↗

Mnozí lékaři uvádějí práci přesčas jako důvod, proč chtějí opustit klinickou praxi, což vážně ohrožuje samotnou personální stabilitu systému zdravotní péče. Foto Luis Melendez, Unsplash

Přesčasy lékařů jsou v České republice dlouhodobě velkým problémem. Důsledky nedopadají jen na osobní život a fyzické i duševní zdraví lékařů samých, ale negativně se odrážejí i na kvalitě poskytované zdravotní péče. Pro mnoho zejména mladých lékařů ovšem služby přesčas představují jediný způsob, jak si zajistit důstojnou finanční odměnu.

O rozsahu problému s přesčasy má veřejnost povětšinou jen mlhavou představu, často navíc zkreslenou zavádějícími informacemi o průměrných platech lékařů. Na první pohled vypadají relativně vysoké — většinou nad osmdesát tisíc měsíčně. Cifra ovšem zahrnuje právě přesčasovou práci, a to ještě atestovaných i neatestovaných lékařů dohromady. Reálně se tak v rámci veřejné diskuse zakrývá problém nedostatečného ohodnocení zejména lékařů přicházejících do praxe po studiu, kteří dostávají v základní sazbě kolem čtyřiceti tisíc měsíčně hrubého a povětšinou slouží vůbec nejvíce.

Průměrná délka služby lékařů: 26 hodin

Dotazníkový průzkum spolku Mladí lékaři provedený nedávno mezi lékaři napříč různými zdravotnickými zařízeními po celé České republice nám dovoluje nahlédnout reálnou situaci ve zdravotnictví. Délka služeb lékařů v 97 procentech přesahuje povolenou dobu 12 hodin podle aktuálně platného zákoníku práce. Průměrná délka služby lékařů činí rovných 26 hodin! Tato průměrná hodnota říká navíc jen málo o takzvaných celovíkendových službách, při nichž slouží lékaři v krajních případech až tři dny po sobě. Statistiky jasně ukazují, že pouze málo lékařů slouží v rámci povoleného limitu.

Z průzkumu je patrné, že lékaři často nemohou odejít domů ani po 24 hodinách práce. Více než čtvrtina lékařů zůstává v práci celý následující pracovní den, další necelá čtvrtina zůstává po noční službě pracovat dopoledne. Pouze polovina lékařů odchází z práce hned ráno po noční službě. Existují také rozdíly mezi jednotlivými typy zdravotnických zařízení — oproti lékařům z okresních nemocnic mohou jejich kolegové z fakultních nemocnic častěji odcházet po noční službě ráno domů.

Co se týče přesčasů, zákon umožňuje zaměstnavatelům nařídit zaměstnancům práci přesčas v rozsahu 150 hodin ročně. Po dohodě lékaře se zaměstnavatelem lze rozsah navýšit na 416 hodin ročně, tj. cca 35 hodin měsíčně. Nicméně průměrná doba přesčasů uváděná lékaři dosahuje 77 hodin za měsíc. V některých případech pracují lékaři až 106 hodin měsíčně přesčas.

Systém veřejného zdravotnictví stojí na přesčasech

Z uvedených čísel je zřejmé, že přesčasová práce je u většiny lékařů nad zákonnou normu — podle průzkumu se týká celých 88 procent respondentů. Překvapivě malé procento přitom čerpá náhradní volno jako kompenzaci za práci přesčas. Nadto existují problémy s odměňováním služeb — některá pracoviště odměňují lékaře za přesčasovou práci pouze částí plné mzdy, což je v rozporu se zákonem. Rovněž nezákonné je pokrývání přesčasů formou dohody o pracovní činnosti, jak se to děje na některých pracovištích.

Znepokojivé je, že jen malé procento lékařů si může samo zvolit, kolik přesčasů odpracují. V důsledku se mnoho lékařů potýká s chronickou únavou, poruchami soustředění a dalšími problémy. Mnozí přitom uvádějí práci přesčas jako důvod, proč chtějí opustit klinickou praxi, což vážně ohrožuje samotnou personální stabilitu systému zdravotní péče.

Průzkum dokazuje v konkrétních číslech to, co takřka všichni trochu znalí situace ve zdravotnictví dávno tušili — že systém veřejného zdravotnictví v České republice stojí a padá na nadměrné, nezřídka až extrémní přesčasové práci lékařů.

Je naprosto nezbytné se neodkladně zátěží lékařů zabývat, jinak může být zásadně ohrožena kvalita a dostupnost péče o pacienty. Současně je důležité změnit současný systém odměňování lékařů, protože práce přesčas je často jediným způsobem, jak si lékaři dokážou zajistit adekvátní finanční ohodnocení.