Když na podzim 2017 sestavil lidovec Sebastian Kurz vládu s krajně pravicovou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), měla většina pozorovatelů za to, že koalice vydrží delší dobu — že si spojenci nenechají ujít příležitost zavést pravicově konzervativní agendu, a změnit tak zemi nejméně na deset let dopředu. Politické vize obou koaličních stran se podobaly, lidovci oslavovali triumf v podobě zisku kancléřství a FPÖ se těšila, že má konečně vládní moc.

Rakouská politika, správa i média byla tradičně formována kulturou sociálního partnerství, stability a kompromisu. Koalice lidovců a krajních pravičáků však ihned začala tuto tradici narušovat. Prosadila změny, které podstatně snížily vliv odborů, prodloužila zákonnou pracovní dobu, snížila výdaje na pomoc sociálně slabým a vrátila na základní školy zastaralé vyučovací metody.

FPÖ má ovšem — jako většina nacionalistiky populistických stran — řadu extremistických členů a ukázalo se, že vedení v čele s Heinzem-Christianem Strachem je není schopné kontrolovat. Veřejnou prezentaci strany ve vládě tak provázela řada skandálních výroků i kroků. V květnu 2019 navíc německé noviny Süddeutsche Zeitung publikovaly tajnou nahrávku, na níž sám Strache sliboval figurantce hrající dceru ruského oligarchy státní zakázky, pokud pomůže FPÖ svými penězi k moci. Strache tak musel odstoupit a kancléř Sebastian Kurz nechal vypsat nynější volby s nadějí, že část voličů FPÖ přejde po skandálu právě k lidovcům.

Kurz se pak pokusil pokračovat ještě ve vládě s provizorním jednobarevným kabinetem, avšak neobstál v hlasování o důvěře. Stalo se tak v červnu 2019 a šlo o vůbec první úspěšné vyslovení nedůvěry vládě v rakouské historii. Zemi následně až do aktuálních voleb spravovala úřednická vláda vybraná prezidentem Van der Bellenem v čele s Brigitte Bierleinovou, zkušenou předsedkyní ústavního soudu.

V průzkumech v posledních týdnech před volbami vedli znovu lidovci Sebastiana Kurze, a to s výrazným náskokem, avšak s postupně klesající podporou. Strana slibovala voličům především pokračování v politikách započatých v roce 2017: restriktivní přístup jak k migraci, tak migrantům a snižování daní. Kurz apeloval na Rakušany, aby svým hlasem „vyjasnili situaci“ a dali mu silný mandát. Kampaň lidovců ale měla i svoje slabá místa. Největší pozornost přitáhl únik informací odhalující machinace se stranickými financemi i utajované dary. Strana jej přisoudila hackerskému útoku, v rámci kterého útočník pozměnil některé informace.

Pozice sociální demokracie

Hlavní opoziční stranu — Sociálnědemokratickou stranu Rakouska (SPÖ) — vede do letošních voleb Pamela Rendiová-Wagnerová. Někdejší lékařka, vědkyně a expertka na zdravotní problematiku vstoupila do strany v roce 2017, kdy byla jmenována ministryní zdravotnictví. Tehdejší velkokoaliční vláda mezi SPÖ a Kurzovou ÖVP se však krátce na to rozpadla.

Rendiová-Wagnerová slibuje nedopustit znovu vznik koalice lidovců a svobodných. Sama zároveň vládu SPÖ s extremisty vylučuje. Kampaň rakouských sociálních demokratů se jinak soustředí na otázky bydlení, budoucnost práce, zdravotnictví a klimatickou změnu. Téma klimatické změny přitom obecně zabírá v rakouské veřejné debatě čím dál podstatnější místo.

Rakouští sociální demokraté se snaží kombinovat klimatickou politiku se sociální dimenzí — jak příčiny, tak důsledky klimatické změny jsou totiž rozloženy velmi nerovně. Na 45 procent všech uhlíkatých emisí způsobuje průmysl, oteplováním a znečištěním přitom trpí nejvíce normální lidé.

SPÖ slibuje investovat do veřejné dopravy, zkrátit pracovní dobu a zavést pro průmysl evropskou uhlíkovou daň. Uhlíkové dani na benzín a tekutá topiva naopak oponuje s argumentem, že má jen malý příznivý dopad a současně náklady, které zatíží výrazně právě chudší domácnosti.

K dalším výrazným plánům rakouské sociální demokracie patří výhledové zavedení práva na práci, čtyřdenní pracovní týden, nezdaňování minimální mzdy, jíž chce nastavit na 1700 eur za měsíc, a zavedení dědických a nemovitostních daní. Průzkumy nicméně SPÖ přisuzují horší výsledek než při minulých volbách — dostat by měla 21 až 23 procent hlasů.

Svobodná strana Rakouska má navzdory jednomu z nejvážnějších politických skandálů v zemi od 2. světové války podporu kolem dvaceti procent. Ukazuje se, že její elektorát je dnes stabilnější, něž bývávalo u této strany zvykem.

Do parlamentu by se měli dále dostat i liberálové ze strany NEOS, kterým průzkumy přisuzují pět až deset procent, a po dvouleté pauze znovu zelení, kteří měli v posledních průzkumech až třináct procent hlasů.

Ze sněmovny naopak zřejmě vypadne odštěpenecká strana od zelených Kandidátka Petera Pilze přejmenovaná před letošními volbami na JETZT — Pilz List. V roce 2017 překonala tato strana těsně čtyřprocentní hranici, zatímco klasičtí zelení skončili těsně pod ní. Nyní má ale JETZT v průzkumech už jen kolem 1,3 procenta hlasů.

Z originálu Election in Austria: an uphill battle for Social Democrats vydaného v The Progressive Post přeložil a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.

Stejnému tématu z jiného úhlu se věnuje také aktuální rozhovor s vídeňskou politoložkou Annou Pospěch Durnovou.