Zpívání v dešti

Letní sloupek o štěstí z deště, které by nepochopili ani nešťatsníci píšící strojové zprávy o pěkném slunečném počasí, které by se mohlo pokazit, ani Daniel Kaiser v Echu, které je naštěstí za paywallem.

Tak se nám konečně zkazilo počasí. „Vyhlídky na následující víkend jsou špatné, raději nic neplánujte, meteorologové předpovídají děs a hrůzu, slunce si do konce srpna už neužijeme, zanechte nadějí na dovolenou.“

Na stránce, která se hrdě jmenuje EuroZpravy, zastupuje milovníky vedra a sucha Libor Novák (to jméno ale nemusí být skutečné). Jestli je na tomto hlase něco skutečného, pak je to apokalyptický tón. Tak třeba z dnešního zpravodajství: „Už v pátek se počasí začne kazit“ – podle něj proto, že nejvyšší denní teploty klesnou na 23 až 27 stupňů. Kéž by!

Ale nemysleme si, že to je konec. „Nová předpověď počasí na příští měsíc je horší, než se čekalo“. V čem horší? „V neděli během dne se oblačnost vrátí a mohou se objevit další přeháňky. Teploty mírně stoupnou na 26 °C. Od pondělí bude opět zataženo, teploty ale porostou k 27 °C.“

Je to tak den co den a co má už onen Libor Novák o počasí psát, když nejspíš každý něco musí, aby se to lidem jako já otevřelo hned na prvním místě internetových zpráv? Nic nového se neděje, hodnotící jazykové klišé ho nikam nepustí.

Vyrobí tedy na konci července titulek „Kdy se přižene sníh?“ a napíše, že „od konce srpna se začne pomalu ochlazovat, ochlazování bude pokračovat i v dalších měsících a zima by se letos mohla ukázat brzy.“ Říkám si, jestli z toho má alespoň srandu nebo tyhle věty souká s vážným zaujetím, a jak a kým je za to placen?

K tomu jazykovému klišé: já jsem se ještě učila v přírodopise, že některá zvířata jsou užitečná a některá škodlivá. Kritérium se vztahovalo ke člověku. Moje děti, které chodily do základní školy ještě za socialismu, už tohle kritérium nejen v přírodopise neměly, ale dokonce jim učitelé říkali, že takto posuzovat přírodu je nesprávné. A moje dávno dospělé děti tak opravdu neuvažují.

Ale jejich malé děti už zase ano, hodnotící přívlastky se vrátily do školy i obecného diskursu, už zase je slepice užitečná a liška škodlivá. S počasím je to podobné, hezky je, když svítí slunce a je teplo, a déšť nám to hezké počasí zkazí. Když to člověk čte a slyší z rádia, připadá si jako na lodi bláznů.

Libor Novák se musí snažit, má na internetu silnou konkurenci. Například Libor Frýdl píše na webu 24Stars, že „pokud patříte mezi milovníky pozdní dovolené, letos byste se mohli pořádně spálit. Ne však sluníčkem, ale počasím, které by mohlo celou dovolenou zkazit...“ a následuje zhruba totéž, co píše Libor Novák, tedy že bude celkem teplo, občas zaprší a tropického září že se letos nedočkáme (jen aby).

Celý text se jmenuje „Krušná předpověď počasí pro ty, kteří ještě neměli dovolenou. Tohle přijde!“ Panečku, to je drama!

Jasně, každé otevření zprávy v mobilu znamená příjem pro provozovatele webu, další navěšenou reklamu a další a další kliky. Vytváří se zvláštní způsob závislosti cestou manipulace – tak například já jsem si opravdu nikdy v životě nekoupila Blesk, ale zprávu za senzačním titulkem v mobilu otevřu. Někdy. Častěji, než jsem ochotná přiznat.

Letošního července jsem uvízla v Praze a užila si „krásného slunečného počasí“ v bytě v paneláku s okny přímo na západ, odpolední slunce se do nich nemilosrdně opírá, nic mu nestojí v cestě (máme krásný výhled až na Cukrák, ach jo) a pokud nespustím žaluzie, nezatáhnu závěsy a nezavřu okna, aby horký vzduch nevnikal do bytu, jsem doma jak v teráriu.

Na blízkém koupališti je u pokladny fronta už od rána, stojí se v ní na slunci a délka čekání je těžko k odhadnutí. Kamkoli jinam je to daleko, jednou jsem si cestou na Hostivařskou přehradu uhnala v autobuse nemoc z přehřátí, kterou jsem nezahnala ani ve vodě, ještěže se zpátky dá jet alespoň částečně metrem, kde člověka ofoukne ten tajemný tunelový vichr (který tak eroticky zvedá ženám sukně).

Z něj a z toho přehřátí jsem nakonec dostala horečku a angínu, s antibiotiky se na slunce vůbec nemůže a slunce je všudypřítomné, člověk ho dostane v přímém zásahu i cestou k lékaři. Tím byl červenec zhruba vyřízený.

Doma čtu i serióznější zprávy, například Echo24. Tam taky píšou o počasí. „Naši západoevropští přátelé si svoje vlny červencových veder dramatizovali ve zpravodajství. Dalo by se říct, že čím apokalyptičtější dojem zůstane v posluchačích z letošního léta, tím průchodnější budou v příštích měsících návrhy na zpřísnění tzv. klimatické politiky. Průběh předchozího léta se stává faktorem politiky po celou další sezonu“…

Teď přeskočím Gretu Thunbergovou a čtu dál, že „požáry lesů ve Švédsku média samozřejmě zarámovala klimatickými změnami“… A podívám se, kdo to píše. A Daniel Kaiser, vida, a ještě věta a dál je obsah článku dostupný jen pro předplatitele, a proto jej nevidím celý. Kvůli tomuhle si Echo24 předplácet nebudu.

Možná mi z toho všeho už haraší, ale zdá se mi, že i zprávy o vedru a suchu v televizi jsou sdělovány nepřiměřeně veselým až radostným tónem, víc na místě by mi připadalo mnohem vážněji lidi napomínat, aby si opravdu nepořizovali bazény a nezalévali pitnou vodou a nejezdili, kam nemusejí, ale asi je takové pravidlo, že si nemáme vážností kazit léto.

Travnaté plochy u nás na sídlišti jsou sice totálně suché a na pruhu, kde vloni pokládali jakési mocné potrubí a pak ho oseli trávou, ta tráva nikdy nevzklíčila a roste tu jenom bodlák, hadinec a lebeda, ale zahrádky u rodinných vilek kropí každý večer pánové v trenkách z hadice, a proto jedině v těchto soukromých malých rájích kvetou růže a zrají meruňky a broskve.

Jenže nepršelo („i další den bude krásně slunečný“) už tak dlouho, že v sudech na dešťovou vodu není ani kapka na dně a když se člověk nechce dívat na to, jak mu růže na zahradě vadnou a jiřiny samým suchem ani nerozkvetou, vezme do ruky hadici a kropí. Taky bych ji vzala, mít zahradu, zatímco takhle jen vždycky naplním plastové lahve, které nesu do kontejneru, vodou a zaleju pár kytiček před vchodem do domu, ty ale ve žhavém odpoledni zase vyschnou a zvadnou, před takovým žárem by obstál jen kaktus.

Zatímco země schne, po nebi přelétávají hejna letadel, jedno za druhým, hluk jejich motorů ve městě už nízko nad zemí zní jako zlověstné bzučení včelího roje, obloha se změnila v dálnici, kterou (no bezva!) není třeba opravovat, protihlukové stěny stavět nelze.

Když stojím na přechodu u autobusové zastávky, přejede kolem zájezdový dvoupatrový autobus plný dětí. Přecházím mu za zadkem a on na mě vypustí závan vzduchu horkého tak, že se cítím ožehnutá a když si sáhnu na vlasy, oddrolím konečky. No jasně, uvnitř je klimatizace, teplo se vypouští ven. Zákon o zachování energie, přece, milé děti.

A k tomu ještě zplodiny dieselového motoru. Moje angína se rozroste do zánětu nosohltanu a průdušek, řekne si o vyšší level antibiotik.

Daniel Kaiser, který je přece jen víc novinářem než ti nešťastníci, co mají na starosti počasí, naznačuje úvodem svého článku, že tohle, co zažívám, snad s klimatickou změnou nesouvisí a já podléhám jakési bůhvíkomu užitečné propagandě. Na webu olomouckadrbna zase píše Vědátor, že stromy sice působí ve městě blahodárně, ale ne tak docela, protože když mají moc husté koruny, brání proudění ohřátého vzduchu ze země.

Cituji: „Rozmohl se nám tu takový nešvar, že se internety šíří obrázky, podle nichž naše rozžhavená města spasí stromy. Ulice bez stromů na nich má teplotu podobnou povrchu Slunce, zatímco ulice se stromy disponuje nejen nižšími teplotami, ale i příjemným zelenějším filtrem a oku lahodící estetikou! Shodou okolností jsou podobné reklamy na stromy ve městě ponejvíce šířeny během letních veder. Bohužel po kapce dohledávání zdroje nemůžu než podobné obrázky označit za poněkud zavádějící. Realita je trochu méně drastická. A nepíšu to jenom kvůli nedávnému zjištění, že stromy jsou taky trochu svině.“

Zvláštní efekt: když se mezi fundované články na nějaké obecně důležité téma umístí text, který jde proti, působí jaksi přemýšlivě a vybízí k úvaze, není-li vhodné se trochu svobodomyslně proti obecné tendenci bouřit. Jakému zlu asi slouží „klimatická propaganda“? (Ale už jsem řekla, kvůli tomu si Echo24 nepředplatím, dosti na tom, že ho tu jmenuju). A v jakém ohledu jsou stromy svině?

Konečně předvčerem začalo pršet, z nebe se snášel déšť ve svislých provazcích, nebyla to bouřka, jen pršelo tak, jak si pamatuju, že kdysi pršívalo. Po „krušném měsíci“, jak by napsal ten člověk od počasí, jsem konečně mohla jít ven. Vydala jsem se ke koupališti, i když jsem měla podezření, že kvůli dešti bude zavřené. Ale nebylo!

Štěstí, o němž v Eurozprávách ani Echu nemají ponětí.. Repro DR

Prodali mi lístek se slevou a já jsem sama půl hodiny plavala mezi kapkami deště ve vodě teplé jako v lázni, plavčík roztáhl deštník a zpod kaštanu mě profesionálně hlídal, připadala jsem si jako hastrman z románu Miloše Urbana, který umí chodit po vodě a plavat v dešti, v dešti jsem šla domů a nevadilo mi, že za chvíli jsme mokrá, však po celý červenec jsem každý den byla mokrá potem.

Ať to vydrží, dokud děti neobují holínky a mokro bude i pod stromy, než dostanu chuť na horkou polévku, než zvednu hlavu jako ty ubohé kytičky před naším domem, které moje (a sousedů) dávky vody drží při bídném životě, jenž nestojí za nic a jehož květy jsou mrzácky pokroucené, o plodech nemluvě, ty ani nenasadí.

Kouknu do mobilu a vidím, co Libor Novák na svých pseudoEurozprávách píše: „V sobotu bude bohužel ještě pršet. Ale v neděli už bude opět krásně slunečno.“ Alespoň jsem v dešti napsala tenhle sloupek. Až nastane sucho, nebudu mít o čem.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.