku ale i rolníci v té rovníkové Arfice o které se vyjadřujete jako ignorant s rasistickými tendencemi.
    TT
    June 13, 2011 v 11.07
    Marný boj s hloupostí
    Státní bankrot na rozdíl od nucených kroků MMF, SB a klubů staví věřitele a dlužníka na stejnou úroveň. Tím chrání občany i státní suverenitu, která je v klubové politice SAPů zcela mimo vůli občanů.

    Bankrot byl vždy zaměřen na čestné vyrovnání a možnost nového startu. To tady ovšem nechápe ani levice ani pravice. Zatímco v civilizovaném světě je základem bankrotu revitalizace podniku a k likvidaci se sahá až v krajním případě, je u nás vnímán opačně.

    Rafferův návrh vycházející z amerického zákona o bankrotu obcí a veřejných institucí se stal mezinárodně široce odsouhlaseným konsensem pro možná řešení. I v tomto v USA platném zákoně se předpokládá, že obce a veřejné instituce mohou vyhlásit bankrot, nesmí být likvidovány, musí jim zůstat zachováno dost prostředků na zajištění funkčnosti a nesmí být nijak omezena suverenita rozhodování.

    Už čekám nějakou odbornou námitku námitku z komunistických kruhů, jako že USA jsou na rovníku, nebo jim vládne diktátor.
    June 13, 2011 v 22.21
    taky bych řekl ach jo
    ale nevím zda to má smysl - váš návrh zřejmě je raději státní bankrot (ponechme stranou že jste se vůči tomu pojmu původně ohrazoval)
    - kupodivu se možná shodnete s konzervativní pravicí, které nechce nést náklady sanace celých států (motivem je jí ale egoismus, ne altruismus)
    Možná k tomu státnímu bankrotu dojde (samožřejmě bez likvidace "firmy"), ale myslet si že to řešení je čestné a pro občany spásné, tak to je opravdu obížně pochopitelné - neřešíme dluhy nějaké vesničky, ale členský stát EU. Bankrot přeci neznamená, že se můžete jako suveréní stát vykašlat na dluhy. Ujasněte si taky zda si chcete udělat audit dluhu před an beo po bankrotu.
    Od začátku říkám, že je třeba vyhodnotit celou strukturu dluhů a říci co se dá ještě splatit a čím to podmínit. Jací strýčkové budou u toho je věc jiná (určitě to nebudou čistí altruisté), zájmy věřitelů jsou i v tomto případě nepominutelné - nejde o zločinecké syndikáty ale o standarní věřitele..
    Jestli se máme takto točit v kruhu, nechme toho, ale zkuste si přečíst celou diskusi ještě jednou. Možná vám dojde, kde může být ve vašem skálopevném přesvědčení jak snadné je zbavit se dluhů, argumentační mezera.
    Celé mi to zatím přijde takové antiekonomicky uchopené a přitom jde o téma výstostně hospodářské. Od začátku mi šlo o nějaký z finanční logiky reálný recept na oddlužení a rozvoj, který by mohl být jakousi použitelnou minimální shodou pro blízké zájmy, ale zřejmě jsme chtěl asi moc.
    TT
    June 14, 2011 v 9.31
    Těžká diskuse
    Pane Dolejši,
    já používám státní bankrot ve smyslu skutečného bankrotu jak je znám i z národních legislativ. Vy a Vám podobní ekonomičtí nedouci používáte pro státy stále bankrot ve smyslu unilaterálního oznámení neschopnosti dodržet své finanční závazky.

    Označovat dluhovou arbitráž za antiekonomický postup je tak hloupý argument, že ho za celou 13tiletou éru diskusí nepoužil ani nikdo se SB či MMF. No asi jim chybí český komunistický poslanec.

    To, jak bráníte věřitele a bráníte se tomu, že by mohla být chyba na jejich straně dává jasnou představu buď o Vaší naivitě, nebo o vašem propletení s těmito strukturami (jak prokázali novináři MfD). Věřitelé včetně států velmi často poskytují půjčky, které nejsou v souladu ani s dobrými mravy ani se zákonem.

    Vaši argumentační neschopnost vystihuje Váš poslední příspěvek, Jiří silný i já jsme psali o tom, že dluhový audit je vždy na začátku procesu - například současný audit norských úvěrů, který má zjistit, zda kromě již odpuštěných nelegitimních dluhů, nemá Norsko ve skříni ještě nějaké kostlivce.

    Víte co, nejlepší by bylo, kdybyste se obrátil na kolegy v Die Linke, kteří návrhy znají a Ti by Vám to mohli vysvětlit. Abychom se pak bavili věcně a nemotali se jak nudle v bandě ;-)

    Evropská banka se k návrhu na oddlužení staví racionálněji než pan Dolejší z České republiky. Nicméně oddlužení odmítá jako vždy teorií morálního hazardu. Tento psychologizující faktor ovšem nefunguje příliš ani v pojišťovnictví, kde byl vymyšlen, a z praxe víme, že při oddlužení států nefunguje vůbec. V oddlužených státech se nezvýšilo rizikové hospodaření a už vůbec se nepotýkaly s nedostatkem úvěrových nabídek. Spíše opak je pravdou.
    June 14, 2011 v 15.34
    bez hesel a k podstatě
    jako trpělivý člověk to zkusím ještě jednou a snad i důkladněji - vždyť se snažíme o dialog a ne o svatou válku s kacíři o artikule víry. Když se oprostíme od balastu hesel, zůstane možná holá podstata.
    1) já tu opakovaně tvrdím, snad vcelku konzistentně s ekonomickou logikou, že se nelze na dlužní závazky jednostranně vykašlat (i když je nakrásně nazveme "suverení") - potřeba reprofilace závazků standardních věřitelů se pak zcela logicky váže na určitou poltiku strukturálního přizpůsobení. Jinak se "odpuštění" dluhu skutečně váže na to čemu se říká "morální hazard", který bych tak lehce zejm. uvnitř EU neshazoval.
    2) Místo reakce na tuto argumentaci vy mluvíte o něčem jiném - kromě toho, že jsem ten nevolitelný bolševik, co si myslí, že je lumen a je jen trapný nedouk žijící ve falešých mýtech - to mi nevadí, emoce jsem zvyklý vytknout před závorku. Pokud jde o jádro debaty (výsledek oddlužení) tak z toho co tu píšete je dost obtížné vypreparovat v čem se to přesně neshodneme.
    Říkáte, že odpověď jak se zbavit dluhu je ve vašem článku - já ji nenalezl - heslo o dluhovém auditu a arbitráži přeci není taková odpověď (a vůči názvu "Konec EU" jsem se už skepticky vymezil) . Možná nebojujte tolik se zdánlivou hloupostí a necejchujte druhé, že jsou snad dokonce propleteni se zájmy věřitelů. Popudlivost není dobrý rádce.
    Od začátku mi nejde o nic jiného než o ekonomické (!) podmínky jak dluhy snížit - to je věcné a tomu se tu neustále vyhýbáme. To nevyřeší ani odkaz na paříský klub, ECB, Die Linke ani jiné instituce - tohle musí říci hlavně věřitelé a Řekové samotní. Odpouštět můžeme hříšníkům, s dlužníky se ale musíme dohodnou na nějakém modu oddlužení - včetně toho, za jakých okolností část dluhu nebude splacena.
    V tom je to meritum (bez mýtinkové rétoriky) - a po tom tu volám. Chápu, že nyní tu asi nedostanu až tak konkrétní odpověď, vy zkuste pochopit v racionální rovině a bez zloby zase mne.
    TT
    June 15, 2011 v 15.48
    Tak ještě jednou
    Dlužní soud či arbitráž, kde věřitel a dlužník jsou si rovni uzná, které dluhy se splácet budou a které ne. Jejich splácení se pak rozloží tak, aby kvóta dluhová služba/export nepřesáhla 5, max 10 %.

    V případě Spolkové republiky dosahovalo oddlužení částek srovnatelných s Řeckem a vyplatilo se to. Jednostranné či arbitráží zamítnuté splácení dluhu má precedenty např. USA v. Španělsko či Kostarika v. Kanadská královská banka. Materiály v ČJ na webu ekumakad.cz.

    Úvěrování probíhá nesmyslně a není důvod, proč by se o nesmyslné jednání neměli podělit všichni aktéři. Navíc je to tak ekonomicky výhodnější, protože znovu rozjede oběh peněz a tedy i zboží a služeb.

    Jestliže dnes Německo tlačí na další úvěrování Řecka s podmínkou, že německé firmy dostanou zaplaceno za válečné lodě, jedná se do budoucna o nelegitimní dluh, který by neměl být splacen. Německé firmy by prostě v rámci skutečného bankrotu dostaly lodě zpět, protože ty evidentně nejsou potřebné k chodu státu, který je členem NATO. atd., atd. Jenže o tom jsou popsány stovky stran. Dluhový audit, soud či arbitráž jsou technické termíny, které mohu vysvětlovat na kampani Česko proti chudobě, ale že o tom nic neví poslanec země EU v této době, kdy se o nich jedná na nejvyšší úrovni je tristní. Samozřejmě s nimi nemusí každý souhlasit.

    Ale v otázce mezinárodních dluhů je těžké najít v ČR partnera, protože každý tzv. ekonom či politik na to kouká jak žába na Bernoulliho rovnici. Ale zatím co žába se ve vodě umí pohybovat i bez ní, my se díky této negramotnosti dostáváme na ocas mezinárodního diskursu.
    June 15, 2011 v 20.13
    time out
    díky za pokus vrátit se k věcné diskusi - asi se už rýsuje v čem se lišíme a proč, tak už snad nebudeme dál okupovat ve dvou prostor diskuse. A poslední glosa k nejednoduchému tematu, které by si zasloužilo víc, než jen tenhle poněkud bulvarizující pingpong :
    1) těch cca 400 mld eur Řecka opravdu nelze jen tak proškrtat - to bycho očekávali že po bankrotu arbitr začne fungovat jak deus ex machina. - možná se najde nějaký úvěr francouzské či německé banky, které budou obětovány, ty ale dnes už tvoří menšinu. Vedle starých a drahých dluhů narůstá váha záchranné pomoci a za těmi stojí ještě silná EMU..S tím auditem ostaně netřeba čekat až na bankrot, bez něj tu stejně tak trochu mlátíme naprázndo.
    2) jakákoliv reprofilace dluhu bude podmíněná - něco za něco - a ta strukturální adaptace je logická - jen to bude trvat déle než je jedne volební cyklus - ekonomický realismus odldužení nevyřeší odvolávka na revoluci v mezinárodním právu (ostatně nevěřím, že někdy mezinárodní právo legitimuje ten "morální hazard")- ostatně nahradit legitimní řeckou vládu mezinárodní či nadnárodní institucí, proč by to mělo být altruističtější a odpovědnější řešení - to že minulé vlády fixlovali je jen varování.
    3)Německo se naopak dalších půjček Řecku bojí, protože ví, že na tom nic nezíská - poslední pomoc prošla Bundestagem s odřenýma ušima -
    - řeči o vydírání a zbíidačování se míjí realitou, i řecký bankrot by byl
    pro EU drahý a vystoupit z EMU je iluze -následná hyperdevalace obnovené drachmy by měla likvidační účinek
    4) místo iluzí o spásném obnovení národní suverenity (viz omezené chápání hesla Řecko Řekům) by se mělo víc diskutovat o cestě k fiskální federace a o rozdělení odpovědnosti v ní (viz vzpoura Slovenska a nechuť ČR) - nechat řecko samo sobě, zamená nabídnout ho jinému kenskému centru - nevím, nabíz se tradiční Rusko nebo méně tradiční Čína skupující už dnes cizí dluhopisy.
    5) Řešení nejen Řecka je v reálném vzestupu ekonomiky, jen to může dlouhodobě (!) pomoci k oddlužení a´t již bude dohoda o procentu odpuštěných dluhů jakákoliv - nebo snad se už rezignovalo, na to že by se Řecko mohlo zařadit opět k produktivnějším zemí a fatálně míří směrem k nějakému Zimbabwe ?
    Prostě takové jsou v této debatě pozice a když připustíme že
    nejsme ani jeden vlastníci pravdy, dejme šanci i ostatním a i čas také ukáže zda některé naše úvahy mají vůbec opodstatnění...hezký večera a vůbec.
    + Další komentáře