Ministři mají být politici, nikoliv nutně odborníci

Piráti dva roky před sněmovními volbami vyhlásili konkurs na ministerské posty. Hledají odborníky. Zapomínají však, že vláda rozhoduje ve sboru. A i takový ministr kultury musí umět najít politickou pozici třeba k odstřelu kormoránů.

Ačkoli do řádných sněmovních voleb, jejichž výsledek lze těžko odhadnout, zbývají ještě dva roky, Piráti se již začínají připravovat na obsazení křesel ve vládním kabinetu. Předseda Ivan Bartoš před několika dny na stranickém diskusím fóru zveřejnil dokument, podle kterého vyberou kandidáty do ministerských funkcí.

„Občané od nás očekávají, že v případě volebního úspěchu budeme mít připravené poctivé a kompetentní odborníky schopné plnit volební program,“ vysvětlil s tím, že do výběrových řízení na člena vlády se mohou přihlásit jak straníci, tak i lidé stojící vně pirátských struktur.

Mezi nezbytné kvalifikační předpoklady, aby se člověk mohl stát po příštích volbách ministrem v barvách Pirátů, patří vzdělání v daném oboru, sestavený odborný tým pro politické řízení resortu, zkušenosti s vedením lidí nebo vypracovaný plán projektů pro několik příštích let.

Dále také povědomí o dobré zahraniční praxi, rétorické nadání, mediální obratnost, schopnost prezentovat se – například prostřednictvím sociálních sítí –, jazyková vybavenost alespoň na úrovni B2, znalost klíčových zákulisních hráčů a lobbistů či „relevantní politický či občanský výsledek, o kterém veřejnost ví“.

Bez_n_zvuOdborností politika – zvláště pak ministra – je politika, nikoliv zemědělství, životní prostředí nebo obrana. Foto Flickr, Piráti

Při vzpomínce na působení Marty Novákové na ministerstvu průmyslu a obchodu, Antonína Staňka v Nostickém paláci nebo Taťány Malé v resortu spravedlnosti, abychom se drželi jen v horizontech stávajícího volebního období, nezní pirátský návrh zle.

Nekompetentních, hloupých a cizím zájmům sloužících členů vlády jsme za posledních třicet let zažili tolik, že by nebylo od věci, aby pro změnu do úřadu zasedl i někdo, kdo má pro jeho řízení alespoň elementární vlohy, tuší, co si v něm počít, a dokáže bez větších problémů vést zahraničně-politická jednání i jinde než na sousedním Slovensku.

Je třeba se však ptát, kde někoho s takovými zkušenosti, dovednostmi a schopnostmi najít? Proč již mezi Piráty nevstoupil? Nebo ještě lépe: Kolik z dnešních pirátských poslanců je – dle stranických kvalifikačních předpokladů – alespoň částečně odborně fundovaných, aby vykonávali třeba jen své funkce v dolní komoře Parlamentu?

Je Jan Lipavský coby někdejší manažer projektů v oblasti informačních technologií tou správnou osobou pro post místopředsedy Výboru pro obranu? Postačuje Františku Kopřivovi středoškolské vzdělání k odpovědnému výkonu funkce místopředsedy Výboru pro evropské záležitosti?

Značí sto, respektive sto jednadevadesát sleďů na Twitteru, že Lukáš Kolařík a Lenka Kozlová umějí dobře komunikovat s veřejností a prodávat výsledky své práce ve Sněmovně? A znal někdo Tomáše Vymazala dříve, než začal v poslaneckém bytě těžit kryptoměnu Zcash, protože mu v něm byla „nesnesitelná zima“?

Současně nelze zapomínat, že odborností ministra – ostatně jako každého politika – je politika, nikoliv kultura, spravedlnost nebo zemědělství. Tedy schopnost přesvědčovat, získávat většinu, orientovat se v překotném vládním provozu a neustále mít na zřeteli vlastní hodnotová východiska, a to nejen v souvislosti s vedením svěřeného resortu.

Kabinet totiž rozhoduje ve sboru. Proto i ministr zemědělství musí něco vědět o opatřeních na podporu rodin, ministr kultury o stavbě silnic a dálnic a ministr práce a sociálních věcí o jaderné energetice, respektive je třeba, aby i v těchto otázkách dokázal navzdory chybějící expertíze zaujmout politickou pozici a hájit stranický program.

Celý konkurs na členy příští vlády proto působí podivně, nedomyšleně a trochu připomíná chování Andreje Babiše, který se také s oblibou zaklíná tím, že v jeho kabinetu sedí odborník vedle odborníka. Rozdílem zůstává jen to, že lídr politického hnutí ANO vytahuje ministry jako králíky z klobouku, zatímco Piráti na ně vypisují otevřená výběrová řízení.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Martin Profant - Praha 7

Pravdivé, je v divném obalu Pondělí, 9.Září 2019, 14:34:47

Konkurs na ministry není dobrý nápad, ale ještě hloupější je argumentovat protipříklady z Poslanecké sněmovny , tedy funkcemi na jejichž třebas potenciální obsazení konkurz z principu vypsat nelze.

Ovšem pravda je, že napětí mezi formálně vypsanými kriterii a rozumnou personální volbou kompromituje téměř každý dobrý výsledek konkurzu.

Dejme tomu, kdyby se podle daných kriterií přihlásila Pirátům do konkurzu na ministryni sociálních věcí Jana Maláčová a Olga Richterová, pak by ta první splňovala nejspíše buď stejně nebo lépe většinu v článku citovaných kriterií. Možná by předložila i lepší projekt, konečně disponuje jak velmi solidním zázemím úřadu, tak žitou zkušeností vládní političky ČSSD (slibuj klidně nereálné, z toho se vždycky až přijde na lámání chleba vykecáš -- postoj, ke kterému potřebuje člověk cynismus nabytý praxí).
Richterová ovšem ve sporu o mateřskou prokázala schopnosti, které Maláčová ve svém úřadu nikdy neprojevila -- sociální cítění, schopnost přemýšlet o problému mimo stávající šablony a přitom realisticky a přesvědčivě své myšlenky představit. Bohužel, ani jednu z nich ta výše vyjmenovaná konkurzní kriteria nezohledňují.

Jindřich Kalous - důchodce

Pondělí, 9.Září 2019, 15:24:58

To už je můžou rovnou losovat...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 9.Září 2019, 16:04:58

Otázka: má mít ředitel nemocnice znalosti z medicíny, anebo naprosto postačí, když bude schopný manažer (tedy: politik)?

Jistě; ty manažerské schopnosti jsou pro jeho funkci rozhodující, nebude se po něm požadovat aby se skalpelem v ruce prováděl operace.

Ale na straně druhé: jak kompetentní mohou být jeho manažerská rozhodnutí, když nebude mít sebemenší ponětí o reálné medicíně? Jak bude moci rozhodovat třeba o tom, jestli má nasměrovat více finančních prostředků do oddělení chirurgie anebo ale do interny, když nebude mít naprosto žádné povědomí o léčebných strukturách a procesech v daných sektorech?

Jak řečeno, ředitel nemocnice nemusí být žádná lékařská kapacita. Ale pokud je mi známo, většinou - a z dobrých důvodů - se ředitelé nemocnic vybírají z řad těch, kteří přece jenom mají nějaké vzdělání v oblasti medicíny.

Proč má najednou v politice - tedy ve státní správě - platit, že politik nemusí mít žádné hlubší znalosti v oblasti, jejíž je nejvyšším manažerem?...

Jindřich Kalous - důchodce

Josefu Poláčkovi Pondělí, 9.Září 2019, 17:21:47

Jakmile kamkoli přijde do šéfovské funkce na jakékoli úrovni nějaký manažerský zázrak bez znalosti té branže, podřízení ho okamžitě zařadí do kategorie "blbec" (česká lidová tvořivost pro takové případy vymyslela pojem "managor") a jeho zázračné manažerské schopnosti mu budou na dvě věci. Načež mu nezbude než začít používat diktátorských metod a tím se u podřízených odepíše úplně. Pak bude záležet na tom, o co jde vyšším stupňům vedení. Jestliže jim jde o fungování firmy a zároveň aspoň trochu o lidi, moc dlouho takový dáreček na svém postu nevydrží. Jestliže je ovšem z té vyšší úrovně (to obvykle platí u nadnárodních korporací) jediné zadání, a to růst zisku, případně hodnoty akcií firmy, za každou cenu, pak jim často bývá úplně šumák, jak se toho v dceřiných společnostech někde na vzdálené periferii dosahuje. A když je dotyčný nemilosrdným cynikem a lidi ždímá dostatečně krutě, může tam vydržet i dost dlouho. Časem se třeba o té branži naučí aspoň tolik, aby mu z firemní centrály dali pokoj a mohl se zařídit podle svého...

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 9.Září 2019, 18:51:2

Mezi politikem a managerem je zásadní rozdíl. Dobrý manager by mohl dokázat dobře ředitelovat nemocnici bez velkých znalostí medicíny. Prostě bude věřit primářům a přesvědčí je -- hodně těžké, ale nikoli nemožné --, že obstarává to, co oni by obstarávat nechtěli a umí to, co by třeba uměli, ale nechtějí se to učit. A že ví, že nemocnice stojí na nich a nikoli na něm. Pak je to manager a ne managor.

Politik-ministr ovšem musí dokázat něco, co je ještě náročnější. Musí vědět, že svým lidem-odborníkům může věřit (to jest, musí mít lidi, kterým věřit může) a oni musí vědět, že mohou věřit jemu (v tom se od ředitele nemocnice tak moc neliší), zároveň ale musí být schopen vědět, kdy jejich z odborného hlediska vynikající návrhy odmítnout, protože se míjejí s politickou dimenzí. Nemám tím na mysli, že se nebudou líbit panu premiérovi nebo povedou ke střetu s koaličním partnerem, ale to, že budou pro lidi nečitelné a nepochopitelné, a proto je nepřijmou. Nebo, protože se do příštích voleb nepodaří prosadit ta jejich fáze, která překročí bod návratu a je zřejmé, že pravděpodobný vítěz příštích voleb využije jejich rozmetání ke kompromitování dobré koncepce.

Těch ministrů, kteří byli s to tuto roli politického gestora dobře zastávat jsem potkal docela málo. Mrzelo mne, když se ukázalo, že chytrý a kultivovaný chlap s velkou poslaneckou zkušeností nedokáže dát v tomto ohledu ministerstvu zahraničních věcí to, co bylo třeba. A děsí mě, že se rozhodl pro repete na kultuře.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.