Obrazy násilí

Čím víc se naladění společnosti překlápí do tekutého hněvu, tím větší sílu získávají obrazy násilí, a tím menší váha je naopak přikládaná všemu, co jakkoli narušuje černobílé vidění světa.

Na obálce prvního zářijového čísla časopisu Reflex je Josef Mašín, přes rameno pušku zjevně velké ráže, ostře řezaná tvář s uhrančivým pohledem se upírá přímo na čtenáře. Ničeho nelituji, hlásá titulek. Ikonický bojovník proti „komoušům“, v perfektním obleku, připomíná filmového hrdinu, zabijáka, charismatického, nelítostného, nezastavitelného.

Ta obálka mi nejde z hlavy. Je to glorifikace násilí, tak jako celý žánr akčních filmů a thrillerů. Také sděluje, že nezáleží na nějakých drobnostech, bezvýznamných okolnostech, jako byly ty provázející odchod bratří Mašínů z Československa (rozhovor v Reflexu se právě tomuto tématu záměrně zcela vyhýbá). Důležitý je zásadový postoj dnes: komouši se prostě střílejí.

5902686_obalka-rx362019-v0Ikonický bojovník proti komunistům připomíná na obálce Reflexu filmového akčního hrdinu. Repro DR

Podíval jsem se na jiné nedávné obálky „časopisu pro přemýšlivé a svobodomyslné čtenáře“. Hned dvě z nich okupuje Greta Thunberg. Ta Reflex zjevně fascinuje. Dostala se i do nenapodobitelně dryáčnického komiksu Zelený Raoul, kde přišla o nevinnost. Míra svobodomyslnosti je podle Reflexu zjevně přímo úměrná nedostatku vkusu a ohledů jakéhokoli druhu. Divoký západ.

Adorace násilí může mít různé příčiny, v případě bratří Mašínů je to zřejmě frustrace z toho, že „komouši“ jsou všude, nebyli potrestaní, naopak dnes vládnou společnosti. Některé facebookové diskuse vyhraněných antikomunistů, třeba právě o tématu bratří Mašínů, se vyznačují značnou mírou verbální agresivity, společně často právě s frustrací z toho, jak je dnes všechno špatně. Jsou to spojité nádoby.

Čím víc se naladění určité skupiny ve společnosti překlápí do „tekutého hněvu“, tím větší sílu získávají různé obrazy násilí, a tím menší váha je naopak přikládaná detailům, okolnostem, kontextu, maličkostem, zkrátka všemu, co jakkoli narušuje jednoduché, černobílé vidění světa. Netýká se to zdaleka jen obdivovatelů bratří Mašínů, je to univerzálně platný princip.

Násilnický, dryáčnický přístup je totiž bohužel účinný. Člověk, který jinak s myšlenkovým a politickým zaměřením Reflexu vůbec nesouzní, ochotně sdílí článek z Reflexu, když je dostatečně dryáčnický – vůči prezidentu Zemanovi. Nejlépe tak, že ho ukazuje jako nemohoucího, jako lidskou trosku nad hrobem. Zeman sám ovšem k násilnickému, dryáčnickému vyjadřování sám mohutně přispěl, svými výroky, jako byl ten o vázání stranických knížek do kůže členů ODS.

Je to jako temná strana Síly ze světa Star Wars, ovládnout ji přináší okamžité výhody, zvýšení moci, efektivitu, úspěch. Násilné zobrazování, vyjadřování je působivé. Je i návykové: věřím tomu, že skalní čtenáři takového Reflexu jsou už na svou pravidelnou dávku násilnického dryáčnictví prostě zvyklí a chtějí ji, těší se na ni. Pro vydavatele daného periodika je to požehnání. Ale z hlubšího pohledu je to spíš prokletí.

Existuje ještě jeden, na pohled ještě subtilnější projev násilí: články znásilněné zavádějícími titulky. I zde je temná strana ve hře – efektní, výrazný, pokud možno šokující titulek zaujme, přitáhne čtenáře. Mnozí zaregistrují jen titulek a článek si ani nepřečtou. Utvrdí se tak v určitém předsudku, nebo si vytvoří nový. Nejde totiž o pravdu, ale o to vyždímat z daného tématu co nejvíc emocí, vyvolávat nové, vytvářet silné, kategorické, úderné a šokující závěry tam, kde nejsou na místě.

Je pravděpodobné, že leckterému čtenáři budou tyto úvahy připadat příliš přecitlivělé, zbytečně přejemnělé. Doba je zlá, lotři a nebezpečí číhají za každým rohem, tak proč se omezovat, proč šetřit protivníky, proč tu temnou, agresivní stranu a její potenciál prostě nevyužít? Vždyť násilí a agresivita neoddělitelně patří k životu...

Možné to je. Některé jemnější formy násilí mnozí jako násilí ani nevnímají. Přesto se snad dá říci, že jakmile tolerance k násilí přesáhne určitou míru, život v dané společnosti přestává být k žití. A tato tolerance začíná v rovině násilnických obrazů a dryáčnického znásilňování slov.


A co si myslíte vy? Diskuse (69 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ano Pátek, 13.Září 2019, 11:15:48

Zeman je skutečně lidská troska nad hrobem. To je pravda.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 13.Září 2019, 11:47:50

Vždycky když jsem přemýšlela, kdo je hrdina, došla jsem k tomu, že do charakteristiky člověka, kterého tak můžeme označovat, patří svědomí.
Ochota zbavit se svědomí a nezabývat se vůbec tím, jestli jednání, kterého někomu přineslo smrt, bylo adekvátní, a jestli si zabitý nezasloužil žít, není podle mne s myšlením skutečného hrdiny slučitelné. Koho zabití nestraší za dlouhých nocí, je bezcitný parchant, ne hrdina.
Nevím, co všechno přispělo k tomu, že je Josef Mašín takový, jaký je.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 13.Září 2019, 12:57:49

Musím přiznat, že vůči Mašínovcům je můj vztah poněkud rozpolcený.

Bývaly doby - a to konkrétně v hnilobných časech husákovské normalizace - kdy jsem sám panující režim zcela upřímně nenáviděl. A to natolik, že bych byl bez dalšího ochoten proti němu bojovat i se zbraní v ruce. Pokud bych v tom boji někoho zabil - nevím jestli bych z toho dnes měl výčitky svědomí, ale to by byla čistě psychologická záležitost; v každém případě bych je neměl z hlediska "vyššího principu mravního". Neboť jak už bylo kdysi řečeno, "vražda na tyranu není zločinem".

Ale na straně druhé - konkrétně z těch Mašínovců opravdu čiší neotřesitelné zaujetí fundamentalisty, který vidí jenom a pouze tu svou vlastní "posvátnou" pravdu, a jinak není ochoten vnímat nic okolo.

Jestliže J. Mašín i dnes vidí v České republice "vládu komunistů", pak se jedná opravdu už jenom o ideologický fanatismus, respektive o zastydlé puberťáctví, s kterým si dotyčný své dobrodružné mládí zřejmě chce prodloužit až do rakve. U takovýchto fundamentalistů je to nakonec vždycky jenom spíše čistě náhodnou okolností, jestli zrovna v danou chvíli stáli na straně spravedlivé věci. Pro ně je rozhodující právě ten jejich fundamentalismus, ten nikdy nekončící boj proti jejich ideovému nepříteli. A kdyby žádného neměli, tak by si ho nejspíš sami vytvořili; protože je to jedině tento věčný boj, který jejich životům může dodat zdání obsažnosti a smysluplnosti.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 13.Září 2019, 13:01:19

V každém případě bych ale nikdy nepodřezal svázaného člověka.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Násilí nemusí být oblečeno jen ve viditelně agresivním kabátě šíleného Mašína, Pátek, 13.Září 2019, 13:05:11

může se skrývat i za "humanistickým" postojem příjemně vystupující ženy Maddaleny Marini.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 14.Září 2019, 04:27:44

Mašín na obrázku je ovšem oblečen v kabátě gentlemana. I s kravatou. Což v kombinaci se samopalem působí opravdu šíleně.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Šílená doba plodí šílené jednání. V padesátých letech - i dnes. Sobota, 14.Září 2019, 07:15:56

Když se člověk dovídal o komunisty popravených studentech, kteří za války byli v protinacistickém odboji, mohl si pak snad myslet, že zapálit stoh a zavraždit nepřátelského hasiče je normální a že se tímto postupem dá dospět ke svobodě a vytvořit lepší společnost.

Když je dnes člověk opět masírován propagandistickými řečmi o naléhavé potřebě vytvořit novou a už konečně spravedlivou společnost, ve které si lidé údajně budou rovni, možná se pak zdá, že vymývat mozky nepřizpůsobivým od jejich "špatných předsudků" je normální a že se tímto postupem k té lepší společnosti a ke svobodě dá dospět.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Brokovnice Pondělí, 16.Září 2019, 16:36:34

Je to okrajová věc, ale ta zbraň, jíž má Mašín na rameni, je opakovací brokovnice, sedmi či osmiranka. Prodejci zbraní v USA jí propagují jako ideální k obraně domova, rodiny atd. Možná chtěl autor obálky propojit symboliku.

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Pondělí, 16.Září 2019, 18:19:2

Vám ta Marini nějak leží v žaludku...

Mám pro Vás lepší téma. V jedné sci-fi odehrávající se na Zemi v blízké budoucnosti se agresivní kriminalita řeší kastrací odsouzených, aby se zabránilo šíření jejich agresivních genů.

Tož tak. A fčil mudrujte.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 16.Září 2019, 18:25:32

A možná bude povinné i veganství (už je prý třeba si sáhnout do svědomí a ptát se sama sebe, jak to, že ještě nejsem veganem?) https://a2larm.cz/2019/09/tofu-porazi-maso-ve-vsech-ohledech/
Vezme pak někdo brokovnici?

Jindřich Kalous - důchodce

Pondělí, 16.Září 2019, 18:32:27

Ve svých důsledcích není rozdíl mezi individuálním násilím Mašínovců a (například) institucionálním násilím COINTELPRO v USA při boji proti vnitřnímu nepříteli v dobách Herberta Hoovera nebo provokacemi Gladio a P2 v Itálii.

Komunisty, "komunisty" i jiné radikální levičáky je zkrátka nutno likvidovat, všemi prostředky, na všech úrovních a za každou cenu, a to i v tzv. demokratických státech. Občanskou válkou s podporou zahraničních velmocí (Řecko), ilegálními operacemi bezpečnostních složek (USA) nebo pomocí false flag operations (Itálie). Jediným západním státem, kde měli ve 2. polovině 20. století dost inteligentní politiky na to, aby nechali komunisty, ať se sami historicky znemožní účastí ve vládě, tj. prostředky standardní politiky, byla Francie za první Mitterandovy vlády.

Jindřich Kalous - důchodce

Pondělí, 16.Září 2019, 18:39:51

V jihoindickém svazovém státě Kérala vládli nebo spoluvládli komunisté 60 let. Ve srovnání s ostatními 27 indickými svazovými státy a 8 svazovými teritorii je tam menší míra chudoby, nejnižší porodnost, nižší míra negramotnosti a lepší sociální postavení žen. Za 60 let už je možno zobecnit: V indických podmínkách byla vláda komunistů jednoznačně přínosem pro chudé, sociálně slabé a jinak znevýhodněné skupiny ve společnosti.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Pondělí, 16.Září 2019, 18:46:10

"A možná bude povinné i veganství..."

Už i ty nejvýraznější postavy levicově liberální intelektuální scény jako George Monbiot nebo Naomi Kleinová konečně došly za desítky let svého veřejného působení k jednoznačnému závěru: Individuální omezování spotřeby jednotlivců lidstvo nezachrání. Je nutno změnit systém.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 16.Září 2019, 19:23:58

Až krachne civilizace, pak kapitalismus nejspíš zanikne.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Pondělí, 16.Září 2019, 21:40:39

Většina lidí se bohužel domnívá, že to nastane v opačném pořadí...

A připomněla jste mi našeho politruka na vojně v 70. letech. Ten žil ve skálopevném přesvědčení, že po jaderné světové válce, ve které samozřejmě zvítězí tábor míru a socialismu, na světě konečně nastane kýžený komunismus...

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Pondělí, 16.Září 2019, 21:50:35

Třeba už kapitalismus skončil a ani jsme si toho nestačili všimnout:
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/proc-kapitalismus-dodychava

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pondělí, 16.Září 2019, 23:13:44

Kalous testuje, co si tady může dovolit ...

Jindřich Kalous - důchodce

Pondělí, 16.Září 2019, 23:42:37

I když si toho někteří možná ještě nevšimli, cenzura v českých zemích a na Slovensku byla zrušena zákonem 86/1990 Sb.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

J. Kalousovi Úterý, 17.Září 2019, 07:14:23

Ono je celkem jedno, jak kapitalismus pojmenujeme. Můžeme mu říkat třeba Babylon. On samozřejmě mění podoby, takže rozdíly oproti Marxově době jsou značné.
Ale pořád v něm převažuje námezdní práce spojená s nejistotou. Nebo ne?

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Úterý, 17.Září 2019, 07:53:23

Na tohle není odpověď, která by se vešla do formátu zdejší diskuse. Zkuste si ten článek přečíst celý. A odkážu Vás taky např. na Ilonu Švihlíkovou.

Hlavním znakem kapitalismu není námezdní práce. Jde o podstatu vlastnictví výrobních prostředků. V odkazovaném článku se mluví o tom, že "vlastnictví" informací - pokud se ještě vůbec dá mluvit o vlastnictví, spíš by se asi mělo mluvit o přístupu k informacím a možnosti disponovat jimi a využívat jich - se zcela vymyká z dosud známých a běžných forem vlastnictví. (U všelijakých prekérních způsobů obživy à la švarc systém a jiných forem OSVČ, které často pracují právě s informacemi, přece nejde o námezdní práci.) Proto si autor klade tu otázku, jestli ještě vůbec jde o kapitalismus. A že se informace právě v současnosti rychle stávají tou podstatnou výrobní silou, o tom snad není pochyb.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Vám ta Marini nějak leží v žaludku..." Úterý, 17.Září 2019, 07:57:27

Jsou to takové první vlaštovky krásného a spravedlivého budoucího světa, první vlaštovky totality.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

J. Kalousovi Úterý, 17.Září 2019, 08:13:31

No dobře. Dnes už nejde jen o vykořisťování námezdně pracujících. Švarcsystém je toho příkladem.
Ano, já samozřejmě vím, že hlavní je vlastnictví výrobních prostředků. A podstatou vlastnictví jsou vztahy mezi lidmi - jedni s ním disponují a druzí jsou na nich závislí, neboť jsou nuceni si u nich obstarávat obživu. Heller taky počítal s tím, že hlavními výrobními prostředky budou stále méně a méně stroje, budovy a vůbec hmotné předměty, a víc a víc jimi budou informace a znalosti (ovšem ty patří, tuším, spíš mezi výrobní síly). Jejich důležitost se bude každopádně zvyšovat. Na tom stavěl svou teorii o kognitariátu. Pamatuji si, jak Tejkl přišel v diskusi (tady na Referendu) s tím "sociálem" místo kapitálu. Ale Helerovi se to nějak nezdálo. Měl o tom zase jinou představu. Všechno jsou to samozřejmě lidské představy. Jiní lidé mají zase jiné představy.
Já vím, že v kapitalismu jsou zakódovány určité mechanismy jeho zániku. Otázkou je, zda ho civilizace přežije.
A samozřejmě si můžeme klást otázku, co pro nás znamená pojem civilizace.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Kapitalismus a námezdní práce Úterý, 17.Září 2019, 13:18:3

V dnešních dnech se pokoušet o definici kapitalismu opravdu není nijak snadná záležitost. Jmenovitě s tou námezdní prací - dnes už to opravdu není tak, že naprostá většina společnosti by prostě pracovala za mzdu, a druhá (menší) část společnosti by tu první vykořisťovala. Existuje početná střední třída, kterou je často velmi obtížné zařadit podle schématu kapitalista - vykořisťovaný. (Kam například zařadit všechny ty, kdo pracují ve státních službách? A přitom třeba taková knihovnice má daleko menší příjem, nežli kvalifikovaný dělník.)

Ale to všechno neznamená ani to, že by žádné vykořisťování už neexistovalo; a už vůbec ne, že by neexistoval kapitalismus jako takový.

Je dobré si čas od času připomenout, že Marx kritizoval kapitalismus ne jenom pro jeho evidentní sociální nespravedlnost, nýbrž ze dvou základních důvodů:

za prvé existence antagonistických tříd, spolu s faktorem vykořisťování;

ale za druhé také kvůli všeobecné přítomnosti stavu o d c i z e n í za kapitalismu.

A právě na toto "odcizení" se - a to i v rámci levice - velice často zapomíná; ačkoli v důsledku té sociální "rozplizlosti" současného kapitalismu právě ten faktor odcizení nabývá na mnohem větší důležitosti.

To "odcizení" ovšem není zdaleka tak úderný argument jako stav sociální nerovnosti; navíc i pro mnohé na levici je to pojem značně nesrozumitelný, nejasný. To všechno vede k tomu že se to "odcizení" v levicové argumentaci opomíjí, a že levice veškerou svou aktivitu stále fixuje jenom na ten ryze sociální aspekt.

Co to tedy vlastně znamená, to "odcizení"? - Musíme si připomenout, že Marxovi se opravdu nejednalo jenom a pouze o stav sociální rovnosti. Jemu se - a na to se velice často zapomíná - jednalo o člověka c e l é h o, v celém horizontu jeho bytostných lidských potenciálů.

To "odcizení" za kapitalismu znamená právě ten stav, ve kterém člověk tyto své potenciály nemůže realizovat; a tím tedy nemůže uplatnit, rozvinout ani své vlastní lidství.

Ten humánní potenciál byl u Marxe spojen především s produkčně-kreativní činností člověka; ale za podmínek kapitalismu člověk nevládne produktem svých vlastních rukou, protože veškerá společenská produkce je ovládána slepými zákonitostmi trhu a kapitálu. Člověk tedy vyrábí, vkládá do produktu své práce svou námahu, svou sílu, svého ducha - ale nikdy neví jestli tento produkt, do kterého on vložil sám sebe, mu bude opravdu sloužit pro jeho dobro, jestli v těch slepých turbulencích trhu a pod odosobněnými zájmy kapitálu toto jeho dílo nepřijde vniveč, či se přímo neobrátí proti němu samému.

Mimochodem, celá současná ekologická krize (a to si opravdu jen málokdo uvědomuje) vlastně také spadá pod tuto kategorii "odcizení": člověk produkuje, napohled se zdá že potřebné a užitečné předměty - ale tyto se ve svých důsledcích obracejí proti němu, to co mělo sloužit člověku to ho ve skutečnosti ničí, a není tu nic co by tento šílený koloběh mohlo zastavit, protože skutečným vládcem dění není sám člověk, nýbrž bezduchý a odosobněný kapitál.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Odcizení Úterý, 17.Září 2019, 20:34:44

Odcizení podle Marxe je trojího druhu:
Od výsledku práce.
Od samotné práce jakožto tvůrčí činnosti (dělník se stává pouhým doplňkem stroje)
Od ostatních pracujících (kapitalismus je nutí, aby mezi sebou soupeřili).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Odcizen%C3%AD_(filosofie)
Toto trojí odcizení platí vlastně i pro švarcsystém.

Ivo Horák - Praha 3

Rozděl a panuj! Úterý, 17.Září 2019, 21:56:44

Ve "švarcsystému" lidé nestávkují (ani tolik, co zaměstnanci v soukromé sféře). Mizení velkých stávkových vystoupení např. v Itálii a Řecku souvisí mj. se skutečností, že tyto dvě země stojí spolu s naší na pomyslných švarcsystémových stupních vítězů. Bez vlivu na lepší výsledky pravice to nebude. Vynález je to fakt na Nobelovu cenu za ekonomii.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 18.Září 2019, 06:16:17

Jde vlastně o návrat k nádenictví. Nebo k rozptýlené manufaktuře, ovšem nevýrobní.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 18.Září 2019, 07:07:55

A pak je tu odcizení ve smyslu psychologickém: Psychický stav, jehož projevy jsou osamocení a vzdalování se od sebe sama, své identity, svého prostředí a svých bližních, nuda, zoufalství a bezmocnost, pocit ztráty kontroly nad realitou.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Kalousi, Středa, 18.Září 2019, 08:51:8

nevím, zda teď nebudu Váš názorový postoj zkreslovat - zdá se mi, že zásadní konflikt ve světě (mezi dobrem a zlem) vnímáte jako konflikt mezi rozumovými koncepty či ideologiemi, například konflikt mezi fašismem a komunismem.

Obecně vzato je tento postoj mnoha lidí pravděpodobně (podle mě) následek nereflektovaného osvícenského racionalismu (tedy víry, že rozum vymyslí dokonale spravedlivý řád - neboli "systém"). Že tento typ konfliktu dobra a zla, reprezentovaný například "dobrým" komunismem a zlým fašismem, je pouhou iluzí, se myslím zřetelně ukázalo ve 20. století a my bychom dnes přece jen měli být dál než ve 30. letech.

Když ale připustíme, že konflikt mezi dobrem a zlem se neodehrává vně člověka - v nějakém konliktu jeho rozumových konceptů či ideologií (podle nichž by měl být vytvořen "spravedlivý" systém), vede to k "nebezpečné" nutnosti sebereflexe: Dobro a zlo není mimo mě, ale je ve mně a jestliže se já sám budu považovat za zdroj dobra (nebo za něj budu považovat svůj rozum), stanu se pyšným.

Když budu pyšný, nemohu být zdrojem dobra, to se naprosto vylučuje. Proto se budu chtít stát pokorným a když se mi to už trochu začne dařit, začnu být pyšný na to, jak jsem pokorný... Nezvládám to, a navíc si odmítám vůbec připustit, že to nezvládám. Potřeboval bych pomoc, ale to bych se nejprve musel zbavit té pýchy na to, jak jsem pokorný... Ach jo... Jsou to nepříjemné věci a lépe bude, když se tomu vyhnu. Stejně bych ale chtěl udělat svět lepším. Mohl bych třeba potírat to zlo v lidech, kterého je všude kolem tolik... K tomu by ta metoda Maddaleny Marini byla velmi dobře použitelná, dokonce ani není třeba, aby skutečně fungovala...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Ještě panu Kalousovi Středa, 18.Září 2019, 09:08:8

S Ilonou Švihlíkovou jsem měla tu čest setkat se osobně. Četla jsem její články, částečně i knihy. A nějakou dobu jsem i věřila, že je jednou z těch, kteří znají řešení.

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Nushartovi Středa, 18.Září 2019, 09:57:50

Zásadní konflikt ve světě není mezi dobrem a zlem a už vůbec ne mezi ideologiemi, ale mezi zájmy vládců a ovládaných, mezi zájmy vlastníků a nevlastníků, mezi zájmy bohatých a chudých.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Středa, 18.Září 2019, 10:00:15

V dané fázi historického vývoje nezná úplné řešení nikdo. A jestli bude někdy nalezeno, bude to kolektivní dílo.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kalousovi Středa, 18.Září 2019, 11:56:48

To zní velmi rozumně: Konflikt je mezi zájmy vládců a ovládaných, mezi zájmy vlastníků a nevlastníků, mezi zájmy bohatých a chudých.

Ano, s tím souhlasím.

Co se s tím tedy podle Vás dá dělat? (Co by se s tím mělo dělat?)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Dobro a zlo Středa, 18.Září 2019, 12:05:21

Pane Nusharte, nějak jsem úplně nepochopil ten Váš výklad ohledně dobra a zla.

Vy tedy - to se zdá být jasné - odmítáte ten koncept, že by se ten rozhodující střet mezi dobrem a zlem odehrával někde vně člověka, v oblasti víceméně racionalistických konceptů či ideologií, jako je střet konflikt mezi fašismem a komunismem. (Přičemž ovšem fašismus je sotva možno nějakým způsobem řadit do kategorie "racionalistických" konceptů; tam se naopak jedná o ryze emocionální působení.)

Zdálo by se tedy, že ten základní střet mezi dobrem a zlem se podle Vás odehrává uvnitř samotného člověka. Dobrá - to má svůj dobrý smysl. Jenže se zdá, že vzápětí tento koncept zase zpochybňujete, tím že člověk jakmile to dobro začne shledávat sám v sobě, se nemůže vyhnout zcela fatálním deformacím (pýcha), které mu absolutně znemožňují tohoto dobra dosáhnout.

Takže - kde se tedy podle Vás nachází ta hlavní dělící linie mezi dobrem a zlem?

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Střet zájmů Středa, 18.Září 2019, 12:17:14

Pan Kalous: to Vaše pojetí střetu zájmů je přesně to, o čem jsem psal. Totiž to, že radikální levice se znovu a znovu fixuje jenom a pouze na tu ryze sociální otázku. Nic proti požadavkům sociální spravedlnosti; ale toto zúžení celé záležitosti jenom na střet zájmů mezi majetnými a nemajetnými dramaticky zužuje celou záležitost. Krátce řečeno: mizí nám tu fakticky samotný člověk, v celé šíři své bytostné existence; a to jediné co zbývá je sociální případ.

Jak už jsem napsal, s touto fixací jenom na ryze sociální otázku je sice možno provádět napohled údernou levicovou agendu; ale s takto úzkým pojetím není nakonec možno oslovit víceméně nikoho jiného, nežli právě jenom ty "socky".

Mimochodem, zrovna v dnešním Právu byl zveřejněn sociologický výzkum, kolik je v české populaci tříd. Prý je tříd dohromady šest; ale v ČR chybí doposud ta nejvyšší, totiž elita.

V té sociálně dolní části (která Vás zřejmě nejvíce zajímá), jsou dvě (pod)třídy. "Sociálně trpící" je asi jedna šestina populace. "Sociálně ohrožená" je další skupina, asi 22 procent. Dohromady to tedy dá asi 40 procent populace.

To dozajista není nijak málo; ale v každém případě je to pouze m i n o r i t a celé společnosti. A s takovouto minoritou není možno provést zásadní proměnu společnosti, jejích struktur a jejích hodnot a cílů.

Dokud levice nebude schopná nalézt cestu i k té druhé, větší části populace, do té doby si sice může stěžovat na nespravedlnost poměrů, ale s těmi poměry nijak nedokáže pohnout.

Právě proto že v tomto ryze zájmově-sociálním pojetí naprosto chybí obecně humánní rozměr, který by mohl oslovit i někoho jiného, nežli jenom ty sociálně ohrožené.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Středa, 18.Září 2019, 12:18:31

Ostatně nehledě k tomu, že ani z té skupiny sociálně ohrožených respektive sociálně trpících zdaleka ne všichni jsou automaticky vyznavači levicového pohledu na svět.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi Středa, 18.Září 2019, 14:12:40

"Odmítáte koncept, že by se rozhodující střet mezi dobrem a zlem odehrával někde vně člověka v oblasti víceméně racionalistických konceptů či ideologií?"
Ano.

"Kde se tedy podle Vás nachází ta hlavní dělící linie mezi dobrem a zlem?"
V tomto rozhodnutí: Před vztahem k racionalistickému konceptu či ideologii dát vždy přednost vztahu ke konkrétnímu člověku, se kterým se právě v tu chvíli setkávám. Kdyby to Mašín dělal, nemusel nikoho zabíjet.

Pavel Krupička - zcela odcizený socialista, vyvržen Prahou do zapomnění

Levice v ČR (i ve vztahu k odcizení) Středa, 18.Září 2019, 14:30:39

Ano, to je hezky napsáno o tom odcizení pane Poláčku a paní Hájková, já sám jsem byl či jsem tak odcizený, že jsem si to dal i do profilu :-)

Jinak již zcela vážně řečeno, nemám moc rád, když někdo používá obecný výraz levice (a že to dělá celkem dost lidí), protože pochopitelně žádná homogenní levice neexistuje. I když samozřejmě pro zjednodušení se to dá pochopit.

Myslím, že levice v ČR se dá rozdělit zhruba na 4 proudy:

1) pseudolevici, to jest organizace, které jsou mylně či za určitým účelem za levici označováni: ANO, Piráti, Zelení

2) rozloženou nemastnou neslanou středolevici, která ztratila kontakt s "lidem" a pro funkce udělá mnohé: ČSSD

3) konzervativní levici se sklony k autoritářství, i zde do jisté míry pseudolevicovou: KSČM, SPO, zemanovci

a pak za 4) radikálnější (ne zcela vždy ovšem) progresivnější, autentičtější levici, ke které se počítám i já. Tato ovšem je špatně organizována a ne příliš početná. Pokud se to za poslední týdny (dost nepravděpodobné) nějak nezměnilo, už se tomu totiž prakticky nevěnuji a odříznul jsem se od informací.

A minimálně někteří lidé z toho posledně jmenované proudu, tak jak je osobně znám, jsou si dobře vědomi problému odcizení a to v celé jeho šíři.

Jindřich Kalous - důchodce

Josefu Poláčkovi Středa, 18.Září 2019, 15:52:56

Český dolík je jen zanedbatelný zlomek světa. Počítat, kolik tu je příslušníků kterých tříd, je irelevantní. I ti největší chudáci v Čechii jsou bohatší než nějakých 80 - 85% světové populace. Rozhodující pro další globální vývoj je a bude toto číslo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 19.Září 2019, 06:43:4

Pane Krupičko, odcizení mohou být i bohatí lidé. A dosud žádná revoluce nepřinesla konec toho odcizení. Ale lidé by ho mohli úspěšně překonávat. Když přestanou být odcizení Bohu.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Co je odcizení? Čtvrtek, 19.Září 2019, 07:45:8

Slůvko „odcizení“ se používá stále častěji, ale nikdo nepíše o tom co právě on tím myslí.

Je to vědomí, že o mě se rozhoduje beze mne? Nebo že „ti nahoře“ neberou ohled na „ty dole“? Nebo že jde o „samopohyb“, do něhož už ani ti „nahoře“ nemohou přinést žádnou podstatnou změnu, protože vše probíhá jaksi „samo“, tj. podle vztahů uvnitř společnosti, k níž společnost jako celek dospěla? Nebo je „odcizení“ přesvědčení o tom, že změnit k lepšímu se nedá vůbec nic a tudíž je všechno jedno? Vážně nevím, co se tím „odcizením“ opravdu myslí.

Avšak to, co vím, je přesně to, co napsala paní Hájková. Pravé a jediné odcizení je odloučení člověka od Boha. Falešné lidské přesvědčení, že člověk Boha nepotřebuje. A to děláme my, lidé. Malí i velcí, bohatí i chudí, mocní i bezmocní, levice i pravice, filosofové i prosťáčci, atd.

To, čemu říkáme „odcizení“ a nechce se nám to definovat, je následek dobrovolného lidského odcizení se Bohu. Chceme-li být neodcizeni, být znovu sami sebou, být lidmi, kteří tento svět zdobí a nikoliv kazí, musíme se vrátit k Bohu.

Jiří Vyleťal

Jindřich Kalous - důchodce

Jiřímu Vyleťalovi Čtvrtek, 19.Září 2019, 08:42:10

Jak jsem napsal ve vedlejším vlákně, žádný z existenčních problémů pracujících tříd a chudých deklasovaných v dějinách Bůh ještě nevyřešil.

A definice odcizení jsou celkem jasné, můžete si vybrat Hegela nebo na něho navazujícího Marxe. Marx mluví o odcizení od výsledků vlastní práce, od pracovní činnosti, od ostatních pracujících.

Pokud ten pojem někdo zase zatemňuje, je to sociologie 20. století (zdaleka ne marxistická...). Pojem nejprve rozšiřuje takto: "Lidé, tvůrci sociální reality, získávají pocit, že ztrácejí kontrolu nad svým výtvorem a stávají se obětí sil, které sami uvedli do chodu. Člověk vnímající své odcizení pociťuje vykořeněnost, bezmocnost, izolovanost, absurditu, cizost vůči druhým lidem, vůči své práci, vůči místu, kde žije, dokonce sám vůči sobě." (Cituji z internetové sociologické encyklopedie.)

Nicméně další vývoj různých sociologických škol pojem rozšiřuje občas až do úplného rozpliznutí, což je dle mého soudu na škodu věci; v moderní sociologii si víceméně každý může najít potvrzení většiny svých často rozporných postojů a zkoumání jednotlivých škol vede mírně poučeného laika bez jasných předem daných postojů spíš do ztracena...

Odkaz na sociologickou encyklopedii:
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Odcizení

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 19.Září 2019, 08:43:52

Odcizení je např. když si polovina národa nemá co říci s tou druhou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 19.Září 2019, 09:04:57

V tom sociologickém slovníku píšou zajímavou věc: "Každá teorie odcizení předpokládá určitou představu o pravé lidské podstatě, od níž odcizení člověka vzdaluje."
A pravá lidská podstata má samozřejmě co do činění s Bohem.

A podobně, pokud přistoupíme na existenci odcizení, předpokládá se, že máme jistou představu neodcizené (pravé) lidské společnosti.
Jestliže neexistuje odcizení, pak musí být pochopitelně vše OK, tak, jak má být.

Jindřich Kalous - důchodce

Pro všechny, kdo se ptají, co dělat Čtvrtek, 19.Září 2019, 11:17:14

Vynikající článek Veroniky Sušové-Salmien je tady:
http://casopisargument.cz/2019/09/19/spor-o-novou-a-starou-levici-je-dnes-uz-jen-ozvenou-minulosti/

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Co se dá dělat Čtvrtek, 19.Září 2019, 11:48:39

s konfliktem mezi zájmy vládců a ovládaných, vlastníků a nevlastníků?

Vládci a ovládaní si, pane Kalousi, mohou na chvíli vyměnit místa. To je tak asi všechno, co se s tím dá dělat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A koho zajímá, co se skutečně děje Čtvrtek, 19.Září 2019, 11:51:8

pro toho je např. aktuální toto:

https://www.forum24.cz/prihlizime-nejvetsimu-upadku-moralky-a-slusnosti-od-listopadu-1989/

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 19.Září 2019, 11:53:17

Mně ten článek z časopisu Argument nic neříká. Nejsem ani pro populismus, ani se proti němu nehodlám nijak vymezovat či bojovat proti němu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Prekariát místo proletariátu? Čtvrtek, 19.Září 2019, 12:27:18

Napřed tedy k tomu článku v "Argumentu". Bezpochyby - autorčiny rozbory současné situace (a současného stavu levice) jsou v zásadě velice dobré, bezprostředně je sotva možno proti nim něco zásadního namítat.

Že dnešní levice už nemůže nic zásadního pohnout (jenom) s odvoláváním se na dělnickou třídu respektive proletariát ve starém pojetí, je už víceméně obecně jasné. Pravdu má autorka i v tom, že v současné době narůstající nacionalismus je (alespoň zčásti) svým způsobem legitimní (nebo přinejmenším přirozenou) reakcí na anonymizování lidského světa ze strany globálních, nadnárodních procesů a institucí.

Na straně druhé jsem - na rozdíl od pana Kalouse - v tom článku nenašel nic, co by mě nějak mimořádně oslovilo či inspirovalo.

Autorka sice - právem - žádá rozšíření přežilého pojetí těch, kdo jsou za podmínek kapitalismu nějakým způsobem znevýhodňováni; ale na straně druhé sama nijakým způsobem nedokáže překročit toto klasické levicové pojetí. Tedy to pojetí, že jsou tu na straně jedné ti vykořisťovaní a ovládaní, a na straně druhé zlí vykořisťovatelé a vládci. Které je zapotřebí nějakým způsobem svrhnout, aktem zásadní systémové přeměny, respektive revoluce.

Tímto způsobem se za prvé stále pěstuje ta klasická levicová víra, že všechny problémy člověka a světa je možno jednou provždy vyřešit konec konců vnějším opatřením (systémovou změnou).

A za druhé se tu pěstuje ta klasická levicová víra, že každý kdo je nějak sociálně znevýhodněný, ten je automaticky na straně levice. Krátce řečeno: že každý kdo je nějakým způsobem příslušníkem "prekariátu", ten je přinejmenším latentním revolucionářem.

Jak už jsem napsal včera: dokud levice zůstane vězet v tomto starém pravolevém schématu (s tím že všechna pravda je na straně levice a všechna nepravda na straně pravice), pak tato levice nikdy nebude schopna oslovit rozhodující část populace. A tím pádem ani nebude schopna provést svou zásadní systémovou změnu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Vztah ke konkrétnímu člověku; vnitřní a vnější Čtvrtek, 19.Září 2019, 12:44:31

Pane Nusharte, opravdu si dost dobře nedovedu představit, jak by Josef Mašín (a spol.) mohl proti tehdejšímu totalitnímu režimu bojovat nějakým "vztahem ke konkrétnímu člověku".

Stejně tak - když už minule byla řeč například o konfliktu mezi komunismem a fašismem - si jen stěží dovedu představit, jak by sovětský rudoarmějec hájící ruiny Stalingradu před útoky německého wehrmachtu mohl danou situaci pozitivně řešit tím, že by začal navazovat "vztah" ke konkrétním německým vojákům. Asi by se při tomto svém vstřícném gestu příliš daleko živý nedostal.

Tedy: nechci nijak zpochybňovat samotný princip překonání mezilidských konfliktů tím, že se poukáže na mnohdy naprosto nesmyslné zázemí těchto konfliktů. A byl to svým způsobem snad vůbec největší počin ruských bolševiků, když začali na frontě pěstovat zcela reálnou družbu ruských vojáků s vojáky z opačné strany fronty; s tím že je přece naprosto nesmyslné, aby proti sobě se zbraní v ruce bojovali příslušníci té samé, to jest pracující a vykořisťované třídy. A to jenom proto, že jejich páni se rozhodli si přes životy (a smrt) jiných rozhodnout si své imperiální spory.

Jenže: nakonec tento bohulibý záměr ruských bolševiků o smíření všeho proletariátu obou bojujících stran nic nepomohl; zatímco ruští vojáci ve jménu míru hromadně dezertovali anebo pěstovali svou družbu, ti němečtí pod pruským komandem postupovali s puškou v ruce dále hluboko do ruského vnitrozemí.

Na jedné straně tedy máte pravdu, že všechny konflikty tohoto světa jdou přes lidské nitro; ale na straně druhé tyto konflikty nelze (většinou) vyřešit jenom a pouze apelem na ten vnitřní svět člověka.

Krátce řečeno: jestliže máte na straně jedné naprostou pravdu, že ty racionalistické (systémově orientované) koncepty změny světa jsou jenom vnějškové, že se míjejí s vlastním lidským nitrem - tak stejně tak ten Váš koncept je limitovaný tím, že je omezený jenom a pouze na ten aspekt vnitřní, a zcela opomíjí aspekt (a realitu) vnější.

Jinak řečeno: z dialektického poměru vnějšího a vnitřního (který jako jediný může obsáhnout úplný celek) každá strana vytrhává jenom jeden jediný aspekt; a tento jeden aspekt pak absolutizuje, a prohlašuje ho za celek.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Odcizení jako vzdálení se od Boha? Čtvrtek, 19.Září 2019, 13:17:1

Zdá se, že jsem tím mým připomenutím (marxistického) pojmu "odcizení" vysloveně píchl do vosího hnízda. Respektive vybudil všeobecný zájem. Bude tedy zřejmě zapotřebí se danému tématu věnovat poněkud důkladněji.

Napřed tedy pan Vyleťal. - Ano, jsou názory, podle kterých samotný pojem "odcizení" pochází od apoštola Pavla. (A že prý ho od tohoto zdroje převzal nakonec i samotný Marx.)

Připomeňme si tedy, co Pavel píše Efezským (4.18): "Jejich rozum je zatemněn, a oni jsou odcizeni životu, které je z Boha, nevědomostí která je v nich, a tvrdostí svého srdce."

Budiž; dozajista je možno celou věc nahlížet z této strany. Pokud tady pod "životem z Boha" rozumíme pravé, nezkažené, nedeformované, řádné a naplněné lidské bytí a žití - pak to není v zásadě nic, na čem by se nemohli v obecné rovině shodnout všichni ti, kdo toho pojmu "odcizení" užívají pro kritiku stávajících poměrů a stávajícího světa.

Ale - on se tu skrývá jeden zcela kardinální problém. Který je velice správně pojmenován v tom sociologickém slovníku, na který tu zanechal link pan Kalous.

Ten problém zní: "Každá teorie o. předpokládá totiž určitou představu o pravé lidské podstatě, od níž o. člověka vzdaluje. Jako protest proti dehumanizaci lidské společnosti implikuje zároveň představu autentické společnosti a zde pak snadno sklouzává do ideol. klišé."

Ještě jednou: každá teorie, vlastně jakékoli operování s pojmem "odcizení" předpokládá určitou představu o "pravé" lidské podstatě. A takováto představa se pak velice snadno a rychle stává ideologií.

Konkrétně ta (křesťansko)teologická kritika odcizení vychází stále z představy jakéhosi počátečního rajského stavu, buďto přímo v původním ráji, v ještě nenarušené jednotě Adama a Evy s Bohem; anebo z představy návratu člověka k této prapůvodní jednotě, buďto v podobě prvotních křesťanských obcí anebo příchodu Království božího.

Jak řečeno: tento koncept má dozajista svá pozitiva; ale jeví se být přespříliš jednoduchý, simplifikující, než aby mohl mít opravdový potenciál být odpovědí na všechny reálné problémy a otázky související s existencí člověka v jeho světě.

V principu platí i zde přesně to samé, co jsem napsal už panu Nushartovi: takovýto koncept ten dialektický vztah vnitřního a vnějšího zkracuje, redukuje jenom na tu stránku čistě vnitřní. Pak tu ovšem chybí celá jedna polovina problému; a s touto jednou polovinou nikdy není možno pozitivně vyřešit problém celý.

Jindřich Kalous - důchodce

Pavlu Kolaříkovi Čtvrtek, 19.Září 2019, 13:41:41

Děkuji za odkaz na Fórum 24, které spoluzakládalo sdružení pro svobodnou žurnalistiku Free Czech Media, jehož zakládajícím členem byl i Tomáš "Mr. Radar" Klvaňa, dříve a teď už zase zaměstnanec British American Tobacco, mezitím zmocněnec Topolánkovy vlády pro propagaci výstavby US radaru v Brdech, tj. nepochybně etalon novinářské a publicistické nezávislosti i morálních kvalit, stejně jako celé Fórum 24...

Letos je to 10 let od zrušení toho radarového záměru, tak jenom k připomenutí, čemu Tomáš Klvaňa slouží a proti čemu bojuje:
https://a2larm.cz/2019/09/pred-deseti-lety-jsme-porazili-imperium/

Ostatním se omlouvám se za OT, ale na tuhle smeč jsem dostal pohodlnou nahrávku, tak proč jí nevyužít...

A ještě disclaimer: Také já jsem se v té době zúčastnil několika demonstrací proti radaru.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Rozpliznutí pojmu odcizení Čtvrtek, 19.Září 2019, 13:48:7

Věnujme se teď blíže té definici respektive analýze pojmu "odcizení" v tom sociologickém slovníku.

Napřed je nutno říci: ano, tato analýza pojmu "odcizení" je velice dobrá; je tu řečeno víceméně všechno, co je možno k danému tématu říci z hlediska obecné sociologie. Autorem tohoto slovníkového hesla byl zřejmě Jan Keller; tady je skutečně nutno mu vyslovit uznání.

Podívejme se teď ale na jeden aspekt, který pan Kalous označil jako "zatemňování", či přímo "rozpliznutí" pojmu (a reálného faktoru) odcizení jmenovitě v těchto sociologických definicích.

Ano, je tomu skutečně tak; ve všech těchto definicích - ačkoli o sobě víceméně naprosto správných - se čím dál tím více ztrácí samotné původní jádro celé věci. A tedy i ten autentický, radikální emancipační aspekt s ním spojený.

A toto se týká dokonce i těch - tam uvedených - definicí marxistických. Jakmile se začne tím, že se ten o sobě jednotný a kompaktní pojem "odcizení" začne rozklíčovávat do jeho jednotlivých aspektů, už jenom tím se ztrácí, rozplývá ten původní emancipační impuls.

Na straně druhé je ovšem fakt, že tyto podrobnější analýzy jsou z objektivního hlediska nutné; a sám Marx tento pojem skutečně používal ve více různých souvislostech.

Je vůbec možno vyhnout se tomuto dilematu: buďto podat úplnou analýzu za cenu rozmlžení původního smyslu - anebo uchovat ten původní smysl, za cenu jeho zabsolutizování, a tedy zideologizování?

Jak bylo řečeno, v daném textu je vyřčeno prakticky všechno, co je možno říci pomocí aparátu sociologie. Přece jenom tu ale chybí pojmový a myšlenkový aparát jiný, hlubší a obecnější - totiž samotné filozofie.

Podíval jsem se pro srovnání do německého "Pojmového lexikonu Marxe a Engelse", jehož spoluautorem je můj někdejší marxistický docent filozofie. A tam hned první věta příslušného slovníkového hesla praví:

"Odcizení záleží v převrácení vztahu subjekt - objekt, respektive ve zvěcnění, s čímž člověku výsledek jeho vlastní produkční činnosti vystupuje jako osamostatnělý a tuto opanovává."

Čili: rozhodující je to p ř e v r á c e n í vztahu subjekt - objekt. Člověk ve vztahu či procesu odcizení přestává být sám sebou, přestává být tím, kdo určuje - v celém horizontu svého autentického lidství - svůj život a svůj svět; nýbrž naopak je ovládán objektem, to jest světem vztahů a procesů zvěcnělých, odlidštěných.

Do takovéto - filozoficky fundované - definice se vejdou prakticky všechny ty dílčí (sociologické) definice; ale zároveň se zde neztrácí to původní jádro celé věci, totiž zásadní a fatální ztráta autentického lidství ("subjektivity") ve prospěch vztahů a procesů zvěcnělých, tedy ne-lidských.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 19.Září 2019, 14:04:42

Ano, Kalous správně pochopil, že i o něm je v tomto zásadním článku Jana Hrušínského řeč.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jinak pro zájemce Čtvrtek, 19.Září 2019, 14:27:35

o texty Tomáše Klvani, když mu tedy Kalous udělal reklamu, zde:

http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-klvana.php

Jindřich Kalous - důchodce

Čtvrtek, 19.Září 2019, 15:27:58

K tomu je ještě nutno podotknout, že Tomáš Klvaňa byl na výplatní listině jako vysoce postavený manažer u firmy, o jejímž morálním kreditu svědčí řada zpráv, jako jsou například tyto:
https://blisty.cz/art/87428-firma-british-american-tobacco-terorizuje-africke-zeme.html
https://spotrebitele.dtest.cz/clanek-6935/vyrobci-cigaret-lovi-mlade-na-socialnich-sitich
http://markething.cz/neferove-praktiky-tabakovych-spolecnosti

No a co to je Aspen Institute, s nímž je jméno Mr. Radara také spojeno, to snad není nutno zrovna na zdejším fóru nějak zvlášť zdůrazňovat... Aspen Institute je z velké části financován americkými nadacemi, jako jsou Carnegie Corporation, The Rockefeller Brothers Fund a Fordovy nadace (zdroj: česká Wiki); jeho českou filiálku financuje mj. další český etalon morálky, totiž Zdeněk Bakala. Takže Aspen Institute nepochybně prosazuje šíření politiky a zájmů zcela nezávislých na amerických korporacích a americké vládě.

Klvaňova rétorika připomíná nejhlubší normalizaci. Dva příklady za všechny:
"Demokratická revoluce mas proti elitám je v plném proudu. Oslabuje pojistky a filtry, které mají chránit liberální ústavní demokracii proti demagogům a populistům..."
"…říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození, vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech... Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla…"

Takže děkuji panu Kolaříkovi, že tady odkryl své myšlenkové zázemí. Rozhodně to budu mít na paměti, až nám tu zase bude kázat něco o morálce. A snad to poslouží jako poučná informace i pro další zdejší diskutující.

Jindřich Kalous - důchodce

Čtvrtek, 19.Září 2019, 15:32:16

Pokud jde o Jana Hrušínského, nepochybuji o tom, že jeho táta se nad některými jeho vystoupeními z poslední doby obrací v hrobě.

Jindřich Kalous - důchodce

Josefu Poláčkovi Čtvrtek, 19.Září 2019, 15:37:4

"...jehož spoluautorem je můj někdejší marxistický docent filozofie..."
Konrad Lotter?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Poláčku, Čtvrtek, 19.Září 2019, 15:41:58

rozhodování rudoarmějce mezi tím, zda uposlechne rozkaz, nebo "naváže vztah ke konkrétním německým vojákům", není rozhodování mezi svobodně zvoleným příklonem k racionalistickému konceptu (ideologii), anebo upřednostněním vztahu ke člověku před touto ideologií.

Pavel Krupička - zcela odcizený socialista, vyvržen Prahou do zapomnění

Čtvrtek, 19.Září 2019, 15:53:27

Velká část těchto článků o tom, co by levice měla dělat, mi přije poněkud odtržená od reality. To říkám jako člověk, který byl jeden čas členem 3 levicových organizací (ani jedna nebyla politickou stranou).

Pokud chce někdo levici radit, tak by to také mohl zasadit do konkrétního rámce, ať mezi ty lidi, co se snaží levicovu politiku dělat jinak, chodí, ať ty české organizace ideálně alespoň trochu zná. Jinak to můžou být knížecí rady. Ať zváží přínos dalšího, možná zbytečného, článku ambiciózního absolventa humanitního VŠ oboru. A pokud pozici komentátora a politika (či politického aktivisty) není možné míchat, ať raději dotyční dělají spíše to druhé.

Brutálně zjednodušeno: "my" často víme co máme dělat, ale potřebujeme další lidi (případně peníze)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Krupičko, Čtvrtek, 19.Září 2019, 16:58:27

možná by Vás mohly zajímat oba ty polemické články - jak ten již zde panem Kalousem výše zmíněný, tak i ten původní článek Vítězslava Betlacha, na který Veronika Sušová-Salminen reaguje.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Čtvrtek, 19.Září 2019, 17:38:5

Já už jsem výše popsala psychologickou definici odcizení (Psychický stav, jehož projevy jsou osamocení a vzdalování se od sebe sama, své identity, svého prostředí a svých bližních, nuda, zoufalství a bezmocnost, pocit ztráty kontroly nad realitou.)
Myslím, že to v podstatě zahrnuje i tu vládu objektu nad subjektem.
Jenže bychom to neměli brát tak fatálně: Je kapitalismus, tak nutně musím být odcizený, bezmocný a zoufalý. A musí nade mnou vládnout objekt.
Nemusí to tak být.
On ani ten apoštol Pavel nežil v socialismu, ani v žádných příznivých sociálních podmínkách a přitom dosáhl plného lidství. A o to přece jde. Kdo dosáhne plného lidství, nemůže být odcizený.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Čtvrtek, 19.Září 2019, 17:59:5

"Je kapitalismus, tak nutně musím být odcizený, bezmocný a zoufalý. A musí nade mnou vládnout objekt. Nemusí to tak být."

Ve smyslu Marxovy definice odcizení to tak objektivně být musí, tedy když jste proletářka nebo příslušnice jiné nemajetné a ovládané třídy (možná až na to zoufalství, protože to je opravdu čistě subjektivní pocit a záleží na každém jednotlivci, s jakou mírou zoufalství svou situaci prožívá).

"On ani ten apoštol Pavel nežil v socialismu, ani v žádných příznivých sociálních podmínkách a přitom dosáhl plného lidství."

A to víte jak, že dosáhl plného lidství? Vy jste s ním chodila po světě? A co to je vůbec "plné lidství"?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 19.Září 2019, 18:11:12

Náš malý estébáček, odkazovač na dezinformační weby, který na plnou hubu hlásá, že morálka ja kýč, se nám zase nějak rozjel :-) Věřím, že mu z Jana Hrušínského zvoní v uších :-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

J. Kalousovi Čtvrtek, 19.Září 2019, 18:18:18

Z toho, co o něm vím, předpokládám, že dosáhl. Řekla bych, že plné lidství je uskutečnění možností a schopností, které byly člověku dány do vínku už při narození. Aby člověk dosáhl toho, k čemu byl předurčen (už v těle matky - jak říká sám Pavel). Aby si zároveň byl toho vědom: toto, co dělám, je to, proč jsem se narodil. Smysl mého života.
Vypadá to jako determinace, ale není. Člověk toho totiž dosáhnout nemusí. Nemusí ten smysl objevit. Nebo ho může odmítnout. Může si jít svou cestou.
Zatímco u Marxe se jedná o totální determinaci. Nikoli ovšem Bohem, nýbrž systémem, světem, evolucí, příslušností k třídě a dalšími okolnostmi.

Jindřich Kalous - důchodce

Pavlu Kolaříkovi Čtvrtek, 19.Září 2019, 19:27:0

"Náš malý estébáček..."

Opět byla naplněna skutková podstata § 184 odstavce 1 a 2 trestního zákoníku (zákon 40/2009 Sb.).

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 19.Září 2019, 19:56:39

:o))

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 19.Září 2019, 19:59:1

A jelikož opakování je matka moudrosti, zopakujme si závěr článku Jana Hrušínského:

"Prosím všechny demokratické politiky a všechny slušné lidi ve veřejných funkcích – nechoďte diskutovat s těmito lháři. Nestojí o žádnou pravdu a už vůbec ne o vaši slušnost. Té se jen vysmívají. Nedávejte jim, prosím vás, důležitost, kterou ve skutečnosti nemají. Nediskutujte v médiích s těmito extrémisty, estébáky, komunisty a neonacisty. Neposkytujte, prosím, rozhovory dezinformačním proruským médiím typu Parlamentních listů a jim podobných. Dodáváte jim zdání legitimity, kterou nemají.

Nedávejte důležitost politickým šmejdům, kteří se naši zem znovu cílevědomě snaží vytrhnout z civilizované části světa. Demokracii je třeba bránit proti všem extrémům. Děkuji vám."

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Paní Hájková Čtvrtek, 19.Září 2019, 20:37:40

Přitom je zajímavé, že sv. Pavel velmi pravděpodobně trpěl epilepsií, a možná ho pronásledovalo ještě i něco jiného, jak se zmiňuje v 2. epištole Korintským, kde doslova píše o "ostnu satanovu", který mu byl "dán do těla" a který ho "sráží, aby se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení".

Můžeme jenom spekulovat, o co se jednalo (psychická nebo tělesná nemoc?), ale je zřejmé, že ani to nezabránilo právě té plnosti jeho lidství, a vykonání jeho poslání. A o to více je ohromující, že právě tento postižený muž zevangelizoval celou Evropu. Což není vysvětlitelné jinak, než že navzdory tomu "ostnu satanovu" byl Bůh s ním, stejně jako s Josefem, synem Jákobovým, v Egyptě.

Pavel Krupička - zcela odcizený socialista, vyvržen Prahou do zapomnění

Čtvrtek, 19.Září 2019, 22:14:3

Tady se můžete podívat na pořádného apoštola paní Hájková a případní další zájemci :-)
https://www.youtube.com/watch?v=do5gaOIAPYQ

Začína to jako konec běžné mše, ale pak se to nějak vymkne z rukou... Kněz začne s rudým šátkem (ne, výběr té barvy v jeho případě hádám není náhodný :-)) poskakovat po kostele za zpěvu protifašistické písně. V jiném takovém videu je v pozadí pověšená velká duhová vlajka, symbol LGBT komunity.

Možná bych do takového kostela i chodil, kdyby to nebylo v Itálii a ten kněz ještě žil.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.