↗

Domníváme se, že rolí žurnalistiky není jen přinášet důvěryhodné informace, ale také kultivovat veřejnou debatu. Foto Michal Čížek, AFP

Vážení šéfredaktoři a šéfredaktorky, vážení novináři a novinářky,

dovolujeme si reagovat na tragickou čtvrteční událost střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zejména pak na způsob, jakým většina českých masmédií o situaci informovala. Jako studenti žurnalistiky a budoucí generace novinářů jsme zděšeni přístupem některých redakcí. Domníváme se, že v řadě z nich došlo k porušení etického kodexu a k prokázání, že média jsou pouhým zdrojem příjmů, nikoliv informační službou.

Ministr vnitra Vít Rakušan jen několik hodin po útoku vyzval občany, aby nesdíleli neověřené informace, ale jen potvrzené zprávy od důvěryhodných zdrojů. Nejsou to však občané, kteří selhali, ale samotná média. Jen několik minut po publikování prvotní informace se na zpravodajských serverech objevily — i přes apely některých z nás na naše vedoucí — údajné fotografie pachatele, informace o jeho původu či dokonce domnělý motiv vraždění. A to v momentě, kdy rodiny obětí s nadějí čekaly na zprávy od svých dětí či, v horším případě, na potvrzené informace policejního či záchranářského sboru.

Nerozumíme nutkání médií přenášet živě záběry vyděšených lidí, přinášet svědectví těch, kteří si hrůzou prošli, či publikovat vzkazy útočníka, které sepsal před tímto hrůzným činem na svém telegramovém účtu. I pokud by byl tento účet skutečný (toto ověření nicméně spadá, alespoň podle našeho názoru, do kompetence orgánů činných v trestním řízení), nevidíme zpravodajský přesah šíření myšlenek vraha a domníváme se, že redakce k tomu přistupují s pouhou vidinou vyšší čtenosti a tedy příslibem zisku vyšších financí. Stejný pocit máme také v případě zveřejnění fotografie a jména útočníka, před čímž opakovaně varuje také policie. Přesto jsou tyto záznamy v hlavních článcích většiny zpravodajských portálů k nalezení ještě několik hodin po útoku.

Náš názor je podložen řadou zkušeností renomovaných odborníků. Hovoří o tom například Peter Langman, americký psycholog specializující se na střelby na školách, ve svém odborném textu z roku 2017 vyzývá k tomu, aby média pečlivě zvažovala, jak o událostech informují. Velmi často se totiž pachatelé odvolávají na předchozí pachatele jako na své vzory. Cílem útočníků je, aby se právě tyto zápisky vrahů spolu se jménem a podobou dostaly k veřejnosti. A aby se mohly stát podkladem pro další lidi, kteří „dokonají dílo“ svého předchůdce. Velice neradi přirovnáváme vyvstalou situaci k napodobování masového vraha Anderse Behringa Breivika, k čemuž měli lidé možnost právě „díky“ informacím šířeným v médiích. Ale je to realita, která se i kvůli chování českých redakcí může opakovat.

Rozumíme, že se v České republice jedná o bezprecedentní situaci. O to silnější cítíme potřebu o věci diskutovat a stanovit do budoucna pravidla, podle nichž bude možné v podobných případech postupovat. Domníváme se totiž, že rolí žurnalistiky není jen přinášet důvěryhodné informace, ale také kultivovat veřejnou debatu.

Jako začínající novináři v současné době cítíme, že máme možnost stát se pouze součástí redakcí, které šíří strach. Které kvůli vidině zisku na tak tragické události, jakou byla čtvrteční střelba, nectí zásady etiky, a vytváří tak neprofesionální prostředí, které ztrácí svou prestiž.

Seznam signatářů je k dispozici zde.