Jiní a stejní. Dilemata LGBT politiky

Letošní Prague Pride nebyla jen manifestovaným poselstvím širší veřejnosti, ale znovu otevřela i otázky uvnitř samotné LGBT komunity. Je prvořadým cílem sexuálních menšin uznání jejich jinakosti, nebo naopak jejich totožnosti?

Id

Pavel Himl

17.08.2015 08:00

Související

Za hlavní cíl LGBT politiky je v mnoha zemích vedle obecné nediskriminace na základě sexuální identity a orientace pokládán i přístup k manželství a k právům s ním spojeným. Ani v České republice už nejsme v situaci, kdy by se o tomto cíli muselo mlčet, aby se zákonodárci byli ochotni zabývat požadavky daleko mírnějšími, například adopcemi dítěte partnerem či partnerkou biologického rodiče. Má ale LGBT politika chtít imitovat instituce většinové společnosti, které mají náboženské kořeny? Nebo má usilovat o uznání rozmanitých forem soužití a společenské solidarity?

Pohled do nového – přinejmenším co do terminologie konzervativního – občanského zákoníku říká, že „manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti“ (§ 687). Jistě, jde o povinnosti deklaratorní a nevymahatelné, jinak by velká část manželských svazků zřejmě musela být zrušena.

Jsou zde ale pojmenovány hodnoty, k nimž se hlásí nejen zákonodárce, ale i ten, kdo pro sebe institut manželství reklamuje. Požadavek respektu a úcty lze vztáhnout na jakékoliv občanské soužití. Necháme-li stranou nicneříkající metaforu „zdravého prostředí“ (pravidelné čištění zubů se jí asi nemyslí) a „společnou péči o děti“, jejichž (ani potenciální) existence podmínkou uzavření manželství není, zbývají nám snad jen „vzájemná podpora a věrnost“.

Z hlediska státu, který je za povinnosti manželů klade, jde však o nároky nesouměřitelné. Vzájemná podpora a určitá neodkázanost na pomoc „zvenčí“ může být hodnotou, která v očích veřejné autority konstituuje manželství coby společenství hodné ochrany. Solidární svazek dvou lidí je „základem státu“ i v tom smyslu, že může být chápán jako jakýsi jeho předobraz, model v malém.

Naproti tomu rozumíme-li věrností výlučnost sexuální a citové vazby mezi manželi, pak by do ní státu – a už vůbec ne státu liberálnímu – nemělo nic být. Byť jí všichni tak nějak intuitivně rozumíme, v zákonné úpravě vztahu dvou lidí by věrnost neměla co dělat nejen pro svou vágnost (je nevěrou dokonaný sexuální akt mimo manželství nebo kratší či delší zamilování se jinde?), ale i z toho důvodu, že ať ji chápeme jako postoj, vztah nebo manifestaci citu, jde o záležitosti výsostně individuální, neobjektifikovatelnou, se kterou by zákon neměl vůbec pracovat. Ve skutečnosti tomu tak ale není – pokud s ní jeden z manželů argumentuje, je nevěra pro soudy stále relevantním důvodem rozvodu.

Není pochyb o tom, že autoři zákoníku zde do řeči norem vtělili kulturní pojetí manželství, které – ač jde dnes o institut světský – má coby výsledek historického vývoje některé náboženské, v našem případě křesťanské rysy. Z „místa“, kde jedině byla oficiálně přípustná sexualita (sloužící ovšem výlučně plození) se postupně stal svazek dvou lidí, o nichž se – natvrdo řečeno – předpokládá, že se navzájem přitahují, respektive spolu mají sex. Jinak by věrnost mezi zákonnými manželskými povinnostmi postrádala smysl.

Takovéto manželství, tedy solidární svazek dvou lidí, nepodmíněný možností plození či výchovou dětí, ale předpokládající sexuální vztah mezi manželi, požaduje (a v USA již dosáhlo) LGBT hnutí i pro páry stejného pohlaví. Lze namítnout, že věrnost není pozůstatkem sexuálního (a „prokreativního“) charakteru křesťanského manželství, ale že jde o požadavek, přispívající ke stabilitě svazku, že věrnost je předpokladem solidarity. Záleží zde samozřejmě na definici pojmů, ale z hlediska státu by manželská solidarita měla být stejného druhu jako (mezigenerační) solidarita rodinná, čili nikterak vázaná na sexualitu, tedy nepodmiňovaná sexuální věrností.

Za hlavní cíl LGBT politiky je v mnoha zemích vedle obecné
nediskriminace na základě sexuální identity a orientace pokládán i
přístup k manželství a k právům s ním spojeným. Foto NA, WmC


Pokud se pro otevření manželství i pro páry stejného pohlaví argumentuje tím, že to není instituce sloužící plození, ale vzájemné podpoře a také výchově dětí, mělo by být představitelné, že děti vychovává a vzájemně se podporuje i pár, který nemá sexuální vztah.

Odmítneme-li sexualizaci veřejných institutů včetně manželství, cestou potom není chtít tuto symbolickou kótu se vší tradiční náloží sexualizované věrnosti pod heslem „jsme jako vy“ nejdřív dobýt, a tak vlastně potvrdit společenskou vážnost tohoto institutu. Neříkám tím, že to není cesta legitimní a ve společnosti „pelíškovského konsensu“ schůdnější, jen upozorňuji na souvislosti této strategie přizpůsobení se. Přejmout před státem odpovědnost za druhého by mělo být možné i bez implicitní deklarace sexuálního vztahu a jeho výlučnosti.

Druhá, i v rámci LGBT hnutí minoritní (a v českých zemích téměř nepřítomná) strategie je proto požadovat veřejnou podporu pro co nejširší okruh solidárních svazků – pro začátek třeba otevřít registrované partnerství i osobám různého pohlaví a vybavit ho právy blížícími se manželství (včetně práva na adopce).

Takovou cestu naznačuje francouzský občanský pakt solidarity (PACS), byť pro úplnost je nutné dodat, že i ten byl mnohými aktivisty vnímán jenom jako první, realistický předstupeň před v posledních letech hlasitě vznášeným požadavkem manželství pro všechny („mariage pour tous“). O popularitě PASCu ale podle aktuálního týdeníku Die Zeit svědčí to, že devět z deseti nově uzavřených svazků ve Francii jsou právě civilní pakty a jejich celkový počet se téměř rovná počtu manželství.

Možná právě vývoj ve Francii, baště evropského sekularismu, ukáže, jaké míry jsou nenábožensky založené společenské instituce a obecně společenské uspořádání představitelné a realizovatelné.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Věrni zůstaneme Pondělí, 17.Srpna 2015, 22:10:15

Vykládat věrnost jako výlučnost sexuálního vztahu, protiklad partnerské nevěry, je silně omezené. Věrnost má přece mnohem obecnější význam: svým způsobem znamená daleko větší závazek než jen výlučnost sexuálního vztahu, a na druhé straně se nemusí nutně vylučovat s občasnou, ba dokonce ani soustavnou nevěrou.

Když Jeník s Mařenkou v Prodané nevěstě zpívají „v každé době věrni zůstaneme, věrni sobě,‟ jde o romantickou lásku, a ta zpravidla souvisí i se sexem, nicméně v době Bedřicha Smetany a Karla Sabiny se považovalo za obvyklé nezačínat se sexem před svatbou (nebo aspoň na veřejnosti předstírat, že se to za obvyklé považuje). Konflikt v naší národní opeře nestojí na Mařenčině podezření, že Jeník porušil slib věrnosti flirtem s jinou dívkou, ale že se Mařenky vzdal, že ji prodal. Věrnost pro Jeníka a Mařenku znamená především stát při sobě, ať se děje, co se děje, a jeden o druhého, nebo za druhého bojovat.

Ve chvíli, kdy si heslo „Věrni zůstaneme‟ vyšili naši vojáci v Buzulku na bojový prapor, už docela jistě vůbec nešlo o sex.

Právě takovou věrnost ukládá manželům tradiční manželský slib — přísaha tak velká a strašlivá, že dnes se ji v klasické podobě odvažuje skládat snad jenom britská královská rodina. „Budete jako jedno tělo,‟ lze sice povrchně vykládat jako spojení v souloži, ale mnohem víc jde v tom slibu o tu nepříjemnou vlastnost vlastního těla, že je nemohu dost dobře opustit, odložit, vyměnit za lepší. Nezbývá mi než se svým tělem žít až do smrti, ať se s ním stane, co se stane, trpělivě je snášet prožrané chorobami, a třeba i zchromené, kdyby mě kupříkladu srazilo auto na přechodu pro chodce. Tradičním manželským slibem se manželé zavazují přijmout i toho druhého jako vlastní tělo, jako neodložitelného a nevyměnitelného, a setrvat s ním „v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci‟. Už jen pro lepší rytmus přísahy se dodává: „dokud vás smrt nerozdělí.‟

Taková věrnost nemusí mít vůbec nic společného se sexem; právě naopak znamená vazbu, která potrvá, i když sex pomine, vždyť ztráta libida nebo potence je ještě maličkost ve výčtu všech možných překážek, jaké se tradiční přísahou manželé zavazují společně a jeden pro druhého překonat. Nakolik tato věrnost zapovídá nevěru, záleží čistě na tom, nakolik nevěra jednoho druhému vadí, nakolik mu ubližuje. Manželé docela dobře mohou držet jeden při druhém pevně jako skála, a přitom oba střídat milence a milenky na běžícím pásu.

A přestože být věrný jednomu člověku je už samo o sobě hodně náročné, rozhodně není nezbytně nutné, aby se věrnost omezovala na pouhý pár. Ostatně věrnost širší rodině nebo kmeni už tady v minulosti byly: ani pro uvolnění počtu partnerů v manželství není nutné vymýšlet něco doopravdy nového.

Petrasek Milan - penzista

Solidarita a sexuální věrnost Úterý, 18.Srpna 2015, 11:10:21

jsou popravdě citové pohnutky založené na protichůdných citových základech. Jejich projevy nemáme v hrsti a budou nám nadále tropit neplechu, když se té lásce zamane.
Jsou mezi námi i tací pane Macháčku, kteří jsou schopni solidarity a aktivní pohlavní činnosti pouze v monogamním poutu s nevěrníkem,-cí.
Nemálo takových jsem v tom našem křesťanském světě a nejen tam pohříchu poznal.........bych dodal.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 18.Srpna 2015, 19:03:35

Nebylo by jednodušší a srozumitelnější nechat manželství jako svazek muže a ženy, tedy svazek, ze kterého můžou (ale nemusí) vzejít děti, a všechny jiné životní svazky mezi lidmi, které bychom chtěli institucializovat, nazývat (registrovaným) partnerstvím?
A řešit možnosti tohoto partnerství.

Já jen aby z toho "manželství pro všechny" nakonec nevznikla postmoderní bramboračka v hlavní roli s Old Shatterhandem a jeho věrným manželem Hatatitla.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 18.Srpna 2015, 19:21:43

P.S. Doufám, že jsem nikoho neurazil, nemyslím to nijak zle.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Morbicere, Středa, 19.Srpna 2015, 13:26:51

a nebylo by jednoduší to vůbec nekomplikovat, nazvat všechny chráněné vztahy registrovaným partnerstvím a termín manželství z právního řádu vypustit?

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 19.Srpna 2015, 14:12:43

Tak udělat by to jistě šlo, jestli by to bylo míň komplikované pochybuji.

Lidé používají slova určitým způsobem a tím jim dávají význam. Když se muž a žena vezmou, tak jim prostě říkáme manželé, kdežto např. dvě ženy ve svazku za "manželé" označí opravdu jen málokdo. Myslím, že právní řeč by se měla co nejvíc blížit běžnému používání slov, takže fakt nevím, co by z toho bylo...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.