Chcete-li volit zelené, volte Piráty

Pirátská kandidátka skýtá největší naděje na zastupování zájmů přírody v příštím europarlamentu ze všech stran kandidujících v ČR. Je také nejúčinnějším protivníkem Babiše, o němž navíc tuší, že povaha problémů s ním spjatých je systémová.

Jakub_cb

Jakub Patočka

22.05.2019 22:58

Marketa_gregorova

Mladí, pracovití, odvážní. Nejsou bez chyb, ale v nadcházejících volbách patrně nejvhodnější možností. Foto Jakub Patočka, DR

Když před pěti lety čeští Piráti kandidovali v evropských volbách ještě jako mimoparlamentní strana, příliš se jim nevěřilo. Mnozí, včetně nás, jim navíc předhazovali krátkozrakost samostatné kandidatury, o níž jsme byli přesvědčeni, že je připravuje o mandát, který jsme jim přáli, jakkoli jsme chápali nechuť zadat si společnou kandidaturou s tehdejší Stranou zelených.

Výsledek kandidátky vedené předsedou Ivanem Bartošem byl v roce 2014 nakonec – tenkrát ještě překvapivě – velmi těsný. Nebýt pětiprocentní hranice předseda Pirátů by se tehdy stal europoslancem na úkor lidovce Zdechovského. Piráti se o to dokonce soudili, ale – bohužel – neuspěli.

Výčitka na adresu Pirátů, že samostatnou kandidaturou tříští hlasy mladých progresivně přemýšlejících voličů a připravují je tím o mandáty se opakovala znovu a znovu, až svým průlomem ve volbách v roce 2017 všem kritikům zavřeli ústa a triumfálně vstoupili do Sněmovny. Najednou řeči o deseti procentech, které prakticky všem původně zněly jako plané holedbání, popisovaly realitu. A v letošních evropských volbách Piráti poprvé sní dokonce o tom, že by za příznivých okolností mohli volby vyhrát.

Podepisuje se na tom okolnost, která po vstupu Pirátské strany do Sněmovny překvapila ještě víc než sám výsledek. To je způsob, jakým Piráti se svým ziskem ze sněmovních voleb naložili. Všechny před volbami ze všech stran vyslovované pochybnosti o své politické kompetenci a zásadovosti vyvrátili rezolutním odmítnutím vůbec uvažovat o vládní koalici s politickou divizí Babišovy korporace.

Ba co víc, ve Sněmovně se velmi rychle stali jeho hlavní a nejnepříjemnější opozicí. Neulpívají pouze na případu Čapí hnízdo, do značné míry jen symbolickém, který v celkovém portfoliu temných stránek Andreje Babiše představuje spíše marginálii. V daleko větší míře se věnují principiálnímu problému, kterým je systematické zneužívání veřejných prostředků Agrofertem. Tuto stěžejní otázku „systému Žlutého barona“ navíc dokázali spolu s Transparency International přenést na evropskou úroveň.

Není to výsledek jen nějakého politického kalkulu, ale snad v mnohem větší míře pracovní kultury, kterou si do Sněmovny Piráti přinesli a která pro českou politiku dosud nebyla typická. Poslanci až na čestné výjimky nevyužívali zdroje určené na odbornou práci a asistenty k takovému účelu, ale v daleko větší míře k udržování svých klientských sítí.

Anebo, když už i třeba měli dobrou vůli, chyběla jim kompetence. Piráti jsou v české sněmovně po roce 1989 zřejmě vůbec prvním takto početným poslaneckým klubem, který má pracovní kulturu orientovanou vyloženě na výkon a podle toho vypadají i jejich výsledky.

Není důvod pochybovat o tom, že totéž chtějí předvádět na evropské úrovni. Dělají to tak totiž už dnes, aniž by přitom měli na evropské půdě přirozeného českého partnera. Dokázali totiž účelně spolupracovat s jedinou pirátskou europoslankyní Julií Redou a dalšími jejími kolegy v zeleném klubu na tom, aby téma zneužívání eurodotací českým premiérem nezmizelo ze zřetele.

Kredit je zčásti samozřejmě zapotřebí dát i německé lidovecké poslankyni Ingeborg Grässleové a českým europoslancům v této frakci. Faktem ale je, že téma by na evropské půdě zůstávalo na okraji, pokud by ně něm Piráti nepracovali. Už v tom je jejich úspěch, protože se nesporně jedná o zdaleka nejpodstatnější téma české debaty před letošními evropskými volbami.

Jít po krku Babišovi je základní zelený zájem u nás
Pokud se proberete výkony Pirátů jen během posledního měsíce, je jasné, že právě oni dnes tvoří vůči Babišovi hlavní opozici, a to navíc opozici, která si je dobře vědoma evropského rozměru jejich konfliktu. Piráti neváhali dokonce podat žalobu na Evropskou komisi kvůli tomu, že zprávu o Babišově střetu zájmů navzdory svým slibům nezveřejnila před volbami. Stejně tak se bude na podnět Pirátů případem zabývat evropská ombudsmanka.

Střet českých pirátů s Evropskou komisí je zásadním tématem, sledovaným už i evropskými médii. Jedná se o to, že tutlání závěrů auditu, který podle všech zasvěcených nemůže pro Babiše dopadnout jinak než špatně, vzbuzuje podezření, co přesně se v jednáních mezi Komisí a Babišem dostává na stůl. Média citovala předsedu Pirátů Ivana Bartoše: „Komise přistupuje z pro mě neznámých důvodů vůči Andreji Babišovi shovívavě, a proto musí zasáhnout Evropský soudní dvůr a definitivně rozhodnout.“

Mnohokrát jsme doložili, že Babiš je v politice primárně proto, aby chránil své obchodní zájmy. Pro velké politické hráče, Francii, Německo by se mohlo jevit přijatelné Babišovi v tom či onom vyjít vstříc, pokud jim dodá hlasy, ani ne tak poslanců v europarlamentu – tam je jeho stopa prakticky zanedbatelná – jako v Evropské komisi, kde má své vazby, a v Evropské radě, kde hlasují jednotlivé členské země.

Pirátský tlak, který z Babišova zneužívání evropských veřejných prostředků činí celoevropské téma, takovýto manévr evropským lídrům znemožňuje. Samozřejmě je to i díky tomu, že tím nabízejí atraktivní téma politikům z evropských zemí s vyspělejší politickou kulturou. To platilo již nyní. A manévrovací prostor k tomu se jim ještě řádově rozšíří, jakmile do Evropského parlamentu přivedou skupinu svých vlastních poslanců.

Piráti přitom jdou po strategických zájmech Babiše systematicky. Jako jediná z českých politických stran evidentně pochopili, že extrakční přístup k politice je podstatou jeho podnikání, do nějž projekt ANO spadá a zařídili se podle toho.

A tak se s ním jen během uplynulého měsíce střetli o národní investiční plán, o akvizice ČEZ v Bulharsku, o řepku a konečně o proplácení zadržovaných eurodotací z českého rozpočtu. Na rozdíl od Čapího hnízda či Marie Benešové jsou to témata, která se týkají vlastní podstaty Babišova působení v politice.

Babiš zdá se, si dobře uvědomuje, že v Pirátech mu vyrostl nejnebezpečnější soupeř. Nemůže je obviňovat z podílu na dřívějších poměrech, navíc se s nimi nemá jak dohodnout, protože přístup Pirátů, jejich vlastní politická kultura, nepřipouští brát politiku jako součást byznysu. De facto tak představují dnes nejživější demokratickou strukturu v českých zemích vzdorující oligarchizaci politiky, která střet přenáší i na evropskou úroveň.

O tom, že sami Piráti si uvědomují systémový rozměr problému svědčí i výrok Ivana Bartoše z rozhovoru pro deník E15, který jeho redakce dala do titulku: „Koncerny by neměly růst z dotací EU. Lidé tak z daní platí byznys velkých firem.“ Je třeba říct, že v této kvalitě jsou dnes Piráti v české politice zcela unikátní.

Přitom základem podnikání Andreje Babiše je agrochemický nadnárodní koncern, jehož podstata je ve všech aspektech radikálně protiekologická. Strana zelených, dokud ji vedl Matěj Stropnický, to dobře věděla, a proto se pokoušela z konfliktu z Babišem udělat své základní téma. Z více důvodů se jí to nepodařilo. Ale v této roli ji právě dnes Piráti zastupují.

K liberálům, nebo k zeleným?
Na první pohled zásadní dilema, do jakého klubu po volbách Piráti vstoupí, není tak podstatné, jak se mnohým v českých zemích, zejména v ekologické komunitě, jeví. Daleko podstatnější je, jak o něm sami Piráti přemýšlejí.

Už v rozhovoru, který naši novinám před časem poskytla jediná současná pirátská europoslankyně Julia Reda, vyložila volební strategii své strany tak, že všichni evropští Piráti zvoleni v různých evropských zemích půjdou společně do jednoho klubu. Reálné možnosti jsou přitom dvě: buďto zelení, v nichž byla i Reda doposud, anebo nová liberální frakce – bez Babiše.

Obecně se soudí, že lepší by bylo, aby Piráti skončili u zelených, a mnozí v tom vidí dokonce podmínku, aby jim dali svůj hlas. Není to tak jednoznačné. Zelený klub je ve skutečnosti aliancí zelených a regionálních stran typu Skotské národní strany. Pokud by uspěla, stala by se součástí frakce třebas i Moravská národní strana.

Naproti tomu liberálové jsou konglomerátem různých centristických stran, v němž v tomto období zakotvili i čtyři Babišovi europoslanci vedení Pavlem Teličkou. Hlavním motivem bylo, aby čtyři hlasy ANO měly v rámci klubu co největší vliv.

Jenomže pokud Piráti uspějí, může se stát, že se pro nový liberální klub stanou lákavější nevěstou než Babiš. A vzhledem k povaze jejich konfliktu je zcela vyloučeno, aby byly obě strany v jednom klubu současně.

To ale znamená, že případná účast Pirátů v takovémto klubu by mohla vést k izolaci Babiše na evropské půdě, protože v klubu lidovců by proti němu zněl mohutný odpor jak z řad českých eurposlanců, tak od jíž zmíněné vlivné německé europoslankyně Grässleové. Je tedy možné, že obratným manévrováním by se českým Pirátům i symbolicky mohlo podařit dostat na evropské půdě Babiše do izolace, případně do nějakého obskurního spolku populistů, kam by i patřil. Právě takový cíl pirátský lídr Marcel Kolaja formuluje v jednom z rozhovorů.

Přitom je jasné, že pro ekologický profil skupiny českých Pirátů by bylo lepší, pokud by skončili mezi zelenými. V praktické politice by se ale jejich výkony tolik lišit nemusely; celková úroveň evropské politiky je z hlediska ekologických norem tak jako tak zcela nesouměřitelná s úrovní českou. A samo fatální oslabení Babiše na evropské půdě, které patří k pirátským prioritám, by bylo pro českou přírodu větším počinem, než vše, co pro ni Evropský parlament vykonal za posledních pět let.

Co čekat od zvolených poslanců
Čeští Piráti by jistě pokládali za zklamání, kdyby obsadili méně než tři křesla. Pomineme-li nevyzpytatelné kroužkování, první trojice je skoro jistá. Lídr Marcel Kolaja se projevuje vcelku kompetentně. V jeho prospěch mluví i výrok: „Nemyslím si, že konkurenceschopnost evropských firem vůči zbytku světa je nějakou dobrou výmluvou pro to, abychom likvidovali planetu,“ z citovaného rozhovoru pro E15. Je přitom ale jasné, že osou jeho působení by byla tradiční pirátská agenda: udržení co nejsvobodnějšího prostředí na internetu.

Bohužel zcela v rozporu s deklarovanou zásadou provádět politiku založenou na faktech Kolaja připouští místo jaderné energetiky v budoucí české energetice. To je jistě zklamání, ale neliší se v tom od lídra kandidátky ČSSD Pavla Poce, kterého mnozí mylně pokládají za ekologického kandidáta, byť se v rámci kampaně fotografuje před Temelínem s jadernými lobisty... Příchylnost k jádru jako slepé, ekonomicky i technologicky bezperspektivní uličce, je bohužel českou zvláštností, jíž se ovšem má smysl věnovat podrobněji jindy. Snáze ji ale odpustíme člověku, který se neprofiluje jako kandidát „zelený“.

Dvojkou pirátské kandidátky je brněnská Pirátka Markéta Gregorová, která je předsedkyní evropské aliance pirátských stran a která se po komunálních volbách odmítla stát členkou rady, protože nesouhlasila se vznikem koalice s ODS. V politice je kromě toho vcelku nepopsaným listem, ale není důvod pochybovat o tom, že se s podobnou zásadovostí bude snažit obstát i v Evropském parlamentu.

Potkali jsme se dva dny před volbami na brněnském náměstí Svobody, kde Piráti provozovali svůj stánek. Markéta Gregorová v černé kožené bundě, s kroužkem v nosu a se svítivými vlasy odpovídá stereotypní představě o mladé nekonformní kandidátce. A tak i mluví.

Markéta Gregorová: Přestane se tu mluvit o Czexitu. Foto Jakub Patočka, DR

Otevřeně říká, že podle ní Piráti skončí v klubu se zelenými, ale liberální varianta se udržuje na stole, aby měli páku v jednáních, která podle ní evropští zelení zatím nevedou nijak vstřícně. Nechtějí ani slyšet o zahrnutí jména Pirátů do názvu klubu a Piráti se obávají také o své nominace do výborů, v nichž by rádi působili.

Gregorová chce do výboru INTA – mezinárodního obchodu, protože její hlavní prioritou je učinit přítrž nekontrolovanému obchodu evropských zemí se zbraněmi. A připouští, že argumentem pro dohodu s liberály by mohla být i šance izolovat v Evropském parlamentu Babiše – s ním Piráti v jednom klubu v žádném případě nebudou.

Ptám se na uprchlíky. Markéta Gregorová sice chvíli chodí okolo horké kaše, ale je vidět, jak je jí taktizování nepříjemné. „Já prostě nic jiného než co si opravdu myslím, nakonec stejně říkat nedokážu,“ pronese chvíli předtím než řekne: „Česká republika jako signatář Ženevské konvence by měla přijmout úplně každého válečného uprchlíka, který o to u nás požádá. Vím, že to dva dny před volbami možná není úplně nejtaktičtější říkat, ale tohle šlapání po Havlově odkazu, které se tu dnes děje, je mi ze srdce protivné.“

Konečně se ptám, co mi, až ze pět let potkáme, bude schopna předvést jako výsledek své práce. „Jednak se tu přestane mluvit o Czexitu. Chci být nejviditelnější z českých europoslanců a chci ukázat, proč je naše místo v Evropské unii. A jednak chci, aby se sjednotila evropská politika k obchodu se zbraněmi. Aby už nebylo možné, že když nepochodíte u nás, koupíte si zbraně v Nizozemí nebo naopak. Tohle musí skončit,“ říká rezolutně. Za pět let uvidíme.

Trojkou kandidátky je poslanec Sněmovny Mikuláš Peksa, který patřil už na půdě české sněmovny k nejbřitším Babišovým kritikům a zřejmě právě on by o tuto agendu dbal i v novém působišti. Právě Peksa společně se senátorem Wagenknechtem poslali už v březnu Evropské komisi výzvu, aby konala ve věci Babišova střetu zájmů v předepsané lhůtě dvou měsíců. I on patří k trojici, která by měla mít své místo v příští Europarlamentu jisté.

Na hraně stojí čtverka kandidátky Lukáš Blažej, který se představuje jako člověk z občanského sektoru se zájmem o životní prostředí. Působil ve spolku Ústecké šrouby, který sám sebe charakterizuje jako „alespoň co do počtu správních řízení dnes největší spolek zabývající se ochranou přírody a krajiny v Ústeckém kraji“. Také odkazy na zprávy o jeho aktivitách vypovídají o tom, že se jedná o jakousi mile konfrontační regionální obdobu Dětí Země.

Rozhovor s ním vydala na svých stránkách Asociace soukromých zemědělců. Blažej v něm sice reprodukuje některé sterotypy zdejšího liberálního diskursu („my piráti jsme proti dotacím“), současně příjemně překvapí přesnou představou o tom, co by chtěl v Evropském parlamentu dělat. Říká, že by chtěl být členem výborů ENVI – pro životní prostředí a AGRI – zemědělského. U místopředsedy výboru ENVI Pavla Poce byl vloni v Evropském parlamentu na stáži.

Ptám se ho, proč by mu měl dát člověk přednost před Pocem. O politické situaci i sebevědomí Pirátů vypovídá fakt, že jako první argument uvádí svou „větší šanci se tam dostat“. Pak ale doplňuje, že podle Climate Action Network patřili čeští sociální demorkaté v Evropském parlamentu k těm, kteří řešení „zdržovali“, zatímco Pirátka Reda patřila ke špičce. A Blažej mě ujišťuje, že si bude počínat podobně.

„Testem energetickou politikou“ ale neprojde ani on. Podle něj rozhodnutí o konci jádra v Německu „bylo politické“ a každá země si má podle něj rozhodovat o své energetické politice samostatně. Jádro podle něj sice „skoro nikdy nevyjde ekonomicky“, ale je zjevné, že v oblasti se vůbec neorientuje, když se mě pokouší přesvědčit, že celková ekologická stopa některých českých solárních elektráren vychází hůře, než kdybychom místo jejich výroby a provozu pálili po celou dobu uhlí. To je očividný nesmysl.

Nevzdělanost české politické třídy, pokud jde o energetiku, je bezbřehá. A ani Piráti bohužel v daném směru zatím průlom nepředstavují. Je však řádově větší šance, že budou-li jejich poslanci vystaveni evropským civilizačním vlivům, i v daném směru přijmou západní tendence k přechodu k plně obnovitelné energetice jako normu, zatímco český stav jako projev zaostalosti, z níž se musíme vymanit.

O zemědělství ale v rozhovoru s Asociací soukromých zemědělců Lukáš Blažej mluví mnohem kompetentněji. Říká, že Piráti chtějí, aby zemědělské dotace „podporovaly to, co je žádoucí, a naopak, aby byly možné represe za to, co je nežádoucí. Například podporovat udržitelné a životaschopné hospodaření, zadržování vody v krajině, podporu biodiverzity a celkově zabraňovat likvidaci opylovačů, tj. zejména včel, ale i ostatního hmyzu a vlastně i ptáků, čili usilovat o používání šetrných prostředků. A naopak bránit takovým věcem, jako jsou nesmyslné meliorace a zhoršování kvality půdy. Ideálně pak prosazovat takové zastropování dotací, abychom neměli největší monokulturní lány v Evropě.“

Před sněmovními volbami v roce 2017 jsme Pirátům nevěřili. Napsali jsme, že je to „emoce, nikoli politická strana“. Vadila nám populistická kampaň, která házela Bohuslava Sobotku do jednoho pytle s Andrejem Babišem. Byli jsme přesvědčeni, že je po volbách Babiš snadno opije koblihou.

Byl to omyl. Ale teď by bylo chybou nezajít ještě dál. Vzhledem k tomu, že zelení se v letošních eurovolbách schovali do STANu, aby je raději nebylo vůbec vidět, vzhledem k tomu, že ČSSD je z více důvodů při stávající politické konstelaci nevolitelná, pak tentokrát platí: chcete-li volit zelené, jděte a volte Piráty.


A co si myslíte vy? Diskuse (20 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

A nedá si pokoj a nedá si pokoj Pátek, 24.Května 2019, 10:52:52

Myslím, že také budu volit Piráty. Rozhodně však odmítám tvrzení Jakuba Patočky, že sociální demokraté vůbec a Pavel Poc zvlášť jsou nepřijatelní — není to pravda ani obecně ani z čistě ekologického hlediska.

Přestože jsem dospěl k závěru, že dát hlas Pirátům bude nejlepší, váhal jsem, a tak trochu přece jen ještě stále váhám, mezi třemi kandidátkami: Piráty, ČSSD a KSČM. V případě KSČM považuji za důležité kroužkovat Andreje Bónu ze Strany demokratického socialismu a Arťoma Korjagina, a mám zato, že zrovna ekologické hledisko patří k těm, pro které lze tuto kandidátku označit ze tří jmenovaných za nejméně vhodnou. Kandidátka ČSSD je oproti tomu výrazně ekologicky zaměřená, výrazněji než psaný program, a zakroužkovat pro jistotu Pavla Poce a Olgu Sehnalovou, aby je náhodou někdo nepřeskočil, považuji za vhodné.

Co Jakubu Patočkovi ČSSD udělala, že na ni teď před volbami on a jeho deník útočí? To ho to vyloučení partou klauzemanovských pohrobků oposmlouvy tak vzalo? Na kandidátce ČSSD do evropských voleb, pokud vím, žádní oposmluvní klauzemanovci nejsou.

Už jsem se nad tím pozastavil u článku Petry Dvořákové: Co je to za parlalistování, vytahovat na Pavla Poce osm let starou okrajovou aférku, ve které nebyl spáchán žádný zločin a ani nečestné a nesportovní chování manželům Pocovým nikdo neprokázal? Jak říká František Koukolík: Špína se přilepí. Opravdu se chce Deník Referendum účastnit kampaní v tomto stylu?

Jakub Patočka dává průchod protijadernému fanatismu, aby kategoricky odsoudil Pavla Poce, kterého experti Hnutí DUHA „mylně považují za ekologického kandidáta‟. Jelikož mi není známo, že by Hnutí DUHA obrátilo od odporu vůči jádru k jeho podpoře, nemohu si to vysvětlit jinak, než že jeho experti se snažili hodnotit s rozmyslem celkovou politiku kandidátů, zatímco Jakub Patočka nám tu vnucuje primitivní heslo: „Proti jádru dobře, pro jádro špatně!‟

Že vás to, pane Patočko, při postupujících klimatických změnách ještě nepřešlo!

Nesete osobní díl zodpovědnosti za to, že v Temelíně získal výhodnou zakázku Westinghouse (aby „pokročilé‟ americké technologie zabezpečily „nebezpečný‟ ruský projekt) a že stavitelé mohli postavit poloviční elektrárnu za dvojnásobné peníze. Kdybyste vy a další ekoaktivisté tenkrát raději tlačili na včasné dokončení Temelína podle původního plánu a na důsledné dodržení původních slibů, že po jeho uvedení do provozu budou uzavřeny nejšpinavější uhelné elektrárny v Severních Čechách, mohla být dnes česká uhlíková stopa menší, české ovzduší čistší a čeští uhlobaroni chudší.

Z jaderných elektráren uniká nebezpečný odpad jen v případě havárie a ohrožené oblasti se okamžitě evakuují. Z uhelných elektráren se nebezpečnýn odpad vypouští v běžném provozu do ovzduší, a když už ho v nejbližším okolí padá zpátyk na zem příliš mnoho, postaví se vyšší komín, aby se ten odpad rozhodil na širší území. Dovedete si představit někoho, kdo by vážně navrhoval rozprášit vyhořelé jaderné palivo z letadel, že když se rozprostře na celé území ČR, vejde se nárůst radioaktivního pozadí na kterémkoliv místě pod hygienický limit? Jak ukázaly výzkumy kolektivu Radima Šráma, zamoření Ostravska škodí lidem všemi způsoby, jakých se můžete obávat v okolí vybuchlého Černobylu, včetně poškozování DNA, a přece nikdo Ostravsko neevakuuje tak jako Pripjaťskou oblast. A k tomu samozřejmě uhelné elektrárny vypouštějí do atmosféry tuny skleníkových plynů, hlavně oxidu uhličitého — a totéž, byť v o málo nižší míře, dělají i elektrárny plynové, hojně teď stavěné jako doplněk obnovitelných zdrojů.

Přitom první akcí Greenpeace u nás byla blokáda Libkovic bouraných kvůli těžbě uhlí — a Greenpeace si tento způsob vstupu do tehdejšího československa vybrali především proto, že pro takovou akci očekávali nejsilnější veřejnou podporu. Byly tedy už tenkrát skvělé podmínky pro založení hnutí „Limity jsme my‟ a rozjetí velké a účinné kampaně proti uhlí. Nestalo se tak, tohle téma jste vy, pane Patočko a vaši vrstevníci odložili stranou a nechali na příští generaci, a místo toho jste se s vervou pustili do jádra.

Vytvořili jste tak prostor pro uhelný průmysl, aby dalšího čtvrt století ničím a nikým neomezován ničil podmínky pro život lidstva na planetě a utěšeně rostl. Tenkrát jste mohli (jsme mohli, kdybych se k vám přidal — nebo kdybych sám s někým jiným protiuhelné hnutí založil, nikdo nejsme zcela bez viny) celkem snadno prosadit zavírání špinavých elektráren, protože ČEZ byl ještě státní podnik, podléhal, aspoň teoreticky, demokratickému řízení a mohl být přístupný veřejnému tlaku. Dnes je ČEZ akciová společnost a ručí menšinovým akcionářů za to, že si bude počínat „s péčí řádného hospodáře‟, tedy vytvářet vždy a za všech okolností a za každou cenu co nejvyšší zisk — bez ohledu na kulturní dědictví prodá nejvyšší nabídce Transgas, bez ohledu na bydlení lidí prodá nejvyšší nabídce Písnici, bez ohledu na životní prostředí prodá nejvyšší nabídce uhelné elektrárny, které by měl zavřít. Další znečišťovatelé jsou zcela soukromí a do jejich svatého soukromého vlastnictví nemá žádná veřejnost už vůbec co mluvit.

Předali jste (jsme) nové generaci planetu v horším stavu a její ničitele v silnějším postavení. Vaše umanutá představa, že nejdůležitější je vymýtit jádro, není jedinou příčinou, ale má na tom lví podíl.

A vy teď budete předhazovat Pavlu Pocovi, kterého i experti Hnutí DUHA hodnotí jako vysoce ekologického kandidáta, že nechce bourat Temelín?

Martin Profant - Praha 7

Dvě poznámky Pátek, 24.Května 2019, 12:44:20

a) Dobře, ČSSD má na své kandidátce dva lidi, kteří nepůsobí dojmem, že budou v europarlamentu fungovat o mnoho hůře než poslanci jiných stran, které může slušný člověk volit. Jejich nahodilost potvrzuje už to, že je Honza Macháček klade nespíš odůvodněn nad úrovní volebního programu ČSSD. To, bohužel nic nemění na tom, že každý hlas pro ně přispívá k udržení ... nikoliv klauzemanovského vedení ČSSD, ale vedení, které vždy nakonec Klauzemanovi a Babišovi podrží.

b) Hezká iluze, s tím protiuhelným hnutím, ale marná. Honza poněkuď zapomíná na boje o limity. Odbory , težařské firmy a ČEZ -- kombinace, kterou by šlo porazit jen revolucí. Uhelné elektrárny pojedou bez ohledu na podíl jádra v ČR tak dlouho, dokud budou vynášet -- nebo dokud je nezakáže zlá EU.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 24.Května 2019, 13:00:30

Musím se přidat k panu Macháčkovi.

Jakub Patočka píše:
"Bohužel zcela v rozporu s deklarovanou zásadou provádět politiku založenou na faktech Kolaja připouští místo jaderné energetiky v budoucí české energetice. To je jistě zklamání, ale neliší se v tom od lídra kandidátky ČSSD Pavla Poce, kterého mnozí mylně pokládají za ekologického kandidáta, byť se v rámci kampaně fotografuje před Temelínem s jadernými lobisty... Příchylnost k jádru jako slepé, ekonomicky i technologicky bezperspektivní uličce, je bohužel českou zvláštností, jíž se ovšem má smysl věnovat podrobněji jindy."

V dnešním článku píše ekolog Ač o časových limitech, které máme:

http://denikreferendum.cz/clanek/29628-studenti-neprehaneji-na-zachranu-soucasne-civilizace-opravdu-nezbyva-mnoho-casu

Jestli chceme udržet oteplování planety v aspoň trochu rozumných mezích, musíme do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 60%, to znamená každý rok o desetinu.
O DESETINU.

Dovede si Jakub Patočka vůbec představit, jak toho dosáhnout?

Musíme BĚHEM NĚKOLIKA LET odstavit všechny uhelné elektrárny a dostat přepravu zboží na elektrifikovanou železniční síť.
To je základní minimum.

Já si myslím, že se nám to stejně nepovede, nicméně pokud bychom měli ještě k tomu zavřít i jaderné elektrárny, jsme v pytli a bude následovat drastické snížení kvality života a další radosti...

(((ostatně výrok protěžovaného Kolaji "Nemyslím si, že konkurenceschopnost evropských firem vůči zbytku světa je nějakou dobrou výmluvou pro to, abychom likvidovali planetu" tomu směru nasvědčuje....)))

Jakuba Patočku jako vždy zajímá ideologie víc než cokoliv jiného. Jeho nereálné vize v současnosti začínají být spíš nebezpečné, než přínosné. Protože my už nepotřebujeme vzletné kecy, ale reálnou bezemisní praxi.

Opravdu se těším na ten podrobnější slibovaný rozbor nejaderné energetiky pro příštích pár let.
A nemyslím tím smržovské fantazírování, které možná funguje v několika příhodných regionech, ale návrh pro desetimilionovou průmyslovou zemi.
Ani bittnerovské solární kolektory na Sahaře a velkokapacitní rozvod po Evropě...
Ne.
Chci představu bezemisní energetiky plně funkční za 10 let, kde nebudou jaderné elektrárny.
------------------------------------

Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal hudbu Mortona Goulda.
spotify:album:5yK7DtvARFDs3ZFVKK2SGq

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Kdo je na kandidátce ČSSD Pátek, 24.Května 2019, 13:18:33

ČSSD má na kandidátce dva lidi, kteří už v Evropském parlamentu působili a skutečně hlasovali pro lepší životní prostředí. Další kandidáti jsou méně známí, to ale neznamená, že by byli horší.

Jako člen DiEM25 bych měl pro příklad jmenovat nejdřív Jana Košáka, i když ten je až na čtrnáctém místě. Na Facebooku v Levicové lumpenkavárně — a taky v reálném světě v Neratovicích, ale o tom já vím jenom z toho Facebooku, protože doma skoro jen přespávám — Pavel Šanda hodně doporučuje Danielu Rabenseifner Vašátkovou, ta má na kandidátce číslo 6. Na dotaz koho kroužkovat — a zrovna s výslovným důrazem na postoj k životnímu prostředí — dostal v té facebookové skupině tazatel tolik odpovědí, že bude mít problém vybrat, komu ty dva kroužky dá: kromě již jmenovaných byli doporučeni, často více než jedním člověkem, Zuzana Brzobohatá (číslo 4), Radek Hlaváček (číslo 3), Suzan Saidamová (18) a Milan Balahura (16).

Jako ekologicky zaměření kandidáti za ČSSD tedy mají přímo osobní doporučení od někoho, kdo se hlásí k radikální levici, všichni čtyři z prvních míst kandidátky, a pak ještě čísla 6, 14, 16 a 18. V situaci, kdy se sami sociální demokraté obávají, zda se jim podaří získat aspoň jeden mandát, a tři uvádějí jako velmi optimistický odhad, mají na kandidátce zjevně víc bojovníků za životní prostředí, než může být zvoleno, a protože (nejméně) čtyři z nich dali hned na nejvyšší místa, lze jejich kandidátku prohlásit celkově za ekologickou. (A to i v případě, že by všichni ostatní kandidáti, o kterých prostě jen málo vím, životnímu prostředí nijak nakloněni nebyli.)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 24.Května 2019, 14:20:13

Nu ano, revoluce pane Profante.
Revoluce ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Divně to slovo zní na jazyku.
Možná spíš systémová změna???

Proč tedy ten fanatický boj proti jednomu oligarchovi, který si politiku nekupuje, ale sám si v ní maže ruce?
Žádné řešení...

Jindřich Kalous - důchodce

Kritikům Jakuba Patočky a Milana Smrže Pátek, 24.Května 2019, 16:49:43

Domnívám se, že přinejmenším v některých ohledech se mýlíte.

Například Honza Macháček napsal toto:
"Nesete osobní díl zodpovědnosti za to, že v Temelíně získal výhodnou zakázku Westinghouse (aby „pokročilé‟ americké technologie zabezpečily „nebezpečný‟ ruský projekt) a že stavitelé mohli postavit poloviční elektrárnu za dvojnásobné peníze."

Zkuste si vzpomenout, kdo byl náměstkem ředitelem Temelína pro výstavbu a spouštění do r. 1992, kdo, kdy a proč ho z té funkce vyhodil, kdo a proč se posléze stal "tváří" Westinghousu v ČR a kdo byl po 7 letech znovu vzat ČEZem na milost jako jediný, kdo tu elektrárnu dokáže uvést do provozu, byť i s tehdy už vytvořenou vazbou na ten Westinghouse... Kdybyste byl ve své branži špičkovým evropským odborníkem a manažerem v jedné osobě a nabídli Vám odpovídající pozici u (tehdy ještě) renomované světové firmy v oboru, tak byste taky odmítl a šel byste se radši živit nějakou podřadnou prací? Za tohle Jakub opravdu nemůže.

Snad mi Jakub Patočka odpustí to poněkud familiérní použití jeho křestního jména, taky jsem kdysi tábořil u Temelína... Tam koneckonců tábořili i Honza Beránek, Jan Keller nebo (dej mu pámbu věčnou slávu) nestor českých anarchistů Jakub Polák. Honza Beránek, kdysi v Hnutí Duha Jakubovo aktivistické dvojče, ovšem také prodělal zajímavý myšlenkový vývoj: Dnes - jako vysoce postavený profesionální pracovník světového ústředí Greenpeace - se veřejně staví za prodloužení životnosti (přinejmenším) Dukovan a využití životnosti českých JE až do nejzazšího konce. A Honza Keller rovnou prohlásil, že těch 10 let svého "guruování" Hnutí Duha považuje za ztracené roky... Vyvíjíme se všichni, otázka je, kdo k lepšímu.

Ideologie. No dobře. Koneckonců ideologie nemusí vždy být chápána jako sprosté slovo. Vždyť politika potřebuje i vizionáře i praktiky. Proč kopat do vizionářů? Do vizionáře Marxe v r. 1848 taky kopali... Vizionáři jsou jako směrníky ukazující možné cesty, i když po nich třeba z různých důvodů zatím nemůžeme nebo nechceme jít. To ovšem neznamená, že bychom ty směrníky měli vyvracet s tím, že vedou do slepých uliček. (Ne)schůdnost některých cest opravdu zjistíme, až se jimi pokusíme projít. Zvlášť když žádné jiné směrníky (natož podrobné mapy...) nemáme.

No a nadávat zrovna Milanu Smržovi je opravdu chucpe. Myslíte si, že používat jako "konzervu na elektriku" vodík je opravdu nesmysl? Uvádí se, že energetickou potřebu Evropy by pokryly sluneční elektrárny na Sahaře na ploše cca 200 x 200 km. Kdyby se umístily k moři, mohla by se většina jejich kapacity použít pro elektrolýzu vody a výrobu vodíku. Skladování a doprava vodíku jsou srovnatelně riskantní jako třeba u automobilového benzínu a podobných látek; pokud některé známé technologie nejsou dotažené do provozního měřítka, moc jim k tomu nechybí. Domnívám se, že vytvořit potřebnou infrastrukturu by při nasazení všech sil (jako za války - USA dokázaly za války přejít na válečnou výrobu během jediného roku) nebylo zdaleka tak pracné ani riskantní jako výstavba dalších JE. Srovnatelná kapacita JE by vyžadovala mít reaktor pomalu v každém okrese.

Jindřich Kalous - důchodce

Ono je to vůbec na delší řeč. Pátek, 24.Května 2019, 17:15:52

Samozřejmě, proflákala se spousta času, v Čechistánu i ve světě. Taky by se dalo sáhodlouze diskutovat, nakolik je klimatická změna dílem lidstva a jestli by nebylo schůdnější vzít ji na vědomí a všechno úsilí nasadit na přizpůsobení civilizace té změně... I když jsou její popírači většinu obskurní osoby a za některými je dost dobře vidět, čí zájmy (a za čí peníze) tady hájí, přinejmenším v jedné věci mají pravdu: Drastických klimatických změn v geologické minulosti Země bylo několik a lidstvo opravdu nemohlo za žádnou z nich. A jestli opravdu bude současná změna mít charakter a rozsah třeba změny v permotriasu, tak nám stejně nepomůže nikdo a nic. Chraň Bůh, nechci volat po pasivitě a odevzdání se osudu. Nicméně lidi jako třeba Jim Kunstler, John Michael Greer nebo Ugo Bardi mají pádnými argumenty dost dobře podloženo, že a proč je průmyslová civilizace v dějinách lidstva anomálií a že její konec prospěje zemi i lidstvu... Přesto ani oni nevzdávají své úsilí a snaží se ukázat možné cesty, jak tu deindustrializaci (která stejně nastane v důsledku vyčerpání neobnovitelných zdrojů v řádu možná už desítek, nanejvýš stovek let) absolvovat bez nutného zániku lidstva a s uchováním co největšího množství nashromážděných znalostí pro naše potomky.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Sobota, 25.Května 2019, 16:51:23

Tak ono kdyby stačilo postavit jednu solární elektrárnu na Sahaře (i když velkou) a bylo by pořešeno, už by se dávno stavěla...

Taky předpokládat, že když ve stabilních hvězdných podmínkách ročně vykutáme z pod povrchu 4 miliardy tun ropy a 8 miliard tun uhlí (nepředstavitelná hromada) a z větší části je spálíme, že my nic, my muzikanti, je trošku naivní.

Nicméně pravda je, že v obrovských lidnatých zemích (Čína, Indie) panuje prvopočáteční brutální kapitalismus a akumulace, který nehledí na nic a na nikoho (třeba freony už zase "jedou", čínské fabriky na jejich nebezpečnost a zákaz kašlou), a v USA vládnou těžaři........... takže naprosto bez šance, žádné snižování emisí, o kterém jsem tady fantazíroval, vůbec nehrozí, bude zázrak, jestli se dostaneme pod 5 stupňů Celsia oteplení a to ještě jedině pod obrovským tlakem klimatického chaosu...

Takže to přizpůsobení je v podstatě jediná varianta ve hře.

Bohužel klimatická změna zcela nevídaně akceleruje, před pár lety jsem tady uváděl měření teploty permafrostu, které v mnoha vrtech provádí ruská akademie věd -- oteplování probíhalo lineárně, k nule a začátku tání jsme se měli dostat v roce 2025.
Začalo to vloni naplno...
(ostatně proto Pompeo tak nadšeně mluvil o využívání Arktidy - tání začalo)

Ale nebude to lehké, přizpůsobit se. V důsledku rychlosti té změny nezůstane na kameni kámen.

Ale třeba začnou na Islandu kvůli úbytku tíhy ledu bouchat sopky a oteplení se zpomalí...

Nebo něco takového.

Prostě zázraky.

Jindřich Kalous - důchodce

Aleši Morbicerovi Sobota, 25.Května 2019, 19:13:38

"Tak ono kdyby stačilo postavit jednu solární elektrárnu na Sahaře (i když velkou) a bylo by pořešeno, už by se dávno stavěla..."

Omyl. Prozatím je dobývat rentu a točit fiat money pořád ještě mnohem lukrativnější než jakákoli produktivní činnost. Proto 95% pozemského HDP vzniká právě mimo ty produktivní činnosti.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 27.Května 2019, 10:04:29

Ano pane Kalousi, dobývání renty, spekulace atd. jsou jistě problém.

Nicméně přece jen si představte, že by EU byla zcela závislá na vodíkové energetice, navíc mimo její území a odkázané na jeden velký kolos..... - síla pouště, atomová bomba, cokoliv by mohlo nechat Evropu na holičkách........ ne, není to tak snadné, jak se někteří tváříte.

A ČR by stačilo 10 reaktorů + obnovitelné zdroje, ne JE v každém okrese..........

Ale jak říkám, bez šance.

Jindřich Kalous - důchodce

Aleši Morbicerovi Pondělí, 27.Května 2019, 18:51:7

Zatímco 10 reaktorů je zcela nezranitelných? 10 potenciálních Fukušim a Černobylů, 10 snadných cílů pro (nejen) jaderné bomby a teroristy všeho druhu, 10 zdrojů neřešitelného jaderného odpadu... Co třeba závislost na dovozu jaderného paliva s rizikem vydírání ze kterékoli strany, na níž budeme v tomto ohledu závislí?

Dobývání renty a finanční spekulace nejsou "problém". Dobývání renty a finanční spekulace jsou zákonitý stupeň vývoje kapitalismu, který díky své míře zisku nesrovnatelné s jakoukoli produktivní činností přímo ohrožuje provozování produktivních činností nutných pro přežití lidstva "normálním" (ekonomicky a politicky průchodným) způsobem. "Normální" (=snažící se produkovat zisk) kapitalista ani "normální" (=demokratická) vláda se dnes do stavby JE nedají ani náhodou. Zbývá jen nadiktovat ji nějakou autoritativní mocí (která by ovšem v naší části světa musela být pro tento účel nejprve nastolena...) a pro úhradu jejích nákladů (které zatím vždy překročily jakékoli představitelné meze - žádná JE na světě ještě nebyla vybudována za naplánované náklady a v naplánovaném termínu...) okrást většinu společnosti (např. formou nadiktovaných cen energie, které nejvíce dopadnou na ty nejslabší příslušníky společnosti). Proč se asi spekuluje o rozdělení ČEZu na část státní (určenou ke ztrátové výstavbě a ztrátovému provozu JE a k tomu, aby v plné míře nesla veškerá rizika s nimi spojená) a soukromou (určenou k převodu ziskových klasických a obnovitelných zdrojů do pečlivě vybraných soukromých rukou)?

A když už se společnost jednou pro jadernou energetiku rozhodne, jaderná energetika v ní přispěje k nastolení takových společenských (marxista by řekl výrobních) vztahů, o kterých jsme doufali, že jsme se jich už jednou provždy zbavili. Doporučuji k přečtení Atomový stát od Roberta Jungka. Ten už v roce 1977 věděl, v jakých typech režimů bude jaderná energetika průchodná a jakým způsobem naopak bude zpětně ovlivňovat charakter a uspořádání společnosti, která se pro ni rozhodne.

Ostatně soudím, že mít doma v elektrické zásuvce 240 V/50 Hz 24 hodin denně 7 dní v týdnu 52 týdnů do roka nepatří k základním lidským právům... Co kdyby se třeba formou nějakého družstevního nebo veřejně prospěšného podnikání o to, aby zásuvky nezůstaly bez proudu, trochu posnažily třeba obce nebo (jak tomu bývalo kdysi) nějaká elektrárenská družstva?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 28.Května 2019, 10:23:51

Ano, Černobyl a Fukušima.
V jedné vygumovaný magor naprosto přetížil primitivní reaktor - dnes už by něco takového nešlo.
Druhá byla postavená na tektonickém zlomu na břehu oceánu..... co k tomu dodat???

Co dalšího máte?

Takže třeba Francie nebo Švédsko jsou fuj fuj společnosti, Německo je také fuj fuj společnost, ale díky tomu, že se rozhodli zlikvidovat svou jadernou energetiku, stanou se mňam mňam společností???
A Polsko je vyloženě mňam mňam společnost.

Víte co, pane Kalousi, už mě to nebaví.

Dokonce i IEA už prosí, ať si to s jadernou energetikou ještě státy rozmyslí

https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/neodstavujte-jaderne-elektrarny-jinak-ohrozite-energetickou-bezpecnost-vyzyva-svet-iea-1359257

že bez ní nemáme šanci splnit dané klimatické cíle ani náhodou,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale ani Vám, ani panu Jakubu Patočkovi, ani panu Smržovi a dalším o klimatické cíle vůbec nejde.

Nevěříte, že situace je tak vážná.
A nenávidíte jadernou energetiku.
To je celé.

Chcete, aby moderní reaktory přežily pád asteroidu a pak argumentujete, že jsou drahé a nerentabilní. Bodejť by ne.
Vyhrožujete Černobylem a romány ze sedmdesátých let...

Já vám řeknu, co bude -- fosilní energetika bude dál utěšeně fungovat, nic se nezmění a množství skleníkových plynů bude dál stoupat... - se všemi gradujícími důsledky, které už dnes začínáme vidět a cítit...

A ani tu pitomou energetiku nedokážeme předělat na bezemisní.

Hansen to věděl. :-((

Jindřich Kalous - důchodce

Aleši Morbicerovi Úterý, 28.Května 2019, 11:46:23

"...vygumovaný magor..."
Oni magoři od roku 1986 vymřeli? Já se naopak obávám, že se množí nejmíň geometrickou řadou...

"Co dalšího máte?"
Např. některé pochybné sváry na potrubí primárního okruhu v Temelíně. Ale nějaký ten kostlivec ve skříni se najde v každé JE.

"Takže třeba Francie nebo Švédsko jsou fuj fuj společnosti, Německo je také fuj fuj společnost, ale díky tomu, že se rozhodli zlikvidovat svou jadernou energetiku, stanou se mňam mňam společností??? A Polsko je vyloženě mňam mňam společnost."
To říká kdo? Nějak nemůžu najít, kde jsem to napsal... Dokonce ani mezi řádky to nevidím.

"Dokonce i IEA už prosí..."
IEA není a nikdy nebyla nestranná a nezávislá organizace.

"Chcete, aby moderní reaktory přežily pád asteroidu a pak argumentujete, že jsou drahé a nerentabilní."
Takovej hloupej dotaz: Proč asi žádná pojišťovna na světě nepojistí žádnou JE na plný rozsah možných rizik ani na možnou plnou výši jí způsobených škod?

"...ani panu Jakubu Patočkovi, ani panu Smržovi a dalším o klimatické cíle vůbec nejde."
Vidíte jim do hlav?

A toho Jungka si prosím laskavě aspoň prolistujte. Označit ho za román kandiduje na Zelenou perlu.

Jindřich Kalous - důchodce

K bezpečnosti JE Úterý, 28.Května 2019, 14:35:18

Ještě něco ke čtení:
https://www.sedmagenerace.cz/fukusima-poucime-se-nekdy/
Kde je tam jaká ideologie? Kdybych měl ten článek shrnout do jediné věty, zněla by asi takto: Po Fukušimě už nelze a nikdy více nebude možno mluvit o jaderné bezpečnosti, ale jedině o přijatelné míře nevyhnutelných jaderných rizik.

Výborně. Míra jakéhokoli rizika má jednu velkou výhodu: Dá se s pomocí pravděpodobnostního počtu a matematickostatistických metod kvantifikovat a po té kvantifikaci s ní mohou pracovat příslušné orgány. Pak ovšem budou na stole otázky jako třeba: V evakuační zóně máme tři školy, nemocnici, věznici a dva domovy důchodců. Jaké bude pořadí jejich evakuace? Nejsme schopni 100% vybavit jejich personál ani chovance ochrannými prostředky. Kolik lidí kterých kategorií je dostane přednostně? A tak dále. Jinak řečeno, předem bude rozhodnuto, kolik lidí bude v krizových plánech obětováno a předem budou muset být vyhlášena kritéria takového rozhodování. Už se těším na veřejnou diskusi na toto téma... Co? Jako že žádná veřejná diskuse nebude? Že nějaký osvícený diktátor nebo oligarcha osvíceně rozhodne? Aha, a v čí prospěch? Ale mj. přesně o tom píše ten Jungk... A takový politický režim tady chceme, resp. (dotaz pro generaci 60+) takový režim chceme odkázat našim potomkům?

Mimochodem, odpálit poukaz na jadernou havárii 7. stupně replikou "co tam dalšího máte?" svědčí přinejmenším o jistém - značném - stupni předpojatosti. Ale čemu se divím, nejde o nic jiného než o učebnicový příklad staré známé kognitivní disonance... Kolik takových havárií bude potřeba, aby tu disonanci zvrátily aspoň v nějaké významné části českých hlav ve prospěch faktů?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 29.Května 2019, 14:19:32

Jak říkám, i v tom nejméně složitém odvětví, kde bychom nutně a velmi rychle potřebovali dosáhnout bezemisního stavu, tj. v energetice, je to naprosto bez šance.

Nechceme přijatelnou míru jaderných rizik?
OK, jak je ctěná libost.

Přijdou jiná. není vyhnutí, jen slepí to nevidí.

A ty budou bezměrná...

Jindřich Kalous - důchodce

Jaderná rizika Středa, 29.Května 2019, 18:27:38

"Nechceme přijatelnou míru jaderných rizik?"

Jaká míra jaderných rizik je ve světle Fukušimy přijatelná? A kdo o ní má rozhodnout? Proběhla už o tom v Čechistánu nějaká veřejná diskuse? Kdo a na základě jakého mandátu v takové diskusi bude zastupovat přírodu a kdo ještě nenarozené lidské generace?

Ivo Horák - Praha 3

Čtvrtek, 30.Května 2019, 00:04:46

Možná by neuškodilo uvědomit si, že výstavba JE v Temelíně představovala před 30 lety pro kritickou českou veřejnost něco dost podobného jako vybudování vodního díla Nagymaros pro Maďary. V tehdejších poměrech převažovalo u kritiků tehdejšího režimu mínění, že ekonomika by se měla vejít do přirozenějšího a skromnějšího měřítka.

Nyní je ovšem mnohé jinak. Veřejnost se (žel) většinou jednoznačně hlásí ke kapitalistické verzi budování materiálního blahobytu a mocné korporace její případné zakolísání dokáží uhlídat. Technologie, sice ne rovnoměrně, ale přece podstatně pokročily, takže tam, kde kdysi mohla být spatřována namyšlenost a nezodpovědnost komunistického golema na hliněných nohou, by nyní měl opravdu být plně k dispozici prozkoušený globální technologický standard. V mezidobí ovšem došlo k velkému vzestupu světové populace a ekonomického rozvoje. Hlavní problém spalování uhlí není oxid siřičitý, nýbrž uhličitý, který silně působí ve směru globálního oteplování.

Z uvedeného, myslím, plyne, že rozšíření existujících JE je dnes možné a přípustné. Většina místních je podporuje a upřednostňuje právě v jejich lokalitě. Argumentace bezpečnostními riziky spoléhá na neadekvátní vyhodnocování rizik, které je pro lidi charakteristické.

Vybudování dalších bloků JE by však rozhodně nemělo způsobit, aby výroba elektrické energie byla naším výrazným exportním artiklem. Neměla by samozřejmě vést k plýtvání a extenzivnímu průmyslovému rozvoji.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Domnívám se, že přijatelnost rizika se dá dobře otestovat Čtvrtek, 30.Května 2019, 13:28:13

ochotou pojišťoven takovéto riziko pojistit (jak již pan Kalous výše podotkl).

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 30.Května 2019, 18:08:44

Nemusíte se bát pane Kalousi. Po Fukušimě se standardy, které musí JE vydržet, zvedly z desetitisíciletých událostí na stotisícileté (viz. Drábová).
Jaderná energetika bude dál skomírat, protože to už jsou tak nesplnitelné nároky, že se to nevyplatí.
(((pro Vaši představu -- ochranná protipovodňová bariéra ve Fukušimě by nyní musela odolat 60 metrů vysokému tsunami)))

Navíc naše hansenovské přesvědčení sdílí jen málokdo, drtivé většině monstrózní spalování fosilních paliv zas až tak moc nevadí, i když někteří z nich říkají opak,,,,,,,,,,,,,,,,,

,,,,,,,,,,,,,,,,,,, takže se bude trošku stávkovat, sem tam se postaví větrníček nebo solárek, pár boháčů si koupí elektromobílek pro dobré svědomí (a pro sichr i nějaký ten pozemek na Zélandu) ............ a to je vše.
Příští roky bude lidstvo dál zvyšovat spalování, vždyť nějakých spálených 11 miliard tun uhlí a ropy ročně, co to je, že...

Hlavně nepanikařit, že budou naše děti svítit radioaktivitou.
To se nestane.

Jen pro ně budou pouhou vzpomínkou velký bariérový útes nebo amazonský deštný prales....
Ale co už.
Zato poznají jiné zajímavé věci...
-------------------------

Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal nedávno zkomponovanou, ohromující a nádhernou moderní symfonickou hudbu chicagské skladatelky Stacy Garrop.
Je potěšující, že aspoň vážná hudba vstává z popela totálního i tonálního rozkladu a dekonstrukce.

spotify:album:2gswl3uzde9NDsD41PjgV3

Jindřich Kalous - důchodce

Čtvrtek, 30.Května 2019, 18:26:5

"Po Fukušimě se standardy, které musí JE vydržet, zvedly z desetitisíciletých událostí na stotisícileté..."

V letech 1997 a 2002 jsme v Čechii měli dvě tisícileté povodně pět let po sobě.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.