Kapitalismus nebo demokracie?

Michael Hauser

Na sociálních fórech se dosud kritizoval převážně neoliberalismus. Pokud neoliberalismus začínají zpochybňovat i významní finančníci, není na čase zaměřit se na samotný kapitalismus?

Dlouhou dobu se zdálo, že neoliberalismus je neotřesitelné dogma, které se valí po světě a jeho odpůrci jsou bezbranní. Alterglobalizační hnutí se proto na sociálních fórech snažilo nalézt nějaké hráze proti jeho záplavě. Ale jak vidíme během dnešní ekonomické krize, pro kapitalismus nejsou žádná dogmata věčná. Když předseda amerického Federálního rezervního systému Ben Bernanke začal vstřikovat miliardy dolarů do americké ekonomiky, zvláště do krachujících bank, tedy dělat pravý opak toho, co hlásal neoliberalismus, nejenže nebyl prohlášen za pomateného škůdce, ale naopak byl časopisem Time vyhlášen osobností roku 2009.

Jeho kroky pochválil i šéf MMF Strauss-Kahn, který podobné postupy doporučuje zemím EU. V Německu nedávno vznikla iniciativa bohatých občanů, kteří vybízejí vládu k většímu zdanění bohatých: „Stát by tak zbohatl o sto miliard eur, které by mohly pomoci vzdorovat finanční krizi …nejsme psychopati, kteří by měli skončit v blázinci. Chceme jen pomoci své zemi, na kterou přišly špatné časy. Když se jí vedlo dobře, zbohatli jsme. Přišel čas za to zaplatit — a je to tak v pořádku."

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Jan Kopecký, sociolog
February 5, 2010 v 9.39
To je (také) rozvinutím teze Františka Šamalíka, že "kapitalismus a demokracie nejsou dvojčata".

Leč která politická strana si takový program osvojí?. Epocha politických stran totiž neskončila. Pouze se za posledních sto let rozkošatělo to, co Robert Michels nazval "železným zákonem oligarchie". Jak na to reagují demokraté?
MŠ
Martin Šimsa, filosof
February 5, 2010 v 11.50
Kapitalismus jistě není totéž co demokracie. Co je to však kapitalismus? To, co pojmenoval Karel Marx? Marx kapitalismem otřásl, ale poté co padla jeho metafyzika dějin, ho možná naopak dlouhodobě posílil. Marxismus bez metafyziky dějin je pouze sociální kritikou, užitečnou, avšak nenabízející faktickou alternativu. Podobně jako klasický liberalismus a neoliberalismus je hlavně ekonomickou teorií. Myslíš, že nám pomůže se dostat z totalizující ekonomizace společnosti, kterou nám vnutili neoliberálové devadesátých let? Utopická revoluční lyrika a romantika, s jakou vyrukovala antikapitalistická levice tuto cestu jistě nepředstavují.
MH
Michael Hauser, filosof
February 5, 2010 v 14.46
Honzo,
přesně tak, epocha politických stran neskončila. Podobný program ne-kapitalistické demokracie už kdysi dávno prosazovala sociální demokracie (Druhé internacionály), ale v jiné situaci. Pokud taková strana u nás neexistuje, tak je na radikálních demokratech, aby poznali, že jim nic jiného nezbývá, než takovou stranu vytvořit.

Martine,
Marx rozpracoval teorii kapitalismu, která, řekl bych, v základních věcech platí dodnes (např. tendence k centralizaci, viz dnešní nadnárodní společnosti, k zespolečenštění produkce, viz dnešní globalizovanou produkci), ale není u něho teorie dnešního kapitalismu, snad pouze v náznacích. O ní se pokusili teoretici tzv. pozdního kapitalismu (jako E.Mandel), ale ještě to není ono. Podle mne nejde o metafyziku dějin (je u Marxe opravdu nějaká metafyzika?), ani si nemyslím, že marxismus je pouze ekonomická teorie, je v ní také sociologie, historie, filosofie, etika. Tyto dimenze marxismu, pokud by se je podařilo aktualizovat, by umožnily kritizovat neoliberalismus za to, že má pouze ekonomické brýle, a že kvůli nim špatně vidí.
TT
Tomáš Tožička
February 5, 2010 v 16.24
Marx nepochybně zůstane důležitým milníkem v analýze i kritice kapitalismu a v navrhovaných řešeních na jeho odstranění i náhradu. Nicméně je to již poněkud via antiqua a to nosné z Marxe pro dnešek zůstává v „participativním dialogu“ transcendentální pragmatiky Frankfurtské školy – odkud pochází i autorův oblíbený Adorno. Z tohoto základu je třeba hledat jinde. Především je nutné posilovat participaci občanů a subsidiární rozložení moci. Ve světě sílí stará myšlenka kumunitarismu, který je částečnou odpovědí na problém ekonomické globalizace světa a společenské atomizace Abendlandu.
Bezpochyby musíme hledat nová řešení a v poněkud etatistickém Marxovi k nim můžeme nalézat nějaká východiska, ale možná jich bude méně, než bychom našli u Rosy Luxemburgové.