Proč se hlásím k levici?

Po povolební přestávce pokračuje anketa Proč se hlásím k levici druhým blokem textů. V dnešním vydání jej zahajuje úvaha Vladimíra Špidly.

Fgergretgh567u567u654u

Vladimír Špidla

18.07.2010 11:46

75751_mediafax_roman_hruby

Vladimír Špidla: „Myslím, že je v lidských možnostech odstraňovat věci zjevně nespravedlivé." Foto Roman Hrubý, Mediafax

Zásadním důvodem jsou pro mě idea rovnosti (nikoliv stejnosti) a myšlenka solidarity a svobody. Znovu a znovu se člověk vrací k heslu francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství. Zdá se, že i samo pořadí hodnot tohoto hesla nebylo náhodné.

Prvotní levicovou hodnotou je svoboda, osvobození od politického útlaku, osvobození od bídy. Svoboda, která dává lidské bytosti příležitost rozvinout svůj osobnostní dar. Není rozporu mezi svobodou a levicovým smýšlením,

Rovnost je odmítnutím dominance, představy, že a priori jsme lepší, tudíž nadřazení, a tudíž proto oprávnění byt nadáni formálními privilegii. Například přístupem k lepšímu zdravotnictví.

Solidarita pak je pro levici vydáním se na cestu, která akceptuje život druhého, aniž jej zařazuje do sítě účelnosti. Je to pohled, který překračuje posuzování člověka hlediskem jeho užitečnosti.

Současně je to můstek, který nás vede k solidarizování se i se životem samým. Jen další malý krok na této cestě a vystupujeme z antropocentristického pohledu, a tím akceptujeme přírodu a jiné formy života jako srovnatelně hodnotné.

Levice je mi blízká i svým konceptem netranscendentální politiky, tj. politiky, která se neodvozuje z nějakého vnějšího řádu, logiky boha, či vědecké ideologie, proto mimochodem za levici nepovažuji komunisty.

Jejich jistota, že jsou vybaveni vědeckou ideologií, která jim dává právo vést a dominovat, je spíše řadí do tábora konzervativců. V jistém slova smyslu konzeravativismus může mít i levicový nátěr, ale nemůže být levicí.

Z toho plyne, že levice je pro mne daleko širší politická koncepce než úzké politologické vymezení. Myslím si, že levice v současné době je široký emancipační pohyb sahající od levých liberálů, přes sociální demokraty k ekologům a některým náboženským proudům.

To, co mne dál vede na levici, je přesvědčení, že existuje pokrok. Jakkoliv je nyní obtížné po světových válkách jej vyjádřit se stejnou přímočarou naivitou, jako to šlo na konci 19. století. Když Jan Neruda opěvoval parní stroj slovy „kolo parou cválá“, těžko si ovšem dovedl představit tato kola cválající k Verdunu či do Osvětimi.

Jako podstatnou úlohu levice současnosti vidím znovu a znovu redefinovat pokrok. Je zřejmé, že vývoj není synonymem pro pokrok. Porok má v sobě vždy etickou složku, není pouhou změnou, nýbrž vědomým pohybem k progresivnímu humanismu. Slovy klasika: „Nejde jen o to svět vykládat, je třeba jej měnit.“

Před levicí je mnoho zásadních otázek, na které je třeba hledat odpověď ve filosofickém ale i v politickém smyslu. Nejdůležitější je, jak vystoupit ze společnosti mechanického růstu a jak při tom zajistit kvalitu lidského života. Tedy cesta od společnosti růstu ke společnosti rozvoje, který je více než absurdní veličinou, jíž říkáme HDP.

Znamená to se postavit stále se rozšiřující komodifikaci společnosti, která dělá ze stále více věcí a vztahů komoditu, tedy zboží. Tento proces je zdrojem nerovnosti i v těch oblastech, kdy ji nelze spravedlivě přijmout. Komodifikace principielně znovu a znovu vytváří vztah nadřízenosti a podřízenosti, stručně řečeno, kdo platí, poroučí.

Jistě nejsme stejní, ale jsou oblasti, kde je kategorickým imperativem zajistit prostřednictvím politiky rovnost. Jen pro příklad, takovou oblasti je zdravotnictví nebo školství, nebo právní systém.

Nevím, zda lze politicky docílit spravedlivé společnosti. Jsem skromnější, myslím, že je v lidských možnostech odstraňovat věci zjevně nespravedlivé. Konec konců to odpovídá i naší hluboké touze. Ne marně je jednou z hlavně zdůrazňovaných stránek mohutnosti Boha jeho nekonečná spravedlivost; i proto je všemohoucí.

Budoucnost před nás staví množství otázek a budoucnost není jen jedna. Velmi záleží na naší volbě: lidskou odpovědností je, abychom za všech okolností volili humanistické řešení.

Abychom nepřijali technokratickou logiku mrtvé kočky z povídky Karla Michala, která na otázku, jak stabilizovat finančně zdravotnictví, chladně odpověděla: „Staré lidi neléčit“.

Proto se hlásím k levici.


A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

evoluce namísto revoluce Pondělí, 19.Července 2010, 06:17:13

Výborně pane Špidlo, jsem rád že mezi socialisty existuje někdo s jasně definovaným levicovým postojem, který nevychází z agresivních postojů a revolučních doktrín různých Žížků a jiných marxismem poblouzněných postaviček (čímž ovšem nesnižuji jejich kritický přinos). Doufám, že již brzy nastane doba, kdy přestanete hrát v ČSSD druhé housle. Nebo, že by třeba vznikla nová strana ala TOP09 pod vaším vedením? Držím palce!

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

pane Mistríku Pondělí, 19.Července 2010, 08:02:11

Vy snad o marxismu něco víte?

(Einbildung ist auch eine Bildung!)

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

Špidla jako návnada pro latentní pravici Pondělí, 19.Července 2010, 08:56:25

Při čtení tohoto příspěvku mi na mysli vytanula slova z posledního sloupku Michaela Hausera.

"(...) současná levice připomíná neurotika, který má nutkání neustále mluvit o zástupných problémech, jenom aby nemusel mluvit o tom hlavním. Tím hlavním je ovšem změna celého globálně kapitalistického systému, neboť v něm koření všechny další problémy (ekonomická krize, likvidace sociálního státu, ekologie, migrace, sociální vyloučení)."

Návodná slova marxismem nepoblouzněného, zato však vždy zaručeně moudrého a ve věci změny umírněného Martina Mistríka - vytvořit jakousi TOP 09 sociální demokracie - míří přesně tam, kam ji neregulovaný kapitalismus chce dostat: aby jakože měla tvář levice, jen globální kapitál ale aby nechala pracovat bez omezení. Nedivím se, že právě konzervativní Vladimír Špidla tak nějak zvráceně souzní s naivní vírou v evoluci společnosti, se sociálním darwinismem a tzv. sedláckým rozumem tohoto komentátora.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

ad Jakub "Che" Vaníček Pondělí, 19.Července 2010, 09:42:32

Jestli něco způsobuje neurotismus levice tak je to její neschopnost se vyrovnat s komunismem a to ideálně způsobem, jakým se pravice vypořádala s fašimem (nacismem). Deník referendum je obzvlášť zářným příkladem tohoto vnitřního sporu kde navíc renesance komunistické myšlenky získává čím dál tím více navrch. Pan Patočka ve svém posledním příspěvku dokonce přímo radí sociálním DEMOKRATŮM ať si padnou s komunisty do náruče (v rámci pokrytectví pak dodá „reformovanými“ samozřejmě) a jediný z diskutujících kdo se této historicky ověřené katastrofě postavil na odpor je jistá paní Hyldebrantová, která navíc ani levici nevolí. Copak tady na DR úplně chybí jádro propagující moderní evropskou levici „skandinávského“ typu, která je schopna deklarovat možnost spravedlivějšího světa i bez revolučního krveprolití? Nebo si snad pan Vaníček myslí, že zaříznutí globálního kapitálu by bylo jen tak? Pane Vaníčku, doporučuji nahlédnout do historie, možná zjistíte, že revoluce je často horší než válka. Nevím kdo je tady naivní…

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 19.Července 2010, 12:00:7

Myslím, pane Vaníčku, že bychom zcela vyprázdnili konvenční, řekl bych, slovníkový význam slov, pokud bychom Vladimíra Špidlu označili za konzervativce.

Myslím, že tu nikdo nemluví o evoluci společnosti. Obávám se, že tkvíte v dávných sporech komunistů se sociálními demokraty ze začátku 20. století, kdy se vše točilo kolem sporu evoluce versus revoluce. K profilu správného marxisty patří vyznávat evoluci v přírodě, ale kdo nahlédne víc do biologie ví, že ta evoluce zahrnuje dílčí "revoluce," v biologii se jim říká mutace. Možná se od typických marxistů lišíte tím, že pro druh biologický homo sapiens evoluci nepřipouštíte. Domnívám se, že současný stupeň společenské reflexe ukazuje na dialektickou jednotu globálního evolučního pohybu a revolučních skoků. Myslím, že politický spor revolucionářů a s evolucionisty je už obsoletní.

Připisovat Vladimíru Špidlovi sociální darwinismus může znamenat jediné, že připisujete tomuto výrazu zcela jiný význam, než jaký má obvykle. Sociální darwinismus ovládá většinovou českou politickou publicistiku a vzhledem k současné mediokracii i politiku. Pravicoví politici jen slabě zakrývají svá sociálně darwinistická východiska, někteří (Přemysl Sobotka, Jaroslav Kubera) se ani nenamáhají.

Jakub Patočka, není, pane Mistríku pokrytecký. Prokázal dostatečně schopnost odlišit komunistické politické preference shodné se sociální demokracií od historických deviací (typu stalinismu), které nechce zamlčovat ani přehlížet.

Historie nic neověřuje. Každá historická událost je jedinečná. V historii se nic neopakuje. Historii tvoří lidé jako svobodné bytosti. Nejsou vykonavateli neosobní historické zákonitosti. Krom toho žádné dobrovolné spojenectví sociální demokracie s komunisty se v historii zatím nekonalo. Takže není na čem to testovat. Zatím koministé jen v prvních desetiletích 20. století sociální demokracii opustili. A když na sebe strhli diktátorskou moc, tak sociální demokracii zlikvidovali. Pohltili povolnou část členstva a aktivisty přiměli k exilu a opozici. Nová možná spolupráce by se odehrála ve zcela odlišných podmínkách.

Jednoznačně podporuji, a to v několika svých článcích zde moderní evropskou levici „skandinávského“ typu. Věřím, že nejen deklaruje, ale i uskutečňuje možnost spravedlivějšího světa. A vím, že ani komunisté se dnes nehlásí k revolučnímu krveprolití. Zde diskutující verbální radikálové na tom nic nemění. Česko není Skandinávie. Česká levice čelí jiné situaci, než švédská, norská, finská, dánská nebo islandská. Komunisté jsou reálnou součástí politického spektra a je třeba se s jejich podněty vyrovnat. Můžeme být fanatickými sektáři a s komunisty nemluvit. Nebo můžeme vést dialog a hledat důsledný ale nenásilný model změny společenských pořádků.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

k příspěvku Ivana Štampacha Pondělí, 19.Července 2010, 12:29:37

Co se týče konzervatismu a Vaší korekce, nemyslím, že toto adjektivum užívám v rozporu s jeho významem. Pokud přistoupíme na to, že konzervatismus má se socialismem společné alespoň jisté minimum, neboť klade důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti a jeho sociální zabezpečení, co víc, pokud konzervatismus položíme do protikladu k radikalitě a revolučnímu nadšení, pak přece jen musíme uznat jistou míru korespondence mezi tím, co ve svém příspěvku píše Vladimír Špidla a konzervatismem jako politickou strategií.
Naivní víru v evoluci společnosti, sociální darwinismus a tzv. sedlácký rozum jsem chtěl přičíst na vrub Martinu Mistríkovi, jen jsem se špatně vyjádřil.
Nejsem si také zcela jist, zda je politický spor revolucionářl s evolucionisty, jak píšete, obsolentní. Právě na příspěvcích Martina Mistríka totiž můžeme sledovat - znovu opakuji - naivní víru v to, že změnu lze realizovat i bez rázných kroků. Jinými slovy: nechme neviditelnou ruku, ať koná, vždyť jedině ona nám zařídí, že změna bude evoluční - a tedy přirozená -, nikoliv revoluční.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

ad Ivan Štampach Pondělí, 19.Července 2010, 13:30:31

Tak pozor pane Štampachu, já bych zase historickou zkušeností tolik neopovrhoval. Jestli historie něco prokázala tak je to právě chyba v základním kódu komunistické myšlenky, která se projevuje právě v podobě deviací. Stalinismus nebyla žádná výjimka, nějaká jeho forma vykvetla všude kde se komunisté dostali k moci. Problém komunismu, alespoň jak jej chápu já, je v tom, že předpokládá existenci nadčlověka, který však není definován rasově (jak v případě nacionálního socialismu), ale bezbřehým altruismem. Takový člověk není možný, protože to odporuje jeho biologické (sexuální) podstatě. To, že se teď komunisté mile usmívají a hrají hru na moderní levici je přetvářka, protože kdyby nebyla tak se dávno nejmenují komunisté.

S těmi mutacemi a revolucemi v biologii máte sice pravdu, ale rád bych to upřesnil. Ona není totiž mutace jako mutace. Naprostá většina mutací v tzv. „house keeping“ genech je vždy letální! Pokud je někde mutace přírodním výběrem tolerována jedná se většinou o mutaci v polygenně kódovaných vlastnostech kde se projevuje relativně malou změnou – a jsme zpátky od revoluce u evoluce. To, že se tuleň stal vodním savcem neproběhlo tak, že mu někdo usekl nohy a hodil do vody. Stejně tak společnosti neprospěje revoluční demontáž globálního kapitálu. Na to se musí jít chytřeji, pomalu utahovat šrouby. Z nohy se pak nakonec skutečně může stát ploutev, ale pořád to bude noha.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pondělí, 19.Července 2010, 18:34:52

K reakcím pana Martina Mistríka o komunismu : plně souhlasím.

Jiří Šíma - Brno

Je nepochybné, že kdyby se komunisté dostali k neomezené moci Úterý, 20.Července 2010, 01:20:43

jak se jim to v ČSR podařilo ve 48., tak by i dnes "zakroutili krkem" leckomu. Ale to není jen záležitost komunistů, udělalo by to větší spektrum lidí. Na druhé straně je ale nepochybné, že kdyby nepřijely "spřátelené (ne ruské, ale bolševické!) tanky", tak by v ČSSR komunismus do roku 1989 nevydržel. A odtud pramení postoj Jakuba Patočky. Nejde o "padnutí si do náruče", ale o pragmatický přístup, který je v politice zastupitelské demokracie někdy nutný. Dnešní postoj levice ke KSČM, a postoj samotné KSČM, která se do zodpovědnosti za svoje dnešní prohlášení nehrne, je v zájmu "pravice". Jen díky tomu má dnes "pravice" ve sněmovně pohodlnou většinu. Myslí si snad dnes po 20 letech "vymírání komunistů" ještě někdo, že komunistická strana zanikne na nezájem voličů? Nebo, že komunisté mají nějaké opravdové řečení problémů dnešního světa? Jistě, obě skupiny zde jsou, a výsledkem je 10, nebo kolik % hlasů, které "levice" nemůže použít v boji proti "pravici". Jestli jsem to dobře pochopil, o nic jiného nešlo.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Úterý, 20.Července 2010, 04:12:40

K reakci pana Jiřího Šímy:
Velmi SMUTNÉ by bylo právě to, pokud by v naší zatím celkem krátké demokracii "levice bojovala proti pravici" právě pomocí příklonu a opětného spojenectví s komunisty (i skrze nedávnou a tak dlouhou a velmi bolestnou historickou zkušenost po spojení socialistů a komunistů v roce 1948).

Stanislav Hošek - Český těšín

Zpět k tématu Úterý, 20.Července 2010, 08:54:1

Diskuse se nějak rozbředla, protože si všímá mnoha témat, která jsou ve Špidlově textu vesměs pouhými tvrzeními bez argumentace. A některé příspěvky pak vůbec již nereagují na Špidlův text, ale na názory komentářů. Vrátil bych se proto zpět ke Špidlovi a jeho levicovosti. Především ke třem „pilířům“ Špidlova levicového vyznání, jež připomíná návratem k heslu, jak sám píše: Volnost, rovnost, bratrství. Hned ale v dalším již nemluví o volnosti, ale pouze o svobodě, coby především osvobození od útlaku. Což byla jakási starolevicovost. Méně již akcentuje volnost, jako svobodu k něčemu. Tu chápe jako, cituji: „příležitost rozvinout svůj osobnostní dar“, což se může dít i společnostně negativní směry, takže takto široce asi volnost chápat nelze. Rovnost považuje za odmítání dominance a z ní plynoucí privilegovanosti. Nakonec místo bratrství hovoří o solidaritě, kde dospěl až k solidarizování se s ostatními živými tvory, ba celou přírodou.
Chci se v tomto příspěvku zamyslet pouze nad mnou vzpomínanou částí Špidlova přesvědčení, i když v dalším jeho textu jsou další, pro levici velmi ožehavá témata, jež zasluhují hlubší pozornost. Dovolím si připomenout, že heslo revoluce ve Francii původně znělo pouze liberté, égalité, ačkoliv prvotním zájmem revolucionářů bylo jenom se osvobodit od útlaku. Již oni ale věděli, že absolutizace svobody vede nutně k tyranii, takže své heslo ihned doplnili rovností. Nejsem si již tak jist, že stejně dobře věděli, že absolutizace rovnosti rovněž vede k tyranii, což dokázal podstatně pozdější vývoj. Jinými slovy dneska již víme, že svobodu od rovnosti nelze oddělovat a to je první důležitá teze pro současnou levici. Jestli svět souhlasí kupříkladu s neoddělitelností lidských práv, pak by levice měla prosazovat přesvědčení, že svoboda a rovnost jsou rovněž neoddělitelné.
Nyní jedna poznámka ke slůvku fraternité. Bylo přidáno k heslu revoluce hned v prvních dnech, které byly provázeny nelidskostmi. Mělo zdůrazňovat, že za ideály svobody v rovnosti by se nemělo bojovat, ale prosazovat je natolik humánními prostředky, které sluší člověku, který je bratrem všem ostatním lidem. Špidlovo chápání revolučního hesla je proto v mých očích zastaralé. Současná levice by měla šířit a také se chovat mnohem komplexněji. Měla by chápat, že svoboda nestejných jednotlivců nutně vytváří nerovnosti, které je ale společenství lidí povinno vyrovnávat metodami a institucemi maximálně bratrskými. Řeknu to velmi tvrdě. V takovém společenství je pak solidarita zastaralým slovem. A stejně tak zastaralé je i sociálnědemokratické pojetí sociálního státu, fungující jako pouhá záchranná síť, odvozená od středověkého vnímání sociálního cítění, realizovaného formou obdarovávání žebráků.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.