Krajní pravice se spojuje a vyhlíží růst popularity. Kvůli válce a inflaci
Vojtěch PetrůSPD se před podzimní volbami hodlá spojit se svými krajně pravicovými konkurenty. Vsadí přitom na tradiční populistická témata, jež jsou nyní navíc umocněna složitou ekonomickou situací. Výrazný úspěch však podle odborníku očekávat nemohou.
Loňské sněmovní volby byly pro krajní pravici a antisystémové buřiče vůbec debaklem. Svou pozici ve sněmovně sice obhájilo krajně pravicové hnutí SPD Tomia Okamury, s 9,56 procenty však skončilo za očekáváním a oslabilo o dva mandáty na celkových dvacet. Trikolora, po odchodu hlavní tváře Václava Klause mladšího vedená Zuzanou Majerovou Zahradníkovou, ve spojení se Svobodnými a Soukromníky nedosáhla ani na tři procenta.
Popřela tak původní naději, že by z vyhraněnějších pozic mohla tvořit vážnější konkurenci ODS. Antirouškařský Volný blok s 1,33 procenta nedosáhl ani na státní příspěvky a zcela pohořelo hnutí Otevřeme Česko vzešlé z iniciativy Chcípl pes. Zlé časy však pro české radikály v turbulentní době války na Ukrajině a ekonomických potíží nemusí trvat dlouho.
„Každá krize zvětšuje okruh občanů ochotných naslouchat populistickým, krajním a antisystémovým politickým proudům, a to pravicovým, levicovým i těžko zařaditelným,“ říká sociolog Jan Herzmann. V České republice je podle něj momentální potenciální zisk podobných subjektů přes 15 procent. Pokud bude trvat souběh vysoké inflace a dopadů ukrajinské krize, mohl by se koncem roku přiblížit až ke dvaceti procentům.
Volba pro vyloučené
Už analýza, kterou po loňských sněmovních volbách uskutečnila společnost PAQ Research, vyjevila, že nejsilnější podporu má hnutí SPD a koalice Trikolory a spol. především mezi nezaměstnanými a mezi lidmi žijícími v chudobě. Přičemž hlasy voličů z řad nízkopříjmových (kam se řadí také podporovatelé komunistů, ČSSD nebo Přísahy Roberta Šlachty) ve volbách také nejčastěji propadaly.
Podle Daniela Prokopa, zakladatele PAQ Research a spoluautora výše zmíněné povolební analýzy, spadlo v České republice v souvislosti s nynějšími ekonomickými problémy pod hranici chudoby 16 procent domácností a řada dalších se chudobě blíží. Opatření vlády Petra Fialy (ODS) navíc na nápravu nestačí.
S frustrací z ekonomických potíží totiž strany jako SPD či Trikolora umějí marketingově pracovat. A obě se o to s blížícími se komunálními a senátními volbami již pokoušejí. Hnutí SPD představilo kampaň k zářijovým volbám v tomto týdnu: jeho hlavními tématy mají být boj proti inflaci i co nejrychlejší ukončení války na Ukrajině. Z billboardů napříč republikou bude témata pro místní volby hlásat předseda Tomio Okamura.
Poté, co po celé České republice vznikají místní obdoby koalic Spolu a o spojování se Zelenými se někde alespoň snaží sociální demokraté, se SPD v komunálních volbách rozhodla spolupracovat s Trikolorou či Svobodnými. Okamurovci a klausovci se totiž přinejmenším v současné krizi shodnou na stopnutí posílání zbraní na Ukrajinu a na tom, že receptem k řešení energetické krize je odstoupení od evropské Zelené dohody.
Noví spojenci
Dříve se přitom proti sobě někdejší lídr Trikolory Václav Klaus mladší a Okamura vymezovali. Pro Okamuru představoval vznik Trikolory jednoduše nepříjemnou konkurenci v jeho politickém obchodu se strachem.
Klaus s Okamurou se proto vůči sobě vymezovali a obviňovali se navzájem z toho, kdo je menší „vlastenec“. Zatímco Okamura si stěžoval, že je Trikolora málo radikální v postoji k Bruselu a podporuje asociální návrhy typu zrušení minimální mzdy, Klaus rád upozorňoval na Okamurův japonský původ. To je však dnes zdá se pryč.
Politolog Aleš Michal z Univerzity Karlovy podotýká, že ačkoliv jsou komunální volby v mnohém specifické a jednotlivá spojenectví se formují nejčastěji místně, u SPD a Trikolory bylo o spolupráci pravděpodobně rozhodnuto centrálně. „Lze to přičíst snaze o překonání typického tříštění sil, které je téměř charakteristickým rysem tohoto politického proudu v České republice,“ vysvětluje Michal.
„Na komunální úrovni není pro SPD Trikolora soupeřem, jako je tomu na celostátní úrovni. S ohledem na omezenou základnu lidí, kteří chtějí kandidovat do obecních a městských zastupitelstev a mají reálnou šanci se tam dostat, je pro oba subjekty výhodné vytvořit koalice,“ zmiňuje další z aspektů politolog Miroslav Mareš z brněnské Masarykovy univerzity.
Výrazné posílení? Spíše ne.
Výrazné posílení některého z celostátních krajně pravicových subjektů však politologové neočekávají. „Obě strany se dlouhodobě pokoušejí v každých volbách akcentovat celostátní témata. Konkrétně SPD je mediálně silně spojena se svým lídrem Okamurou, což znamená, že ostatní kandidáti jdou přirozeně do pozadí,“ říká Aleš Michal.
Úspěchu může SPD dosáhnout spíše ve středně velkých městech. Od minulých komunálních voleb drží pouze 155 mandátů, vůbec nejméně ze všech současných sněmovních stran (nejsilnější lidovci jich mají více než čtyři tisíce), pro Trikoloru pak půjde o první komunální volby od jejího vzniku.
Nepravděpodobný je nyní také úspěch ve volbách do Senátu, kde SPD ani Trikolora dosud žádný mandát nedrží a Svobodní mají všeho všudy jeden. Především okamurovci se ostatně netají tím, že by Senát pro údajné zbytečné zdržování legislativního procesu nejraději zrušili. „I jedno senátorské křeslo pro SPD by pro mě ostatně v situaci, kdy v protivládním táboře bude zdá se dominovat ANO, bylo překvapením,“ říká politolog Mareš.
Jen pár týdnů po komunálních a senátních volbách nás nicméně čeká volba nové hlavy státu. A ta, speciálně pro SPD, coby hnutí založené na silném celostátním lídrovi, může být mnohem zajímavější. Hnutí už deklarovalo, že svého prezidentského kandidáta postaví. Představit jej má v září po komunálních volbách. Spekuluje se o tom, že do prezidentského klání opět — jako před deseti lety, ještě jako nezávislý senátor za Zlínsko — půjde předseda Tomio Okamura.