↗

Jen odpočinutý a motivovaný zdravotník může kvalitně pomáhat pacientům. Zdravotníci nejsou stroje, nýbrž lidé, tak jako jejich pacienti. Foto Ondřej Franěk, WmC

Přijetí právní úpravy, která umožní další práci přesčas ve zdravotnictví, jsme jako odboráři zásadně odmítli a snažili jsme se zabránit jejímu přijetí. Napsali jsme poslancům, jednali jsme se senátory, o pomoc jsme žádali prezidenta. Marně. Proč jsme to dělali a proč se bráníme rozšíření přesčasů?

Jsme přesvědčeni, že neúměrné množství přesčasů a přetěžování zdravotníků je už dnes jednou z hlavních příčin nevyhovujících pracovních podmínek a nedostatku personálu v nemocnicích. Lékaři a další zdravotníci jsou v nemocnicích a na záchranných službách dlouhodobě přetěžování a trpí frustrací z toho, že na jedné straně přes obrovské pracovní nasazení nemají dostatek času pro pacienty a na druhé straně kvůli obrovskému pracovnímu nasazení nemají dostatek času na rodinu a soukromý život.

Zvýšení limitů přesčasové práce podle nás povede k prohloubení existujících problémů, k dalším odchodům zdravotníků a ke zhoršení situace těch, kteří zůstanou. Umožnění další práce přesčas pro lékaře, sestry, porodní asistentky, laboranty a záchranáře zablokuje přinejmenším na příštích pět let hledání řešení současného tristního stavu. Přijetím právní úpravy už nikdo nebude hledat cesty, jak pomoci přetíženým zdravotníkům a zabezpečit pacientům bezpečnou péči.

Zhorší se kvalita i dostupnost péče

Studie potvrzují, že v důsledku dlouhodobého přetěžování a zvýšené únavy u zdravotníků výrazně stoupá riziko vyhoření, ztráty empatie, sklonů k agresivnímu chování a riziko profesních chyb, tedy i ohrožení zdraví a života pacientů. Už dnes odchází z nemocnic lékaři, sestry a další personál, který je na pokraji svých fyzických a psychických sil.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v současné době chybí v nemocnicích asi tři tisíce zdravotních sester a dalších téměř třináct tisíc odejde v příštích pěti letech do důchodu. Tato čísla — stejně jako fakt, že se na přechodnou dobu či trvale zavírají téměř denně oddělení v nemocnicích, protože v nich nemá kdo pracovat — by měla politiky zneklidnit.

Tento stav se samozřejmě dotýká pacientů, kteří se stále častěji setkávají s tím, že musí čekat na vyšetření a plánované hospitalizace. Pokud se začnou uzavírat další oddělení, pak je zřejmé, že pacienti budou muset jezdit za ošetřením dál a déle na ně čekat. Jaké je řešení?

Je potřeba nabídnout zdravotníkům takové podmínky, aby do nemocnic a do zdravotnictví přicházeli noví a ti stávající profesi neopouštěli. Odbory opakovaně navrhovaly zvýšení platů, benefity pro zdravotníky a změny v organizaci práce. K udržení rozsahu a dostupnosti zdravotní péče je nutné dostat do nemocnic nové lékaře a další zdravotníky a adekvátně je ohodnotit.

Hořce se vždy pousměji, když se srovnává celkový příjem zdravotníků v rámci národního hospodářství. V žádném jiném odvětví není tolik přesčasové práce jako ve zdravotnictví. Pro některé lékaře a další zdravotníky je běžná pracovní norma přes 250 hodin měsíčně místo 168 hodin. Objemům přesčasů pak odpovídá také příjem.

Jen pro představu čtenářů: lékař na záchrance bude moci v souladu s novelou zákoníku práce v rámci jednoho pracovního roku odpracovat rok a půl. Jeho příjem bude vlivem přesčasové práce zcela jiný, ale za jakou cenu? A hlavní otázka zní, jak dlouho a zda vůbec to bude stát lékařům a zdravotníkům za to.

Náš odborový svaz dlouhodobě usiluje o bezpečné pracovní prostředí pro zdravotníky a jejich slušné finanční ohodnocení, a proto podporuje iniciativu spolku Mladí lékaři. Naše cíle jsou shodné. Jen odpočinutý a motivovaný zdravotník může kvalitně pomáhat pacientům. Zdravotníci nejsou stroje, nýbrž lidé.

Možností řešení je mnoho a v některých odvětvích se realizují už dnes. Vlak se strojvůdcem, který překročil limit povolené práce, zastaví v nejbližší stanici a cestující čekají, až ho vystřídá ten, který je odpočinutý. Proč zdravotník může podle zákona pracovat od nevidím do nevidím? Jeho chyba zaviněná přepracováním a únavou může ohrozit zdraví a život. Politici by si měli uvědomit, že kvalitní medicína se bez ohodnocených a odpočatých lékařů, lékařek a dalších pracovníků a pracovnic ve zdravotnictví neobejde.