Rakouská politika po volbách 2019

Ředitelka Karl-Renner-Institute a šéfka kabinetu bývalého kancléře analyzuje výsledek záříjových voleb, přibližuje možné koalice a komentuje další oslabení rakouské sociální demokracie.

Aba

Maria Maltschnigová

14.10.2019 09:40

Aktualizováno: 21.11.2019 00:23

Evropské progresivní myšlení

Screenshot-progressivepost

v Deníku Referendum


je projekt spolupráce našich novin s The Progressive Post, médiem Nadace pro evropská progresivní studia (FEPS), volně navázané na PES – Stranu evropských socialistů. Českým členem FEPS je think tank Masarykova demokratická akademie. Prostřednictvím překladů z The Progressive Post budeme v Deníku Referendum představovat nejpodnětnější úvahy autorů promýšlejících vyhlídky a směřování evropské demokratické levice.

Až do minulé neděle se většina politických analytiků shodovala, že události, které se stanou méně než deset dní před volbami, nestihnout výsledek výrazněji ovlivnit. Rakouské volby ale ukázaly, že to tak nutně být nemusí. Zatímco všechna šetření předpovídala, že si Strana svobodných (FPÖ) udrží mírně sníženou, ale relativně stabilní podporu, jíž vykazovala v průzkumech od jarní aféry Ibiza, strana zásadně oslabila – z 26 na 16 procent. Vítězi voleb se stali dle očekávání konzervativní lidovci (ÖVP), kteří zas znovu výrazně posílili – z 31 na 37 procent.

Důvodem obého se stal transfer hlasů na poslední chvíli mezi oběma stranami pravice poté, co se v médiích objevila týden před volbami řada odhalení o podivných výdajích bývalého předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho a o luxusním životním stylu, který si tento politik spolufinancoval ze stranické pokladny. Část voličů FPÖ zůstala kvůli tomuto doma, jiná hlasovala pro lidovce.

Hlavním poraženým letošních voleb se staly nacionalističtí populisté ze Strany svobodných. Foto FB FPÖ

Sociální demokraté (SPÖ) propadli na historickou níži, když obdrželi očekávaných 21 procent, velkým vítězem voleb číslo dvě se ale stala Strana zelených. Po propadu pod čtyřprocentní práh pro vstup do sněmovny ve volbách roku 2017 se dokázala nejen vrátit, ale i dosáhnout svého historického maxima, 14 procent.

Světlou stránkou voleb je, že pravicový blok ztratil jako celek čtyři procenta a lidovci, krajní pravice a liberálové z malé strany NEOS ztratili ve sněmovně dosavadní ústavní většinu. Díky tomu nezvládnou zřejmě realizovat svůj společný předvolební pokus prosadit do ústavy dluhovou brzdu, což je důležité.

Kancléřem bude takřka bezesporu opět lidovecký předseda Sebastian Kurz a zdá se, že je v pohodlné pozici: může si vybrat mezi velkou koalicí, trojkoalicí lidovci – sociální demokraté – zelení, vládou se zelenými i pokračováním dosavadní vlády s krajní pravicí.

Zdání snadnosti však může klamat a sestavování vlády přinést komplikace. Strana svobodných se totiž nechala po volební porážce slyšet, že se necítí mít mandát voličů k opětovnému vstupu do koalice. A averze Sebastiana Kurze vůči sociálním demokratům je tak známá a hluboká, že se domluva na společné vládě jeví dnes analytikům jako něco takřka nemožného.

Dohoda mezi lidovci a zelenými se zdá o něco pravděpodobnější – zelený habitus (a elektorát) je více méně měšťanský, a tudíž lidovcům nikoliv cizí. Koalici lidovci-zelení fandí též jak liberální, tak konzervativní média. Ani toto uspořádání ovšem není bez překážek. Lidovecký elektorát se posunul po Kurzově nástupu doprava. Zelení si zase dali do programu ambiciozní klimatickou politiku a liberální přístup k migraci. Pokud tak budou chtít vládnou spolu, musí se obě strany zříci podstané části svých politik.

Výzvy pro SPÖ
Pro sociální demokraty není dnes zase tak aktuální otázkou, zda jít do vlády či nikoliv, ale jak postupovat po příslušně nevalném výsledku dále. Nové lídryni Pamele Rendiové-Wagnerové se dařilo v televizních debatách. Kampaň byla přitažlivá a volební program progresivní i ambiciozní zároveň. Mnoho voličů nicméně přešlo (nebo se možná vrátilo) k zeleným. A, jak už řečeno, frustrovaní exvoličí Strany svobodných buďto zůstali doma, nebo hlasovali pro lidovce.

Lidovci ztratil největší skupinu svých voličů z voleb 2017 ve prospěch liberálů z NEOS. NEOS pak ztratili největší skupinu ve prospěch zelených. V kontextu celkového přesouvání voličů lze říci, že z oslabení krajní pravice vytěžily něco nakonec všechny ostatní strany – s výjimkou sociálních demokratu.

Co chybí SPÖ nejviditelněji, je lákavý narativ. Žádná další strana nemá tak detailní, ambiciózní a přesvědčivý program v kapitolách bydlení, zdravotní péče, budoucnost práce a otázky nerovnosti. Avšak propracované politiky na vítězství ve volbách zjevně nestačí.

Zatímco lidovci hrají na identitární kartu a na vůdcovský typ předsedy, zeleným pomáhá pozornost věnovaná protestům Fridays for Future. Pokud sociální demokraté chtějí zvítězit v příštích volbách, musejí přijít se silným mobilizujícím narativem, jenž nejen voliče přesvědčí logickými argumenty, ale i chytne za srdce.


Z originálu Austria: no easy coalition for Kurz vydaného v The Progressive Post přeložil a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.