Mia Khánovi je třiašedesát let. Pochází z Paktie, z hornaté provincie na jihovýchodě Afghánistánu. V této části země žije více než půl milionu obyvatel, z devadesáti procent Paštunové a jde převážně o kmenově uspořádanou oblast.

Zdejší lidé jsou velmi tradiční. Vesnice, kde v současné době Mia Khán žije, leží v odlehlé části této provincie. Tento, na pohled skromný muž, se stal hvězdou sociálních sítí, televize a novin v Afghánistánu. Píší o něm jako o hrdinovi afghánské společnosti. Vznikají o něm povídky. Mluví o něm jako o vzoru. Proč?

Doprovází svoje tři dcery do školy, doprovází je přes poušť a kopce. Škola je totiž vzdálená dvanáct kilometrů. Mia Khán má nemocné srdce. Přesto každý den nachodí čtyřiadvacet kilometrů. Každý boží den vstává brzo ráno, pracuje na svém malém poli nedaleko domu, doprovodí svoje dcery do školy, počká, až jim skončí vyučování, doprovodí je zpátky domů a opět se vrátí na pole.

Sám je negramotný. Přeje si, aby jeho dcery mohly studovat. Aby mohly chodit do školy. Aby se staly lékařkami, přestože lidem z vesnice se to moc nelíbí. „Vím, že nemají z toho radost, za zády mě pomlouvají. Ale já nepřestanu svoje dcery podporovat,“ říká pro BBC Persian Mia Khán.

Mia Khán býval kupcem. Cestoval po Afghánistánu za zbožím. Kvůli studiu svých dětí se rozhodl usadit. Stál se zemědělcem. Přestože mu toto povolání moc nevynáší, nehodlá je měnit. Nechce, aby jeho dcery přestaly chodit do školy.

Chodit do školy je privilegium

Podle prosincového výzkumu afghánského ministerstva školství třiašedesát procent dívek školu opouští ve věku třináct až patnáct let. Přestanu docházet do školy a studovat. Proč dívky v tomto věku opouštějí školy?

Jako nejčastější důvod rodiče a pedagogové uvádějí nedostatek bezpečí. Dívčí školy jsou totiž v Afghánistánu častým terčem útoku různých teroristických skupin. Jenom letos došlo nejméně ke třem, ke kterým se přihlásil samozvaný islámský stát známý také jako Dáeš.

Během letošních prvních devíti měsíců každý den bylo zabito nebo zraněno devět dětí. Během posledních deseti let bylo tak zabito bezmála sedm tisíc dětí a patnáct tisíc bylo zraněno. Válka v Afghánistánu má dětskou tvář.

Třicet procent respondentů pak jako hlavní důvod uvádí chudobu, nedostatek finančních prostředků a také nepřístupnost škol. Podle UNICEF, tedy Dětského fondu Organizace spojených národů, v Afghánistánu žijí dva miliony podvyživených dětí ve věku do pěti let a půl milionů těhotných žen v podmínkách na hranici přežití. Jejich počet se podle stejné zprávy může vlivem sucha a klimatických změn do budoucna rapidně zvýšit.

Další dva miliony dětí do třinácti let musí živit rodinu, nestíhají tedy chodit do školy. V některých provinciích pak je stále nedostatek škol, lidé tak z některých vesnic musí nachodit i desítek kilometru, aby se naučili číst a psát, stejně, jak to dělají dcery Mia Khána.