Deník Referendum Domov

Nejvyšší správní soud dne 9. října publikoval rozsudek ve věci bývalého prvního náměstka ministra zemědělství, jehož služební místo bylo zrušeno usnesením vlády z prosince roku 2017 v rámci přípravy systemizace služebních úřadů na rok 2018. Podle tohoto rozsudku musí být systemizace služebních úřadů přezkoumatelná jako podkladový akt pro rozhodnutí ve služebních poměrech státních zaměstnanců.

Nejvyšší správní soud svým rozsudkem pomohl odborům. Repro DR

V této a v obdobných věcech jde o to, že podle zákona o státní službě vláda schvaluje tak zvanou systemizaci služebních úřadů na další rok a její případné větší změny. Ze zákonných ustanovení by se zdálo, že vláda rozhoduje jen o počtu služebních míst a objemu prostředků na platy.

V reálné praxi ale víme, že vláda rozhoduje o mnohem podrobněji zpracované struktuře každého služebního úřadu, která je pro ně navíc závazná. Zejména pokud vláda rozhodne o rušení služebních míst, je to pro státní zaměstnance, kteří na zrušených místech působí, závažná změna, která může znamenat konec jejich služebního poměru.

V obdobné kauze týkající se jednoho z našich členů jsme se u soudu prvního stupně dozvěděli, že mu usnesení vlády o systemizaci nepřísluší posuzovat, neboť zde vláda nevystupuje jako správní orgán, ale pouze určuje personální a finanční zabezpečení činnosti státního úřadu. To by ovšem znamenalo, že by neexistovala žádná možnost, jak soudně přezkoumat, jestli jeho služebního místa nezrušili z některého diskriminačního důvodu, případně kvůli jeho aktivitě jako předsedy odborové organizace. To by bylo v rozporu nejen s mezinárodními závazky České republiky, ale i s naším ústavním právem.

Ochrana proti svévolným zásahům
V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatuje, že není možné, aby usnesení vlády o schválení systemizace nebo její změny, v jehož důsledku může dojít ke zrušení služebního místa a změně nebo skončení služebního poměru státního zaměstnance, bylo vyloučeno z možnosti přezkoumání soudem. Takový výklad zákonné úpravy by paradoxně státním zaměstnancům poskytoval nižší úroveň ochrany proti svévolným zásahům než zaměstnancům v pracovním poměru.

Pro členy odborů by to znamenalo naprosté popření jejich ochrany před postihem za odborovou angažovanost. Na rozdíl od například diskriminace z důvodu věku nebo pohlaví není zde možné situaci řešit prostředky antidiskriminačního zákona.

My jsme ve věci našeho člena dovozovali stejné závěry a pochopitelně tedy stanovisko Nejvyššího správního soudu vítáme. Není možné, aby se určitá kategorie osob nemohla domoci svých práv zaručených jim zákony, Ústavou i mezinárodními úmluvami jen z toho důvodu, že o potřebnosti jejich práce rozhoduje vláda. I když je ke konečným rozhodnutím ve věci ještě dlouhá cesta, tento rozsudek vnímáme jako jednoznačný signál všem státním zaměstnancům, že ochrana jejich práv jim nebude upírána.