Nobelovu cenu míru získal čínský disident Liou Siao-po

Petr Jedlička

Norský nobelovský výbor se pro rok 2010 rozhodl ocenit předního čínského disidenta, spoluautora Charty 2008. Podle komentátorů ovlivnil výběr i fakt, že Liou Siao-po byl v roce 2009 odsouzen v politicky motivovaném procesu k jedenácti letům vězení.

K očekávanému, leč přesto důležitému rozhodnutí dospěl tento rok pětičlenný norský výbor, který vybírá držitele Nobelovy ceny míru. Pro rok 2010 se laureátem stal čínský literární kritik, historik a od konce osmdesátých let disident Liou Siao-po.

V masmédiích se jméno Liou Siao-poa začalo objevovat v roce 1989, v souvislosti s protestním hnutím, které vyvrcholilo nasazením armády proti demonstrantům na náměstí Tchien-an-men. Po něm byl Liou také poprvé uvězněn. Po návratu z vězení začal do zahraničních médií posílat články kritické k čínskému režimu, které si rychle získaly popularitu. Stal se spoluzakladatelem Nezávislého centra čínského PEN klubu, jehož je čestným prezidentem.

Největší proslulost mu nicméně zajistilo spoluautorství takzvané Charty 08: reformě-protestního apelu, inspirovaného a postaveného na stejném principu jako československá Charta 77. Dva dny po zveřejnění Charty byl Liou Siao-po zatčen a 5. prosince 2009 odsouzen k jedenácti letům vězení za „podněcování k podvracení státní moci“. Jeho uvěznění podnítilo řadu individuálních i kolektivních protestů po celém světě. K propuštění disidenta vyzval i Václav Havel.

Sinoložka Olga Lomová, která jako první na případ upozornila českou veřejnost, okomentovala pro DR rozhodnutí nobelovského výboru slovy: „Mám obrovskou radost. Ukazuje se, že i v Evropě jsou ještě lidé, kteří upřednostní zásady lidskosti před ekonomickými ohledy.“

Podle Olgy Lomové bude mít na osud Lioua Siao-poa rozhodnutí nobelovského výboru v každém případě příznivý vliv. To vidí jako hlavní motivaci rozhodnutí i zahraniční komentátoři. Přestože Nobelova cena míru má být oficiálně udílena osobnostem, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“, výbor ji ale čas od času udělí i některému z aktivních disidentů, aby jej ochránil před perzekucí.

Laureáty se takto stali například Lech Wałęsa (1983), Desmond Tutu (1984), Aun Schan Su Ťij (1991) či Širín Ebadíová (2004).

Nobelova cena míru je udílena od roku 1901. Jejího držitele vybírá pětičlenný výbor, který je pro každý rok volen norským parlamentem. Laureáti bývají vyhlášeni v první polovině října. Cena se předává v prosinci ve Stockholmu.

    Diskuse
    SH
    October 17, 2010 v 9.43
    Odpor vůči mocným.
    Kolik odpůrců moci obdrželo za celých těch sto a deset let NC za mír z Jižní Ameriky v dobách jejich vojenských diktatur, či z Afriky v dobách genocid?!!
    Takže výběr je neustále jednorozměrný.
    October 17, 2010 v 11.01
    Snad ano, ale spíš v tom smyslu, že jí dostávají jen hodně známí lidé a dlouho činní lidé. Disidenti z Afriky (s výjimkou JAR) a z Jižní Ameriky takovou příležitost většinou nedostali.
    JG
    October 17, 2010 v 11.58
    Za odpor vůči pravicovým jihoamerickým diktaturám dostali Nobelovku Adolfo Perez Esquivel (tuším 1979) a Rigoberta Menchúová (1992). U mnohých disidentů třetího světa myslím hraje roli i důvodné podezření, že by v případě nástupu k moci zatočili se svými protivníky neméně brutálně - zatímco Liou stále zdůrazňuje legální metody prosazování svých názorů.