↗

Postoje Trumpa k Ukrajině zůstávají nejasné. Jeho obdivné postoje k Vladimíru Putinovi během jeho prvního pobytu v Bílém domě ale dávají tušit, na kterou stranu by se mohl přiklonit. Foto Kirill Kudryavtsev, AFP

Posilování extrémní pravice či nacionálních populistů, včetně jejich volebních vítězství, jsme svědky i v Evropě. Tam se však jejich úspěchy nakonec většinou „rozmělňují“ zásluhou poměrného volebního systému, který využívá většina evropských demokracií. Druhým korektivem je Evropská unie.

Extrémní pravice nebo nacionální populisté sice jdou často do voleb s protievropskými hesly, když se ale dostanou k moci, uvědomí si, jaké možné ekonomické katastrofě by jejich země čelily, kdyby se opravdu pokusili vystoupit z EU. To se přihodilo kupříkladu předsedkyni nacionálně populistické strany Bratři Itálie Georgii Meloniové, která po svém vítězství a převzetí vlády protievropskou rétoriku utlumila a stala se i podporovatelkou evropské pomoci Ukrajině ve válce s Ruskem.

Skutečnost, že téměř všechny politické systémy evropských demokracií jsou založeny na poměrném volebním systému, pak znamená, že vítězné extrémně pravicové nebo nacionálně populistické strany musejí k tomu, aby mohly vládnout, získat koaliční partnery. Příkladem budiž čerstvé vítězství krajně pravicové Strany pro svobodu Geerta Wilderse v Nizozemsku, které ještě nemusí znamenat úplnou změnu politického kurzu, protože Wilderse nejspíš vyšachují ostatní strany.

V některých zemích, jako bylo v roce 2022 Švédsko, se krajní pravice v podobě Strany Švédští demokraté pro změnu musela spokojit i navzdory výbornému volebnímu výsledku jen s rolí jakési politické zálohy pro menšinovou vládu umírněné pravice, kterou slíbila podporovat z parlamentních lavic. I to jí sice umožňuje, aby na švédskou politiku měla určitý vliv, avšak jen zprostředkovaný.

Podobně tomu může být v Rakousku, kde Svobodní mají též namířeno k volebnímu vítězství v příštím roce. I oni by v tomto případě ovšem museli sestavit většinovou vládní koalici. Dá se přitom předpokládat, že je křesťanští demokraté a sociální demokraté se zelenými buď úplně vyšachují a raději vytvoří velkou koalici, anebo budou Svobodní muset přijmout roli strany, která sice ve vládě je, ale nevede ji, jak tomu už jednou v jejich případě bylo za vlády lidovce Wolfganga Schüssela.

Podobně by tomu bylo i v největší zemi Evropské unie, Německu, kde také posiluje krajní pravice v podobě Alternativy pro Německo. I ona má — i v případě volebního vítězství — téměř nulovou šanci stanout v čele příští německé vlády, protože ostatní strany se proti ní spojí.

To nacionálně populistická pravice ve Francii pod vedením Marie Le Penové má šance eventuálně stanout v čele Francie lepší. Pokud by totiž Le Penová příští prezidentské volby vyhrála, pomůže jí francouzský prezidentský systém. To je ale v současném bouřlivém dění v evropských demokraciích ještě vzdálená budoucnost, protože příští prezidentské volby se budou ve Francii konat až v roce 2027.

Na obzoru Trump

Větší nebezpečí — a to i pro evropské demokracie — tak představuje dění ve Spojených státech. Vítezství exprezidenta Donalda Trumpa v příštím roce by zcela nepochybně ohrozilo některé základní pilíře americké demokracie, a mohlo by tak zásadně otřást západním bezpečnostním systémem.

Podle posledních průzkumů veřejného mínění by Trump vyhrál prezidentský souboj s Joem Bidenem jak v celostátním měřítku, tak v klíčových státech Unie. Mezi hlavními důvody není jen přetrvávající nespokojenost většiny americké společnosti s vývojem americké ekonomiky a migrační politikou, ale především Bidenův vysoký věk. Více než 70 procent Američanů, a dokonce i většina voličů Demokratické strany, nechtějí, aby znovu kandidoval právě kvůli svému věku.

Je to trochu paradox, protože Biden dokázal prosadit některé zásadní ekonomické reformy, jakož i zákon, který umožňuje výrazně zlepšit americkou infrastrukturu. Nezaměstnanost v poslední době klesla na historické minimum. V ekonomické oblasti ho tak sráží především přetrvávající vysoká inflace. Jenže zatímco vnímání ekonomické situace se ještě může změnit, to, že Bidenovi bude v době prezidentských voleb 82 let, už se nezmění.

Problémem přitom není jen samotný věk, ale především to, jak se — i kvůli němu — Biden projevuje. Ani Trump není žádný mladík, příští rok mu bude 78 let, projevuje se však vitálněji. I když i on, jak si všímají americká média, v poslední době občas zní nekoherentně, přeříkává se a dopouští se faktických chyb.

Biden už zřejmě promeškal šanci, kdy mohl oznámit, že znovu už kandidovat nebude, a věnovat se „kultivování“ svého nástupce či nástupkyně. V Demokratické straně tak nevyrostl žádný zřejmý nástupce.

Přítěží pro Bidena je i dosavadní viceprezidenta Kamala Harrisová, která je z různých důvodů značně nepopulární. Pokud se prezidentské klání bude nakonec konat mezi Trumpem a Bidenem, jedním z nejdůležitějších faktorů v rozhodování mnoha lidí o Bidenovi se tak trochu paradoxně stane postava viceprezidenta.

Mnoho voličů mu totiž bude nakonec ochotno dát hlas nejen kvůli obavám z Trumpa, ale také proto, že vzhledem k jeho vysokému věku bude nemálo z nich kalkulovat s tím, že pokud bude zvolen, svůj druhý mandát nedokončí. Na jeho místo by v americkém ústavním systému nastoupil viceprezident, a mnoho amerických voličů představa prezidentky Harrisové odrazuje.

Volební stratégové Demokratické strany to vědí, ale Biden je trochu v pasti. Kdyby zvolil pro druhé období do role viceprezidenta třeba populárního kalifornského guvernéra Gavina Newsoma, nebo ještě populárnější guvernérku Michiganu Gretchen Whitmerovou, riskuje odliv afroamerických voličů, protože jsou oba na rozdíl od Harrisové běloši.

Trumpovy šance

Zvolení Trumpa může kromě taktických manévrů v táboře demokratů ještě zmařit několik okolností. V republikánských primárkách sice s velkým náskokem vede, ale dotahuje se na něj guvernérka Jižní Karolíny a bývalá velvyslankyně USA v OSN Nicky Haleyová. Pokud by všichni ostatní kandidáti v primárkách, kteří reprezentují republikánské voliče, jež většinově Trumpa za příštího prezidetna nechtějí, včas odstoupili v její prospěch, mohla by se na Trumpa dotáhnout.

Další neznámou, která by mohla pomoci i Haleyové nebo dalšímu vyzyvateli Trumpa Ronu DeSantisovi, jsou soudní procesy s Trumpem. Ten momentálně čelí hned několika soudním procesům, v nichž je obviněn celkově z 91 kriminálních činů. Nejvíce ho ohrožuje proces, který proti němu vede speciální vyšetřovatel Jack Smith kvůli jeho roli v útoku davů na Kapitol ze 6. ledna 2021.

Tytéž průzkumy, které ukazují, že by Trump momentálně porazil Bidena, ukazují, že pokud by byl uznán vinným v některém z probíhajících soudních řízení, v nichž čelí obvinění z trestních činů, poklesne jeho podpora o více než šest procent. To by jasným favoritem prezidentského klání okamžitě učinilo Bidena.

Je také otázka, jak se budou preference obou kandidátů vyvíjet, až se spustí horká fáze prezidentské kampaně. Z Bidenova tábora sice zaznívá opakovaná kritika Trumpa, ale zatím se pozornost jeho volebního štábu tříští mezi několik republikánských kandidátů, kteří usilují o nominaci. Dá se předpokládat, že pokud republikánským kandidátem bude nakonec Trump, Bidenvův tým se soustředí jen na něj.

Opravdové nebezpečí

Trumpova rétorika, na níž bude jistě Bidenův tým upozorňovat a před Trumpem kvůli ní varovat, se přitom v poslední době značně radikalizovala. Na volebních shromážděních mluví o nutnosti se vypořádat s „havětí“ z řad těch, kdo ho v republikánském táboře údajně zradili, i s demokratickou opozicí. Američtí novináři upozorňují, že Trumpův slovník se příliš neliší od toho Hitlerova nebo Mussoliniho ve třicátých letech.

Americká média také upozorňují, že Trump má už připravený tábor oddaných stoupenců, kterými bude chtít obsadit klíčová místa v americké administrativě tak, aby okamžitě mohli spustit rozsáhlé čistky. Jeho prezidentských milostí by se nepochybně dočkali krajně pravicoví lídři již odsouzení za útok na Kapitol. Připravena k podpisu hned v jeho první den ve funkci je prý už řada exekutivních rozhodnutí.

Trumpův bývalý poradce pro bezpečnostní otázky John Bolton už několikrát varoval, že Trump vážně uvažoval o tom, že Spojené státy vystoupí z NATO, pokud bude znovu zvolen. Je také jisté, že by Trump znovu ukončil účast USA v mezinárodních organizacích a fórech, které se snaží zpomalit proces klimatických změn a dalších.

Postoje Trumpa k Ukrajině zůstávají nejasné. Jeho obdivné postoje k Vladimíru Putinovi během jeho prvního pobytu v Bílém domě, ale dávají tušit, na kterou stranu by se mohl přiklonit.

Vážně se uvažuje o roli, již by v Bílém domě sehrál jeho dlouholetý spojenec Steva Bannon, který je ideologem a neoficiálním lídrem americké populisticko-nacionální pravice. Bannon přitom v minulosti organizoval s pomocí své nadace finanční a organizační pomoc nacionálním populistům v Evropě, jako příklad přitom vyzdvihoval zejména Viktora Orbána.

Dá se předpokládat, že Trump by se v případě zvolení snažil úzce spolupracovat s výše zmíněnými krajně pravicovými hnutími a stranami v Evropě. To by mohlo dál rozkolísat již beztak křehkou evropskou politickou scénu a oslabit Evropskou unii, jejímž Trump, jak dal v minulosti najevo, není žádným fanouškem.

V amerických prezidentských volbách za necelý rok tak půjde opravu o hodně. Evropská unie přitom není na případný návrat Trumpa do Bílého domu připravená. Léta se mluví o nutnosti vybudovat společnou evropskou obranu méně závislou na USA, ale téměř všechny pokusy nakonec selhávaly s pomocí odkazů na to, že by taková inciativa jen dublovala roli NATO.

Evropa tak vůbec není připravená na to, že se NATO v případě amerického odchodu zhroutí anebo značně oslabí. A není také připravená na možnost, že v Bílém domě bude prezident, který posvětí ruské imperiální plány coby rozdělení světa do sfér, v nichž vládnou silní autokraté.