Potřebujeme legislativu, která neumožní vznik dětských dluhů vůbec
Tereza DvořákováAčkoli je aktuálně schválené řešení starých dětských dluhů formou rychlejšího oddlužení jistě krokem vpřed, je nutno jít ještě dál a zaměřit se na problematiku exekucí jako celek.
Může se zdát, že exekuce jsou něco, co společností prorůstá odjakživa. Obzvláště když je jich v České republice vedeno přes 4,5 milionu. Ale není tomu tak. Podoba dnešního exekučního řádu je poměrně novou záležitostí. Když vešel v platnost v roce 2001, bylo mi 11 let. Tenkrát jsem jeho existenci pravděpodobně ani nezaznamenala, natož abych dokázala dohlédnout jeho konsekvence.
Kdyby za mě ty opakující se pokuty za pozdě vrácené knížky do knihovny neplatili rodiče, mohla jsem se stát jedním z dětí, které vstoupily do dospělosti s dluhem, potažmo s exekucí. Podle předvčerejšího proslovu Kateřiny Valachové v Poslanecké sněmovně se tomu tak v České republice stalo ve více než 50 tisících případů.
Problematika dětských dlužníků plnila v posledních měsících stránky periodik i obrazovky televizí. V reakci na to přicházela města s prohlášeními, že na jejich území dětské exekuce již nevzniknou, státní politická reprezentace jednomyslně odhlasovala návrh na úpravu občanského zákoníku, kdy odpovědnost za dluhy má přecházet na zákonného zástupce.
Z médií se tudíž zdálo, že se situace začíná stabilizovat. Avšak do chvíle, než se v oněch městech začaly objevovat nové dětské exekuce a ty stávající jsou stále aktivní a prováděné. Nastaly prázdniny a děti opět a nadále čelí otázce, zda jít na letní brigádu, zůstat doma anebo se nechat zaměstnat načerno.
Jelikož podstatný podíl dětských exekucí generoval veřejný sektor měst a obcí, je v moci jejich představitelů exekuce nejen zastavit, ale i významně snížit či zcela smazat. Takový postup je ale uplatnitelný pouze v případě, kdy je oprávněným v exekučním řízení stále veřejnoprávní korporace či subjekt samosprávy. Značná část dětských pohledávek se totiž stala předmětem dluhového byznysu: například původní pokuty od dopravních podniků odkoupily obchodní společnosti, čímž se stali novým vlastníkem pohledávky, a po jejím žalování i regulérním oprávněným.
Ve všech takových a dalších případech má pomoci Sněmovnou včera schválená novela insolvenčního zákona. Lidem, kteří prokážou, že dvě třetiny jejich dluhů pocházejí z doby před dovršením 18 let, bude umožněno vstoupit do mírnějšího režimu insolvence. V tomto režimu je povinností plnit závazky s maximálním možným úsilím pravidelně každý měsíc po dobu tří let a tito lidé by pak prakticky měli být oddluženi bez ohledu na to, jakou částku splatí.
Přijetí novely bylo jednohlasné. Všichni přítomní poslanci hlasovali pro. Snad proto, že nám, respektive našim dětem, tentokráte sami něco dlužili a uvědomovali si to. I přes velkou senzitivitu hlasujících bylo však zarážející poslouchat, s jakou samozřejmostí se v jejich proslovech stále objevuje ona paternalistická tendence zpřítomněná formulkou „dluhy se mají platit, je to výchovné“. Je to opravdu výchovné i za okolností, když dluh vznikne v dětském věku, tedy v období, kdy neexistuje sebemenší možnost příjmu a zákonem přenesenou finanční odpovědnost mají zákonní zástupci? Nenapáchal tento paternalismus už dost škody?
Je to jako pojídat vlastní ocas. To, že jsme mohli trestat nepřiměřenými tresty v domnění, že vychováváme, nás přivedlo do situace, kdy hasíme obrovský problém, a ještě dál. Poučení ve formě exekuce vede k volbě zaměstnání načerno, a tedy ke ztrátám ve státním rozpočtu, k nelegálním či extralegálním formám obživy, k významnému administrativnímu zatížení zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají lidi s exekucemi. Dluhy působí jako kriminogenní faktor, vytváří závislost na dávkovém systému, navyšují výdaje na sociální služby a prevenci. Společnost ztratila daňové plátce, plnohodnotné občany, mladé lidi s důvěrou v právní stát.
Aktuální způsob řešení problematiky starých dětských dluhů formou rychlejšího oddlužení je považován za velmi vstřícný. To bezesporu je, není ale spravedlivý. Ony mladé dospělé čekají ještě další tři roky přinejmenším ekonomické nestability. A to vše třeba kvůli tomu, že si na počátku nekoupili lístek za šest korun. Aby se tak už nedělo, dluží nám zákonodárci ještě něco. Legislativu, která neumožní vznik dětských dluhů vůbec. Bude-li kvůli tomu třeba vjet do občanského zákoníku parním válcem, tak ať.