Je skutečně něco naprosto zvráceného na tomto světě, když svým věkem stále ještě mladé děvče musí vedoucím lídrům této planety stavět před oči jejich (enviromentální) dětinskost.

V zajímavém komentáři https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-jak-mame-zmenit-zpusob-zivota-co-greta-v-osn-nerekla-79458?dop-ab-variant=19&seq-no=3&source=hp se píše:"Český filozof Milan Machovec (1925–2003) na sklonku života hodně uvažoval o tom, jak odvrátit hrozící zánik. Lidstvo zřejmě nelze zachránit srze jeho vlastní vůli, protože k záchraně života na planetě prostě člověk není ani geneticky naplánován (vyvíjel se v statisících letech, kdy ekologické hrozby neexistovaly), ani „vychovatelný“, napsal. Bojovat s hrozbami globální smrti je podle něj samo o sobě málo: jde o duchovní a kulturní hodnoty, v jejichž jménu se takový boj vede, a bez mravní obrody je vše marné."

"jenom pobuřuje mládež a nezná řešení" ... řekla paní Merkel, která to řešení zná.......... mj. jezdit po dálnici 300km/h......bych opětovně opentlil zamyšlení nad potenciálem lidského rozumu.

Merkelová zcela nedávno řekla také ještě jednu věc: že "politika je to, co je možné vykonat". Čili to známé pojetí politiky jako "umění možného".

Na straně jedná je nutno přiznat: ona má skutečně pravdu. Bylo by nespravedlivým tvrdit, že německá politika nedělá vůbec nic pro životní prostředí. A zcela upřímně řečeno: po celých desetiletích kdy jsem musel sledovat jak mnohdy až vysloveně cynicky se německá vládní politika vyjadřovala o ekologických tématech, jsem nyní značně překvapen tím, že jak se zdá ta současná (Merkelové) politika se opravdu konečně rozhoupala k tomu, něco závažného na ochranu klimatu podniknout. Výstup z uhelné energetiky je závazně přijat, podporuje a subvencuje se ekologická energetika. Zpřísňují se emisní normy; v dopravě se usiluje o kompletní přechod na elektroautomobily.

Merkelová tedy opravdu dělá to co může; ale zároveň je naprosto zřetelně vidět, jak nakonec je jenom ve vleku věcí, jak může procesy jenom určitým způsobem ovlivňovat, ale ne skutečně řídit.

Ta "politika možného" v situaci, kdy vlastně jenom "nemožné" ještě dokáže uchránit lidstvo před zánikem nebo přinejmenším před kolapsem, je fakticky vyhlášením vlastní rezignace. Vlastní rezignace především vůči mechanismům kapitalismu, zisku, trhu. A - stejně tak před mechanismy liberální demokracie. Ta ekologická opatření by totiž bylo možno zavést daleko rychleji, v mnohých ohledech víceméně okamžitě - jenže ono by to něco stálo. A ono by to bolelo. A stálo a bolelo (běžného konzumenta) tolik, že je to právě politicky neúnosné. To jest - politik který by to zavedl by byl okamžitě smeten. Svým samotným "demokratickým" lidem, který odmítá vzdát se svého konzumu, svého blahobytu.

Tak právě tohle je ten zásadní problém s "politikou jako s uměním možného".

Paní Hájková, tu geneticky danou neschopnost současného člověka postavit se čelem ekologické krizi svého času ještě pregnantněji a drastičtěji vyjádřil jeden německý vědec (snad antropolog): "Současný člověk je stále ještě vybaven poplašným systémem neandrtálce!"

Ten neandrtálec - ten byl samozřejmě plně naprogramován na to, aby reagoval (útěkem nebo bojem) na bezprostředně přítomné nebezpečí. Na útok nepřátelské tlupy, na setkání se šavlozubým tygrem. Ale - jakmile to bezprostřední nebezpečí bylo pryč, okamžitě ho vypustil z hlavy.

Ono to svým způsobem bylo objektivně nutné; kdyby musel neustále myslet na všechna ta smrtelná nebezpečí kterými byl neustále obklopen, stal by se z něj případ pro psychiatra. On tedy už v zájmu vlastní duševní integrity musel ze svého vědomí vytěsnit všechno, co nepředstavovalo aktuálně přítomnou hrozbu.

To co pro něj bylo - relativně - optimální strategií přežití, to samé je teď ovšem pro nás aktuální hrozbou našeho kolektivního vyhynutí. My si daleko více lámeme hlavu s tím, jestli nás nezačne bolet zub, než s tím, jestli se za pár desetiletí celá planeta stane neobyvatelnou.

Je to jednoduché, pane Poláčku.

Jestliže demokratický politik, který by zavedl rozumná ekologická opatření na záchranu lidstva před jeho zánikem, by byl okamžitě smeten samotným svým "demokratickým" lidem, pak abychom taková rozumná ekologická opatření na záchranu lidstva mohli vůbec realizovat, je nutné smést demokracii (tam, kde ještě vládne). Demokracie sama totiž realizaci těch opatření zcela zjevně překáží.

Zopakujme si to ještě jednou: Naším úkolem je odstranit demokracii, abychom mohli zachránit Zemi.

Jsme tady zvyklí na ledacos, ale i tady bývá zvykem, že když někdo přijde s tak brizantním tvrzením, že uvede zdroj.
Děkuji.

pouze šlusfolgerung mé šnapsidee:
Gerdu lze vnímat i takto:
Upřímnost Gerdy nahradila včerejší upřímnost Václava Klause. Ten býval používán elitami na významných sešlostech (Davos ap) k prezentaci ideologie neoliberálního pojetí tržní ekonomiky (od lidského vlivu odlehčený deregulovaný trh zajišťující růst růstu masového konzumu, kdy příroda je tomu přirozeným nástrojem).
Tato ideologie dnes kolabuje a stejné elity ve stejných kuloárech hledají věrozvěsta nové strategie. Václav byl zapuzen (truchlí odstrčen na penzi), a jeho místo zaujala Gerda - sladká školačka, která umí znejištěným občanům číst levity, sálající upřímným přáním po záchraně jak kolabující ekologie tak i po revizi neoliberální ideologie, Zbývá otázka jakou nápravu lze očekávat od společenskopolitické garnitury, která umí pouze obsluhu včerejší politiky autistů typu Václav, Andrej, Donald,....... a i Angela, pro kterou je nadále politickým tabu fakt, že na kolabujících německých dálnicích je i dnes možné jezdit 300km/h.
Požadavky Gerdy označila: "Aus meiner Sicht nicht ausreichend" ....... má pravdu, jakákoliv omezení nejsou ausreichend a škodí ekonomice.....bych dodal.

Takže lež jako věž. Ten celý váš blábol je naprosto irelevantní a z cesty, a ani ta poslední věta není pravda.
Kancléřka řekla něco úplně jiného, a vy to dobře víte.

Bolševici zas..ní. Lžou, jenom otevřou hubu.
Už toho mám fakt dost.

"Bundeskanzlerin Angela Merkel hat sich kritisch zu der Rede der Umweltaktivistin Greta Thunberg vor den Vereinten Nationen geäußert. Thunberg habe eine „aufrüttelnde“ Rede zum Klimaschutz gehalten, „in der aus meiner Sicht nicht ausreichend zum Ausdruck kam, in welcher Weise Technologie, Innovation gerade im Energiebereich, aber auch im Energieeinsparbereich uns Möglichkeiten eröffnet, die Ziele zu erreichen“, sagte Merkel am Dienstag in New York."
https://www.tagesspiegel.de/politik/innovationen-bei-klimaschutz-wichtig-merkel-kritisiert-thunberg-rede/25052046.html

Já moc dobře neumím, ale zřejmě to má být upozornění, že nestačí rozčilovat se, ale je třeba myslet technologicky a inovativně.

dvě nehorázné lži soudruha Petráska.

1.lež:
"jenom pobuřuje mládež a nezná řešení" ... řekla paní Merkel

2. lež:
Požadavky Gerdy označila: "Aus meiner Sicht nicht ausreichend"

A mezitím jeho obvyklá strategie - nesmyslně blábolit a hrát si na debila.

Můžeme jenom spekulovat - přišlo mu to jedním z těch pověstných hromadných mailů, nebo je to on sám, kdo takové maily rozesílá?

se podívejme na jedno foto:

https://i0.web.de/image/710/34042710,pd=4/angela-merkel-greta-thunberg.jpg

tento svět je jiný, než mé pokusy o sdělení jaký je.
Mimochodem s vaším angažmá za rozmach ekologických opatření evropské pravice mnohdy plně sympatizuji....bych dodal přestože jsem nepřítel vysokorychlostního cestování na dálnicích.

Řekněte mi - kde se dá jet 300?

znáte Kostěje Nesmrtelného, toho čaroděje z ruských pohádek?
On byl nesmrtelný z jednoho zvláštního důvodu. Jeho život totiž nebyl v něm samotném, tedy v jeho těle, ale byl v nějakém vejci, které bylo dobře ukryto daleko od něj. Proto ho nikdo nemohl zabít, leda by nejdřív našel a zničil to vejce.
Já samozřejmě nechci vyzvedávat Kostěje (to byl zlý černokněžník), ale jde o tu podstatu - život jedince nemá být jen v něm samotném.

ale nabídnu odpověď ne zcela zdvořilou......pro majitele pro BMW i vyšších hodnot, jsou 300kmh nezajímavé.....a ty úseky veřejného provozu umožňující rychlost 240kmh znáte jistě dobře (již jsme to kdysi probírali).
Svoboda občana je dána svobodou zvolení libovolné rychlosti vozidla hnaného výbušným motorem.....zní heslo včerejška.

Pane Nusharte, já jsem hovořil nikoli o "demokracii", nýbrž výslovně o "liberální demokracii". Zkuste si napřed uvědomit ten rozdíl, než se zase začnete do něčeho navážet.

Pan Petrasek: musím Vás trochu poopravit, náš velký Václav Klaus (starší) přece jenom tak zcela na ocet není.

Zrovna v těchto dnech si ho jako slavnostního řečníka na svůj sjezd pozvala jedna nadějeplná německá politická strana - totiž fašistoidní AfD...

Takže, pane Poláčku, Vaše tvrzení o tom, že politik, který by zavedl rozumná ekologická opatření na záchranu lidstva před jeho zánikem, by byl okamžitě smeten samotným svým "demokratickým" lidem, platí pouze pro liberální demokracii a nikoliv pro demokracii "obyčejnou"?

Proti samotné demokracii (nikoliv proti demokracii liberální) tedy nic nemáte?

Jaký je podle Vás rozdíl mezi demokracií a demokracií liberální?

V demokracii obyčejné tedy ta rozumná ekologická opatření na záchranu lidstva rychle zavést jdou?

Takže ještě jednou k onomu inkriminovanému textu. Kancléřka Merkelová zde vyjádřila svůj názor, že Greta Thunberková ve svém plamenném apelu na ochranu planetárního života nedostatečně zohlednila, jaké možnosti v tomto směru skýtá technologie a inovace.

Jenže - právě tohle bylo to, co Greta ve svém projevu výslovně zavrhla!! Totiž přesně tento alibistický postoj současných světových vládců, kteří jednají přesně ve stylu hesla "aby se vlk nažral a koza zůstala celá".

Aby se tedy dostatečně uspokojil "vlk" těch dotěrných ekologistů - a přitom aby se naprosto nic nemuselo měnit na dosavadním konzumistickém způsobu života světa!

Záchrany životního prostředí se tedy - podle těchto lídrů včetně Merkelové - nemá dosáhnout tím, že by lidstvo začalo konečně žít nějakým zásadně jiným způsobem; ne, lidstvo se má plně oddávat svému pudu žravosti jako doposud, a veškerá ekologická opatření se mají omezit jenom a pouze na to, co může - případně - poskytnout technologie. Tedy - aby to nikoho moc nepálilo.

Přesně tohle ale Greta Thunbergová - a to naprostým právem - odmítla jako podvod a klam; jako snahu vedoucích politiků vyvléct se pokud možno lacino z celé věci. - Ostatně, proto se na ni po jejím projevu osočil nejen Donald Trump, ale i Emmanuel Macron, který se s ní doposud cítil být relativně spřízněn. Jenže ani on ve skutečnosti není ochoten k zásadní systémové, ale i hodnotové změně; i on chce aby ve skutečnosti všechno nakonec běželo hezky pohodlně po starém, jenom že se holt udělá několik víceméně ryze technických či technologických opatření.

Jak jsem napsal v jiné diskusi: Greta Thunbergová tímto svým projevem odmítla stát se jenom jakýmsi okrasným maskotem ve hrách světových politiků. Ona tomu jejich předstírání, že se něco opravdového dělá, vyhlásila jasný boj - a proto oni teď s ní najednou nechtějí mít vůbec nic společného.

A - naštěstí - ani ona s nimi.

Pane Nusharte, pokud bychom chtěli diskutovat o tom, jestli v "demokracii" jsou možná "rozumná" opatření na ochranu životního prostředí, pak bychom se napřed museli dohodnout na dvou věcech:

za prvé, co je to vlastně vůbec "demokracie";

a za druhé, jaká ekologická opatření jsou "rozumná".

Co se toho prvního bodu týče - to by bylo na opravdu velmi rozsáhlou diskusi.

Co se té "liberální demokracie" týče - jak jsem už v jiné paralelní diskusi (pod textem Anity Engelsové a v plném souhlasu s ní) konstatoval, že tato je založena na absolutní prioritě zájmů individuálních (egoistických) nad zájmy celospolečenskými. Dokud tento stav potrvá, potud bude liberální demokracie principiálně neschopná provést skutečně zásadní ekologické změny. Protože v tom případě by i ten průměrný občánek musel zcela radikálně změnit (to jest: vzdát) svůj konzumentský způsob života; a to on nikdy nepřipustí. Po nás potopa!

Ještě k té rychlosti na německých dálnicích: před několika lety vyšla v Jihoněmeckých novinách reportáž, ve které reportér tohoto velkého německého deníku líčil své zážitky z toho, když mu automobilová firma Lamborghini k testovacím účelům na jeden den propůjčila svůj exkluzivní sportovní vůz.

Psal o tom, jak - když jel po levém pruhu dálnice, kde zrovna před ním jela respektive předjížděla poněkud pomalejší auta, jak ho netrpělivě svými dálkovými reflektory problikávali ti co jeli za ním. A že - poté co se silnice před ním uvolnila - stačilo zmáčknout malou páčku na volantu, aby se těmto "drägnlerům" vzdálil jako raketa. A nechal je asi dost překvapeně zírat za sebou.

A zmínil také svůj vlastní pocit řidiče takovéhoto raketově zrychlujícího vozu ohledně majitelů těch automobilů, kteří "v tempu 240 blokují dálnici". (Měl tím ovšem na mysli řidiče jinak taktéž sportovně laděných vozů značky BMW, kteří ale mají nejvyšší rychlost elektronicky omezenou právě na tuto rychlost.)

Zkrátka: kdo v Německu má na to pořídit si nějaký takový lamborghini či podobně, ten sotva odolá pokušení sešlápnout plynový pedál až k podlaze; a to pak opravdu znamená klidně i těch 300 kilometrů v hodině.

Nehledě ostatně na to, že v současné době se mnohem větším ekologickým problémem jeví módní, ale těžkotonážní SUV - s odpovídajícím způsobem vysoce nadměrnou spotřebou.

P.S. Jak ta lamborghini, ty i ty SUV mají všeobecně jeden jediný společný účel - totiž poskytnout jejich majitelům možnost se veřejně předvádět.

Paní Hájková, toho Kostěje Nesmrtelného opravdu neznám (znal jsem jenom pár - pravých - čarodějnic; respektive léčitelek, ale to někdy vyjde nastejno).

Ale mám tu pro Vás v daném ohledu něco od Platóna, co by protentokrát i Vám mělo udělat radost. Podle Platóna totiž člověk má svůj pravý kořen - v nebi!!

A ostatně, právě proto je člověk ve skutečnosti nesmrtelný; tedy alespoň ta část jeho duše, která je opravdu s tím nebem v kontaktu.

To je zajímavé, pane Poláčku. Podle křesťanského pojetí je naše pravé já také mimo tento svět, tedy u Boha. To "obyčejné" já, které patří světu, by možná bylo srovnatelné s Platónovou "břišní" duší, která je smrtelná. Ve skutečnosti je vlastně součástí těla, a tak se dost často mluví prostě o tělu (které je třeba přemáhat). Pavel říká, že nemáme žít podle těla (tedy podle té nižší duše), ale podle ducha, který žije jenom tehdy, je-li spojen s Božím duchem. Jinak je mrtvý.
Problém je, že se pojmy duše a duch i v tom křesťanství dost často zaměňují, a tak se pak někdy neví, o čem je řeč.
V judaismu se zase někdy mluví o nefeš (duše, která patří světu) a nešáma (duše, která patři Hospodinu. Přičemž člověk má obě dvě. A do třetice je zde ruach (duch), který vyrovnává napětí mezi nimi.

Těch úseků, kde můžete jet 240, je ovšem hodně málo. Na dálnicích není sice žádné všeobecné omezení rychlosti, ale zato je každou chvíli omezení značkami. Kromě toho i hustota provozu nedovolí to rozjet na takovou rychlost.

Podle nějakého výpočtu, který uváděl ministr životního prostředí, by všeobecné omezení rychlosti přineslo snížení emisí CO2 asi o 0,5 procenta.

Pokud nechcete jenom lacině střílet na kancléřku a zajímá vás celá ta obsáhlá debata, která v Německu samozřejmě probíhá, tak prosím:

https://www.bing.com/search?q=tempolimit+auf+deutschen+autobahnen+debatte

Osobně považuji za negativní skutečnost již samotnou stávající délku a hustotu sitě dálnic a především jejich další rychlé budování. Jde o celoevropský a vlastně celosvětový jev s dalekosáhlými důsledky multiplikačního charakteru, pro růst ekonomik přínos, pro klima, přírodu a krajinu neštěstí. Máme tu co do činění s rysem, jenž silně určuje proměny světa přítomnosti. Jako takový je v zásadním rozporu s potřebností přechodu na udržitelnější způsob života lidstva v blízké budoucnosti. (Sám autem po českých dálnicích nejezdím.)

Myslím, že maximální rychlost na dálnicích by měla být snížena a na průjezdech měřena a její překročení postihováno. Bylo by vhodné, aby osobní vozy směly jezdit pouze takovou rychlostí jako autobusy. Opačná skutečnost podporuje zvláště na delších trasách používání individuální dopravy.

Další otázkou je cena pohonných hmot, resp. jejich relace k pořízení jiných příjemných věcí.

Ovšem jsou tady jisté rozdíly. Platón chce, aby lidé s tou "vyšší duší" žili pěkně v pohodlí a bez materiálních starostí. To znamená, aby jim druzí sloužili. Zatímco Ježíš si přeje, aby ti, kterým dal svého Ducha, žili v tom obyčejném světě a naopak sloužili druhým.

Také nejsem příznivcem houstnoucí dálniční sítě (ani letecké dopravy). Houstnoucí a zrychlující se doprava je ale přece následek globalizace (globalizace viděné případně jakožto nutnost centralizace moci). Domnívám se tedy, že být příznivcem globalizace a centralizace moci a současně i odpůrcem dálniční (a třeba letecké) dopravy nejde příliš dohromady.

Ačkoliv tedy - jak říkám - nejsem příznivcem houstnoucích dálnic, cítím sám na sobě, že tento typ opatření, mezi něž se řadí i to Vaše (k eliminaci individuální automobilové dopravy), má obrovský revoluční potenciál naštvat všechny žluté vesty nejen ve Francii. Když bychom to dovedli až do nějaké absurdity, proč tedy neuzákonit maximální povolenou rychlost pro všechna vozidla stejnou jako rychlost pěší chůze? Omezili bychom tím čoudící motorová vozidla a podpořili velice zdraví prospěšnou chůzi.

Domnívám se ale, že například v ČR ta maximální povolená rychlost na dálnici pro autobusy i pro osobní auta stejná je a na omezení individuální automobilové dopravy to vliv příliš nemá.

Aristoteles prý se domníval, že demokracie nemůže být stabilním systémem, pokud v ní existují velké rozdíly mezi bohatými a chudými: "Demagogové rádi zneužijí své moci nad chudými a namíří jejich hněv proti bohatým, kteří jsou přinuceni se bránit, což ve výsledku vede ke zhroucení demokracie".
https://cs.wikipedia.org/wiki/Aristotelovo_pojet%C3%AD_demokracie

Což o to, paní Hájková, Platón ten zásadní poměr ohledně duše a těla vidí hodně podobně jako křesťanství: ten základní vztah je podle něj ten, že Bůh člověka vybavil principiálně nesmrtelnou (rozumnou, a tedy i mravně ušlechtilou) duší - ale k pobytu na tomto vezdejším světě ho vybavil nezbytně i hmotným, smrtelným tělem.

Jak Platón píše, Bůh (přesněji řečeno: bozi, neboť člověka jako pozemskou bytost nestvořil samotný Bůh, nýbrž nižší bohové) dal(i) člověku tělo "jako vůz", a tuto tělesnou schránku pak vybavili odpovídající, smrtelnou duší. Která je jako taková ovládána (nerozumnými) emocemi.

Ta čistá, rozumná, nesmrtelná duše má své sídlo v hlavě; ta nerozumná, smrtelná pak v trupu. Tato smrtelná duše se pak ale dělí ještě na další dvě části (oddělené bránicí).

Ta hrudní část - ta je sice emocionální, ale stále ještě relativně ušlechtilá (má blíže k hlavě), spolu s vlastním rozumem má za úlohu držet na uzdě vášně a tužby té spodní, břišní části, která je už zcela nerozumná. Přičemž srdce tady má úlohu jakéhosi "strážního stanoviště". Ale protože se snadno může stát, že při zjištění nějakých nepravostí srdce (živené "ohněm") může samo příliš vzkypět, pak zde tlumící roli hrají plíce, chlazené "vzduchem" (jak vzduch, tak oheň jsou jedny ze čtyř základních elementů, ze kterých se skládá vše ve vesmíru, a tedy i sám člověk).

Můžeme tady tedy konstatovat dvě věci:

- za prvé, ve svém základním konceptu vztahu (rozumné, boží) duše a těla se to platónské a křesťanské pojetí nijak zásadně neliší

- za druhé, to Platónovo rozčlenění vnitřního, psychoracionálního života člověka na tři části by se mohlo dokonce velice dobře snášet i se samotným Freudem!

-------------------------------------------

Na straně druhé je tu ale mezi tím platónským a křesťanským pojetí jeden zásadní rozdíl.

Ta platónská duše je jak řečeno v prvé řadě zcela principiálně r o z u m n á; tato rozumnost (či rozumovost) je pro ni prvkem zcela konstitutivním.

Něco takového v křesťanském pojetí duše nenajdeme; tam je tím zcela základním momentem něco jiného. Něco, co je dost obtížné pojmout jedním jediným výrazem; je to v zásadě její "božskost", ovšem nerozlučně spojená s dynamikou jejího vnitřního boje mezi "hříšností" a "spasením".

Ta platónská duše nemá zapotřebí nějakého mimořádného či externího spasení; její rozumnost pochází přímo od (nejvyššího) Boha, a pokud člověk používá tohoto svého božského rozumu pro ovládnutí svých vášní, svých nižších choutek, pak tím sám, svým vlastním úsilím dosahuje božské Dokonalosti, božského Dobra (které je identické s božskou Krásou).

Oproti tomu křesťanství (jak Pavel explicitně nakazuje) se od té (helénské) rozumnosti distancuje. Zde je jádrem všeho bezprostřední, intenzivní, niterný stav mravní odpovědnosti vůči Bohu. Křesťan nehledá Dobro prostřednictvím Rozumu; křesťan hledá Dobro prostřednictvím víry v Boha.

Takže toto je ten zásadní rozdíl mezi duší křesťanskou, a mezi duší platónskou.

Tak minimálně v tom stvoření "nižšími bohy" se Platon odlišuje. A ještě v mnoha dalších věcech, samozřejmě.
Kde duše sídlí, to myslím také není správná otázka. V Bibli se se někdy můžeme dočíst, že člověk je duše, živá duše, popřípadě že je tělo a duše. Nikoliv že má duši. Tělo bez duše není de facto nic, protože by se okamžitě rozpadlo v prach. Není to tedy ani žádný "vůz duše". Dost často je řeč také o srdci (nikoli v tělesném smyslu), které lidé kdysi měli za sídlo touhy nebo vůle.
Duch v křesťanství skutečně není totéž co rozumnost. Křesťanství se svým způsobem distancuje od moudrosti (rozumnosti) světa ale nikoliv od moudrosti Boží. Protože Bůh není se součástí světa a svět Boha neposlouchá.

To zase není tak docela jednoduché, paní Hájková.

Samozřejmě, ten antický člověk, který nejvyšších vrcholů potenciálů své duše (a tedy své původní božskosti) dosahuje výhradně vlastním sebevzděláváním, vlastní sebekultivací - tak ten k tomu musí mít reálnou příležitost, tedy dostatek volného času. Takového vrcholného (filozofického) vzdělání opravdu není možno dosáhnout, když člověk celý den stojí u ponku. Respektive vykonává služebné práce. V tomto smyslu tedy tato cesta k dosažení vlastní dokonalosti byla v antice vyhrazena jenom pro určitou vrstvu privilegovaných.

Na straně druhé v každém případě u Aristotela tomu nebylo tak, že by tento sám sebe kultivující, filozoficky orientovaný muž nebyl nijakým způsobem prakticky činný; on měl vést (řádně) své hospodářství. Nepracoval tedy fyzicky; ale pokud řídící (manažerskou) činnost budeme považovat za práci, pak není možno říci, že tento antický filozofující člověk byl jenom jakýmsi trubcem, žijícím na úkor druhých.

Nicméně faktem je, že dosažení tohoto stavu dokonalosti nebylo reálně možné všem (jak řečeno ti sloužící na to vůbec neměli ani předpoklady, ani čas). V tomto smyslu je křesťanství dozajista mnohem "demokratičtější" - své spásy může dosáhnout každá (ryzí, poctivá) duše.

Na straně druhé ale ani křesťanství ty společenské hierarchie nijak neodstraňuje; sám Ježíš se nikdy nevyslovil proti služebnému vztahu pán - sluha, a apoštol Pavel výslovně nabádal otroky, aby řádně sloužili svým pánům.

-----------------------------------

Takový byl tedy stav v minulosti; ale ta otázka která se klade pro člověka současnosti je ta, jestli už není čas obnovit (alespoň do jisté míry) ten antický koncept, když člověk vrcholu svých potenciálů dosahuje ne pouhou vírou (a ne pouze "službou druhým"), nýbrž svým rozumem. Svou rozumností. Jak řečeno v těch antických dobách tato cesta byla otevřena jenom nemnohým; a proto v daném ohledu bylo křesťanství mnohem demokratičtější. Ale dnešní člověk je už mnohem vzdělanější; ve vyspělých státech už nadpoloviční většina populace absolvuje vysokoškolské vzdělání. Ta "cesta rozumu" by tedy dnes nebyla už jenom výsadou privilegovaných, nýbrž možností otevřenou naprosté většině lidí.

P.S. A jak už jsem zrovna nedávno zmínil, i sám pozdní Marx dospěl k přesvědčení, že skutečného osvobození dosáhne i v komunistické společnosti člověk až teprve tehdy, až se zbaví tíže jakékoli materiální produkce. Kdy tedy tuto přízemní, materiální činnost za něj budou už plně vykonávat stroje.

Takže tedy i tento Marxův komunistický člověk se fakticky dostane do pozice toho platónsko-aristotelského, ryze kulturně-filozoficky činného člověka, jenom s tím rozdílem, že na něj už nepracují sluhové, nýbrž stroje. Respektive roboti.

Ale jistě, paní Hájková: nejen Aristoteles, ale už i Platón požadovali - pro dobře uspořádaný stát - zmírnění sociálních protikladů. Základem tohoto státu má být - dostatečně mohovitá, ale nikoli v přepychu žijící - střední třída. Jedině takovýto stát může být vnitřně homogenní, a tedy i harmonický, bez velkých vnitřních otřesů.

U Aristotela pak opravdu výslovně ani samotná demokracie nepřináší základní řešení tohoto problému. Aristoteles tady vlastně už předjímá základní myšlenku Marxe: rozhodujícím faktorem není demokracie ryze politická - nýbrž demokracie (tedy: rovnost) v oblasti "materiální základny".

Ale jistě, paní Hájková, že existují i rozdíly mezi tím platónským a tím křesťanským pojetím duše. Já jsem tady soustředil pozornost na to, co je společné, respektive alespoň podobné.

Ale co se té rozumnosti respektive Ducha týče: tak tady je ten kořen, základ společný. Rozum je božský, je od Boha. Rozdílná je jenom cesta. Ten antický člověk jak řečeno se toho (božského) rozumu musel sám dobrat, svým vlastním úsilím. Ten křesťanský věřící - kterému tato cesta většinou vůbec nebyla reálně přístupná - se tedy musel spolehnout na to, že ten božský Duch svatý všechno vyřeší za něj. A že tedy jemu samotnému postačí se na toho Ducha spolehnout, a nechat se jím vést.

V Bibli se několikrát opakuje, pane Poláčku, že počátkem poznání, popřípadě počátkem moudrostí, je bázeň před Hospodinem.
Myslím si, že to je něco, co nám dnes dost chybí.

"Bázeň" a strach, to jsou ovšem faktory jen málokdy vedoucí ke skutečnému poznání, paní Hájková. Přesně naopak, zkoumající a hledající duch musí být oproštěn od jakékoli svíravé bázně, musí být svobodný a volný.

O tom nebezpečí, že by se Greta mohla (bez vlastní viny) stát jenom pouhou mediální ikonou či maskotem, jsem už sám psal. A z hlediska někoho, kdo už se sám - mimo jakoukoli pozornost médií a veřejnosti - už celá léta věnuje praktické ekologické činnosti (jako zřejmě autor toho článku v Argumentu), je celkem dost pochopitelné, že na Gretu - a na celý ten mediální rozruch kolem ní - hledí poněkud úkosem.

Na straně druhé, nedá se nic dělat - ale Greta Thunbergová je asi opravdu to nejlepší, co se v současné době naší planetě mohlo stát. Tento svět potřebuje své idoly, potřebuje mít třeba i tu svou Johanku z Arku, která neohroženě pozvedne prapor, aby se pod ním mohly shromáždit do té doby rozptýlené, či lhostejné zástupy.

Ano, je něco nepravého na celém tom mediálním humbuku kolem Grety; ale není to její vina, a když už je to jednou tady, tak je zapotřebí tuto vlnu zájmu přetavit v co nejpozitivnější efekt.

Nejde o strach v pravém slova smyslu, spíš o úctu nebo respekt, pane Poláčku. Vědomí, že si nemohu dělat, co mě napadne, že existuje něco vyššího. Můžete si o tom přečíst třeba tohle, já to neumím tak vysvětlit.
https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-tajemstvi-hospodinovo/

Zdá se, že ta Johanka není jako analogie úplně od věci.

Pod tímto blogem u Tribuna
https://tribun.red/2019/09/27/vyhynuti-z-vydeseni/#comments
je tento komentář:

"Ať už je Greta T. loutka, simulakrum nebo integrální osobnost, nasírá přesně ty lidi, které nasírat má. Jestliže zafunguje jako svého času Jana z Arcu (chraň pámbu, ani náhodou jí nepřeju Janin osud…) a jestliže se kolem ní zformuje globální sociální hnutí, bude to přesně to, čeho je potřeba dosáhnout. Ona pak třeba zůstane tím simulakrem nebo modlou – pod Janinou korouhví také bojovali otrlí generálové, bez nichž by ta vítězství nebyla možná."

Ano, pane Kalousi, to je skutečně naprosto přesně řečeno. A je to přesně to, co jsem měl já na mysli.

V současné světové populaci, v hlubinách jejího nevědomí se časem přece jenom už tak nějak nahromadilo určité tušení, že je zle. A že to takhle dál nejde. Ale - tohle vědomí bylo jenom takové neurčité, bez kontur, "tekuté". A teď najednou tady přišel ten archimédovský "pevný bod" - Greta Thunbergová. Kdyby to nebyla ona, nejspíš by časem přišel někdo jiný; ten potenciál změny jak řečeno už tady dávno byl, a čekal jenom na svůj iniciační impuls.

Padlo to tedy na Gretu, aby tímto iniciačním impulsem byla ona; a podle všeho je to právě ona, kdo ryzostí svého přesvědčení, ale stejně tak svou neúplatnou umíněností tuto úlohu může splnit ze všech nejlépe.

Ti "otrlí generálové" - no ano, kde je vojsko, tak tam už se nějací ti generálové také vždycky najdou. Greta je ta, kdo sbubnovává to vojsko; pro tentokrát pod opravu ušlechtilým cílem.

Já napřed ocituji jednu pasáž z textu D. Drápala, která se jeví být opravdu klíčová:

"Několikrát se mi stalo, že jsem s někým zabředl do rozhovoru o Bohu a o víře, a když jsem se zeptal, „čteš Bibli?“, dostalo se mi pro mě kuriózní odpovědi: „Jo, to jsem čet‘“.

Jenže Bible se nedá číst jako jiné knihy. Tedy… vlastně dá, ale v podstatě bez užitku. Abychom jí rozuměli, potřebujeme Boží bázeň – a Ducha svatého. Bez Ducha svatého bývá Bible mrtvou literou, která zabíjí."

Napřed trochu úkrok stranou. Korán - to je sdělení Slova božího, které je v prvé řadě určeno k přednesu. Či snad spíše - k recitování. Mnozí muslimové, kteří byli celý svůj život uvyklí tomu poslouchat přednes Koránu jenom z úst svého imáma, poté co se seznámili s psaným textem Koránu, zklamaně prohlásili, že mají pocit jako by to bylo o něčem zcela jiném.

Zkrátka: to společné posezení, ten zpěvavý přednes Koránu imámem, to všechno vytváří nějakou zcela specifickou atmosféru, a vlastně to dohromady vytváří nějakou novou skutečnost, která vysoce převyšuje to, co je samo o sobě obsaženo jenom v holých textech Koránu.

Tady se ale nevyhnutelně staví otázka: to co při tom přímém přednesu veršů Koránu v muslimské komunitě vzniká - je to opravdu nějaká objektivní realita, anebo ale v zásadě čistě psychologická záležitost? Jenom vzedmutí vlastních (religiózních) pocitů?

Na jedné straně skutečně souhlasí, že (vlastně žádné) velké ideje není možno pochopit jenom tím, že čteme jednotlivé věty. Bez pochopení souvislostí, bez pochopení nejvlastnější podstaty celé záležitosti.

Například Marx: nikdy není možno vlastní smysl Marxova díla pochopit z jeho izolovaných částí. Například tím, že budeme číst jenom jeho "Kapitál". Právě proto ostatně běžní ("občanští") autoři v oboru sociálních věd naprosto pravidelně Marxe chápou jenom zcela povrchně. Pokud se neponoří do hlubších, substanciálně-filozofických vrstev jeho myšlenek, pak jim z celého Marxe v rukou zůstane nakonec jenom paskvil.

Je tedy samozřejmě nutné, i například v Novém zákoně hledat pravé jádro, pravou podstatu Ježíšova učení.

Ale - na straně druhé tu zase zůstává ta otázka, jestli tu tím poukazem na "bázeň Boží" a na pomoc "Ducha svatého" není uměle konstruována a postulována nějaká skutečnost, která nakonec není ničím více, nežli jenom čistě niterným (psychologickým) religiózním prožitkem.

V každém případě právě ta "bázeň Boží" zůstává momentem značně problematickým. Protože ta sice může skutečně napomoci lepšímu pochopení Bible - ale zároveň apriori lidské poznání fixuje a omezuje jenom na jeden zcela určitý, předem daný výklad. (Ostatně stejně jako ten o sobě správný a pravý výklad marxismu prakticky nutí k tomu, být slepým vůči všem výkladům jiným.)

Přesně ve smyslu toho, co napsal Pavel: ano, poznávání je přípustné; ale jenom potud, pokud slouží oslavě (křesťanského) Boha.