↗

Félix Tshisekedi šel do prosincových prezidentských voleb s heslem jednoty, bezpečnosti a prosperity. V kontextu jeho dosavadního vedení Demokratické republiky Kongo to působí spíše jako špatný vtip. Foto Arsene Mpiana, AFP

Koncem prosince proběhly v Demokratické republice Kongo volby, v nichž svůj post obhájil současný prezident Félix Tshisekedi. Volby však měly se svobodným a spravedlivým procesem jen pramálo společného. I přesto nelze čekat, že se jejich průběh i pochybné výsledky setkají s ostřejším odsouzením ze strany západních demokracií. Ty raději vymění dlouhodobou stabilitu v regionu za krátkodobý přístup k nerostným surovinám.

Volby v roce 2023 se konaly v atmosféře nedůvěry v celý proces, který si s sebou nesl hořkou pachuť zfalšovaných výsledků minulých voleb v roce 2018, kdy byl Tshisekedi poprvé zvolen do úřadu. Jeho vítězství bylo dosaženo podvodem a volby v roce 2018 jsou popisovány jako ukradené. Reálným a výrazným vítězem se tehdy podle pozorovatelů a jejich odhadů stal jiný opoziční kandidát, Martin Fayulu.

Jenže Tshisekedi v roce 2018 uzavřel tajnou dohodu s odcházejícím prezidentem Josephem Kabilou, který umožnil Tshisekedimu vyhrát výměnou za udržení vlivu v politice. První dva roky v úřadě tak Tshisekedi v podstatě sdílel moc s bývalým prezidentem. Jen pro představu míry nesrovnalostí výsledků voleb: Fayulu v roce 2018 vyhrál s šedesátiprocentní podporou voličů, Thisekedi získal devatenáct procent a skončil až třetí v pořadí, avšak volební komise ohlásila, že Tshisekedi vyhrál s téměř čtyřicetiprocentní podporou a druhý Fayulu získal pětatřicet procent hlasů.

Ani v prosinci 2023 tak nebyl očekáván jiný výsledek než Tshisekediho vítězství. Šlo skutečně o hodně. Stát se prezidentem v zemi mimořádně bohaté na nerosty je jako vyhrát loterii. Spolu s úřadem vítěz a jeho loajální klientelistická síť získává přístup ke štědrým těžebním dohodám a příležitostem ke korupci. Tshisekedi si nenechal takovou příležitost utéct a zvítězil jasně se třiasedmdesáti procenty hlasů nad druhým Moïse Katumbim a tentokrát až třetím Martinem Fayulu. Posledně jmenovaný kandidát pak volby nazval ústavním pučem.

O spravedlivém a svobodném průběhu voleb, tak jak jej známe z demokratických zemí, však v případě Demokratické republiky Kongo nemůže být řeč. Absence legitimity „zvoleného“ Tshisekediho může mít dalekosáhlé důsledky pro zemi, která se dlouhou dobu nachází v hluboké bezpečnostní krizi destabilizující širší region střední Afriky.

Nespravedlivé a zmanipulované prosincové volby

Ve prospěch současného prezidenta hrálo mnoho faktorů. Už jen samotný jednokolový volební systém, v němž se prezident v Demokratické republiky Kongo volí, nahrává tomu, kdo je u moci. Tento systém v minulosti zavedl Kabila právě proto, aby zvýšil své šance na znovuzvolení a předešel tak možným výzvám druhého kola, v němž se může spojit opozice za jedním z konkurentů.

Výhodu současného prezidenta umocňovala nejednotnost opozice. Tshisekedi stál proti dvěma desítkám kandidátům, což podrývalo šance opozice na výraznější úspěch. Vítězství si pak Tshisekedi pojistil i obsazením „Nezávislé“ národní volební komise (CENI) svými lidmi. Šéfem CENI tak je Tshisekediho blízký spolupracovník Denis Kadima, původem ze stejného regionu Kasaï i etnika Luba.

Důvěryhodnost celého procesu už před volbami podrýval fakt, že do země byli pozváni pozorovatelé Evropské unie, ale bylo jim zabráněno v používání základního vybavení, bez něhož byla jejich mise nerealizovatelná. Evropská unie ji tak na konci listopadu musela zrušit. Monitoring tedy do velké míry zůstal — stejně jako během voleb minulých — zejména na lokálních církevních organizacích, které v zemi dokázaly rozmístit rekordní počet 60 tisíc pozorovatelů.

Volby se měly původně konat 20. prosince 2023, kvůli řadě technických překážek byly ale následně o den prodlouženy — sedmadvacet procent volebních místností v den voleb dokonce ani nebylo otevřených. Nicméně neoficiálně se hlasování protáhlo až o týden. Někde tak bylo možné volit ještě 27. prosince, jinde se však volební centra neotevřela ani 21. prosince. Takové neohlášené a chaotické prodlužování voleb ovšem nedovoluje ústava, a průběh voleb i jejich výsledky jsou tak nezákonné.

Samotný průběh voleb byl pak podrýván logistickými překážkami, které bránily efektivně distribuovat v tak obrovské zemi se špatnou silniční infrastrukturou volební materiál. Volil se navíc nejen prezident, ale i desítky tisíc kandidátů do národního a lokálních shromáždění. Z hlediska distribuce materiálů se tedy jednalo o mimořádně náročnou akci. V předešlých volbách pomáhala s distribucí materiálů i peacekeepingová mise MONUSCO, která v zemi působí pětadvacet let, nicméně její aktivity začaly být omezovány a mise se stahuje.

Krátce před volbami tak volební komise naléhala, že akutně potřebuje čtyři letadla Antonov a deset vrtulníků pro přepravu volebních materiálů do všech částí státu. Jenže během voleb byly problémy hlášeny i z míst, kde se předpokládalo, že nemají nastat, jako je hlavní město Kinshasa. Místní síť pozorovatelů tak odhadovala, že jen zhruba 58 procent volebních místností mělo k dispozici potřebný volební materiál v den voleb.

Samotný volební materiál byl pak kritizován za nízkou kvalitu. Například volební průkazy byly tak nekvalitní, že se z nich mazaly údaje o voliči, včetně fotografie. Až na 45 procent přístrojů k sčítání hlasů bylo monitorováno jako nefunkčních během prvního dne voleb. Konžané v takových případech nemohli hlasovat. Byly hlášeny i stížnosti některých pozorovatelů, že volby probíhaly mimo určená centra, například v prostorách vojenských akademií nebo dokonce sídlech politických stran. Ve výsledku jen 84 procent hlasování proběhlo v centrech, která povoluje volební zákon země.

Už během sčítání hlasů opozice nepřekvapivě odmítala výsledky akceptovat, odkazujíc na výše zmíněný mimořádně chaotický průběh i násilnosti, které celý proces doprovázely. Již pár dní po začátku voleb tak Katumbi volal po anulaci výsledků a opakování voleb. Opozice svolala proti výsledkům voleb protesty, které ale byly následně násilně potlačeny.

Tshisekedi obhájil svůj mandát naprosto rozhodným výsledkem 73 procent hlasů. Výsledkem, který je zpochybňován nejen pro vysoce problematický průběh voleb, ale i s ohledem fakt, že v předchozích dvou voleb, konaných v jednokolovém systému, zisky vítězů nepřekročily padesát procent.

Teoreticky je možné, že jde o kalkul a snahu Tshisekediho vyvarovat se těsného vítezství, které by mohlo mobilizovat obyvatele a rozpoutat tak násilí. I přes nesvobodný a nespravedlivý průběh voleb, opoziční kandidáti oznámili, že nebudou podávat stížnost u Ústavního soudu. Důvod je prostý — je zbytečné se odvolávat k instituci, kterou prezident obsadil svými lidmi. Očekává se tedy, že 10. ledna soud výsledky už jen potvrdí.

„Jednota, bezpečnost, prosperita“

Tshisekedi šel do prosincových voleb s hesly o jednotě, bezpečnosti a prosperitě. Jedná se však o stěží uvěřitelné a dosažitelné cíle, které v kontextu předchozích pěti let jeho prezidentského působení působí spíše ironicky. Pokud vezmeme pak v potaz, že Tshisekedi jako prezident bude mít v zemi jen slabou legitimitu, je otázkou, zdali se řada závažných krizí, kterým země v současnosti čelí, ještě neprohloubí.

Začněme popořadě, tedy od „jednoty“ z Tshisekediho billboardů. Tshisekediho vláda ukázala, že dokáže najít společnou řeč zejména se svými předchůdci v úřadě, a to v uplatňování represivních opatření proti opozici a budování klientelistických sítí. Když Tshisekedi nastoupil do funkce, nechal v prvním roce své vlády propustit stovky politických vězňů. Jak ale ukázalo následující období, i současný režim za sebou nechává zavražděné členy opozice a zatčené i zavražděné novináře. Zastrašování a zatýkání občanské i politické opozice před volbami 2023 podle očekávání jen zintenzivnilo.

O nějakém hledání jednoty mezi obyvateli pak nelze v souvislosti s prosincovými volbami hovořit také kvůli rozpoutávání a prohlubování etnické nenávisti. Konžští Tutsijové a Rwanďané žijících v Demokratické republice Kongo se stávali často terčem násilí na východě země, neboť byli viněni za destabilizující angažmá rebelské skupiny M23.

Ozbrojenci, které podporuje vláda ve Rwandě, drancují nerostné bohatství, vraždí obyvatele a vyvolávají obrovskou migrační krizi. Politici dokázali profitovat z těchto nálad a dále je rozdmýchávat s vidinou vyšších volebních zisků. Tshisekedimu se v takovém kontextu bude těžko budovat nejen jakákoli jednota mezi obyvatelstvem, ale současně nebude s to naplnit další ze svých hesel — „bezpečnost“.

Za vlády Tshisekediho se bezpečnostní situace v zemi zhoršila. Na konci roku 2021 se znovu rozhořely boje s rebelskou skupinou M23. Ty přispěly i k nízké účasti ve volbách (43 procent voličů), neboť stoupl počet vnitřně vysídlených osob na rekordních 7 milionů, z nichž zhruba 5 milionů se nachází na východě země. Této mase lidí nebylo z důvodu bezpečnostní situace umožněno uplatňovat svá občanská práva, a proto je možné, že si bude hledat jiné cesty, jak svou frustraci z pocitu vyloučení ze společnosti projevovat. Například připojením se k jedné z více než stovky ozbrojených skupin, které v zemi operují.

Obecně pak další nelegitimní vláda Tshisekediho může vést některé aktéry k hledání jiných cest, jak se dostat k moci a dodávat legitimitu různým ozbrojeným skupinám. Ostatně těsně před volbami byl v Keni oznámen vznik Congo River Alliance, již vytvořil bývalý šéf konžské volební komise za vlády Kabily, Corneille Naanga spolu s M23 a dalšími politickými subjekty a ozbrojenými skupinami. Politicko-vojenská koalice svůj vznik obhajuje absencí legitimity Tshisekediho režimu, jeho zkorumpovaností a neschopností efektivně kontrolovat území Demokratické republiky Kongo. Jedná se o znepokojující vývoj, který může nejen dále prohlubovat krizi v zemi, ale i podrývat již teď složité vztahy Konga s dalšími státy v regionu, včetně Keni, která Naangovi a vedení M23 poskytla útočiště.

Prognózy dalšího vývoje v oblasti bezpečnosti pak nezlepšuje ani urychlené stahování peacekeepingové mise OSN (MONUSCO), kterou Tshisekedi vnímá jako neefektivní. Obecně mise OSN není v zemi populární a vyvolává násilné protesty. Jeden takový si v srpnu 2023 vyžádal desítky obětí. Současně však panují obavy, že konžská armáda není připravena na to, aby převzala úlohu mise a v zemi byla sama schopna efektivněji zajišťovat mír. Jedná se totiž o zkorumpovanou instituci, která se sama dopouští násilí na obyvatelstvu a nutně potřebuje reformovat.

Pro takové reformy ovšem prezidentovi bez legitimity může chybět potřebná podpora. V tomto ohledu pak zaznívají i hlasy, že stažení mise OSN může vést k otevřenému konfliktu se sousední Rwandou. S tou — po volbách plných nenávistné rétoriky a útoků vůči Tutsijům a Rwanďanům — bude Tshisekedi nacházet obzvlášť obtížně společnou řeč při případném vyjednávání o míru v regionu. Ve vyhrocené volební kampani Tshisekedi dokonce přirovnal rwandského diktátora Kagameho k Hitlerovi.

I poslední z Tshisekediho volebních hesel, „prosperita“, působí stejně absurdně jako ta předchozí. Díky zájmu o nerostné bohatství země za jeho vlády skutečně ekonomicky rostla, nic z toho se však nepropsalo do životní úrovně většiny obyvatel. I přes enormní nerostné bohatství tak podle Světové banky v roce 2022 téměř 62 procent Konžanů, tedy přibližně 60 milionů lidí, žilo pod hranicí chudoby. Současně se země potýkala za vlády Tshisekediho s výraznou inflací, jež v prosinci 2023 dosahovala až 30 procent.

Země se rovněž potýká s rozsáhlou korupcí. Byť se Tshisekedi zavázal potírat korupci a prošetřit kauzy minulého režimu, má sám za sebou rovněž velké korupční skandály. Odhaduje se například, že až 800 milionů USD z ročního rozpočtu země jde na platy neexistujících úředníků. V roce 2022 tak byl například donucen rezignovat prezidentův blízký poradce poté, co byl nahrán, jak si domlouvá podíl z těžební dohody.

Korupce se pak týká i ministerstva životního prostředí, které pokračuje v „tradici“ svého resortu a prodává ilegální licence na těžbu dřeva z konžského pralesa. V roce 2014 se tak odhadovalo, že až na 87 procent konžského dřeva se těží ilegálně. Těžba nerostných surovin je pak typicky oblastí, která je díky své lukrativnosti prorostlá korupcí. Státem vlastněné podniky, které těží kobalt, měď či lithium, mají za sebou celou řadu skandálů. Státní společnost Gecamines tak například v roce 2022 „ztratila“ 400 milionů USD.

Daleké Kongo a naše blízké zájmy

Ačkoli se otázka voleb v Demokratické republice Kongo může Čechům zdát jako nerelevantní a vzdálená, i nás by měly události ve středoafrické zemi zajímat a znepokojovat. Její stabilita je totiž mimořádně důležitá nejen pro samotný region, ale má velké dopady na globální ekonomiku. V Demokratické republice Kongo se těží řada nerostů, které jsou klíčové pro tranzici k čisté energetice. Zhruba 70 procent světové produkce kobaltu, který využívaný například pro výrobu mobilních telefonů či elektromobilů, pochází z Demokratické republiky Kongo.

Pro USA i Evropu se tak jedná o mimořádně důležitou zemi pro fungování vlastních ekonomik a snižování závislosti na čínském dovozu. Čína současně v konžském těžebním sektoru dominuje a vyváží většinu produkce kobaltu. Na rozdíl od Evropy či USA dokázala vládě Demokratické republiky Kongo již dávno nabídnout partnerství v budování poptávané infrastruktury.

Západ si teprve v posledních letech uvědomuje potřebu konkurovat Pekingu a je ochoten dělat konkrétnější kroky. Ostatně jedna z vlajkových aktivit společných snah Evropské unie a USA je i plánované vybudování Lobito koridoru, který má dopravní i digitální infrastrukturou propojit Demokratickou republiku Kongo, Zambii a Angolu, podpořit udržitelný ekonomický růst, obchod, mobilitu lidí a těžbu klíčových nerostů. Demokratická republika Kongo se tak stává stále důležitějším políčkem na geopolitické šachovnici mezi takovými hráči, jako jsou USA, Evropská unie a Čína.

Rostoucí zájem o klíčové nerosty však vede k tomu, že Evropská unie i USA nemají zájem důrazně odsoudit absenci demokratických procesů a dobrého vládnutí v zemi. Je tak možné, že Brusel a Washington kvůli přístupu k strategickým surovinám upřednostňují krátkodobou stabilitu na úkor té dlouhodobé. Pokud si obyvatelé země nemohou zvolit legitimní vládu, může to v zemi vést k hledání mimoústavních cest. Řada převratů, které kontinent v nedávné době zaznamenal, k tomu může navíc vybízet.

Nedostatek transparentnosti v udělování těžebních koncesí, korupce, zhoršující se bezpečnostní situace a nejistota vyvolaná dalšími ukradenými volbami pak může odrazovat západní investory. Netřeba dodávat, že korupce v oblasti těžby dřeva v konžském pralese, který disponuje kapacitou absorbovat 4 procenta ročních světových emisí CO2, může mít vážné důsledky pro celosvětové klima, což budeme pociťovat i ve střední Evropě. I Česká republika by mohla přispět větší stabilitě a dobrému vládnutí v regionu. Měla by začít tím, že přehodnotí spolupráci s diktaturami, které opakovaně aktivně rozdmýchávají a prohlubují bezpečnostní krizi v Demokratické republice Kongo.