Proč je třeba odmítnout Temelín – část druhá

Výroba paliva pro dva reaktory vytváří každoročně zhruba půl milionu tun pevných radioaktivních odpadů a srovnatelné množství kapalných radioaktivních odpadů. Poločas jejich rozpadu je v řádu miliard let.

V minulém příspěvku jsem předložil několik důvodů, proč jsem proti stavbě dalších reaktorů v Temelíně: že by byly nepotřebné, nepomohly by nahradit spalování fosilních paliv a nevyplatily by se ekonomicky. K mým argumentům se objevily výhrady, ke kterým se brzy rád vrátím. Jde mi totiž především právě o rozvinutí dosud chybějící diskuse na toto téma.

Jak jsem ale sliboval před týdnem, dnes ještě napíšu, jak jaderné reaktory vyrábějí energii na úkor budoucích pokolení. Obecně správný postoj, že není správné zadlužovat budoucí generace, se dnes zdá být v módě. Přinejmenším takto zdůvodňuje vláda své chystané ekonomické reformy. Apelem na rozpočtovou zodpovědnost zčásti vyhrála i volby.

Jaderná energetika, která po sobě zanechává radioaktivní odpady a kontaminované komplexy, je přitom na přenosu rizik i finančních nákladů na další generace principiálně založena. Podívejme se blíže jak.

Dva temelínské reaktory o výkonu 1 000 MW potřebují pro svůj provoz ročně zhruba padesát tun jaderného paliva. Při obvyklé míře obohacení uranem 235 ve výši 3,6 % je k jeho výrobě potřeba zhruba 420 tun přírodního uranu. Ty při rovněž běžné kovnatosti uranové rudy 0,1 % získáme vytěžením 420 tisíc tun uranové rudy ročně (často plus vyrubání několikanásobného množství horniny).

Pro zájemce doporučuji interaktivní program, který pro různé parametry jaderného palivového řetězce spočítá příslušnou materiálovou bilanci. Jak si můžete sami ověřit, při zpracování uranové rudy na uranový koncentrát, jeho následné konverzi, obohacení a zpětné konverzi, jakož i následně při výrobě palivových proutků potřebných k provozu dvou reaktorů vzniká každoročně zhruba půl milionu tun pevných radioaktivních odpadů a srovnatelné množství kapalných radioaktivních odpadů.

Tyto odpady dokonce obsahují většinu radioaktivity, která byla původně v uranové rudě obsažena. Jejím hlavním zdrojem je uran 238, jehož postupným rozpadem vzniká dlouhá řada dceřiných radioaktivních izotopů, včetně plynu radonu. A protože poločas rozpadu uranu 238 je 4,5 miliard let, jde o zdroj ekologické zátěže doslova na věčnost. Jistě, zatím tento materiál skladujeme na výsypkách, na haldách a v odkalištích – ale kdo zaručí jejich dlouhodobou stabilitu a ochranu? Nebylo by lepší a relativně bezpečnější nechat tento materiál vázaný v nedotčené hornině někde pod zemí?

To jsme ale teprve na začátku, při výrobě jaderného paliva. Na druhém konci palivového řetězce z našich dvou hypotetických reaktorů každý rok vypadne padesát tun vyhořelého paliva. Čerstvé palivové proutky, pokud jde o radioaktivitu, obsahovaly jen směs izotopů uranu. Během tří až pěti let, kdy byly jako palivo v reaktoru, se v nich štěpily atomy uranu 235 a následně i některých dalších uměle vzniklých izotopů. Vyhořelé palivo ve výsledku obsahuje několik desítek prvků a radioaktivních izotopů s nejrůznějšími poločasy rozpadu, a tedy i intenzitou záření.

Radioaktivita vyhořelého paliva po vytažení z reaktoru je o mnoho řádů (přibližně desetmiliardkrát) vyšší než u čerstvého paliva, což si může opět každý podle libosti s různými parametry modelovat zde. A i když časem klesá s tím, jak se některé izotopy rozpadají, trvá stovky tisíc let, než klesne na úroveň srovnatelnou s přírodním uranem.

Jedno procento vyhořelého paliva navíc představuje plutonium. Je to uměle vytvořený prvek, těžší než uran, který je extrémně radiotoxický. Nebezpečí představuje nejen pro zdraví, ale i z hlediska případného zneužití. Zlomek gramu dokáže usmrtit člověka, deset kilogramů stačí pro výrobu jaderné zbraně. Padesát tun vyhořelého paliva ročně z našich dvou hypotetických reaktorů obsahuje plutonia celých pět set kilogramů! Hlavní izotop plutonia 239 má poločas rozpadu čtyřiadvacet tisíc let. A protože musí uplynout desetinásobek času, aby se jeho množství snížilo na tisícinu, vytváříme jeho prostřednictvím rizika na dalších čtvrt milionu roků.

Spolehlivou metodu izolace vyhořelého paliva na tak dlouhou dobu neznáme. Jeho přepracování, o němž jaderný průmysl začal nedávno mluvit jako o „recyklaci“, dokáže využít jen pár procent materiálu. Francouzská parlamentní komise letos v červenci publikovala závěry vyšetřování, podle kterých přepracování zužitkovává jen dvanáct procent materiálu vyhořelého paliva, přičemž i z tohoto se většina hromadí neuplatněna ve skladech. Kromě toho celý náročný proces přepracování produkuje velké objemy radioaktivních odpadů, které nakonec stejně bude potřeba uložit.

Snahy o budování podzemních úložišť se v minulých několika desetiletích ve většině zemí dostaly do slepé uličky. Výjimkou jsou projekty ve Finsku a Švédsku, které jsou stále ve fázi geologických průzkumů – a i tam už prosákly informace o zamlčování a potlačování některých kritických výzkumů, které navrženou metodu izolace jaderných odpadů zpochybňují.

Ačkoliv nám leckdo tvrdí opak, otázka radioaktivních odpadů, které jaderná energetika produkuje během celého životního cyklu, zůstává zkrátka nevyřešená. Vzhledem k nedozírným časovým horizontům, o které jde, problém principiálně dost možná bezpečně vyřešit nelze, takže můžeme usilovat pouze o omezení rizik. Součástí toho by mělo být ukončení produkce dalších jaderných odpadů co nejdříve.

Domnívám se, že problém jaderných odpadů představuje sám o sobě takovou míru nezodpovědnosti, že je dostatečným důvodem k odmítnutí nových reaktorů a k postupnému odstavení stávajících jaderných elektráren.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

Jaderný odpad jako hlavní téma Pondělí, 30.Srpna 2010, 10:26:49

Myslím, že tímto článkem Jan Beránek zcela a bez odkladu vyvrátil argumenty všech, kdo se AE zastávají, a to z jakýchkoliv důvodů. Píše-li Martin Mistrík o nestabilitě, která by nám bez AE hrozila, pak si nejspíš neuvědomuje, že právě jaderný odpad je radikální nestabilitou - hrozící nejen nám, ale i lidem, kteří přijdou po nás.
Možná že problémy zmiňované Beránkem jsou zatím mimo spektrum chodících kalkulaček vyznávajících náboženství selského rozumu, nicméně jejich tematizace daleko předčí všechny diskuse o finančních nákladech té které energie. Jde zde prostě o něco jiného než o peníze.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Místo atomových elektráren atomová válka? Pondělí, 30.Srpna 2010, 15:05:34

Pokud jsem se kdy zastával atomové energie tak pouze jako nutného zla. Téma jaderného odpadu je v této diskusi skutečně zcela zásadní a ostatní argumenty té či oné strany se v tomto světle jeví jen jako podpůrné. Ano skutečně nikdo pořádně neví kam s jaderným odpadem a nezbývá nám než věřit v tvůrčího lidského ducha a budoucí technologie, které nás jaderného odpadu doufejme nějak zbaví.

Jenže v tomto civilizačním boji o energii skutečně jde o něco jiného než jen o peníze jak správně pochopil i Jakub. Energie má mnohem blíže pojmům jako bída, hladomor, válka (včetně té atomové) než pouhé peníze. To je příliš jednoduché a demagogické postavit problematiku AE do roviny – bezohlední kapitalisti co chtějí jen vydělat nám tady chtějí postavit atomovky. Fakta jsou jiná. Naše společnost, která svým obžerstvím nemá historického srovnání, jejíž prominenti a intelektuální elita se může zbláznit v případě, že někdo třeba jen zkouší ubrat plyn (například snížením dotací) musí za svůj hřích platit. Já osobně jsem ochoten snést riziko X tisíc tun radioaktivního odpadu raději, než celosvětovou nestabilitu spojenou s nedostatkem energie. Třetí cesta nejspíše není. Bohužel.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

S jadernými reaktory je nejpravděpodobnější obojí. Pondělí, 30.Srpna 2010, 18:44:2

Protože výroba jaderných zbraní souvisí úzce s jadernou energetikou: po stránce technologií, specializovaného vzdělání, i štěpných materiálů. Reaktory otevírají dveře jadernému zbrojení.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

ad Jan Beránek Úterý, 31.Srpna 2010, 07:36:42

Ale pane Beránku, Pandořina skříňka atomových zbraní je již dávno otevřená a pokud má počet atomových elektráren na tuto problematiku nějaký vliv tak právě pozitivní. Lidé totiž energii potřebují k životu a potřebují jí více než kdy jindy. Neuvážený zásah do současné beztak již značně křehké rovnováhy je potenciální průser kataklyzmatických rozměrů. Ale nemusíme hned strašit atomovou válkou, ať se nám ta diskuse nevymkne.

Což takhle scénář náhlého výpadku či dlouhodobého snížení zásobení Evropy plynem? Čímpak si pak asi lidé v zimě zatopí když ne elektřinou. A jak dlouho nám pak asi vydrží naše lesy? Takových scénářů se dá nevymýšlet spousta. Problematika atomových elektráren se totiž netýká jen elektřiny jak se neustále snažíte podsouvat ve své zjednodušující rovnici o současném nadbytku elektřiny, který vyvážíme. Jde ve své podstatě o jouly, které civilizace saje jako kojenec z prsu. Ptám se Vás, kde ty jouly chcete vzít, či jak chcete zařídit aby je lidé přestali potřebovat? Řešení těchto dvou otázek je totiž jediná legitimní koncepce boje proti atomovým elektrárnám. Jenže to jsme zase zpátky u kalkulačky, tedy nástroje, kterým se tady zjevně opovrhuje (viz Jakub) a jehož neúprosnou logiku se snažíte nahradit ideologickým zápalem.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Strašidla Středa, 1.Září 2010, 06:42:45

Jak krásně ukazuje hned první reakce od Jakuba Vaníčka, strašidla mají úspěch vždycky. Když za bezpečným pevným plotem štěkne pes, nejeden člověk leknutím uskočí do silnice pod kola automobilu.

Protože život obecně je životu nebezpečný (a vždycky způsobuje smrt), nelze se rizik a hrozeb nikdy zbavit. Jakmile začneme o nějakém nebezpečí uvažovat, třeba proto že nás jím někdo straší, nedá se s ním dělat nic moc jiného, než je co nejpřesněji vyhodnotit a porovnat s riziky, na která jsme zvyklí. Což často znamená spoustu práce, pokud nenajdeme někoho, kdo už něco takového udělal za nás.

Vyhlídkám energetiky se v letošním únorovém Vesmíru věnoval Ivan Beneš: http://vesmir.cz/clanek/energetika Zajímavé například je, že jadernou energetiku nepovažuje za konečné řešení především proto, že zásoby štěpitelných izotopů nám dojdou přibližně za 85 let. Jestliže si Jan Beránek vybral za hlavní strašidla uran 238 a plutonium 239, můžeme zřejmě klidně spát, protože jaderná energetika nás jich zbaví do sta let. Zatím jich možná hodně ukládá stranou, ale velice rychle spotřebuje vše snáze použitelné a bude se muset vrátit k dosavadnímu odpadu a spálit i ten.

Straší-li nás Jan Beránek uranem a tím, že z něj vzniká radon, měli bychom z toho strachu utíkat rychle k jaderné energetice, aby nás zachránila před tím strašlivým uranem, který bezpečně uložen ve skrytu pevných hornin vypouští ze země pod našima nohama hrůzný plynný radon.

Utíkat někam ve strachu je ovšem hloupost, lepší bude v klidu si sednout a přečíst ještě něco o energetice, třeba odpověď Vladimíra Wagnera Karlovi Dolejšímu v Britských listech http://blisty.cz/art/53763.html

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

radioaktivní pes Středa, 1.Září 2010, 08:17:2

Honzo Macháčku, disponujete zjevně bouřlivou imaginací, když takto pohodlně črtáte paralely mezi radioaktivním odpadem a psem štěkajícím za plotem. Nenadýchal jste se náhodou něčeho špatného v laboratoři?

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Zásoby uranu Sobota, 4.Září 2010, 08:25:59

Špatně jsem si přečetl jeden z grafů v článku Ivana Beneše a chybně jsem tu citoval jeho údaj o době, na jakou mohou jaderné energetice vystačit zásoby štěpitelných izotopů. Neměl jsem zatím čas uvést svůj omyl na pravou míru, přesto se nenašel nikdo, kdo by si ho tu všiml, dokonce ani Jan Beránek neoponoval mému tvrzení, že během necelého století jaderné elektrárny, pokud si je nezakážeme, spálí všechen uran a plutonium, ze kterých má takový strach. Příznačné.

Mně samotnému došlo, že na těch osmdesáti čtyřech letech z grafu Ivana Beneše něco nehraje, když jsem si povšiml v článku Vladimíra Wagnera http://blisty.cz/art/52279.html tvrzení, že jaderné reaktory čtvrté generace nás mohou zásobovat energii po tisíce let. Mýlí se Beneš, nebo Wagner? Správná je samozřejmě možnost třetí, zmýlil jsem se já.

Graf Ivana Beneše dává stopku jaderné energii za 84 let, ale vedle ní pokládá s otazníkem neurčitě dlouhou cestu možného vývoje, v níž vedle fúze uvádí množivé reaktory. To znamená, že oněch 84 let je odhad, na jak dlouho mohou vydržet zásoby uranu 235 při současném způsobu využití -- do sta let tedy nebudou spáleny všechny štěpitelné izotopy včetně současných odpadů, do sta let ,,jenom`` přestane být možné zacházet s uranem 238 a plutoniem jako odpadem a jejich spalování začne.

Nevím, zda mohu svůj omyl aspoň částečně omluvit tím, že Benešův graf je mírně zavádějící. Nejde ani tak o to, že výraz ,,množivý reaktor`` http://cs.wikipedia.org/wiki/Mno%C5%BEiv%C3%BD_reaktor a http://en.wikipedia.org/wiki/Breeder_reactor se, myslím, používá pouze pro jednu variantu reaktorů čtvrté, případně dalších budoucích generací http://www.osel.cz/index.php?clanek=3568 -- pro reaktory, které zároveň vyrábějí nové palivo, ne například pro z rychlých reaktorů http://en.wikipedia.org/wiki/Fast_neutron_reactor které prostě spálí, co se do nich vloží. Co trochu přispělo k mému omylu, je spojení technologie, která je již dnes technicky lépe rozvinuta než efektivní fotovoltaika, s fúzí, která je stále jen předmětem výzkumů (případně technologií pro průmyslové generování neutronů http://en.wikipedia.org/wiki/Fusor ), ale její energetické využití je stále v nedohlednu.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

k jaderným zbraním, uranu a plutoniu Sobota, 4.Září 2010, 18:34:35

K výroku, že jsem něčemu neoponoval, což má být příznačné: příznačné to je v tom smyslu, že pracuji a věnuji se i jiným věcem, než abych tu číhal na každý příspěvek, natož abych reagoval na každý sporný výrok.

Krátce tedy: pane Mistríku, jste úplně vedle, když píšete, že dostupnost a riziko použití jaderné zbraně nesouvisí se šířením jaderné energetiky. Ta spojitost je prokázaná, a to historicky i věcně. Máte-li skutečně zájem o argumenty (a případnou věcnou diskusi k nim), odkazuji na dva jiné sloupky, které jsem letos publikoval:

http://denikreferendum.cz/clanek/4529-usa-s-indii-cina-s-pakistanem-a-brazilie-s-iranem

http://denikreferendum.cz/clanek/5245-hirosima-a-nagasaki-tehdy-a-dnes

Pane Macháčku, chápu Váš pokus o ironii v konstrukci, že nás jaderná energetika vlastně zbavuje uranu a plutonia. Za prvé nejde o strašení, uran 238 je zdrojem radioaktivního záření a jeho rozpadem vzniká čtrnáct dalších radioizotopů, než na konci řady zůstává stabilní olovo. Vytěžení rudy a její zpracování oproti přírodnímu stavu podstatně zvyšuje kontaminaci životního prostředí těmito izotopy a tedy i zdravotní zátěž obyvatel.

Také není věcně pravda - ani v prvém, ani v druhém případě - že nás jaderná energetika zbavuje izotopů U238 a Pu239. Současné technologie štěpí uran 235, uranu 238 nás nezbavuje, naopak ho hromadí v podobě ochuzeného uranu. Rychlé množivé reaktory, které měly uran 238 spalovat, skončily fiaskem: je potřeba dívat se na realitu, nikoliv na teoretické vize.

Plutonium 239 jaderná energetika generuje a hromadí, čili je to dokonce naopak. Přepracování to jen zhoršuje: například jen v Japonsku takto nahromadilo padesát tun separovaného plutonia, které leží na skladech. Každým rokem ho neubývá , ale přibývá. Řeči o příštích dokonalých generacích reaktorů považuji, i s ohledem na historickou zkušenost, za pusté fantazírování, které může být i nebezpečné, pokud se jím řídí praktické rozhodování.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Nebezpečný odpad a budoucí technologie Neděle, 5.Září 2010, 10:23:25

Uran 238 je tak nebezpečný, že se jím do Jáchymova jezdí lidé léčit.

Nemám ostatně strach z žádného ,,nebezpečného radioaktivního odpadu``, o kterém Jan Beránek prohlásí, že ,,zatím tento materiál skladujeme na výsypkách, na haldách a v odkalištích``, a obává se jen o dlouhodobou stabilitu takových otevřených skládek. Možná bych se začal bát, kdyby tak mluvil Martin Roman.

Pro spalování plutonia nepotřebujeme čekat na budoucí, dosud nedostupnou technologii, například Kanada už dávno umí ve svých těžkovodních reaktorech http://en.wikipedia.org/wiki/CANDU spalovat ledacos od přírodního neobohaceného uranu přes materiál z vojenských hlavic až po vyhořelé palivo z nejrozšířenějších lehkovodních reaktorů, dokonce i bez chemického přepracování.

S dalším pokrokem samozřejmě lze počítat, stejně jako lze počítat s pokrokem v přímém využití sluneční energie. V jaderné energetice nás ovšem narozdíl od fotovoltaiky nikdo nenutí dotovat masové nasazení neúčinné technologie s tím, že jen tak můžeme zajistit vývoj té budoucí, opravdu použitelné http://www.rozhlas.cz/jaktovidi/prepisy/_zprava/702589 Považuji za obzvlášť varovné, když i takový člověk jako Václav Cílek přijme myšlenku, že musíme platit soukromým podnikatelům přemrštěné ceny za nekvalitní zboží, abychom jim dali vydělat na vývoj zboží lepšího; jako by kult neviditelné ruky trhu zakazoval platit z veřejných peněz přímo výzkum a vývoj. Domnívám se, že velkou roli v takovém plýtvání a poškozování životního prostředí pseudozelenými technologiemi hraje protijaderná hysterie a úporná snaha dokázat, že bez jádra se přece obejdeme, ať už to ve skutečnosti s dostupnými zdroji a technologiemi vypadá jakkoliv.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

hysterie? Neděle, 5.Září 2010, 13:31:8

Opět silná slova, ale chabé argumenty. Vítám zpětnou vazbu a jistě nejsem neomylný, koneckonců ke svému názoru na jadernou energetiku jsem dospěl na základě argumentů - a stejně tak jej mohu přehodnotit.

Jenže k tomu nevidím důvod, když mi vytýká hysterii někdo, kdo pak plácá o tom, že uran 238 neškodí, což "dokládá" laciným odkazem na lázně Jáchymov. Proti tomu bych mohl odkázat na zdravotní statistiku vězňů, co v uranových dolech pracovali (nádorová onemocnění a úmrtí přímo souvisí s vysokou expozicí uranem 238 a jeho dceřinným produktům, jako třeba radonu 222 nebo rádiu 226. Zdravotní dopady na civilní obyvatelstvo žijící v okolí špatně zajištěných výsypek a hald jdou dobře dokumentované jak v USA, tak třeba v někdejší NDR (Wismut). Je opravdu demagogie říkat, že něco a priori neškodí, protože se tím ve specifických situacích dá léčit: to platí o radioterapii, chemoterapii i řadě dalších léčebných postupů.

Reaktory CANDU jsou schopny teoreticky plutonium využívat, ale prakticky se to neděje - patrně v tom bude nějaký háček, že? Těžkovodní reaktory naopak slouží, třeba v Severní Koreji, k produkci plutonia pro vojenské účely. Realita je tedy právě opačná, než tu popisuje pan Macháček.

No a pokud jde o dotace, tak těch se jaderný průmysl domáhá i po 55 letech, kdy už spolykal stovky miliard dolarů ze státních rozpočtů - a ani teď není schopen snižovat náklady, ty naopak v čase rostou. Oproti tomu obnovitelné zdroje, jako třeba vítr nebo solární systémy, jsou dotovány pár let (v ČR tři roky), a jejich cena rapidně klesá s tím, že budou plně konkurenceschopné už v tomto desetiletí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.