Česká veřejnost se musí naučit radikálně protestovat

Možná zatím není nutné obsadit sídla ODS po vzoru britských studentů či zablokovat rafinérie po vzoru francouzských odborářů, ale s činy toho druhu bude muset naše veřejnost začít, chce-li vládu porazit. Pískat na píšťalky stačit nebude.

Francouzští odboráři, německé protijaderné hnutí a britští studenti, kteří v uplynulých týdnech a dnech prošli okrajem českých a hlavní třídou evropských médií, mají jedno společné: ukazují české veřejnosti více užitečného nežli většina domácí politiky od sněmovních voleb.

Vývoj společnosti k lidštějšímu tvaru není prvořadě příběhem politiků více či méně obratně si počínajících v parlamentních koridorech. Je především příběhem občanských hnutí, která konformním politickým snahám udílela sílu a směr – důvtipem a energií svých protestních akcí.

Česká či přesněji československá tradice je přitom v tomto ohledu vynikající: z občanských protestů a jejich silou vznikl sám československý stát, a to nejzajímavější v jeho dějinách je s nimi spojeno.

Bohužel lidé ztrácejí paměť čím dál rychleji a je jistě i důsledkem obratné strategie soudobé české pravicové politické elity, že výkony Charty 77, občanského hnutí z let 1967 až 1969, ba i roku 1989 upadají v zapomnění, a jejich mentalita či metody již jen zřídka tvoří součást běžné občanské výbavy.

Ještě protijaderné hnutí i další radikální ekologické iniciativy během devadesátých let ukazovaly, že protestovat umíme, a hnutí proti politickým zásahům do řízení České televize v čase opoziční smlouvy bylo de facto hlavním výkonem české občanské společnosti v tomto duchu v posledních dvaceti letech. Jedno ani druhé hnutí ale nevytrvalo a dále svou původní energií nežije.

Navzdory předpokladům se podle prozatímních příznaků generace dospívající po roce 1989 jeví jako méně svobodomyslná a svobodymilovná nežli ty, které vyspívaly před ním, což je nepříjemná ťafka banální představě o tom, že poměry u nás se samy zlepší, až se jich větší měrou budou ujímat lidé vyrůstající už do svobody.

Soudě podle vysoké míry xenofobie, egoismu a manipulovatelnosti na straně jedné, a nízké míry spontánní solidarity, ochoty k dobrovolnické aktivitě a účasti v sociálních hnutích na straně druhé, jak to naznačily například výsledky středoškolských voleb nanečisto, lze říci, že poměry, které u nás po roce 1989 vznikly, mají pro výchovu ještě méně příznivý vliv nežli Husákova normalizace, která alespoň kladně účinkovala svým odstrašujícím příkladem.

Aspoň v tomto ohledu je režim, který se u nás nyní uhnízďuje, docela slibný. Je opoziční smlouvě podobný v tom, že bude minimalizovat, a jak už stihl předvést i formálně ponižovat, význam parlamentní politiky, takže by mohl probouzet potlačené republikánské sentimenty; potlačené tak, že když člověk vůbec sousloví „republikánské sentimenty“ napíše, musí dovysvětlit, že tím neodkazuje k politickým excentrikům typu George W. Bushe, ale k demokratickému idealismu spojovanému u nás nejčastěji s osobnostmi Masaryka a Beneše.

Nečasův a Kalouskův režim bude mít relativně plošné, dosti kruté a především zhola zbytečné sociální dopady, takže by mohl alespoň v některých segmentech společnosti vzkřísit hluboko zasuté sociální cítění a solidaritu. Možná i někteří příslušníci generace, která se nechala manipulovat obludným klipem Přemluv bábu, by nyní mohli zakolísat ve svém přesvědčení, kdo, koho a k čemu má vlastně přemlouvat.

Nemějme ale přehnané iluze, dvacet let všudypřítomné pravicové křivící propagandy důvtipně navazující na mentalitu Husákova režimu vyjádřenou odporným bonmotem „kdo nekrade, okrádá rodinu“, napáchalo na duši české společnosti kruté škody, takže příznivější charakter společenských poměrů bude daleko více nutné nově ustavovat, nežli jej křísit. Ať už si ale budeme brát vzory od našich domácích předchůdců nebo od našich zahraničních současníků, jedno je jisté: podobu naší každodennosti neurčí jen sociálně-patologické plány Nečasovy vlády, ale také naše schopnost důsledně a radikálně proti nim vystupovat.

Čtěme proto pozorně zprávy o studentech, kteří vylezli na střechu sídla britské konzervativní strany, o německých občanech, kteří odnášeli štěrk z kolejí k německému meziskladu jaderných odpadů, o francouzských odborářích okupujících rafinerii, protože to jsou akce, jejichž obdoby budeme muset podnikat u nás, máme-li alespoň v něčem vládu zbrklých škrtavců zdržet či zastavit. Pískat na píšťalky stačit nebude.

Protestní hnutí tohoto druhu navíc zpravidla nevítězí bezprostředně, ale proměnou atmosféry, která společnost získá na jeho stranu. Okolnost, že pětasedmdesát procent německé společnosti stojí pevně proti jaderné energetice, je dána vytrvalostí občanských protestů. Získat tři čtvrtiny občanů pevně a odhodlaně proti vládním škrtům u nás by mělo být snazší.

Díky silnému občanskému hnutí v Německu je již dnes prakticky jisté, že poté co německá pravice ve volbách prohraje, dnešní politická opozice prodloužení životnosti jaderných elektráren znovu anuluje. Podobně u nás klima, v němž bude Nečasova vláda končit, určí, v jakém rozsahu se budou škody, které napáchá, napravovat, a zejména, jaký bude příští směr, kterým se nová vláda vydá.

Opravdu zásadní je proto už dnes postoj idealistických sociálních demokratů. Německé hnutí proti jádru by nemělo takovou sílu nebýt osobní podpory a účasti poslanců parlamentu, včetně poslanců sociálnědemokratických. I oni vyzývali k odnášení štěrku z náspů, aby vlak s kontejnery nemohl projet. Francouzští socialisté vyzývali k blokádám rafinérií. A také akce občanské neposlušnosti proti Temelínu v 90. letech by si stály v očích veřejnosti mnohem hůře nebýt osobní podpory politiků jako Petra Buzková, Petr Pithart či Lubomír Zaorálek.

Sociálním demokratům dnes mnoho možností klást účinný odpor vládní politice na půdě parlamentu nezůstává. Pokud chtějí Nečasovu vládu ve všem podstatném zbrzdit, zastavit ji v tom nejhorším a vytvořit předpoklady pro rychlou nápravu škod a zlepšení stavu po jejím konci, musí ve společnosti vytvořit atmosféru, která jim to umožní. To nedokáží, nerozvzpomenou-li se na to, že oni sami přece prapůvodně bývali sebevědomým sociálním hnutím a dodnes si rádi připomínají, že jejich pochodů se účastnil i Tomáš G. Masaryk.

Aspoň někteří představitelé ČSSD by měli nyní jasně říct, že Nečasova vláda nejpozději svým počínáním ve Sněmovně už legitimizovala akce nenásilné občanské neposlušnosti. A pokud se někteří občané pokusí v pátek blokádou zmařit nelegitimní schůzi Senátu, politici sociální demokracie by je měli podpořit i jinak nežli jen verbálně.

Vedle charakteru celé společnosti se v tom jedná totiž také o charakter jejich vlastní strany. Pokud idealističtí sociální demokraté nechtějí, aby nakonec zůstala jen hříčkou v rukou Hulínských a podobných zlatokopů, musí si uvědomit, že nad korupční sílou peněz či moci nakonec v politice nikdy nevítězí jen pravdivý argument, ale teprve sociální hnutí, které se za ním podaří zmobilizovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (19 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Název článku a (zcela jiné) priority potřeb české veřejnosti: Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 08:26:37

Dosadila bych místo posledního slova nadpisu článku úplně jiné a potřebnější priority, které by se česká veřejnost měla především naučit.

Protesty proti bezpráví jsou nutné - ale kolik je jich v současné době v ČR naprosto neadekvátních a extrémních?

Jsem ráda, že jsem se po pádu totalitní komunistické nadvlády a diktatury dožila klidného života ve svobodné zemi, která se z těchto 40-ti let morálně i ekonomicky "vzpamatovává".

Nabádat veřejnost k radikálním protestům (místo mnoha jiných mnohem důležitějších tvůrčích potřeb společnosti) mi přijde nějak až dost extrémní a nebezpečné.

Tolik můj komentář, týkající se zejména nadpisu článku.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

svoboda? Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 09:11:54

Je tu řeč o
„banální představě o tom, že poměry u nás se sami zlepší, až se jich větší měrou budou ujímat lidé vyrůstající už do SVOBODY“.

Tato „banální představa“ je spíše naivní domněnkou. Čím se vůbec liší od představy svobody tvrdošíjně vnucované lidu této země formulí „o době nesvobody“, jak se dostala i do názvu zákona č. 480/1991 Sb.? Padl „režim vlády jedné strany“. No a co?

Protest je určitě důležitý. Ještě důležitější ovšem je, zda občané konečně začnou chápat, že budování státu je jejich záležitostí a že skutečná svoboda je teprve pozitivní práce, kterou nelze beze zbytku delegovat na zvolené zástupce.
Ti, kdož si libují, že se „dožili klidného života“, k nim určitě patřit nebudou. (Nemají potuchy, že nejklidnější je život v kriminále.) Svoboda a demokracie jsou pravým opakem klidného života.

František Jonáš - Třebíč

to co v naší zemi... Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 12:04:17

Je demokratura a jistě někomu by klid vyhovoval..Nerušit, vládneme...To je to , co se musí změnit nikdo nevládne, teda rozhodně ne vláda. Strany, jsou sami o sobě plny svých vlastních problémů a politici, přes handrkování mají svou sjednocenou Národní frontu. Je na čase si vzpomenout a je na čase se blížit Francii, V.Británii a dalším zemím, to je taky Evropa a lid si musí své chránit a připomínat, že vůbec je...

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Paní Hyldebrantová... Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 12:17:43

...ty radikální protesty, po kterých autor volá, musí být nutně součástí dlouhodobé kampaně, v níž bude větší část tvořit činorodá práce a věcná argumentace, na kterou zřejmě narážíte vy. Takže se nebojte ... dle mého pozorování česká společnost nechápe radikální protest jako základní lidské právo (tedy věc důležitou o sobě), ale poslední možnost obrany, která je úspěšná jenom tehdy, mají-li protestující jasnou, srozumitelnou a realistickou alternativu k tomu, co odsuzují.

Pokud tomu tak není, dopadá to jako se státními maturitami - ikdyž je lidí v ulicích hodně, odsuzovaný krok se maximálně odloží.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 12:41:48

Pane Jedlička,
to pak tedy souhlasím - s tím Vaším konkrétnějším doplňkem.

(Bohužel mnoho zejména mladých lidí protestuje proti všemu a proti všem a bez normálního důvodu a ze zázemí rodičovských či státních plenek... )

František Jonáš - Třebíč

mladí nejsou proti všemu, ale ani pro něco... Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 15:01:26

Vidím to i na svých mladých, že neví kam patří. Na školách do nich bývalí opěvovači minulosti hustí úplný opak a doma se s rodiči na ožehavá témata nebaví. Když s mladým svým zajdu na pivo, tak se občas musím štípnout, ale až je přestaneme podporovat, tak se asi budou štípat sami.
Jsou ta nějak, pro to, co dům dá...a ono to nějak dopadne.
Myslím, že se radikalizuje střední generace a starší lidé, protože marasmus kolem nás asi reformy nezachrání a si ani nezmění.

I Václav Klaus je radikálním aktivistou Čtvrtek, 11.Listopadu 2010, 20:33:55

Nejen prezident Masaryk měl sympatie k radikálnímu protestování. I současný prezident Klaus dal najevo, že tyto formy aktivismu mu nejsou zcela cizí.

Je to asi tři roky, co se chtěl přivazovat řetězy ke knihovně: "Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla," řekl prezident.

V sázce je totiž sama podstata demokracie:
"Znovu se dostáváme do sporu o samotnou podstatu naší demokracie, do kterého na nikoli nedůležitém místě patří otázka veřejného rozhodování," domnívá se prezident.


Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Ekonomická podstata absence radikálních protestů u nás Pátek, 12.Listopadu 2010, 11:15:2

Zásadní otázkou zůstává proč je v našich končinách masový radikální protest tak ojedinělý. A netýká se to pouze Čechů, u kterých se by se dala tato forma sociální impotence odbýt Hrabalovským „My Češi neválčíme“. Stejně tak neprotestují Poláci, Slováci i Maďaři. Otázka je jestli se jedná o stále přetrvávající dědictví komunismu a nebo to má jiný, spíše ekonomický podtext. Nejde jen o to, že sbalit se a někam jet protestovat něco stojí (jak dobře vědí například hoši od ČMKOS a neváhají protestantům platit vše od jízdenky po kapesné). On totiž takový radikální protest není bez rizika a hrozí například opletačky s policií. Být vyšetřován policií může mít zásadní dopad na ekonomickou situaci jednotlivce (náklady na soudní řízení, ztráta práce). Potenciál našince takové problémy pufrovat například úsporami (ať svými či svých rodičů) se výrazně liší od potenciálu běžného „radikála“ například v Německu. Případnou bezstarostnost, typickou pro jižní země, si kvůli naší nemilosrdné zimě náš radikál taktéž nemůže dovolit. A tak podvědomá hrozba bezdomovectví má, dle mého názoru, výrazně větší odstrašující potenciál než například kriminál za bolševika.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

K otázce pana Mistríka Pátek, 12.Listopadu 2010, 15:09:21

Už jsem to sem kdysi dával, ale k tématu mi to přijde důležité znovu připomenout ... Před lety jsem dělal rozhovor s jedním francouzským učitelem-odborářem, který se k otázce absence radikálních protestů ve střední Evropě vyslovil následovně:

"Zde jste se dotkli zajímavé kulturní odlišnosti. Všiml jsem si toho již dříve: zatímco ve Francii je protest nejen legálním, ale i obecně, ve smyslu společensky, legitimním nástrojem vyjádření jakkoliv motivované nespokojenosti, ve východní Evropě zůstávají stávky a demonstrace až krajním prostředkem.
Podle mých zkušeností z Rumunska a ze Slovinska musejí nespokojenci v postkomunistickém prostředí dokazovat, že by příslušnou záležitost zvládli lépe. Ve Francii se naproti tomu vztahuje pomyslná presumpce viny na mocné. Jestliže se lidé bouří, je to vláda – ale třeba i vedení školy či závodu, na kom je dokázat, že si dělají zbytečné obavy. Obsah, francouzsky argument, nezískává protest tím, že se nespokojenci předem poučí o alternativách, důsledcích či příkladech ze zahraničí, ale tím, že jej považují za smysluplný a přistupují k němu vážně – tedy se skutečným odhodláním věci změnit."

Manning5

Tomáš Imrich - Konstruktér, Suchdol nad Lužnicí

Pátek, 12.Listopadu 2010, 19:02:34

Jsme pro blokádu přístupu poslanců parlamentu při projednávání zásadních nevratných změn jako jsou opt-out důchodové reformy. Jak o tom psal Tomáš Tožička http://www.denikreferendum.cz/clanek/7080-radikalni-nenasili-misto-stavek a jak to dnes provedl ProAlt před senátem, ale ne na hodinu, ale na dny, jako němci s jaderným odpadem. Souhlasím s panem Mistríkem, že demotivující můžou být ekonomické následky, ale dovolenou si na tohle rád vezmu. Kdo to zorganizuje ProAlt, Jakub Patočka? Já se v Praze moc nevyznám.

Ad Martin Mistrík Sobota, 13.Listopadu 2010, 21:02:1

Tak možná, že příroda je radikálním protestům také nakloněná vzhledem k oteplování klimatu. V listopadu jaký je teď u nás asi málokdo umrzne.

Anna Šabatová - Praha 2

ad Květoslava Hyldebrantová Neděle, 14.Listopadu 2010, 10:43:45

„Jsem ráda, že jsem se po pádu totalitní komunistické nadvlády a diktatury dožila klidného života ve svobodné zemi, která se z těchto 40-ti let morálně i ekonomicky "vzpamatovává".“
I já jsem ráda, že jsme nakonec porazili minulý režim. Pokud se však pokouším rekonstruovat své motivy, proč jsem se k zásadnímu odporu proti minulému režimu odhodlala, rozhodně to nebylo dáno mou osobní situací, mé odhodlání vyrůstalo z kritického vztahu k poměrům obecně. A tak je tomu i dnes. I já jsem v úzce osobním slova smyslu celkem spokojená. To mi však nezabraňuje vidět, že v naší společnosti se věci nevyvíjejí dobrým směrem, ani to, že významné skupiny obyvatel pociťují zhoršování sociální situace. Mnozí lidé jsou na tom mnohem hůře, než na tom byli před Listopadem (mám na mysli většinu Romů, ale nejen jich). Ani částečnému sentimentu po starých časech se nelze jen vysmívat, ale je třeba se poctivě zabývat tím, proč tomu tak je. No a to už vůbec nemluvím o skutečné aroganci mnoha představitelů nové politické moci, o korupci v ekonomické oblasti, ale i v některých segmentech justice. To vše už za radikální protesty stojí. „Vděčnost“ ( vůči komu? ) za to, že nemáme minulý režim, nás nikterak nepovinuje být loajální a nekritický vůči současné vládě respektive současným poměrům v širším slova smyslu.

Anna Šabatová - Praha 2

ad Martin Mistrík Neděle, 14.Listopadu 2010, 17:52:5

„„My Češi neválčíme“. Stejně tak neprotestují Poláci, Slováci i Maďaři“. Tento výrok není přesný. Vychází z omezené aktuální perspektivy. Viděno z širší historické perspektivy vzniklo v Polsku v osmdesátých letech jedno z nejvýznamnějších sociálních hnutí vůbec. Protože Solidarita byla skutečným sociálním hnutím, na rozdíl od Charty 77, které významně ovlivňovalo tvář společnosti celá osmdesátá léta, ale ještě i po rozhovorech u kulatého stolu a po převzetí moci Solidaritou. Hnutí se pak vlastně rozštěpilo (Solidarita jako sociální hnutí proti Solidaritě jako vítězné politické síle). Ještě v devadesátých letech byla v Polsku řada rozsáhlých několikadenních stávek se sociálními požadavky, stávky už reagovaly na transformační politiku. Není rozhodně bez zajímavosti si uvědomit, že polská konzervativní pravice, která v Polsku ovlivňovala dění v posledním desetiletí, je sice v některých aspektech odpudivější, než pravice česká (mám na mysli výpady proti gyům, potratový zákon apod.), ale má silnou sociální dimenzi a není tak zachvácena neoliberální ideologií. Myslím, že není náhodou, že její nejvýznamnější postavy – bratři Kaczyńští – vyrostli politicky právě v sociálním hnutí Solidarita. Jedno zajímavé číslo za všechny. V ČR se vydává na důchody 8,4 % HDP a v Polsku je to 12,4 % HDP.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Paní Anně Šabatové: Neděle, 14.Listopadu 2010, 20:40:0

Nejedná se samozřejmě jen o můj klid.
Jsem též státní zaměstnanec a žiji mezi lidmi - jen současný vývoj chápu i z jiného pohledu.

Odpovím slovy Petra Nečase.
Petr Nečas dnes v Otázkách Václava Moravce s B. Sobotkou na téma plánované stávky odborů řekl:

"Pokud by vláda selhala, neukázala, že je ochotna řešit deficity našich financí, selhala v tom, že není schopna prosadit úsporná opatření, tak by na to doplatili právě lidé, kteří chtějí stávkovat."

TV jsem dnes neposlouchala, ale našla jsem ve zprávách - a to je i má odpověď Vám.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

paní Květoslavě Hyldebrantové -"pokud by vláda selhala..." Pondělí, 15.Listopadu 2010, 07:44:32

Ano, lidé jako Nečas a Kalousek vědí lépe než lidé v této zemi, co je správné, a tak je spasí třeba i proti jejich vůli.
Mluví pořád o ODPOVĚDNOSTI (vůči MMF, SB a ratingovým agenturám). Zdalipak ale také vědí, že odpovědnost znamená, že se budou jednou ODPOVÍDAT: nikoli však MMF, SB a ratingovým agenturám, ale těm, kteří je zvolili i těm, kteří je nezvolili?

Petrasek Milan - penzista

Jenže pane Patočko Pondělí, 15.Listopadu 2010, 10:35:55

žijeme v době, kerá radikálnímu vzepětí občanské nevole nepřispívá. V současnu je základní společenskou motivací tzv. agresivním positivismu, vyjádřený vůlí jednotlivce po jedinečném individuálním výkonu. Namísto represivních tlaků institucí se stále více prosazuje takový způsob výkonnostní motivace, kdy jedinec vytváří z vlastní pohnutek, bez dozoru a za skvělé nálady cenné dílo. Nesouhlas s nedostatky se tak primérně neobrací proti společenským, ale proti vlastním vedostatkům.
Proto také veškeré pokusy o radikální protest končí i na západě bez výrazných úspěchů.

Jakub Patočka - šéfredaktor DR, Brno

Úspěšnost protestů Pondělí, 15.Listopadu 2010, 12:58:29

Pane Petrásku,

máte pravdu v tom, že protesty se zatím jako příliš úspěšné nejeví, ale protestní hnutí málokdy je tak lineární. Obvykle, jak píšu v textu, je to tak, že hnutí vítězí až svými důsledky, nikoli bezprostředně.

Jedná se o jakýsi zákon politické mechaniky: kdyby vláda ustoupila bezprotředně, ukáže tím cestu dalším podobným zájmovým skupinám a toho se bojí víc, než případných politických nákladů neústupnosti. Ty jsou pak o to větší, takže zpravidla věc končí tak, že vláda zaplatí až důsledky, trvalejšími, ale třeba o něco kompromisnějšími.

Tak to bylo v případě hnutí proti privatizaci veřejnoprávní televize u nás, kde hnutí na její záchranu nakonec prodalo svou sílu ještě vcelku lacino.

V jiných zemích, kde jsou aktivisté zkušenější a politicky vyspělejší, budou náklady vyšší. Merkelová zřejmě prohraje a příští vláda její prolomení jaderného moratoria anuluje, britští studenti nyní zorganizují kampaň, která zřejmě povede k drtivé porážce liberálních demokratů v příštích volbách, do Francie tak důkladně nevidím, ale očekával bych dost podobný vývoj.

Kdyby na blokády Temelína jezdil desetinásobek lidí, Česká republika je pravděpodobně dnes na cestě k tomu, stát se bezjadernou zemí, a to s podporou většiny občanů.

Máte pravdu, že na povahu společnosti dopadají technologické i pracovně-organizační proměny, jejichž vliv se málo doceňuje, přesto se domnívám, že umění protestu zažije renesanci a ani nám v českých zemích nakonec nezbude než se přidat, pokud nebudeme nakonec chít žít v autoritářské společnosti.

Petrasek Milan - penzista

umění protestu Pondělí, 15.Listopadu 2010, 16:59:42

zažije svou renesanci, když využije skutečné znalosti povahy společenských defektů. Zmíněný fenomén agresivního positivismu má dominantní význam a ve svém následku i zakrývá nástup represivní autoritářské společnosti. Nepřítelem dnes není ponejprv instituce, ale selhávající vlastní výkonnost jednotlivce. Veškeré masové protesty - Francie, Stuttgart - tak zaniknou v občanské většině stresované dnes platnou iluzí neomezených možností jedince jedinečného výkonu. Z touto iluzí - vypjatého individualismu - musí umění protestu umět zacházet.

Pavel Pšenák ml. - informatik

Škrtači nebo seškrtávaní Úterý, 16.Listopadu 2010, 12:24:24

Protesty (nejen radikální) občanských či politických hnutí mohou rozhodnout o tom kdo se ve skutečnosti stane tím "materiálem k seškrtání" .
Seškrtávaní, jak je plánováno a nebo škrtači, kteří škrty s takovým úsilím a nadšením plánují bez ohledu na to kolik seškrtaných by po nich mohlo zbýt ?
Radikální akce jsou jistě důležitý instrument protestů. Nicménně jejich organizátoři by měli mit na paměti bezpečí "řadových" účastníků a dobrovolníků.
Dovoluji si odhadovat, že ten komu by se podařilo dostat do ulic v současných podmínkách naší republiky třikrát za sebou padesát nebo více tisíc občanů v rámci neradikálních protestů, ten pak může začít s čistým svědomím uvažovat o jejich radikálních formách, pokud by ty neradikální nepostačovaly.
Pokud by tato podmínka nebyla splněna jsou dle mého názoru radikální formy protestů minimálně předčasné či spíše zbytečné a potencionálně nebezpečné pro jejich účastníky a hnutí jako takové.
Mandát a pozici k radikálním protestům je potřeba si vybudovat a to chce čas. Co ale dělat kdyby existovalo nebezpečí z prodlení ?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.