↗

Opakovaně se přesvědčujeme, že česká policie neshledává v nenávistných vyjádřeních a „posílání lidí“ do plynu nic nezákonného. Foto Tiago Fioreze, WmC

Neuběhl ještě ani měsíc od tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do centra pozornosti se dostala mimo jiné i práce Policie České republiky. U monitorů notebooků se místo zástupů fotbalových trenérů, virologů a právních expertů najednou vyrojili odborníci na policejní práci — a nešetřili sžíravou kritikou. Osobně jsem naopak měla pocit, že v tak krizové a v našich poměrech nevídané situaci policie obstála.

Nemohu, na rozdíl od oněch expertů, posoudit, zda opravdu všechny kroky a úkony byly bezchybné, zda se v oněch pár dnech a následně minutách neopomněly skutečnosti, které by mohly celé tragédii zamezit. Svým veřejným vystupováním mě ale zástupci policie dokázali přesvědčit, že udělali maximum. Ať už průběžným, rychlým, věcným a současně v maximální míře ohleduplným informováním prostřednictvím briefingů nebo na sociálních sítích, tak především dnes už téměř „legendární“ více než hodinu trvající tiskovou konferencí.

Jedním ze sdělení vedení Policie České republiky bylo také to, že od okamžiku tragédie bedlivě monitoruje vyjádření na sociálních sítích a že ke každému, kdo by jakýmkoliv způsobem schvaloval, adoroval či zesměšňoval smrtící řádění střelce, bude policie „aktivní a nekompromisní“.

Člověk by se mohl snadno nechat unést a věřit, že i v tomto směru může být na práci policie hrdý. Každodenní realita ho však z patosu spolehlivě léčí.

Nenávist a výhružky nesmíme tolerovat

„Měli by je spíš odvézt někam do tábora, kde budou mít taky ‚sprchu‘“. „Staré dobré časy.“ Udělalo se vám při přečtení těchto vět mírně nevolno a hodně stydno? Řadě diskutujících pod příspěvkem o projektu, v jehož rámci vysloužilý autobus v Brně vozí lidi v nouzi zadarmo za jídlem a hygienou, to naopak přišlo jako výborný nápad!

Pokud si říkáte, že jednou z příčin toho, že se s takovými hanebnými vyjádřeními setkáváme v online prostoru dnes a denně, je skutečnost, že je všichni přecházíme a nikdo je nehlásí odpovědným orgánům, opak je pravdou. Mám opakovaně vyzkoušené, že se ve skutečnosti stejně nic nestane.

Odůvodnění policie k citovanému výroku tvrdí, že „ve věci se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu, přestupku či jiného správního deliktu“. Přeloženo z policejního žargonu: Posílat lidi do plynu a mluvit, o časech, kdy se tak dělo, jako o „starých dobrých“ je podle policie v pořádku.

Nezdá se vám to? Mně také ne. Policie se mě ale již poněkolikáté pokouší přesvědčit o tom, že je vše v pořádku. Jakkoli není podání trestního oznámení s podezřením na „hate speech“ v dnešní digitální době nic složitého, zdá se, že je úplně k ničemu.

Moje osobní statistika je nula úspěšných podnětů. Několikero podání, dokumentujících výroky toho nejhoršího typu, obvykle o tom, jak by dotyčný poslal někoho „do plynu“ (lidi bez domova, drogově závislé, sudetské Němce, děti sudetských Němců…), skončilo vždy stejně: byla odložena.

Přitom na tiskové konference policie k vývoji kriminality na našem území v roce 2022 její zástupci tvrdili: „Policie ČR věnuje zvýšené úsilí detekování nenávistných trestných činů, zejména v internetovém prostoru.“ Konstatovali i výrazný nárůst skutků z nenávisti — na dvojnásobek oproti roku 2020, a to zejména s příchodem ukrajinských válečných uprchlíků.

Milníkem ve veřejné debatě o nenávistných projevech na internetu byla kauza komentáře pod fotografií prvňáků teplické základní školy. O věc se v začátcích intenzivně zajímala média, a možná také proto, že se jednalo o děti, vzbudil autor komentáře nejen pohoršení, ale především zájem policie, který ho nakonec dovedl až k soudu.

Místo rychlého řízení se ale jeho kauza protáhla na čtyři roky, kdy se věc opakovaně vracela okresnímu soudu. Až v roce 2022 potvrdil Ústavní soud, že se skutečně jednalo o nenávistný projev vůči skupině osob.

I díky této kauze se začalo intenzivněji mluvit o nutnosti řešit podobné projevy, nebýt neteční, nahlašovat nenávistné komentáře správcům daných sítí, při podezření na spáchání zločinu či přestupku pak i orgánům činným v trestním řízení. Nemůžeme jako společnost tolerovat, aby podobné výroky procházely bez povšimnutí a jejich autoři nabyli pocit beztrestnosti.

A tak se tedy ptám: ministře vnitra Víte Rakušane, policejní prezidente Martine Vondrášku, jak má vypadat projev nenávisti, aby se jím policie zabývala? A proč takovým projevem není posílání lidí do plynu?