Vláda projedná Temelín II. Možná se bude stavět bez připomínek

Vláda ve středu projedná harmonogram výstavby dvou nových reaktorů v Jaderné elektrárně Temelín. Průběh řízení má podle zmocněnce usnadnit, nebude-li do něj smět vstupovat veřejnost. Často zmiňovaná jaderná renesance se v Evropě podle materiálu ovšem nekoná.

Guth

Jiří Guth

09.02.2011 10:01

388759_mediafax_jiri_rubes

Václav Bartuška upozorňuje nejen českého premiéra na rizika rozšíření JETE. Sdružení Calla doplňuje, že jich je víc a že obce a občané se nenechají donutit ke spolupráci silou. Foto Jiří Rubeš, Mediafax

Související

Vláda ve středu projednává důležitý materiál: Harmonogram činnosti příprav k rozšíření Jaderné elektrárny Temelín na léta 2011–2012. Na první pohled zaujme jednak ne zcela obvyklým systémovým přístupem, jednak jazykem zřetelně šťavnatějším, než mívají dokumenty, které prošly úřednickou mašinérií jednoho nebo i několika ministerstev. Autorem je totiž publicista Václav Bartuška, toho času vládní zmocněnec pro tzv. rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. Není příliš pravděpodobné, že zamýšlené dva bloky by byly technologicky jakkoliv propojené se stávajícími bloky, a proto je stejně oprávněné mluvit spíše o nové, druhé temelínské elektrárně.

Postup v příštích dvou letech zahrnuje zpracování několika důležitých rozborů:

  • Slabých míst výstavby (do 30. září 2011)
  • Právních možností prosazení vůle státu v tomto a budoucích tendrech (do 15. prosince 2011)
  • Dopadu výběrového řízení na naše vztahy se zeměmi uchazečů i s okolními státy (do 30. dubna 2012)
  • Jednotlivých uchazečů, jejich technické způsobilosti a referenčních staveb (do 30. června 2012)
  • Finančních nákladů, přímých i nepřímých (předběžně do 30. září 2012, fakticky do tří měsíců od podání nabídek uchazečů v soutěži)
  • Zahraničně-politických dopadů odmítnutí jednotlivých uchazečů (předběžně do 15. prosince 2012).

Na zamýšlených analýzách se má přímo podílet celkem deset různých ministerstev (zahraničních věcí, vnitra, průmyslu a obchodu, financí, životního prostředí, pro místní rozvoj, dopravy, zemědělství, obrany a spravedlnosti) a ještě Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) a Energetický regulační úřad.

O důležité roli mluví dokument i v případě Jihočeského kraje a obcí okolo Temelína, a to nejen při samotné výstavbě elektrárny, ale také při tzv. vyvedení výkonu, tedy stavbě linky vysokého napětí od Temelína do páteřní elektrické sítě. Ta povede přes několik krajů a tisíce pozemků, z jihu na východ Čech; Česká energetická přenosová soustava (ČEPS) odhaduje, že vlastní stavební práce zaberou maximálně dva roky, ale příprava – tedy jednání s kraji, obcemi a jednotlivými majiteli – zhruba deset let.

Bartuška tvrdí, že „i mimořádně potřebné a důležité stavby ve veřejném zájmu jsou zcela rutinně zpožďovány – a paralyzovány – díky komplikovanému systému povolování a možnosti nekonečného odvolávání se k další a další instanci“. Českobudějovické sdružení Calla ale varuje před pokušením omezovat účast veřejnosti v povolovacích řízeních: pokud by výsledkem zmíněného rozboru byl návrh na omezení této účasti, „půjde o výrazně nedemokratický krok, aniž by postihl častou příčinu – nekvalitní práci zodpovědných úřadů státní správy, které povolování vedou“.

Vládní materiál vyvrací často opakovanou nepravdu českých politiků, že se v Evropě koná jaderná renesance: „Staví se dosud jen dva reaktory (jeden ve Finsku, jeden ve Francii) a i ti největší optimisté chápou, že budovat nové jaderné bloky bude možné jen v několika málo členských státech.“ Vláda proto bude zvažovat i možnost, kdyby chtěl v ČR stavět jadernou elektrárnu někdo jiný než ČEZ.

Zahraničněpolitické dopady případného rozhodnutí o dodavateli dvou nových temelínských bloků budou nemalé. Pokud všichni tři známí vážní uchazeči podají nabídku, bude česká vláda „nakonec nucena říci ,ne' dvěma mocnostem“ ze tří – Evropě (Areva), USA (Westinghouse) nebo Rusku (Rosatom). Nezanedbatelné dopady bude mít výsledek soutěže i na vztahy se všemi sousedními státy, i když různé. Rakousko dlouhodobě zastává protijaderný postoj a v Německu „ani zastánci jádra nevěří v možnost výstavby nových jaderných elektráren v Německu v nejbližších dvaceti letech“, přiznává autor materiálu.

Předmětem další plánované analýzy má být technická způsobilost a referenční stavby jednotlivých uchazečů, ale „každý z nich může mít problémy postavit Temelín 3+4 načas a za předem stanovenou cenu“, upozorňuje Václav Bartuška.

Uvědomuje si také, že dva nové temelínské bloky by představovaly největší investici v dějinách České republiky a ta by se netýkala jen samotné společnosti ČEZ. „Musíme si rozmyslet, jak velké budou tyto náklady,“ píše Bartuška, „a zda by nešlo jejich část přesunout na uchazeče.“ Například licencování jaderných bloků dosud provádí SÚJB bezplatně jako veřejnou službu. Náklady na licenční řízení pro dva bloky Temelína se přitom odhadují na zhruba jednu miliardu korun v průběhu deseti let.

Calla v této souvislosti varuje: „Chybou by ale bylo nastavit pravidla tak, že by výrobce, investor či provozovatel platili poplatky přímo státnímu dozoru, což by vytvářelo vzájemný obchodní vztah ,já tobě zaplatím, ty mi dáš povolení' s dalším omezením nezávislosti rozhodování SÚJB.“

Již zmíněné vyvedení výkonu bude stát ještě řádově víc než licenční řízení, totiž přes jedenáct miliard korun. „Ty jsou nákladem, který se negativně promítne do ceny elektřiny a do hospodaření státního podniku ČEPS, a přitom by měl jít k tíži investora nebo dodavatele,“ navrhuje logickou alternativu energetický poradce Cally Edvard Sequens. Upozorňuje také na nutnost analyzovat vazbu na odvod prostředků na jaderný účet na nakládání s radioaktivními odpady. Provoz nových reaktorů by totiž zásadně ovlivnil celkové množství vyhořelého jaderného paliva v České republice, a tím i potřebnou kapacitu úložiště.

Další důležitý ekonomický aspekt představuje současně platné omezení odpovědnosti provozovatelů jaderných zařízení za případně způsobené škody na pouhých osm miliard korun. To je podle mezinárodních úmluv nedostatečné. Jaderná energetika se snaží vyhnout tržním podmínkám. „Zavedení plné finanční odpovědnosti by pomohlo odstranit stávající veřejnou podporu jadernému průmyslu a otevřít trh i dosud vytlačovaným odvětvím,“ upozorňuje Calla na vážnou nerovnost.

Velké náklady, rizika a komplikace výstavby dvou nových temelínských reaktorů, které nesměle připouští vládní zmocněnec a které zdůrazňují odpůrci jádra, přitom rozhodně nejsou nutné. Nejrůznější studie a scénáře, z českých například Chytrá energie, totiž ukazují, že česká, potažmo evropská energetika se bez dalších reaktorů obejde. Bylo by to přinejmenším z hlediska zahraniční politiky jednodušší, nepochybně mnohem levnější a bezpečnější.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Profil_dr

František Janák - student filozofie a teologie, Praha

Čtvrtek, 10.Února 2011, 01:53:29

Zájemcům doporučuji rozhovor se spoluzakadatelem Patrickem Moorem, který je ohledně budocnosti (nejen) energetiky optimistický:

http://www.theregister.co.uk/2011/02/08/patrick_moore_greenpeace_dropout/

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.