Třináct měst České republiky v čele s Prahou a Brnem má za sebou další středoškolskou stávku za klima v režii hnutí Fridays for Future. Ta se pod heslem „zastavme smrad z Počerad“ zaměřila na protest proti chystanému prodeji nejšpinavější uhelné elektrárny u nás společnosti Sev.en Pavla Tykače a Jana Dienstla. Stávkující studenti se přidali k dlouhodobému požadavku ekologů, aby polostátní společnost ČEZ elektrárnu Počerady namísto opčního prodeje uhlobaronům zkrátka uzavřela.

„Chceme, aby naši političtí představitelé dali jasné stanovisko k plánovanému prodeji. Chceme, aby udělali co je v jejich silách, aby tento prodej zarazili a poslali devastaci klimatu do věčných lovišť. Zároveň chceme vyvinout tlak na představenstvo firmy. Naše budoucnost je pro nás příliš drahá, než abychom si ji nechali vytěžit a spálit,“ uvedli organizátoři v pozvánce na pražské shromáždění.

Jejich výzvu vyslyšelo přes dvě stě převážně mladých lidí, tedy řádově méně než při prvních stávkách za klima. Protestující se již tradičně sešli na Malostranském náměstí v sousedství Poslanecké sněmovny. Tentokrát se jim rozhodlo kontrovat několik odpůrců z řad Svobodných. Ti podsouvají klimatickému hnutí bezmála komunistické záměry. Až na několik ojedinělých rozmíšek ovšem přítomnost pravicových libertariánů nevyvolala větší odezvu.

Poté, co pořadatelé jménem Fridays for Future uvítali příchozí, přišly na řadu projevy. Ty se věnovaly nejen problematice klimatických změn, ale upozornily i na rozsáhlé znečištění pocházející z uhelných elektráren. Mezi těmi se zastaralé Počerady umisťují na prvních příčkách především v emisích jedovaté rtuti. Mluvčí se netradičně dotkli i zahraniční politiky, když vyjádřili solidaritu s ekologickým hnutím ze severosyrské poloautonomní oblasti Rojava, jež v současné době čelí invazi ze strany Turecka a jím podporovaných džihádistických milicí.

„V oblasti jsou také naši kamarádi a organizují zde Fridays for Future a projekt Make Rojava Green Again. Ten si kladl za cíl obnovit pole a zeleň, kterou dřív postupně zničil takzvaný Islámský stát,“ řekl za organizátory demonstrace Štěpán Stolz a vyzval přítomné, aby se v aktivitách na záchranu rojavského sociálního experimentu neváhali angažovat. „Ať žije mezinárodní solidarita!“ uzavřel projev.

Předtím, než se aktivisté vydali na pochod, zazněla na náměstí hudba a angažovaná slam poetry. Fridays for Future v rámci snahy o osvětu věnovali prostor i výkladu toho, jak funguje klimatická změna, a vysvětlování některých běžných omylů. Včetně oblíbeného argumentu popíračů klimatické krize, podle kterého není stávající situace vážná, protože klimatické podmínky se na jen přirozeně proměňují. Takové tvrzení je ovšem zavádějící, neboť ignoruje rozsah a tempo současné změny klimatu, jakož i její zřejmé propojení s lidskou činností.

Jakmile skončil úvodní program, protestující se seřadili za čelním transparentem a vyrazili směrem do centra města. Po cestě skandovali hesla jako „uhlí, ropa, plyn — patří do dějin“, „omladina do ulic, aby v zimě nebyl hic“, „máme holé lesy“ či „za klima!“. Za doprovodu policie a zájmu kolemjdoucích prošli přes Staroměstské náměstí a kolem Úřadu vlády až zpět na Malou stranu.

Na brněnské demonstraci se sešlo několik desítek osob, převáženě studentů. Mezi řečníky vystoupil i šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka, který mimo jiné popsal, jak coby středoškolák v roce 1991 organizoval s Hnutím Duha v Brně blokádu automobilové dopravy: „Nechci vás k ničemu navádět, ale objevili jsme tehdy, že v Brně je jedna křižovatka, na níž se krásně dají blokovat automobily, zatímco veřejná doprava, tramvaje i trolejbusy, mohou jezdit dál. Je to ta za Ústavním soudem a před krajským úřadem.“

Studenti u nás vycházejí do ulic pravidelně již od března. Přestože jim politici na počátku slibovali, že se pustí do řešení klimatické krize ze všech sil, jediným konkrétním výstupem je prozatím utvoření vládní Uhelné komise. Ta má během roku vypracovat plán na odchod České republiky od uhlí. Její hlas je ovšem čistě poradní a vláda jej případně může ignorovat. Aktuální výhled snižování českých emisí skleníkových plynů — tedy o osmdesát procent oproti roku 1990 do poloviny století — pokládají aktivisté i odborníci za zcela nedostatečný.