↗

Česká republika nemusí vyhodit padesát miliard v pochybném tendru, jelikož se tu nabízí řádově levnější cesta modernizace vozidel ve stávající výzbroji BMP-2, kterou šlo Finsko. Foto WmC

Pandemická krize, jejíž ekonomické dozvuky budou Českou republiku i svět provázet ještě měsíce a roky, vážně zamíchala se stavem veřejných rozpočtů. Vláda letos zřejmě nadělá největší dluhy od založení České republiky. Přitom však stále pokračuje v padesátimiliardovém tendru na bojová vozidla pro armádu, provázeném řadou pochybností a podezření.

Poslanecká sněmovna před několika dny na návrh ministryně Schillerové zvýšila schodek letošního státního rozpočtu z původně plánovaných 40 miliard na rekordní hodnotu 200 miliard korun. To je víc, než o kolik se jednalo během povodní v letech 1997 a 2002, a dokonce víc než v krizovém roce 2009.

Ministerstvo financí zároveň zhoršilo výhled vývoje ekonomiky, když v letošním roce očekává razantní propad HDP o 5,1 %, přičemž původní odhad počítal s dvouprocentním růstem. Někteří analytici přitom vládní pětiprocentní odhad rozporují a hovoří o hodnotě až dvakrát vyšší.

Změny v rozpočtech, se kterými se vláda v současné době potýká, postihly přirozeně také Ministerstvo obrany. To se rozhodlo uvolnit z rozpočtu necelé tři miliardy, které získá mimo jiné odsunutím nákupu malého dopravního letounu pro přepravu VIP, jehož tendr stejně na přelomu roku ztroskotal, nebo odkladem části platby za dva transportní letouny „CASA“.

Podle ministra Metnara však musí zůstat nedotčeno výběrové řízení na 210 bojových vozidel pěchoty za více než padesát miliard korun, největší tendr, který Česká republika pamatuje. Právě „to“ výběrové řízení, jehož prapodivný průběh část odborné veřejnosti už několik měsíců tvrdě kritizuje.

Podivný tendr

Bojová vozidla pěchoty do své výzbroje zařadila Československá lidová armáda v roce 1973. První verzi BVP-1 nahradila o deset let později modernizovaná varianta BVP-2, která byla pro ČSLA, stejně jako předchozí typ, licenčně vyráběna přímo v československých zbrojovkách.

Do ukončení výroby v roce 1989 sjelo z výrobních pásů 344 kusů, z nichž 280 provozovala sama ČSLA a 64 bylo určeno na vývoz. Po rozdělení Československa stroje převzaly obě nové armády a v AČR dnes představují páteř mechanizovaných praporů 7. mechanizované brigády v počtu 178 kusů.

Sadu základních požadavků na nové vozidlo na tzv. Průmyslovém dni 15. prosince 2016 prezentoval dnešní zástupce velitele 7. mechanizované brigády plk. Zdeněk Mikula. Půl roku nato pozvalo Ministerstvo obrany všechny výrobce ke zkouškám na testovacím polygonu ve vojenském prostoru Libavá a areálu Velitelství výcviku ve Vyškově.

Vozidla prošla poměrně zevrubným testováním, přičemž nejtěžší překážkou se pro všechny zúčastněné staly ostré střelby. Každé z testovaných BVP vystřelilo celkem čtyřicet ran na pohyblivý cíl ve vzdálenosti 700 metrů a dva statické ve vzdálenosti 1200 a 1800 metrů.

Nezpochybnitelným vítězem se stal německý stroj Puma, který ze čtyřiceti ran zasáhl sedmatřicetkrát. Technologickou nadvládu favorita tendru dokládá výsledek druhého nejlepšího účastníka, který zasáhl pouze devatenáctkrát.

O to více překvapilo, když ministerstvo o dalších devět měsíců později zveřejnilo upravené technické specifikace, v nichž některé požadavky otočilo o 180 stupňů a kterým paradoxně nevyhověli ani někteří účastníci, jež do tendru pozvalo samo ministerstvo. Odborníci se například podivili nad požadavkem na bojovou věž s osádkou, díky kterému ze soutěže prakticky vypadl vítěz testů z Libavé.

Již v té době se kolem výběrového řízení objevovala řada náznaků silných lobbystických tlaků. Ministerstvo tomu nasadilo korunu, když poněkud kuriózně vyzvalo zúčastněné firmy, aby přestaly sponzorovat české politiky.

Tendr na nová bojová vozidla pěchoty si postupem času vydobyl pověst obří blamáže, ze které, jak se zdá, není úniku. Ani odvolání zjevně nekompetentního ministra obrany Metnara už nemůže zajistit, aby se před očima veřejnosti rozpletla všechna spojení mezi státními úředníky a některými soutěžícími. Přízrak korupce, která při nákupu obrněných vozidel Pandur přivedla do vězení i pravou ruku předsedy vlády Topolánka, se nad rekordním tendrem na bojová vozidla pěchoty vznáší čím dál viditelněji.

Smutné na celé věci přitom není jen to, že tu jde o částku, za kterou by rok žilo čtvrt milionu českých důchodců. Ale také to, že armáda si s technikou z osmdesátých let nevystačí a nutně potřebuje její modernizaci, nejen kvůli spojeneckým závazkům, ale zejména kvůli výcviku, který, pokud má naše armáda být v budoucnu schopná boje, musí být zajištěn i nadále. Šance dát armádě lepší techniku a nemuset přitom rozdávat nespecifikovaná procenta z částky padesát miliard mezi kamarády kamarádů přitom existuje.

Modernizace BVP-2

Bojového vozidla pěchoty BMP-2 bylo mezi lety 1980 a 2008 vyrobeno hodně přes dvacet tisíc kusů pro bezmála čtyřicet armád. Je proto přirozené, že v průběhu doby vznikla řada modernizačních programů. Nejbližším jak geograficky, tak časově, je pro Armádu ČR bezesporu projekt BMP Šakal, který v České republice zajišťovala společnost Excalibur Army. Ten však neprošel na Slovensku vojskovými zkouškami a odmítla jej i česká armáda.

Velice pozoruhodnou modernizaci BMP-2 s excelentním poměrem cena/výkon realizovaly finské ozbrojené síly. Finsko pořídilo na přelomu 80. a 90. let ze Sovětského svazu celkem 104 kusů tohoto vozidla. A přestože provozuje i jiné systémy, rozhodlo se finančně nenáročnou cestou zajistit provoz této techniky po další dekádu.

Modernizace BMP-2MD je o to zajímavější, že využívá řady polských a slovenských komponent. Jde například o kanóny GTS-30, které se proti původním 2A42 vyznačují vyšší přesností a delší životností. Dále polskou maskovací soupravu Berberys-R, která zlepšuje ochranu vozidla proti detekci ve vizuálním a infračerveném spektru nebo pomocí radaru. Střelec i velitel dostali novou optiku s termovizním kanálem, který je součástí nového zaměřovacího bloku společnosti Thales. Stroj již dříve dostal lehčí pásy a nové schrány na nářadí, které jsou přimontovány na korbu a zvětšují prostor pro výsadek.

Nejzajímavější na této modernizaci je cena. Armáda ČR nyní provozuje 178 kusů BVP-2. Za modernizaci takovéhoto počtu by zaplatila částku kolem dvou miliard korun, což jistě není málo, ale stále je to pětadvacetkrát méně, než za kolik se plánuje nákup nových strojů.

Opustit cestu Pandurů

Česká republika stojí bezesporu na prahu další ekonomické krize, která může těžce postihnout velké části společnosti. Trvat v této chvíli na realizaci gigantického tendru, jak to činí, a to i proti vůli předsedy vlády, ministr obrany Metnar, je čiré šílenství. Poučení z řady dřívějších vojenských zakázek, které probíhaly stejně podivně, a po kterých zůstala pachuť promrhaných miliard a řada lidí ve vězení, by nás přitom mělo vést k hledání lepších řešení.

Tendr na nová bojová vozidla pěchoty musí být zrušen a plánovaných padesát miliard použito na sanaci ekonomických problémů, které nás čekají. Se zkušeností z Finska můžeme levně a efektivně modernizovat stávající techniku, která může sloužit dalších pět šest let.

Do té doby nechť Ministerstvo obrany vymění slova za činy a ve veřejné debatě s laickou i odbornou veřejností připraví jasný, kvalitně vyargumentovaný a neměnný soupis vlastností, které od nové techniky očekává. Na ten pak může navázat nové, lépe vedené výběrové řízení. Pokud bude tendr na BVP pokračovat stejným způsobem jako doposud, dovolím si ministru Metnarovi udělit dobrou radu: noste u sebe neustále zubní kartáček.