Stát a společnost dluží LGBTQIA* lidem a párům mnohé. Léta diskriminace, zneviditelňování, potírání a cíleného umenšování významu queer lidí na společenské, legislativní i institucionální úrovni stále ještě nebyla plně napravena, i když se situace v posledních letech citelně zlepšuje.

Registrované partnerství stejnopohlavních párů je v mnoha ohledech právně nerovné manželství. I pokud by byly nerovnosti narovnány, jak někteří politici kompromisně navrhují, stále by tu zbyla symbolika názvu a s ní možnost pokračujícího dělení vztahů na první a druhou kategorii.

Zákony mají být co možná nejjednodušší — stejné věci se v zákonech mají nazývat stejným názvem. Pokud tomu tak není, pak se obecně má za to, že nejde o stejnou věc a nepřísluší jí stejná ochrana.

Současný stav přináší neheterosexuálním párům a rodinám obrovské komplikace v mnoha směrech, včetně financí, zdraví, výchovy a životních jistot dětí i partnerů. Že tyto problémy poslanci, kteří nechtějí zákon podpořit, nevidí a jsou jim přednější důvody tradicionalistické, etymologické či náboženské, je více než smutné.

Schválení některých právních norem je hra s nulovým součtem. Když přidáte peníze učitelům, musíte je buď ubrat někomu jinému, nebo vybrat více na daních. Manželství pro všechny ale do této skupiny nepatří. Jeho schválení nikomu nic nevezme.

Ostatně šestnáct let existence registrovaného partnerství dokazuje, že heterosexuální manželství nijak neohrožuje ani nepoškozuje. Není důvod se domnívat, že by tak skutečné zrovnoprávnění svazků způsobilo komukoliv nějakou újmu.

Politik by měl dělat nejen to, co po něm žádají jeho voliči, ale i to, co je správné. To je jedna z výhod nepřímé demokracie: naši zástupci mají čas a prostředky návrhy zhodnotit z širšího úhlu pohledu než jen ze své, nutně omezené perspektivy. S odstupem je pak zřejmé, že k uzákonění manželství pro všechny dřív nebo později společnost dospěje — a bojuje se jen o to kdy.

Nejde ani tak o situaci v západních zemích. Osvědčuje-li se něco na Západě, není to jistě samo o sobě dostatečným argumentem pro to, aby tomu tak bylo i v České republice. Jde však o obecný princip, že zákony mají odrážet sociální realitu.

Stále větší přítomnost neheterosexuálních párů a rodin ve společnosti i v kultuře, spolu s jejich rostoucí akceptací napříč populací, je zkrátka správné a nutné v zákonech reflektovat. Pokud přeci jen některým poslancům a poslankyním jejich voliči, svědomí či víra nedovolí hlasovat pro manželství pro všechny, mohou se zachovat správně, odejít ze sálu a nechat tak zákon, který zlepší kvalitu života mnoha rodin, schválit.

Politici KDU-ČSL se ale chystají udělat pravý opak. Plánují předložit vlastní návrh změny Ústavy. Pokud by jej podpořilo sto dvacet poslanců, bylo by do budoucna nemožné manželství pro všechny prosadit bez opětovné změny Ústavy. Ústředním motivem této politiky není někomu pomoci, ale naopak některým skupinám lidí život úmyslně znepříjemnit.

Ústavní zakotvení manželství nepřinese nic ani občanům, ani nukleárním rodinám, ani církvím. Pouze zhorší postavení neheterosexuálních rodin a oddálí tolik potřebné narovnání vztahů. Taková politika je v přímém rozporu s poslaneckým slibem, jímž se každý poslanec zavazuje, že bude vykonávat mandát v zájmu všeho lidu.

Poslední aspektem, který je na vyjádření Mariana Jurečky zarážející, je zřejmá neúcta k Ústavě jakožto základnímu zákonu České republiky. Ústava je společenská smlouva, zásadní dohoda o principech republiky a jejím vztahu k občanům, na které by se měla naprostá většina z nás alespoň rámcově shodnout.

Manželství pro všechny podle průzkumů v současné době podporuje více než šedesát procent populace. Navrhovat za takové situace do základního zákona státu něco, co je v přímém rozporu s přáním většiny společnosti, je zkrátka pohrdání Ústavou a jejím významem.

V roce 1992 byla homosexualita čerstvě vyškrtnuta z Mezinárodní klasifikace nemocí. Ani tehdy, když vznikala Ústava České republiky, neměli zákonodárci potřebu nyní plánovanou změnu do Ústavy vepsat.

Navíc od té doby navíc víme, že manželství pro všechny v mnoha zemích funguje a stejně jako registrovaná partnerství nezpůsobilo zánik nukleární rodiny. I lidovci by měli přijmout, že neheterosexuální partnerství jsou ve společnosti zcela běžná.