Měla být novou tváří obrozeného demokratického establishmentu — modernějšího, sociálnějšího, poučeného nezdarem Hillary Clintonové v roce 2016, a přitom stále stavícího na Obamově vítězné koalici. Měla být tím, kdo zaujme v primárkách místo Joa Bidena, až se projeví jeho slabiny.

Kamala Harrisová vstoupila ve známost jako nejvyšší státní zástupkyně státu Kalifornie a v roce 2016 vyhrála volby do Senátu USA. Pohotová, zkušená, rétoricky zdatná, soustavně odkazující na své afroamerické jamajské i indické kořeny... Ještě v polovině léta byla Harrisová favoritkou bookmakerů na zisk prezidentské nominace Demokratické strany USA pro příští rok.

Nyní, 3. prosince, tedy dva měsíce před vlastními primárkami, ukončila svou prezidentskou kampaň a stáhla se do ústraní. Oficiálně tak učinila kvůli „nedostatku nutných finančních prostředků“. Ve skutečnosti spíš proto, že už neměla šanci na úspěch.

↗

Kamala Harrisová byla před letošní kampaní hlavním prezidentským tipem těch, kdo se domnívali, že demokraté budou preferovat někoho s levostředovým liberálním profilem, ale market-friendly přístupem k ekonomice  — někoho, kdo není radikál, ale ani klasický kandidát korporací, i když potřebám korporací rozumí.

Tipovali ji také ti, kdo si mysleli, že demokratické primárky rozhodnou indentitární apely. Kandidátka jako stvořená pro ženy, děti přistěhovalců, kandidátka pro menšiny.... Nezafungovalo ani jedno. Harrisová zazářila v první letní debatě, a pak už nikdy.

Ti, kdo chtějí revoluční změnu, zůstali u Bernieho Sanderse; ti, kdo chtějí reformu a ženu-prezidentku, u Elizabeth Warrenové. Střední proud se jako vždy rozdělil, aktuálně mezi Bidena a Peta Buttigiege.

Poučení? Pouze s marketingově budovanou image se vyhrát nedá, tedy když nemá člověk obrovské peníze. A identitární politika v takto rozehraných volbách selhává.

V kampani neminula příležitost, aby Kamala Harrisová nepřipomněla utrpení a diskriminaci Afroameričanů i to, jak vše sama „jako malá holčičika“ zažila. Velká většina Afroameričanů, jež se chce zúčastnit primárek, zůstala přesto pro Bidena.

Styl, chyby a důsledky

Kamala Harrisová má úchvatný slovní projev, když se jí tazatel trefí do rány. Zkušenost z americké soudní síně je znát. Dobře se poslouchala v debatách.

Obvykle mluvila promyšleně a stylem jakoby přirozeným, pečlivě jiným než ostatní, i když třeba předávala stejné sdělení. V zásadních programových otázkách byla však nekonkrétní i neoriginální. Navíc své pozice často měnila.

Soustavně a snad nejvíc ze všech nasazovala na Trumpa a slibovala novou vítěznou koalici — takzvané tažení jižní cestou, přes úspěch v Karolíně a Virginii, Novém Mexiku a Nevadě. 

O vlastní politice a programu ale mluvila málokdy. A ani kostlivcům z vlastní minulosti (požadování nepodmíněných trestů za marihuanu, mírnost na podvodníky z velkých bank apod.) čelit moc nedokázala.

Výrazný pokles preferenci z patnácti na pět procent, jež Harrisová zažila na konci léta a ze kterého se už nevzpamatovala, vykládají analytikové konkrétně třemi faktory: spory v jejím kampaňovém týmu, jež vedl částečně profesionální manager a částečně její vlastní sestra Maya; poklesem podpory od té části donorů, která chce ovlivňovat politiku příštího prezidenta, a tak podporuje zásadně jen ty aktuálně nejnadějnější; a neobratným ukončením podpory kolosální reformě zdravotního systému, jež má učinit ze zdravotní péče v USA veřejnou službu, nikoliv zboží, jako je tomu dnes.

V září a říjnu odešla většina někdejších stoupenců Harrisové k Elizabeth Warrenové a podle průzkumů druhé volby by k ní měl zamířit zbytek i teď. Také Warrenová ovšem zažívá v současné době pokles popularity a v táboře Harrisové už beztak mnoho lidí nezbylo.

Jinou otázkou jsou štědří kalifornští donoři. O ty se nyní povede boj. V zápase o prezidentskou nominaci Demokratické strany USA zůstává patnáct uchazečů, z nichž sledovat má smysl tak polovinu — z politiků zvlášť Bidena, Sanderse, Warrenovou a Buttigiege.

Všichni z této čtveřice mají už svoje pevné a relativně velké voličské jádro, jasný politický program a vlastní typická nosná témata. To je něco, co se Kamale Harrisové představit nepodařilo.