Proč je třeba odmítnout další Temelín — část první
Jan BeránekStavba dalších reaktorů a obnova uhelných elektráren dostávají zelenou. Česká republika se stává továrnou ČEZ na špinavou elektřinu, která zadlužuje budoucí generace.
Stavba dalších reaktorů v Temelíně, případně na dalších lokalitách, má nebývale širokou politickou podporu. Nejen politické strany, ale i řada jindy zdravě kritických lidí tvrdí, že Česká republika jadernou energetiku rozšiřovat prostě musí: kvůli zásobování elektřinou i jako recept na překonání ekonomické krize.
Moje osobní zkušenost je taková, že se na toto téma prakticky nevede věcná, argumenty podložená diskuse. Proto dnešní příspěvek zaměřím na fakta, která podle mého názoru hovoří proti novým reaktorům.
Dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín prosadil Klausův kabinet na přelomu let 1992 a 1993 na základě vykonstruovaných argumentů, které se nikoliv náhodou shodují s těmi, jimiž odůvodňuje potřebu dalšího třetího a čtvrtého reaktoru současná vláda:
Za prvé, Temelín prý potřebujeme k zajištění spolehlivých dodávek elektřiny.
Za druhé, Temelín nám údajně umožní odstavit špinavé tepelné elektrárny a přestat likvidovat severočeskou krajinu uhelnými doly.
Za třetí, díky Temelínu má mít česká ekonomika zajištěny dodávky levné elektřiny, což zajistí její konkurenceschopnost — a kromě toho nové reaktory poskytnou nová pracovní místa.
Proti tomuto namítám následující:
1. Další reaktory jsou nepotřebné
Už stávající dva bloky jaderné elektrárny Temelín jsou nadbytečné. Důvodová zpráva, kterou roku 1992 předložil ministr Vladimír Dlouhý, uvádí doslova, že pokud nebude Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až sto dní výpadků v dodávkách elektřiny. Ačkoliv byl Temelín spuštěn o šest let později, výpadky nenastaly. Naopak, celá jeho kapacita se už deset let vyváží.
A pak také Německo naši elektřinu nepotřebuje, má dost vlastí produkce - leda když ji ČEZ prodává pod cenou, pak je samozřejmě z hlediska tamních firem hloupost nenakoupit lacino od sousedů (kteří jsou tak hloupí, že nabízejí podobný výprodej svých surovin a životního prostředí).
Úspory jsou hezká věc a každý je má rád. Každý rád ušetří. Proto nové, účinnější technologie všichni zavádíme a o moc rychleji a úsporněji to zřejmě nepůjde.
Oč nikdo nestojí, jsou omezení. Rozdíl mezi úsporami a škrty nám právě předvádí naše úžasná nová vláda. Ta nás naučí, že šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí. Zatím s tím nezačala v energetice, ale co není, může být. Proto musíme protijadernou propagandu odmítnout včas.
2) Vývoz elektřiny je nutný. S „obnovitelnými zdroji‟ životně nutný.
Vývoz elektřiny je součástí mezinárodního propojení elektrických sítí, které pomáhá vyrovnávat výkyvy ve spotřebě. Teoreticky bychom si mohli vystačit s pouhou rovnováhou mezi vývozem a dovozem, zvlášť kdybychom měli dostatek lepšího zboží na vývoz, ale prakticky je velmi vhodné mít elektřiny nadbytek. Elektrický proud se hodně podobá vodnímu a naše republika s nadbytkem elektřiny plné přehradě. Když se od sousedů přižene vlna, narazí na tu masu u nás, trochu ji rozkolísá, ale v zásadě se nám vyhne; kdybychom měli elektřiny málo, přehnala by se přes nás a nadělala paseku (vyházela pojistky v rozvodnách). Když mají sousedé elektřiny málo, pustíme k nim trochu od nás a ještě nám zbude; kdybychom neměli dost, ocitli bychom se na suchu (napětí v síti by nám kleslo natolik, že už by s ním naše spotřebiče nedokázaly pracovat).
„Obnovitelné zdroje‟ přidávají ke kolísání spotřeby ještě výkyvy dodávky, často velmi prudké. Dotovaná výkupní cena elektřiny z větrných a slunečních elektráren podporuje růst jak jejich počtu, tak velikosti. Každý takový nespolehlivý zdroj musí být zálohován elektrárnou, kterou lze kdykoliv rychle spustit, nejčastěji tepelnou. Protože záložní elektrárny často stojí úplně jinde než ty, které zálohují, přelévají se přenosovou soustavou mezi nimi vlny. Toky elektřiny přes Německo, mezi větrnými farmami v Severním moři a tepelnými elektrárnami v Porúří, se již dnes přelévají i k nám a ohrožují naši přenosovou soustavu. Zatím nám Prahu nezhasly, ale podle článků ve Vesmíru k tomu nemají daleko.
3) Úplného odstavení tepelných elektráren se nedočkáme, odstavení z trvalého provozu možná ano.
Trumfli jsme Evropu v dotacích elektřiny ze slunečních elektráren. Zákony jsme ty dotace ochránili lépe než stavební spoření. ČEPS si stěžuje, že přenosová soustava přestává slunečním elektrárnám stačit a že rozšiřovat a posilovat ji jde mnohem pomaleji, než rostou „obnovitelné‟ továrny na dotace. Jestli se nám přenosová soustava rovnou zhroutí, bude to pro odpůrce jaderné energie dobrá zpráva: Všechny (nejen) jaderné elektrárny budou odstaveny, vývoz elektřiny skončí a nám nezbude nic jiného opravdu radikální úspory, leda oči pro pláč.
Pokud si ČEPS poradí a přenosová soustava nám vydrží, budeme potřebovat pro všechny ty „obnovitelné zdroje‟ dostatek zdrojů záložních. Severočeské tepelné elektrárny by se k tomu hodily. Navíc mají strategicky výhodnou polohu pro obranu našeho území před výkyvy v německé síti.
4) Jaderná energie je levná.
Řeči o její drahotě jsou, jak to jen vyjádřit slušně, pravdě naprosto nepodobné.
Nikde na světě nikdo nedotuje výkupní cenu elektřiny z jádra, a přece chce kdekdo stavět jaderné elektrárny. V Íránu to ještě můžeme paranoidně svést na snahu získat atomovou bombu, ale jinde jde zcela nepochybně o elektřinu. Rusko upravuje atomové ledoborce na plovoucí elektrárny, které hodlá výhodně pronajímat. Čína skoupila většinu reaktorů na trhu, až se ČEZ bojí, že na něj se v nejbližších letech nedostane. Přitom má ČEZ zájem hned o pět reaktorů: dva do Temelína a tři někam jinam do Evropy. Všechno za vlastní prostředky, beze státních dotací.
Vyčítáme ČEZu, že nám účtuje za elektřinu daleko víc, než za kolik ji vyrábí. ČEZ se ohání cenou elekřiny u sousedů a pravidly trhu. U sousedů je elektřina tak drahá, protože si zakázali jaderné elektrárny. Němci už ostatně pochybují, jestli to náhodou nebyla chyba. Kdybychom my zakázali jádro ČEZu, mělo by to pro nás jedinou výhodu: rozdíl mezi jeho výrobními náklady a tím, co dře z nás, by už nebyl tak propastný, abychom z něj měli nebezpečně vysoký krevní tlak.
Již po několikáté Vám sděluji, že na to jdete špatně. Vy i celá Greenpeace. V tuto chvíli máte dle mého názoru maximálně možnost soustavným nátlakem získat jisté ústupky, jako zvýšení nároků na bezpečnost AE a jejich další stavbu podmiňovat třeba úsporami ve spotřebě a zavíráním uhelných elektráren. To je realistická zelená politika, kterou jsem ochoten kdykoliv podpořit a která by mohla jednou skutečně vyústit k našemu společnému cíli.