Vláda se k žalobě proti evropské směrnici o autorském právu zřejmě nepřipojí

Jan Kašpárek

Ministr kultury Lubomír Zaorálek nevyslyšel požadavek Pirátů a odmítl podpořit polskou žalobu proti evropské směrnici o copyrightu, která omezuje svobodné šíření informací na internetu. A stejný krok doporučil i premiérovi Andreji Babišovi.

Vláda Andreje Babiše (ANO) se zřejmě nepřipojí k žalobě Polska proti evropské Směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně uvedl, že by takový krok znevěrohodnil Českou republiku před zbytkem Evropské unie a zdrženlivost doporučil i premiérovi. Piráti Zaorálka za vstřícnost ke spornému materiálu kritizují a varují před tím, že hrozí konec svobodného internetu.

Jádro pře leží v sedmnáctém článku Směrnice. Ten v případě uvedení do praxe s největší pravděpodobností přinese množství automatických filtrů, jimiž budou provozovatelé webových platforem preventivně prosévat obsah, aby se zbavili autorsky chráněných dat. Kritici dlouhodobě upozorňují, že filtrační algoritmy nerozpoznají kontext ani satiru, a tudíž pravděpodobně zachytí i zcela legální obsah.

Podle Zaorálka je ovšem prioritou ochrana zákonem zaručených práv autorů. „Cílem článku sedmnáct je zabránit masivnímu poškozování nositelů práv, kdy je někdo prostě neoprávněně využívá a vlastně říká ‚já nic, já jsem jen poskytl server, já jsem to tam nedal.‘ Ale vtip je v tom, že on vlastně opravdu využívá děl, která někdo vytvořil, a ohání se svobodou a samozřejmě z toho má taky jakýsi prospěch,“ odpověděl na interpelaci poslance Tomáše Profanta (Piráti).

Způsob, jakým bude směrnice fungovat, vysvětlil Zaorálek na příkladu známého internetového úložiště Ulož.to. „Na tomto serveru se třeba objeví film Svěráka a dotyčný autor protestuje proti tomu, že se tak stalo. Směrnice chce právě tomuto zamezit. A stanovit, aby v případě, že se nějaký autor ozve a řekne ‚tam se něco promítá a já jsem na to nedal žádné svolení‘, bylo možné zasáhnout,“ vysvětlil.

V uvedené situaci je ovšem možné zasáhnout již nyní. Provozovatel portálu má ve chvíli, kdy se na něj obrátí držitel autorských práv s požadavkem na odstranění neoprávněně šířeného obsahu, povinnost data stáhnout. Jedná se o takzvaný notice - take down princip, který v přeneseném významu platí i pro další protiprávní obsah na internetu. Její slabinou, jež ostatně vedla k myšlence automatizovaných filtrů, je skutečnost, že většinu porušení autorského práva na internetu nikdy nikdo nezaznamená.

„Problém je, že tato Směrnice jde výrazně dál a zcela jednoznačně navádí k tomu, aby se použila preventivní až preemptivní opatření. To opravdu znamená robotické cenzorní filtry. Takové, které nemají vlastní vědomí, ale musejí rozhodovat na základě podobnosti,“ vysvětlil Zaorálkovi Profant.

Ani předběžná filtrace obsahu ministrovi nevadí. Zatímco Profant ji označuje za cenzuru, Zaorálek důvěřuje ve správnost záměru předkladatelů. „V preambuli obsahující odůvodnění a výklad textu Směrnice se výslovně uvádí, že povinnosti stanovené v této směrnici by neměly vést k tomu, že členské státy zavedou obecnou povinnost sledování,“ poznamenal.

Ochrana práv novinářů versus ohrožení svobodného internetu

Vyhlídky polské žaloby jsou prozatím nejisté. Podle právničky Petry Dolejšové z advokátní kanceláže eLegal je ovšem kritika Směrnice správná. „Výtky jsou na místě a uspět mohou, ale samozřejmě bude záležet na Soudním dvoru. Na místě je především argument ochrany soukromí. V momentě, kdy se bude monitorovat obsah vkládaný do online světa, tak se totiž právě do soukromí zasahuje,“ řekla Deníku Referendum.

Směrnici jako takovou Dolejšová ovšem neodmítá. „Je to svým způsobem patová situace. Chápu důvody, proč opatření vzniklo, a vzniknout mělo. Způsob, jakým je nastavené, ovšem povede jedině k tomu, že lidé zvyklí na určitý komfort budou přesouvat data na východ či naopak západ do oblastí s nižší ochranou obsahu,“ dodala.

Směrnici schválil Evropský parlament koncem března. Opatření od počátku provázejí spory. Na jedné straně stojí zájem novinářů trpících přebíráním obsahu zpravodajskými agregátory a poklesem čtenosti v důsledku šíření informací po sociálních sítích, na straně druhé korporace jako Google a Facebook, ale také aktivisté usilující o ochranu nezávislosti internetu, někteří progresivní politici i autoři internetové encyklopedie Wikipedia.

Europoslanci se odmítli zabývat pozměňovacími návrhy, a celý obsáhlý materiál tak schválili najednou. Zůstala zachována jak povinnost digitálních gigantů platit za zpřístupnění novinářského obsahu, tak aktuálně diskutované nařízení provozovatelům webových stránek a platforem „vynaložit veškeré úsilí“ k odstranění protiprávního obsahu. To sice explicitně nepřikazuje zavádět automatické filtry, vzhledem k objemu dat protékajících internetem k nim ale z největší pravděpodobností povede.

Jednotlivé země Evropské unie mají dva roky na to, aby Směrnici začlenily do své legislativy. Jak přesně se opatření promítne do fungování internetu, není zcela zřejmé. Nejasnosti kolem nastavení algoritmů vyhledávajících autorská díla totiž doplňuje i nezodpovězená otázka, kdo bude tyto filtry vyvíjet. Podle pesimistů včetně Profanta hrozí, že komplikovanost užité technologie ještě posílí již tak víceméně monopolní postavení některých digitálních společností.

    Diskuse
    PT
    September 17, 2019 v 9.13
    Zaorálek splnil zadání...
    ...a může odstoupit. Proboha, už dnes je na internetu problém najít kvalitní-nekomerční obsah, plno kvalitních serverů skončila nebo zkomercionalizované (většinou se tak stalo po změně majitele)...a s tímhle digikorporátním diktátem se situace ještě řádově zhorší a Internet (původně vytvořený jako rychlá informační kanál mezi vědci v CERNu) zůstane navždy již jen prodejním kanálem. Kvalitní tištěný obsah (nízkonákladové knihy vydávané většinou přímo autory aj.) začne být opět vyhledávaný jako Kralická Bible v dobách F.L.Věka...
    MP
    September 17, 2019 v 15.54
    Hezké
    Luboš Zaorálek se svým výkladem o Svěrákově filmu na uložto zařadil vedle Tondy Staňka. Směrnice náleží k nejdůležitejší legislativní agendě jeho ministerstva a on nezná ani stávající stav, ani stávající praxi.
    PK
    September 17, 2019 v 17.33
    Zaorálek sice nezná stávající stav
    ale z toho nevyplývá, že ta směrnice je špatná. Ti, kteří ji totiž navrhli, stávající stav a stávající praxi znají dobře.

    Postoj pirátů je samozřejmě srozumitelný. Kvůli tomu původně vznikli a kvůli tomu se jmenují piráti. To je jejich základní ideologie, že na internetu by mělo být všechno zadarmo.

    Nu, někteří to ale vidí jinak.
    MP
    September 17, 2019 v 19.20
    Pavlu Kolaříkovi
    Oba víme, že o to pří výhradách vůči směrnici nejde.
    JK
    September 17, 2019 v 20.03
    Pavlu Tučkovi
    "...Internet (původně vytvořený jako rychlý informační kanál mezi vědci v CERNu)..."
    Omyl, prvním předchůdcem internetu byla americká armádní síť ARPANET, která vznikla už v roce 1969.
    PT
    September 17, 2019 v 20.54
    děkuji panu Kalousovi...
    za doplnění. Nicméně to nic nemění ani na smyslu mého příspěvku ani na smyslu celého Internetu, tzn.INFORMOVAT. Síť zaplevelená reklamou, (to)boty a "filtry" (eufemicky vzato), které většinu nekomerčního obsahu ihned smažou, tuto funkci plnit nebude.
    PT
    September 17, 2019 v 21.03
    a pan Kolařík
    by se měl zamyslet, jestli je tak úplně konzistentní s vývojem lidské civilizace všechno privatizovat a patentovat. S tímhle přístupem za chvíli nebudeme moci ani mluvit, aniž bychom si předplatil slovník neologismů, které kupř. nějaký informatik vytvořil a nechal si je patentovat. A) celospolečenský užitek z takového jednání je nula B) Ty nejlepší vynálezy jsou většinou volně šiřitelné (open-source)...proto je odjakživa lepší Linux a nikoliv Windows

    P.S. Pokud byste výše uvedený článek četl, zjistil byste, že vymáhání autorského práva je možné již dnes...i bez filtrů a botů na kterých zase budou rejžovat hlavně korporace
    MP
    September 18, 2019 v 8.48
    Pavlu Tučkovi
    S odmítnutím myšlenky, že se jaksi uvažuje jen to, co lze privatizovat a patentovat, a že se to uznává, jen je-li to privatizováno a patentováno, máte nesporně pravdu.
    Potíž se směrnicí je ale o řád níže. Požadavky, které ukládá poskytovatelům internetových služeb na ně uvaluje povinnost atestace všeho, co se k nim nahrává s ohledem na jasně prokázána autorská práva.
    To by znamenalo buďto nezměrné množství drahé lidské práce, navíc práce zcela demotivující, nebo automatickou kontrolu. To druhé, reálně jediné řešení není možné kvalitně zavést. Poslední velká země zrušila povinnou registraci autorství k určitému dílu v minulém století -- tudíž nemůžete jako za dobré královny Anny vzít registr, do kterého si každý autor nebo knihkupec nechal za poplatek (byli to tuším dva šilinky) zapsat svoji knihu. Musíte ty boty stavět tak, aby vyřazovaly vše, u čeho nedokážou prověřit práva.
    Abych uvedl příklad z mnohem jednodušší prostředí, potřeboval jsem loni zadat studentům málo dostupný text z roku 1844 a požádal jsem v Národní knihovně o digitální kopii jeho posledního vydání z roku 1946. V knize byla ediční poznámka uvádějící původní vydání a také bibliografická poznámka uvádějící úmrtí autora v padesátých letech devatenáctého století. Poznámky k vydání sice pravděpodobně napsal někdo, kdo zemřel před méně než sedmdesátí léty, ale byly na konci knihy a já je v té žádosti o kopii výslovně nechtěl. Přesto jsem se dozvěděl, že není jisté, zda dílo nespadá pod autorské právo. Digitální kopie původního vydání nebyla problém, jen byla ve fraktuře (lidově švabachu) a tu dnes neumí dobře číst ani studenti humanitních věd, ani běžné recognity.
    A to jsem jednal se školeným knihovníkem, nikoli s botem.

    Nechci soudit, zda Zaorálkovo neználkovství bylo skutečné nebo účelové. Ony ty řeči o potřebě chránit práva nebohých autorů (tj. institucí, korporací a nakladatelství, kterým je autor musí přenechat nebo prodat za hubičku), kterými se zakrývalo, že směrnice je legislativní zmetek, chrlil kdekterý velký mediální dům a proč by ministr vymýšlel něco jiného, než co mu diktují korporace. Zvlášť když musí dokazovat, že je sice sociálně demokratický, ale to přece neznamená, že by snad chtěl stavět proti zájmům byznysu.
    PK
    September 18, 2019 v 11.03
    Martinu Profantovi
    Ono ovšem není zřejmé, proč postavit se ve sporu vydavatelství a nakladatelství vs. Facebook, Google a spol. na stranu těch větších a mocnějších by mělo být "sociálně demokratické", zatímco obhajoba zájmů těch menších (kteří zrovna navíc nezažívají zrovna období prosperity) je "hájení zájmů byznysu".
    PK
    September 18, 2019 v 11.28
    Pane Tučku
    Odpovím vám stejně:
    "Pokud byste výše uvedený článek četl, zjistil byste, že vymáhání autorského práva je možné již dnes"

    ovšem

    "většinu porušení autorského práva na internetu nikdy nikdo nezaznamená".

    Čili ano, Svěrák může stažení svého filmu z Ulozto vymáhat. To by ještě tak scházelo, aby nemohl. Pokud se ovšem o tom dozví, a pokud si uhlídá všechny různé možnosti, kde si je možno vyměňovat pirátské kopie.

    "Pirátské kopie" od slova "piráti", viďte.
    MP
    September 18, 2019 v 13.04
    Pavlu Kolaříkov
    Ale ty menší přece ta směrnice postihne jednoznačně, zatímco Google má dost prostředků, aby její dopady na úkor slabší konkurence optimalizoval.
    Mimoto, pokud odmítám věcně špatnou směrnici -- vzniklou v důsledku neochoty o věci přemýšlet, ale demonstrovat řešení, lhostejno, že blbé --, pak se sotva stavím na něčí stranu.
    JK
    September 19, 2019 v 16.25
    K věci
    Toto napsal tady
    http://www.typograf.org/SKLAD/KN-pozdneletni.pdf
    Ivan Hoffmann:

    Myslím, že jsem tu scénu kdysi dávno viděl v Tarkovského Andreji Rublevovi. Lesem jdou nevidomí malíři, kteří byli oslepeni proto, aby nemohli někomu dalšímu vymalovat kostel. Je to čirý děs. A je to také středověký předobraz fenoménu, který pracovně označme jako „marnost autorství“.

    Kdo chce dnes profitovat z duševního vlastnictví, nemusí se nutně zbavit autora uměleckého díla, vědeckého objevu či technického vynálezu. Postačí koupit autorská práva. Živelné, spontánní šíření pokroku lze eliminovat právně, tedy civilizovaně a děje se tak ze dvou důvodů: Buďto proto, aby se vlastník autorských práv nemusel dělit o zisk, anebo aby nepřišel o zisk, který je novým vynálezem či objevem ohrožen.

    Místo Tarkovského slepců bloudí dnešním světem autoři, kteří prodali své nápady za zlomek jejich ceny a jsou‐li výjimeční, pak jsou vázáni smlouvami o exkluzivitě, aby z nich nemohla mít užitek konkurence. Co zůstává, je touha mocných zištně kontrolovat budoucnost. Vlastníci patentů a autorských práv rozhodují o míře a podobě pokroku, který se tedy neodvíjí od lidské kreativity, ale vychází z ekonomické kalkulace majitelů budoucnosti.

    Když se v této situaci vede kampaň proti zcizování duševního vlastnictví, nejedná se o ochranu autorů. Svých práv se domáhají vlastníci autorských práv. Ti jsou ovšem okrádáni o něco, co vlastní sice legálně, ale také nemravně. Celá konstrukce duševního vlastnictví je legalizací nelegitimního. Za každým lidským objevem je totiž třeba vnímat genia loci. Nic se nerodí z ničeho, ani lidská myšlenka, a vše, co člověka posouvá vpřed a výš, je předurčeno sloužit všem, nikoli pouze někomu.

    Poznání je posláním. Veškeré autorství je provázeno nápovědou univerza. Autorství je dar naslouchat a rezonovat. Současně je autorství břemenem, neboť každá inovace je současně přínosem i hrozbou. Stojí‐li otázka, zda respektovat duševní vlastnictví, měli bychom vycházet z evidence, že ovládání duševního vlastnictví je častěji provázeno jeho zneužitím než jeho využitím.

    Svět, ve kterém autoři bezmocně přihlížejí, co se s jejich díly, objevy a vynálezy stane či nestane, je světem, jehož budoucnost je kvůli absenci autorské odpovědnosti temná. V tomto smyslu je současná snaha Evropského parlamentu regulovat internet v zájmu vlastníků autorských práv krokem vstříc temnotě, kterou
    bloudí ti Tarkovského slepci.
    JK
    September 19, 2019 v 16.27
    (Omlouvám se za chybu ve jméně autora, správně má být Ivan Hoffman.)
    PT
    September 19, 2019 v 16.48
    Bravo pane Kalousi...
    ...třikrát díky všem za obohacující diskusi.
    JP
    September 20, 2019 v 11.34
    "Regulace ve prospěch vlastníků autorských práv, nikoli ve prospěch autorů" - to sice zní velice přesvědčivě, ale pokud vím, reálná situace je přece jenom dost jiná. Jsou to samotní autoři, kteří tuto regulaci žádají; a asi ji nežádají jenom ve prospěch nějakých komerčních subjektů, nýbrž proto, aby i oni sami z produktů svého ducha a svého umění také alespoň něco měli.
    JK
    September 20, 2019 v 12.11
    "Jsou to samotní autoři, kteří tuto regulaci žádají..."

    Jak kdo, jak kde. V českém prostředí je řada autorů, kteří organizaci OSA (Ochranný svaz autorský) považují za žábu na prameni, která nejen že nechrání jejich zájmy, ale navíc je nemóresně ždímá a stará se jen o své příjmy, a spousta hlavně méně známých autorů (zkuste se zeptat třeba venkovských muzikantů nebo garážových rockerů) její "ochranu" i členství v ní odmítá.
    MP
    September 20, 2019 v 14.04
    Josefu Poláčkovi
    Ano, jsou i autoři, kteří se dožadují regulace. Někteří dokonce "této" regulace. To ještě neznamená, že by směrnice, o kterou jde, nebyla z hlediska ochrany nelegálního sdílení a stahování bezzubá a ze společenského hlediska škodlivá. Mimo jiné protože jen předstírá, že řeší problém.
    JK
    September 21, 2019 v 9.53
    K věci
    Sice jen částečně, ale problematika nastíněná v článku je natolik závažná, že snad stojí za to sem ten odkaz dát.

    https://a2larm.cz/2019/09/politika-v-ere-dat/

    Úplně OT to ale není. Autorská práva k datům a nakládání s nimi jsou jedna z těch věcí, které budou mít podstatný vliv na další vývoj společnosti.
    JH
    September 22, 2019 v 7.14
    Odkaz na směrnici
    https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32019L0790&from=EN

    Sporný článek číslo 17, zejména druhá část odstavce 6:

    "Pokud průměrný měsíční počet jedinečných návštěvníků těchto poskytovatelů služeb vypočtený na základě předchozího kalendářního roku překročí 5 milionů, mají rovněž povinnost prokázat, že vynaložili veškeré úsilí k zamezení dalšímu nahrávání oznámených děl a jiných předmětů ochrany, o nichž nositelé práv poskytli relevantní a nezbytné informace."

    To, na co kritici zejména poukazují, je že tato část poněkud uměle dělí poskytovatele na velké a malé, s tím, že - pokud by se implementace v národních legislativách tohohle znění držely - se budou na překročení hranice nejspíš muset připravit s předstihem.

    No a pokud Youtube či Facebook své filtrovací služby dají za úplatu k dispozici, což nejspíš dají, tak pokud si ji - jako nově velký hráč - nekoupíte, zjevně jste veškeré úsilí nevynaložili.
    + Další komentáře