↗

Trumpovi se dosud dařilo využít všechny útoky na svou osobu k další mobilizaci a zisku sponzorských darů. Vykresluje se důsledně jako oběť honu na čarodějnice. Foto Jim Watson, AFP

Ve Spojených státech se v tomto roce rozhodne, zda jedna z nejstarších demokracií na světě bude ohrožena autoritářstvím a zda skončí její role politické a bezpečnostní kotvy společenství západních liberálních demokracií, tedy Západu.

Jiným slovy: v USA se v prezidentských volbách nebude rozhodovat o ničem menším než o tom, zda bude pokračovat mezinárodní pořádek, který zaručoval jistou míru mezinárodní stability od druhé světové války, a zda se i jedna z kolébek demokracie nevydá na cestu k neliberální demokracii, popřípadě autoritářství.

Leckdo může namítnout, že takové předpovědi jsou přehnané. Spojené státy jsou koneckonců politicky mnohovrstevnatá federace, v níž kromě politiky na federální úrovni fungují s jistou mírou autonomie i politické systémy v padesáti státech americké unie. A mají také silný systém vlády práva, v němž zejména soudy fungují jako pojistka demokracie. Neméně silná je stále ještě americká občanská společnost.

Eroze pojistek demokracie

Jenže i tyto pojistky americké demokracie v posledních desetiletích částečně oslabily. Obsazování soudů, zejména federálních, se stalo předmětem nelítostného politického boje, který odráží celkovou polarizaci americké společnosti. Jak zafunguje ten který soud od určité míry závisí na tom, jestli v jeho čele stojí soudce inklinující spíše k Republikánské, nebo Demokratické straně. Nejvyšší soud je nyní pevně v rukou konzervativců, z nichž tři byli jmenovaní bývalým prezidentem Donaldem Trumpem.

Polarizovaná je i americká občanská společnost. Zatímco v takzvaných červených státech, v nichž mají většinu republikáni, nejčastěji vystupuje na podporu konzervativní a populistické politiky, kterou razí současná Republikánská strana, již téměř zcela přeměnil k obrazu svému Donald Trump, v modrých, tedy převážně demokratických státech, je tomu naopak.

Překrytí politiky a občanského aktivismu samozřejmě není stoprocentní. V několika červených státech utrpěli republikáni porážky v otázce zákazu či omezení potratů, když byla v těchto státech vypsána k těmto otázkám referenda. Občanská společnost — zejména ženy — se byla schopná proti této politice mobilizovat.

Tak silným pilířem americké demokracie jako v minulosti nejsou už ani média. I ona jsou polarizovaná. Obrazně řečeno, americká veřejnost je rozdělená mezi lidi sledující konzervativní, prorepublikánskou stanici Fox News a liberálnější část společnosti sledující CNN, CBS, ABC, popřípadě MSNBC.

Bizarní volby

Listopadové prezidentské volby obklopuje řada bizarních okolností. Možná tou nejpikantnější je skutečnost, že se o úřad prezidenta utkají dva starci, z nichž ani jednoho si podle průzkumů americká společnost v postu prezidenta většinově nepřeje. Jak je to možné?

Souvisí to s tím, jak je nastaven celý americký politický systém. Stávající prezident je skoro vždy nucen znovu kandidovat, a i kvůli tomu se v jeho straně primárky v jednotlivých státech konají jen formálně.

Kdokoliv, kdo by chtěl stávajícího prezidenta ve stranických primárkách vyzvat, by brzy narazil na skutečnost, že prezident fakticky ovládá stranu, za níž kandiduje, ač v ní nemusí mít žádnou oficiální stranickou funkci. A prezident také bude mít už z titulu své funkce obrovskou převahu v získávání finanční podpory pro svoji kandidaturu, která je v amerických volbách zásadním faktorem.

Aby za Demokratickou stranu kandidoval někdo jiný než zjevně přestárlý, občas zmateně vystupující Joe Biden, by bylo vyžadovalo především rozhodnutí samotného Bidena. Ten sice naznačil, že by do prezidentských voleb kvůli svému vysokému věku nešel, pokud by nebyl kandidátem republikánů Trump, jenže Trumpova nominace byla od počátku skoro jistá.

A otázkou téměř osudovou — nejen pro Ameriku — je, zdali si Biden správně odpověděl na otázku, zda právě on má mezi demokraty největší šanci na porážku Trumpa. Jisté je, že neudělal ve stávajícím prezidentském období nic, aby kultivoval nějakého svého nástupce.

Trumpovi se podařilo po prohře v prezidentských volbách v roce 2020 nejen udržet kontrolu nad stranou, ale v podstatě ji zcela přeměnit. Většina členů Sněmovny reprezentantů za Republikánskou stranu přijala Trumpovu volební lež o tom, že mu byly volby ukradeny, a pokud někteří měli výhrady k jeho roli v útoku davů na Kongres 6. ledna 2021, dnes se tváří, že i v tomto případě se Trump stal obětí honu na čarodějnice rozpoutaného demokraty.

Silnou podporu, jakou Trump v Republikánské straně má, neoslabilo ani několik soudních řízení, která ho čekají kvůli jeho roli v útoku na Kapitol, zacházení s tajnými dokumenty nebo snahám manipulovat výsledky voleb.

Na jeho podpoře silné podpoře jak mezi republikánskými politiky, tak v jeho tvrdém voličském jádru nezměnila nic ani skutečnost, že je obžalován z jednadevadesáti trestných činů, že byl soudem prohlášen vinným v případu sexuálního obtěžování a pomluvy novinářky E. J. Carrollové a že čelí obrovským finančním pokutám i zákazu činnosti kvůli podvodnému jednání v rámci svého podnikání ve státě New York.

Trumpovi se dosud dařilo využít všechny útoky na svou osobu k další mobilizaci a zisku sponzorských darů. Vykresluje se důsledně jako oběť honu na čarodějnice.

Po primárkách ve státech Idaho a New Hampshire a odstoupení všech protikandidátů z primárek s výjimkou Nikki Haleyové, má cestu k nominaci v podstatě otevřenou. Na podzim nás tak čeká souboj dvou přestárlých politiků, z nichž jeden otevřeně mluví o pomstě za příkoří, která musel strpět kvůli tomu, že americký justiční systém nepřijal jeho volební lež. Nadále trvá bez důkazů na tom, že mu volby byly „ukradeny“.

Americká demokracie

Trump otevřeně slibuje, že pokud bude zvolen, bude se snažit vypořádat si účty se všemi, kdo dle jeho názoru způsobili, že minule nebyl znovu zvolen prezidentem, a zejména se všemi bývalými spojenci, kteří se od něj odklonili a odvážili se ho kritizovat či spolupracovali s vyšetřovateli.

Plánuje omilostnit všechny, kdo byli odsouzeni za útok na Kapitol. Významné posty plánuje obsadit svými nejoddanějšími spojenci, z nichž někteří se netají tím, že mají v plánu spustit útok i na ta americká média, které Trumpa kritizovaly.

Jak daleko bude Trump v případě zvolení schopný zajít, bude záležet na složení Kongresu. Jeho republikánská část je, jak už bylo řečeno, nyní z větší části v područí Trumpa, na čemž se zřejmě nic nezmění ani po volbách do Kongresu, které budou probíhat společně s prezidentskými volbami.

Takzvaní MAGA republikáni — zkratka odkazuje na Trumpovo heslo „Make America Great Again“ —, kteří mají nyní ve straně rozhodující slovo, nejenže podporují Trumpa jako politika, ale také z větší části kopírují jeho názory. Tradiční republikáni, opírající se o srozumitelnou konzervativní ideologii, jsou v defenzivě.

Jak silný Trumpův vliv na stranu je, nyní vidíme v přímém přenosu. Tradiční republikáni se v Senátu pokusili dosáhnout kompromisu s Bílým domem v otázce migrace, aby mohla být odblokována finanční pomoc Ukrajině a Izraeli. Navrhovaný kompromis by dal Bidenovi větší pravomoci, které slíbil využít, aby zastavil příliv ilegálních migrantů do USA.

Trump se ovšem obává, že by tento kompromis pomohl ve volbách Bidenovi. Nejenže by mohl začít prosazovat silnější opatření v boji s migrací, což by sebralo silné volební téma republikánům, ale také by mohl být portrétován jako zachránce Ukrajiny, která momentálně trpí nedostatkem peněz i vojenského materiálu ve válce s Ruskem.

Trump se tedy proti kompromisu postavil, a ten s velkou pravděpodobností neprojde. To, že se tím dál bude blokovat pomoc Ukrajině, Trumpovi evidentně nevadí. Z jeho postojů vyplývá, že tak jako tak sympatizuje spíše s režimem Vladimira Putina.

Mezinárodní politika

Trump se podle svých poradců už během svého prezidentství vyjadřoval, že pokud by znovu zvítězil, bude usilovat o vystoupení USA z NATO. Senát sice na tuto možnost reagoval nedávno prosazením zákona, že vystoupení USA z NATO by musel schválit, jenže prezident i tak může ochromit případnou americkou pomoc spojencům v rámci NATO. Kupříkladu tím, že bude váhat s určitými rozhodnutími.

Evropská unie není na případný Trumpův „izolacionismus 2.0“ připravená. Nebyla zatím schopná vybudovat vlastní účinné obranné struktury, třeba s využitím stávajících struktur NATO v Evropě. Přitom i jen náznaky přicházející z Trumpova Bílého domu, že by USA nemusely přijít na pomoc spojencům na východním křídle NATO, pokud je napadne Rusko, budou Putinovi stačit jako pozvánka k případnému útoku. Třeba na pobaltské státy.

Trump je také nepřítelem Evropské unie, v minulosti i s pomocí svého spojence Stevea Bannona v ní podporoval rozkladné tendence. Bannonova nadace podporovala vytvoření internacionály nacionálně populistických stran a hnutí. Netají se obdivem k Viktoru Orbánovi a dalším nacionalistům.

Trump by v prezidentské funkci Spojené státy také nepochybně stáhl z některých mezinárodních organizací, jako je UNESCO. A ukončil by zapojení země do jednání o zvládání klimatických změn.

V minulosti se nijak netajil tím, že se mu lépe spolupracuje s diktátory než s liberálně-demokratickými zeměmi. Už jen tato Trumpova preference by mohla zásadně změnit klima v mezinárodním společenství v neprospěch liberálních demokracií.

A co Biden?

Demokraté si Trumpa jako protikandidáta Bidena v prezidentských volbách přejí. Ve volebním týmu prezidenta panuje přesvědčení, že porazit Trumpa bude o poznání snadnější, než by tomu bylo kupříkladu v případě Nikki Haleyové.

Biden už spustil kampaň, v níž ostře útočí na Trumpovo nedemokratické jednání po volbách v roce 2020, stejně jako na to, že je bývalý prezident v řadě kauz trestně stíhán. Otevřeně ho označuje za hrozbu pro demokracii.

To samozřejmě může Trumpovi způsobit problémy, jenže problémy má i sám Biden. Podle průzkumů veřejného mínění zatím nedokáže motivovat ke své podpoře některé voličské skupiny, které ho vynesly do Bílého domu v roce 2020.

Částečně je tomu proto, že v americké společnosti panuje přesvědčení, že ekonomika po nástupu Bidena do Bílého domu stagnuje. Ve skutečnosti americká ekonomika roste a nezaměstnanost je na historicky nejnižší úrovni, Bidenovi se ale zatím nepodařilo kritickou masu voličů přesvědčit o úspěších svého přístupu a významu velkých reformních balíků, které prosadil.

↗

Joe Biden v Bílém domě v lednu 2024. Foto The White House, Flickr

Dalším důvodem pro Bidenovu nízkou popularitu je jeho stáří. Ačkoliv prosadil celou řadu zásadních kroků v domácí i zahraniční politice a postavil se jednoznačně na stranu Ukrajiny, způsob, jakým vystupuje, vzbuzuje obavy, že na druhé volební období takříkajíc nemá.

Podle průzkumů si nemalá část voličů myslí, že by druhý prezidentský mandát nedokončil, takže důležité může být i to, koho zvolí do postu viceprezidenta. Nemálo voličů totiž nakonec může pro Bidena volit, pokud budou souhlasit s tím, že jím vybraný viceprezident bude v případě jeho odstoupení či smrti dobrým prezidentem.

Po boku Bidena zatím zůstává v rozbíhající se volební kampani Kamala Harrissová, která je z různých důvodů značně nepopulární. Zatím se nezdá, že by ji Biden chtěl nahradit někým jiným.

Biden bude mít v souboji s Trumpem dvě silná mobilizační témata. Prvním je sám Trump, druhým pak tažení republikánů proti potratům. Republikáni budou pro změnu využívat zejména problémů s migrací, Bidenova věku a některých ekonomických ukazatelů.

Kdyby Biden dokázal do volebních místností přivést — i kvůli obavám většiny americké společnosti z Trumpa — podobný počet voličů jako v minulých volbách, má šanci vyhrát, ale ani tak není jeho vítězství jisté. I kdyby totiž zvítězil v absolutních číslech, prohrává zatím podle průzkumů v několika státech, které o prezidentovi tradičně rozhodují a v nichž v minulých volbách těsně zvítězil. Jisté je, že své vítězství neobhájí v Georgii a nejspíš ani v Arizoně, které volí tradičně spíše „červeně“ a jejichž podpora pro Bidena byla ve volbách v roce 2020 výjimkou.

Bidenovi mohou samozřejmě pomoci výsledky soudních procesů s Trumpem. Otázkou ovšem je, zda v některých z nich padne verdikt ještě před volbami.

Nejvyšší soud si dává na čas s rozhodnutím, zda byl Trump chráněn imunitou, když inicioval útok na Kapitol nebo lhal o výsledcích voleb. Důležité bude také další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zda jednotlivé státy USA mají podle 14. dodatku americké ústavy právo zakázat Trumpovi kandidovat kvůli jeho roli v událostech ze 6. ledna 2021.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že až pět procent republikánských voličů, kteří zatím podporují Trumpa, by se od něj odklonilo, pokud by byl odsouzen v jednom ze soudních řízení, v nichž čelí obviněním z kriminálního jednání.

Dojem jisté bizarnosti, který proces vedoucí k prezidentským volbám navozuje, umocňuje i dilema, kterému možná bude čelit nominační sjezd republikánů. Pokud by Trump byl odsouzen v jednom ze soudních procesů, zejména v tom, v němž čelí obviněním kvůli své roli v útoku na Kapitol, bude se muset sjezd rozhodnout, zda poslat do prezidentského klání politika odsouzeného za kriminální jednání. Takové rozhodnutí může mít nemalé dopady na budoucnost strany jako takové.

Jisté je, že republikánská strana v Trumpově područí se už nyní stala hrozbou americké demokracii. Stejně jako Trump neváhá řada jejích politiků obcházet demokratické principy nebo paralyzovat chod Kongresu jen kvůli vyhlídce získání politické moci.

USA se tak mohou v případě, že by v prezidentských volbách zvítězil Trump s republikánskými většinou ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu, vydat na cestu, která může vážně poškodit nejen americkou demokracii, ale ohrozit celý Západ.