Když před pěti lety čeští Piráti kandidovali v evropských volbách ještě jako mimoparlamentní strana, příliš se jim nevěřilo. Mnozí, včetně nás, jim navíc předhazovali krátkozrakost samostatné kandidatury, o níž jsme byli přesvědčeni, že je připravuje o mandát, který jsme jim přáli, jakkoli jsme chápali nechuť zadat si společnou kandidaturou s tehdejší Stranou zelených.

Výsledek kandidátky vedené předsedou Ivanem Bartošem byl v roce 2014 nakonec — tenkrát ještě překvapivě — velmi těsný. Nebýt pětiprocentní hranice předseda Pirátů by se tehdy stal europoslancem na úkor lidovce Zdechovského. Piráti se o to dokonce soudili, ale — bohužel — neuspěli.

Výčitka na adresu Pirátů, že samostatnou kandidaturou tříští hlasy mladých progresivně přemýšlejících voličů a připravují je tím o mandáty se opakovala znovu a znovu, až svým průlomem ve volbách v roce 2017 všem kritikům zavřeli ústa a triumfálně vstoupili do Sněmovny. Najednou řeči o deseti procentech, které prakticky všem původně zněly jako plané holedbání, popisovaly realitu. A v letošních evropských volbách Piráti poprvé sní dokonce o tom, že by za příznivých okolností mohli volby vyhrát.

Podepisuje se na tom okolnost, která po vstupu Pirátské strany do Sněmovny překvapila ještě víc než sám výsledek. To je způsob, jakým Piráti se svým ziskem ze sněmovních voleb naložili. Všechny před volbami ze všech stran vyslovované pochybnosti o své politické kompetenci a zásadovosti vyvrátili rezolutním odmítnutím vůbec uvažovat o vládní koalici s  politickou divizí Babišovy korporace.

Ba co víc, ve Sněmovně se velmi rychle stali jeho hlavní a nejnepříjemnější opozicí. Neulpívají pouze na případu Čapí hnízdo, do značné míry jen symbolickém, který v celkovém portfoliu temných stránek Andreje Babiše představuje spíše marginálii. V daleko větší míře se věnují principiálnímu problému, kterým je systematické zneužívání veřejných prostředků Agrofertem. Tuto stěžejní otázku „systému Žlutého barona“ navíc dokázali spolu s Transparency International přenést na evropskou úroveň.

Není to výsledek jen nějakého politického kalkulu, ale snad v mnohem větší míře pracovní kultury, kterou si do Sněmovny Piráti přinesli a která pro českou politiku dosud nebyla typická. Poslanci až na čestné výjimky nevyužívali zdroje určené na odbornou práci a asistenty k takovému účelu, ale v daleko větší míře k udržování svých klientských sítí.

Anebo, když už i třeba měli dobrou vůli, chyběla jim kompetence. Piráti jsou v české sněmovně po roce 1989 zřejmě vůbec prvním takto početným poslaneckým klubem, který má pracovní kulturu orientovanou vyloženě na výkon a podle toho vypadají i jejich výsledky.

Není důvod pochybovat o tom, že totéž chtějí předvádět na evropské úrovni. Dělají to tak totiž už dnes, aniž by přitom měli na evropské půdě přirozeného českého partnera. Dokázali totiž účelně spolupracovat s jedinou pirátskou europoslankyní Julií Redou a dalšími jejími kolegy v zeleném klubu na tom, aby téma zneužívání eurodotací českým premiérem nezmizelo ze zřetele.

Kredit je zčásti samozřejmě zapotřebí dát i německé lidovecké poslankyni Ingeborg Grässleové a českým europoslancům v této frakci. Faktem ale je, že téma by na evropské půdě zůstávalo na okraji, pokud by ně něm Piráti nepracovali. Už v tom je jejich úspěch, protože se nesporně jedná o zdaleka nejpodstatnější téma české debaty před letošními evropskými volbami.

Jít po krku Babišovi je základní zelený zájem u nás

Pokud se proberete výkony Pirátů jen během posledního měsíce, je jasné, že právě oni dnes tvoří vůči Babišovi hlavní opozici, a to navíc opozici, která si je dobře vědoma evropského rozměru jejich konfliktu. Piráti neváhali dokonce podat žalobu na Evropskou komisi kvůli tomu, že zprávu o Babišově střetu zájmů navzdory svým slibům nezveřejnila před volbami. Stejně tak se bude na podnět Pirátů případem zabývat evropská ombudsmanka.

Střet českých pirátů s Evropskou komisí je zásadním tématem, sledovaným už i evropskými médii. Jedná se o to, že tutlání závěrů auditu, který podle všech zasvěcených nemůže pro Babiše dopadnout jinak než špatně, vzbuzuje podezření, co přesně se v jednáních mezi Komisí a Babišem dostává na stůl. Média citovala předsedu Pirátů Ivana Bartoše: „Komise přistupuje z pro mě neznámých důvodů vůči Andreji Babišovi shovívavě, a proto musí zasáhnout Evropský soudní dvůr a definitivně rozhodnout.“

Mnohokrát jsme doložili, že Babiš je v politice primárně proto, aby chránil své obchodní zájmy. Pro velké politické hráče, Francii, Německo by se mohlo jevit přijatelné Babišovi v tom či onom vyjít vstříc, pokud jim dodá hlasy, ani ne tak poslanců v europarlamentu — tam je jeho stopa prakticky zanedbatelná — jako v Evropské komisi, kde má své vazby, a v Evropské radě, kde hlasují jednotlivé členské země.

Pirátský tlak, který z Babišova zneužívání evropských veřejných prostředků činí celoevropské téma, takovýto manévr evropským lídrům znemožňuje. Samozřejmě je to i díky tomu, že tím nabízejí atraktivní téma politikům z evropských zemí s vyspělejší politickou kulturou. To platilo již nyní. A manévrovací prostor k tomu se jim ještě řádově rozšíří, jakmile do Evropského parlamentu přivedou skupinu svých vlastních poslanců.

Piráti přitom jdou po strategických zájmech Babiše systematicky. Jako jediná z českých politických stran evidentně pochopili, že extrakční přístup k politice je podstatou jeho podnikání, do nějž projekt ANO spadá a zařídili se podle toho.

A tak se s ním jen během uplynulého měsíce střetli o národní investiční plán, o akvizice ČEZ v Bulharsku, o řepku a konečně o proplácení zadržovaných eurodotací z českého rozpočtu. Na rozdíl od Čapího hnízda či Marie Benešové jsou to témata, která se týkají vlastní podstaty Babišova působení v politice.

Babiš zdá se, si dobře uvědomuje, že v Pirátech mu vyrostl nejnebezpečnější soupeř. Nemůže je obviňovat z podílu na dřívějších poměrech, navíc se s nimi nemá jak dohodnout, protože přístup Pirátů, jejich vlastní politická kultura, nepřipouští brát politiku jako součást byznysu. De facto tak představují dnes nejživější demokratickou strukturu v českých zemích vzdorující oligarchizaci politiky, která střet přenáší i na evropskou úroveň.

O tom, že sami Piráti si uvědomují systémový rozměr problému svědčí i výrok Ivana Bartoše z rozhovoru pro deník E15, který jeho redakce dala do titulku: „Koncerny by neměly růst z dotací EU. Lidé tak z daní platí byznys velkých firem.“ Je třeba říct, že v této kvalitě jsou dnes Piráti v české politice zcela unikátní.

Přitom základem podnikání Andreje Babiše je agrochemický nadnárodní koncern, jehož podstata je ve všech aspektech radikálně protiekologická. Strana zelených, dokud ji vedl Matěj Stropnický, to dobře věděla, a proto se pokoušela z konfliktu z Babišem udělat své základní téma. Z více důvodů se jí to nepodařilo. Ale v této roli ji právě dnes Piráti zastupují.

K liberálům, nebo k zeleným?

Na první pohled zásadní dilema, do jakého klubu po volbách Piráti vstoupí, není tak podstatné, jak se mnohým v českých zemích, zejména v ekologické komunitě, jeví. Daleko podstatnější je, jak o něm sami Piráti přemýšlejí.

Už v rozhovoru, který naši novinám před časem poskytla jediná současná pirátská europoslankyně Julia Reda, vyložila volební strategii své strany tak, že všichni evropští Piráti zvoleni v různých evropských zemích půjdou společně do jednoho klubu. Reálné možnosti jsou přitom dvě: buďto zelení, v nichž byla i Reda doposud, anebo nová liberální frakce — bez Babiše.

Obecně se soudí, že lepší by bylo, aby Piráti skončili u zelených, a mnozí v tom vidí dokonce podmínku, aby jim dali svůj hlas. Není to tak jednoznačné. Zelený klub je ve skutečnosti aliancí zelených a regionálních stran typu Skotské národní strany. Pokud by uspěla, stala by se součástí frakce třebas i Moravská národní strana.

Naproti tomu liberálové jsou konglomerátem různých centristických stran, v němž v tomto období zakotvili i čtyři Babišovi europoslanci vedení Pavlem Teličkou. Hlavním motivem bylo, aby čtyři hlasy ANO měly v rámci klubu co největší vliv.

Jenomže pokud Piráti uspějí, může se stát, že se pro nový liberální klub stanou lákavější nevěstou než Babiš. A vzhledem k povaze jejich konfliktu je zcela vyloučeno, aby byly obě strany v jednom klubu současně.

To ale znamená, že případná účast Pirátů v takovémto klubu by mohla vést k izolaci Babiše na evropské půdě, protože v klubu lidovců by proti němu zněl mohutný odpor jak z řad českých eurposlanců, tak od jíž zmíněné vlivné německé europoslankyně Grässleové. Je tedy možné, že obratným manévrováním by se českým Pirátům i symbolicky mohlo podařit dostat na evropské půdě Babiše do izolace, případně do nějakého obskurního spolku populistů, kam by i patřil. Právě takový cíl pirátský lídr Marcel Kolaja formuluje v jednom z rozhovorů.

Přitom je jasné, že pro ekologický profil skupiny českých Pirátů by bylo lepší, pokud by skončili mezi zelenými. V praktické politice by se ale jejich výkony tolik lišit nemusely; celková úroveň evropské politiky je z hlediska ekologických norem tak jako tak zcela nesouměřitelná s úrovní českou. A samo fatální oslabení Babiše na evropské půdě, které patří k pirátským prioritám, by bylo pro českou přírodu větším počinem, než vše, co pro ni Evropský parlament vykonal za posledních pět let.

Co čekat od zvolených poslanců

Čeští Piráti by jistě pokládali za zklamání, kdyby obsadili méně než tři křesla. Pomineme-li nevyzpytatelné kroužkování, první trojice je skoro jistá. Lídr Marcel Kolaja se projevuje vcelku kompetentně. V jeho prospěch mluví i výrok: „Nemyslím si, že konkurenceschopnost evropských firem vůči zbytku světa je nějakou dobrou výmluvou pro to, abychom likvidovali planetu,“ z citovaného rozhovoru pro E15. Je přitom ale jasné, že osou jeho působení by byla tradiční pirátská agenda: udržení co nejsvobodnějšího prostředí na internetu.

Bohužel zcela v rozporu s deklarovanou zásadou provádět politiku založenou na faktech Kolaja připouští místo jaderné energetiky v budoucí české energetice. To je jistě zklamání, ale neliší se v tom od lídra kandidátky ČSSD Pavla Poce, kterého mnozí mylně pokládají za ekologického kandidáta, byť se v rámci kampaně fotografuje před Temelínem s jadernými lobisty... Příchylnost k jádru jako slepé, ekonomicky i technologicky bezperspektivní uličce, je bohužel českou zvláštností, jíž se ovšem má smysl věnovat podrobněji jindy. Snáze ji ale odpustíme člověku, který se neprofiluje jako kandidát „zelený“.

Dvojkou pirátské kandidátky je brněnská Pirátka Markéta Gregorová, která je předsedkyní evropské aliance pirátských stran a která se po komunálních volbách odmítla stát členkou rady, protože nesouhlasila se vznikem koalice s ODS. V politice je kromě toho vcelku nepopsaným listem, ale není důvod pochybovat o tom, že se s podobnou zásadovostí bude snažit obstát i v Evropském parlamentu.

Potkali jsme se dva dny před volbami na brněnském náměstí Svobody, kde Piráti provozovali svůj stánek. Markéta Gregorová v černé kožené bundě, s kroužkem v nosu a se svítivými vlasy odpovídá stereotypní představě o mladé nekonformní kandidátce. A tak i mluví.

↗

Markéta Gregorová: Přestane se tu mluvit o Czexitu. Foto Jakub Patočka, DR

Otevřeně říká, že podle ní Piráti skončí v klubu se zelenými, ale liberální varianta se udržuje na stole, aby měli páku v jednáních, která podle ní evropští zelení zatím nevedou nijak vstřícně. Nechtějí ani slyšet o zahrnutí jména Pirátů do názvu klubu a Piráti se obávají také o své nominace do výborů, v nichž by rádi působili.

Gregorová chce do výboru INTA — mezinárodního obchodu, protože její hlavní prioritou je učinit přítrž nekontrolovanému obchodu evropských zemí se zbraněmi. A připouští, že argumentem pro dohodu s liberály by mohla být i šance izolovat v Evropském parlamentu Babiše — s ním Piráti v jednom klubu v žádném případě nebudou.

Ptám se na uprchlíky. Markéta Gregorová sice chvíli chodí okolo horké kaše, ale je vidět, jak je jí taktizování nepříjemné. „Já prostě nic jiného než co si opravdu myslím, nakonec stejně říkat nedokážu,“ pronese chvíli předtím než řekne: „Česká republika jako signatář Ženevské konvence by měla přijmout úplně každého válečného uprchlíka, který o to u nás požádá. Vím, že to dva dny před volbami možná není úplně nejtaktičtější říkat, ale tohle šlapání po Havlově odkazu, které se tu dnes děje, je mi ze srdce protivné.“

Konečně se ptám, co mi, až ze pět let potkáme, bude schopna předvést jako výsledek své práce. „Jednak se tu přestane mluvit o Czexitu. Chci být nejviditelnější z českých europoslanců a chci ukázat, proč je naše místo v Evropské unii. A jednak chci, aby se sjednotila evropská politika k obchodu se zbraněmi. Aby už nebylo možné, že když nepochodíte u nás, koupíte si zbraně v Nizozemí nebo naopak. Tohle musí skončit,“ říká rezolutně. Za pět let uvidíme.

Trojkou kandidátky je poslanec Sněmovny Mikuláš Peksa, který patřil už na půdě české sněmovny k nejbřitším Babišovým kritikům a zřejmě právě on by o tuto agendu dbal i v novém působišti. Právě Peksa společně se senátorem Wagenknechtem poslali už v březnu Evropské komisi výzvu, aby konala ve věci Babišova střetu zájmů v předepsané lhůtě dvou měsíců. I on patří k trojici, která by měla mít své místo v příští Europarlamentu jisté.

Na hraně stojí čtverka kandidátky Lukáš Blažej, který se představuje jako člověk z občanského sektoru se zájmem o životní prostředí. Působil ve spolku Ústecké šrouby, který sám sebe charakterizuje jako „alespoň co do počtu správních řízení dnes největší spolek zabývající se ochranou přírody a krajiny v Ústeckém kraji“. Také odkazy na zprávy o jeho aktivitách vypovídají o tom, že se jedná o jakousi mile konfrontační regionální obdobu Dětí Země.

Rozhovor s ním vydala na svých stránkách Asociace soukromých zemědělců. Blažej v něm sice reprodukuje některé sterotypy zdejšího liberálního diskursu („my piráti jsme proti dotacím“), současně příjemně překvapí přesnou představou o tom, co by chtěl v Evropském parlamentu dělat. Říká, že by chtěl být členem výborů ENVI — pro životní prostředí a AGRI — zemědělského. U místopředsedy výboru ENVI Pavla Poce byl vloni v Evropském parlamentu na stáži.

Ptám se ho, proč by mu měl dát člověk přednost před Pocem. O politické situaci i sebevědomí Pirátů vypovídá fakt, že jako první argument uvádí svou „větší šanci se tam dostat“. Pak ale doplňuje, že podle Climate Action Network patřili čeští sociální demorkaté v Evropském parlamentu k těm, kteří řešení „zdržovali“, zatímco Pirátka Reda patřila ke špičce. A Blažej mě ujišťuje, že si bude počínat podobně.

„Testem energetickou politikou“ ale neprojde ani on. Podle něj rozhodnutí o konci jádra v Německu „bylo politické“ a každá země si má podle něj rozhodovat o své energetické politice samostatně. Jádro podle něj sice „skoro nikdy nevyjde ekonomicky“, ale je zjevné, že v oblasti se vůbec neorientuje, když se mě pokouší přesvědčit, že celková ekologická stopa některých českých solárních elektráren vychází hůře, než kdybychom místo jejich výroby a provozu pálili po celou dobu uhlí. To je očividný nesmysl.

Nevzdělanost české politické třídy, pokud jde o energetiku, je bezbřehá. A ani Piráti bohužel v daném směru zatím průlom nepředstavují. Je však řádově větší šance, že budou-li jejich poslanci vystaveni evropským civilizačním vlivům, i v daném směru přijmou západní tendence k přechodu k plně obnovitelné energetice jako normu, zatímco český stav jako projev zaostalosti, z níž se musíme vymanit.

O zemědělství ale v rozhovoru s Asociací soukromých zemědělců Lukáš Blažej mluví mnohem kompetentněji. Říká, že Piráti chtějí, aby zemědělské dotace „podporovaly to, co je žádoucí, a naopak, aby byly možné represe za to, co je nežádoucí. Například podporovat udržitelné a životaschopné hospodaření, zadržování vody v krajině, podporu biodiverzity a celkově zabraňovat likvidaci opylovačů, tj. zejména včel, ale i ostatního hmyzu a vlastně i ptáků, čili usilovat o používání šetrných prostředků. A naopak bránit takovým věcem, jako jsou nesmyslné meliorace a zhoršování kvality půdy. Ideálně pak prosazovat takové zastropování dotací, abychom neměli největší monokulturní lány v Evropě.“

Před sněmovními volbami v roce 2017 jsme Pirátům nevěřili. Napsali jsme, že je to „emoce, nikoli politická strana“. Vadila nám populistická kampaň, která házela Bohuslava Sobotku do jednoho pytle s Andrejem Babišem. Byli jsme přesvědčeni, že je po volbách Babiš snadno opije koblihou.

Byl to omyl. Ale teď by bylo chybou nezajít ještě dál. Vzhledem k tomu, že zelení se v letošních eurovolbách schovali do STANu, aby je raději nebylo vůbec vidět, vzhledem k tomu, že ČSSD je z více důvodů při stávající politické konstelaci nevolitelná, pak tentokrát platí: chcete-li volit zelené, jděte a volte Piráty.