Věnujete se filozofii technologie. Filozofie a společenské vědy obecně na první pohled s technologiemi nejdou zrovna dohromady. Co nám filozofie může o technologiích říci?

Filozofie techniky či technologie není na českém poli teorie příliš rozšířena. I když zde máme mnoho jmen, která se tímto tématem zabývala, jedná se o oblast spíše okrajovou nebo subsumovanou pod teorii a filozofii médií. Technika a technologie nám asociují spíše něco praktického, hledání východisek z konkrétních technických problémů: technika je tedy často považována za pouhý prostředek společenských cílů. Tím je také ustanoven určitý dualismus, který techniku a společnost dělí do dvou izolovaných světů.

Ovšem už od první průmyslové revoluce či industrializace vidíme, že technika způsobuje velké společenské a kulturní změny. Vedla nakonec až k masovému rozvoji manufaktury, čímž doslova proměnila svět do podoby, jak jej známe dnes: svět oddělený od přírody a odosobněný od duchovna.

Negativní nahlížení na techniku, a tedy i na filozofii techniky, společenské vědy ochuzuje o určitý způsob nazírání a interpretace současného světa, ve kterém je technologie se společností nepochybně v symbióze. Technologie hrají v současném univerzu dominantní roli, a tato role stále posiluje.

Může být filozofie jako obor technologickým inovacím nějak nápomocna?

U této „pomoci“ lze poukázat na dvě základní roviny: na řešení technologických etických otázek a na reflexi společenských dopadů techniky.

Za prvé, implementace nových technologií se bez filozofie neobejde, stojí totiž před velkým problémem, který je popsán v tzv. Moorově zákoně: každých osmnáct měsíců se výkon výpočetních obvodů zdvojnásobí, což implikuje to, že se technologie vyvíjejí exponenciální rychlostí. Znamená to mimo jiné, že se technologie vyvíjejí rychleji než právní rámce, které zaručují naše bezpečí. Potenciál nových technologií tedy vlastně nelze naplno využít. Vývoj normativních rámců ve formě konkrétních zákonů je logicky pomalejší než vývoj samotných technologií.

Uveďme si jako příklad autonomní vozidlo. Bude-li skutečně plně autonomní, bude se v konkrétních situacích samo rozhodovat. A zde nastává problém. Musíme totiž předem zajistit to, podle jaké etické koncepce se toto rozhodování bude řídit — rozhodování nemůže být zcela arbitrární. Umělá inteligence a algoritmy se řídí formálními pravidly, a není zde tudíž prostor pro nahodilost tak, jak tomu je u lidského rozhodování.

Slabá umělá inteligence je založena na pravidlech formálního jazyka, což znamená, že v rozhodování nefiguruje náhoda ani vágnost, nýbrž logika, matematické modely či statistika. Pokud tento systém postavíme před určité dilema, musíme mu nabídnout konkrétní řešení tohoto dilematu (např. nehoda na křižovatce) — je potřeba nějaké rozhodnutí do algoritmu vložit předem. Zde se neobejdeme bez společenských věd, které se rozhodováním systematicky zaobírají.

Moorův zákon však není jedinou příčinou rychlého technologického pokroku. Stávající technologie lze také sofistikovaně propojovat, čímž je můžeme dále posouvat novými směry. Touto cestou se vydávají aktuální start-upy, které se snaží přijít s inovacemi v rámci propojování současných technologií. Předpokladem je adekvátní znalost společenských potřeb a problémů, na něž by tyto technologie mohly reagovat a být v tomto ohledu efektivní. Start-upům dnes vládnou spíše velké ideje než znalosti technologií samotných. Což nás vede k druhému bodu.

Za druhé, pokud bychom se pokusili definovat povahu současné společnosti, která je neoddělitelně spjata s informačními a komunikačními technologiemi, mohli bychom hovořit o epoše, jež je z velké částí organizovaná prostřednictvím analýzy a zpracování Velkých dat (Big Data). Takový technologický obrat k digitalizaci má dopad na vlastní poznání univerza.