Klasický model levicového intelektuála, který se zrodil někdy za francouzského osvícenství, kdy se začínaly hledat možnosti sociálního smíru při všeobecném růstu blahobytu, patří do historie, míní doyen sociální demokracie Valtr Komárek, jemuž v srpnu bude 80 let. Dnešní intelektuálové podle něj vesměs soudí, že je možné sloučit demokracii a sociální smír a redukovat spravedlnost na rovnost šancí, protože bez kapitalismu si vývoj nedovedou představit. Hodně k tomu přispěl krach komunismu, uvedl v rozhovoru pro ČTK jeden z předních mužů sametové revoluce.

„Oni uvažují racionálně a chápu, že vlastně došlo k příklonu inteligence k liberalismu, zvlášť pod tlakem odstrašujícího příkladu totality a jejích zločinů proti lidskosti, tak kdo by za tím stál,“ soudí Komárek, který byl zhruba 45 let členem komunistické strany, než se přiklonil k sociální demokracii po jejím obnovení po listopadu 1989.

Komárek má pochopení pro inteligenci, která se chce podílet na výhodách konzumní společnosti. Zatímco pro klasického levicového intelektuála bylo příznačné společenské poslání a oběť, pro nynějšího se stalo normální brát vysokoškolské vzdělání spíš jako předpoklad k většímu výdělku a lepšímu společenskému postavení, než „aby lkal nad stavem společnosti a sociální nespravedlnosti za velmi nízký peníz“.

Třídní hlediska a antagonismy by podle Komárka pro dnešní společnost nebyly přínosem. Předpoklad Karla Marxe, že s rozvojem kapitalismu a růstem produktivity práce poroste nezaměstnanost, se totiž nepotvrdil. Prostý dělník se naopak „dostal do automobilu, k domu“. Intelektuál dnes proto nemá jasný důvod bojovat proti „vyhraněným nespravedlnostem", dodal.

Přesto si ale Komárek myslí, že stojí za diskusi sociálnědemokratický model evropského sociálního státu, ke kterému existuje už předobraz z 30. let minulého století ve Švédsku a který se dosud udržuje v celé Skandinávii. Je možné diskutovat o tom, zda to je ještě kapitalismus. Poukázal na to, že jsou různé druhy kapitalismu, od dickensovského s pracujícími dětmi, žebráky či bezdomovci na ulicích až po velmi osvícený současný americký kapitalismus nebo zčásti mafiánský český kapitalismus, ale i částečně socializovaný kapitalismus norský.

Společenský euroatlantický vývoj jde podle Komárka spíše cestou rozvíjení demokracie při snaze o hospodářskou prosperitu bez velké sociální nerovnosti. Za rozhodně nereálný považuje návrat ke komunismu, naopak za možnou má sociálnědemokratickou cestu. Za nešťastný pokládá Komárek i model politických stran soupeřících o moc. Pozoruje, že intelektuálové od něj utíkají a raději se věnují nějaké činorodé práci. Výzvou je diskuse o dalším rozvoji demokracie, dodal.

Obrovská výzva se podle Komárka rodí s ekonomickou krizí. Je jí asociální chování velkých bankéřů a manažerů, kteří si myslí, že už jsou tak bohatí, že si můžou dělat, co chtějí, bezostyšně okrádají a ožebračují miliony lidí, a nechají za to pykat společnost, zatímco sami vydělávají miliardy. Svět je v takovém kvasu a diferenciaci forem, že dělení na kapitalismus a socialismu ztrácí aktuálnost a odchází do historie, míní Komárek. Výzvami, které zajímají inteligenci, jsou spíše krize hospodářské prosperity a společenského blahobytu, protože inteligence chce mít na konzumní společnosti svůj podíl.

Komárek nevyloučil ani retardační tendence. Vést by k nim mohl růst moci velkých celosvětových korporací, které nemusejí respektovat parlamenty a mohou si koupit politiky. Roli by v tom mohli sehrát státně-kapitalisticko-komunističtí giganti, například Čína. Podotkl, že některé prognózy předpovídají přerozdělení moci ve prospěch Číny, kdy bude Evropa zatlačena do pozice outsidera, až po atomovou válku mezi USA a Čínou uprostřed 21. století. Svět bude v takovém pohybu a kvasu, že je otázkou, jakou úlohu v něm sehraje inteligence, uzavřel.