Promýšlet jistý konec naší civilizace

Někteří vědci, mezi něž patří profesor Jem Bendell, odmítají zachovávat „politický korektní“ status klimatické změny a prohlašují, že jistotou je brzký kolaps naší civilizace. Jak se na něj připravit?

Že seriózní vědecký text může mít výrazný dopad na společnost, ukázala vzrušená reakce veřejnosti na studii profesora Jema Bendella Deep Adaptation – A Map for Navigating Climate Tragedy. Uznávaný odborník na udržitelný rozvoj ve svém článku, na základě podrobného studia nejnovějších údajů a vědeckých závěrů, konstatuje jednoduchou pravdu: kolaps naší civilizace je jistotou. Setkáme se s ním všichni pravděpodobně v průběhu dvou desetiletí.

Můžeme se na zánik současné podoby civilizace nějak připravit? Může být devastace ekosystémů impulsem pro transformaci lidstva? A jaká máme politická východiska?

Nevyhnutelnost klimatické tragédie
Ve svém hojně sdíleném a čteném textu, původně určeném pro akademickou obec, Jem Bendell cituje známá fakta o rapidním oteplování (například sedmnáct z osmnácti nejteplejších let na planetě přišlo po roce 2000), přičemž poukazuje na několik pozoruhodných fenoménů. Tvrdí zde například, že pro řadu lidí šokující zpráva mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu, která v současné době mobilizuje masová hnutí po celém světě i u nás, je vlastně jenom jakousi naivní ukolébavkou, vycházející ze zastaralých dat.

Na základě nejnovějších měření autor naopak dokazuje, že se nacházíme v takzvané ne-lineární fázi změny klimatu, kdy pomocí dominového efektu a zpětnovazebných procesů teplota exponenciálně roste. Nejde tedy o klasickou předvídatelnou stoupající osu, nýbrž prudce se zvedající křivku.

Poněkud překvapivé může být pro někoho ozdrojované konstatování, že klimatičtí vědci nejsou svou povahou „alarmisté“, ale naopak spíše inklinují ke změkčování zjevných interpretací dat, aby „společnost příliš nevyděsili“ a mohli „dělat vědu as usual“. Řada ekologů totiž vnímá „strach z jisté zkázy“ jako toxický činitel, který může snahám o nápravu nejhoršího spíše škodit. Bendell s tímto zamlčujícím přístupem nesouhlasí a argumentuje, že teprve psychologické přijetí faktu neodvratného kolapsu naší současné civilizace nám pomůže vyvinout funkční strategie postupné adaptace a transformace lidstva.

Při líčení předpokládaných dopadů klimatického rozvratu se často objevuje následovné: hladovění (nejpravděpodobnější – dopad sucha na průmyslové zemědělství), občanské války, jedovaté oceány, epidemie, nedýchatelný vzduch, ekonomické zhroucení.

„Pokud říkám hladomor, destrukce, migrace, epidemie a války, myslím tím, že se to stane ve vašem životě,“ porušuje erudovaný profesor Bendell zavedená pravidla akademického stylu a obrací se přímo na čtenáře ve snaze nabourat psychologické predispozice lidského druhu, který si šlechtí nejrůznější konstrukce popírání reality. Popírání neskousnutelného faktu rozebírá Bendell z psychologického hlediska a argumentuje, že je třeba projít klasickými fázemi smutku, aby bylo možno přejít k reálným činům čelícím nekompromisní realitě.

1411031857082world-without-waterHladovění, občanské války, jedovaté oceány, epidemie, nedýchatelný vzduch, ekonomické zhroucení. Jak se s takovou budoucností vyrovnat? Foto greeninitiatives.cn

Jak na zkázu reagovat?

Řešením je podle něj zredukovat činnost lidského druhu na tři nejnutnější základní oblasti. Jediné činnosti, které podle něj mají smysl, musí cílit na houževnatou odolnost vůči rychle přicházejícím změnám („resilience“). Dále je třeba definovat, co všechno je nutné obětovat („relinquishment“) a nepotřebný luxus bez milosti osekat. Třetí oblastí je obnovení („restoration“), do níž spadá například rozsáhlé zalesňování a snaha o znovuoživení ekosystémů.

Na svém osobním příkladu uvádí, že se rozhodl definitivně skoncovat s celou svou akademickou kariérou v oblasti „udržitelného rozvoje“, protože si uvědomil, že se jedná o zbytečné plýtvání časem. Namísto toho se Bendell nyní věnuje projektům, které pomáhají odpovědět na tři základní otázky: Jak si udržíme to, co nutně potřebujeme? Čeho se můžeme zbavit? Co můžeme obnovit po zničení a jak?

Klimatická tragédie je nevyhnutelná. Tento fakt je třeba přestat popírat. Namísto blahosklonného vylévání sběraček polévky z paluby Titaniku s tím, „že už něco děláme, hele“, raději najít systémové dlouhodobé odpovědi na přicházející zkázu současné podoby naší civilizace. Provokativní, ale vědecky poctivý a autentický článek, který si stáhlo více než 110 tisíc lidí (leden 2019), šokoval veřejnost svou otevřeností. Jaká východiska nabízí současná politika?

Politická alternativa?

Když se podíváme na současnou politickou scénu v České republice, mimo okrajové subjekty jako Zelení nelze najít žádnou přijatelnou alternativu, která by myslela přežití civilizace alespoň trochu vážně. V širším kontextu (a jediném, který má smysl) má největší potenciál panevropské humanistické hnutí Democracy in Europe Movement 2025 (DiEM25) se svým programem Nový (zelený) úděl pro Evropu, se kterým kandiduje poprvé v historii jako mezinárodní hnutí do Evropského parlamentu.

DiEM25 navrhuje investovat každý rok 500 miliard eur do transformace evropské ekonomiky a infrastruktury za účelem investic například do výzkumu a zavádění obnovitelných zdrojů energie a podpory nízkoemisního dopravního systému založeného na kvalitní a dostupné železnici. Mezi další kroky patří progresivní uhlíková daň, redukce počtu emisních povolenek, hluboká přeměna zemědělského modelu na udržitelnou podobu kladoucí důraz na pěstování zeleniny a obnova krajiny směrem k větší druhové rozmanitosti. Produkce masa bude regulována.

Mezi pozoruhodné počiny se řadí úmysl vytvořit preventivní Evropský plán pro prevenci seismických a hydrogeologických nebezpečí, propracovaný návrh systematického omezování tvorby odpadu, zákaz frakování či ustavení instituce Evropského environmentálního soudu, který bude dohlížet na vymáhání přijatých ekologických norem.

Přestože je DiEM25 zřejmě programově nejdále, zdánlivě politicky odvážná řešení jsou očividně nedostatečná vzhledem k nevyhnutelnosti klimatické katastrofy popisované nejen Bendellem, ale i dalšími vědci, kteří odmítli zachovávat „politický korektní“ status klimatické změny. Nutné jsou totiž radikálnější změny.

Je zjevné, že příprava na klimatický rozvrat by musela zahrnovat naprostou restrukturalizaci celé ekonomiky a opuštění absurdního kapitalismu vycházejícího z maximálního vytěžování omezených zdrojů za účelem zisku úzkého procenta. Pokud bychom například chtěli zachránit Českou republiku před smrtí vysušením, bylo by potřeba okamžitě spustit celonárodní plán urychlené rekonstrukce 150 let ničené krajiny tak, aby byla znovu schopna efektivně uchovávat vodu.

Namísto připitomělé práce v korporacích by lidé nastoupili do státem dotovaných programů obnovení krajiny pro život – restaurovat zákruty vodních toků, vysázet tisíce hektarů lesa (nikoliv plantáže), umožnit vznik mokřadů, opustit orbu, zavodnit nivy, vytvořit nové standardy šetření s vodou a trvat na nich. Taková vize vypadá jako budovatelský projekt 50. let, nicméně se zdá, že šanci zachránit podmínky pro náš život velkolepými ekologickými budovatelskými projekty jsme pravděpodobně už propásli.

Ale má smysl vůbec něco dělat, když se Titanik tak jako tak potopí? Nebylo by lepší si prostě ještě zatančit?

Určitá naděje spočívá v tom, že pokud rychle odhodíme housle a skleničky likérů a vpadneme do podpalubí k pumpám, můžeme získat čas, aby ostatní rychle vybavili záchranné čluny důležitým vybavením pro ztroskotání na pustém ostrově. Záchranné čluny nestačí? Musíme improvizovaně postavit nové, každá minuta se počítá. Začít před deseti lety bylo pozdě.

Redukovat všechny cíle na pouhé přežití by však mohlo být smrtelné. V jaké podobě vlastně chceme jako civilizace přetrvat a proč vlastně?

Možná otázka století by mohla znít takto: nenutí nás náhodou přicházející klimatická apokalypsa přemýšlet o konkrétních podobách společnosti, jejíž hodnoty a uspořádání by případné přežití sebedestruktivního lidstva alespoň nějak ospravedlnilo?

A co si myslíte vy? Diskuse (59 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 3.Května 2019, 09:41:57

Ano, proto ta žižekovská drobná práce, která se ani nesnaží nahlédnout za horizont, jak ji charakterizoval pan Petrasek, nestačí.
A proto možná víc přitahuje Peterson, i když je to ňouma omílající staré flákoty - ten náznak morální filozofie zkrátka v dezorientaci přestavuje kousek naděje.
A vždycky lepší falešná naděje, než žádná...

Nějaký geniální a průrazný myslitel světového formátu, jehož dílo by spustilo celospolečenský pohyb (dnes vlastně celoplanetární), by se zkrátka zase jednou hodil...... škoda že ho nejde vyrobit na povel...

Jako hansenovec si myslím, že přece jen máme o něco víc času, než se nám teď zdá (už jsme se s tím spálili), živá planeta má opravdu hluboký rezervoár sil a dokáže zacelovat i těžké rány......... na druhou stranu zřejmě ne o moc a schopnost lidí promarnit desetiletí i staletí je evidentní, takže možná opravdu lepší panika než utlumování obav a přesouvání věcí na později...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pátek, 3.Května 2019, 12:46:50

Problém podobných článků je je v tom, že zcela ignorují politickou stránku věci. Subjekt, na který se obracejí - "my" . neexistuje, není žádná entita "my lidstvo" schopná organizované celoplanetární radiální akce.

Co je to "kolaps civilizace"? Pokud bychom měli na mysli něco podobného, jako bylo třeba mezidobí mezi Starou a Střední říší ve Egyptě nebo v Evropě po rozpadu Římské říše, tak je to mimo jiné také pokles organizovanosti , přesun politické moci do malých a nestálých uskupení neschopných racionálního plánování. Nějaké "my" bude existovat ještě méně než dnes.

Pan Karen zmiňuje DIEM25, jako subjekt, který je programově nejdále, i když není dost radikální, DIEM ale zatím žádnou politickou moc nemá a to, co chce, by se mohou uskutečnit jen v EU, která je politicky integrovaná daleko více než dnes. Vývoj jde obráceným směrem, politické "my" většinou znamená vymezení vůči "oni", u nás na příklad "my Češi", kterým škodí "oni" Evropská unie.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pátek, 3.Května 2019, 13:13:8

Také si myslím, že není možné, aby došlo ke kolapsu civilizace a přitom zároveň nedošlo ke kolapsu jejího řízení a kontroly.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Proč přežít? Pátek, 3.Května 2019, 14:16:53

To je velice nebezpečná otázka; a je krajně obtížné na ni nalézt odůvodnitelnou odpověď.

Proč by vlastně měl přežít živočišný druh, který vlastní konzum staví nad vlastní přežití?...

Jestliže toto lidstvo nepřežije, pak to bude dokladem toho, že přežít vůbec nezasloužilo.

V každém případě je nutno plně ocenit pana Karena, že ty otázky ryze ekologické spojuje s otázkou po smyslu. Po kvalitě, po směřování celého lidstva. Za prvé jak řečeno, zachování současného lidstva, se současným způsobem jeho existence, by vlastně nemělo vůbec žádný (vyšší) smysl.

A na straně druhé všechno hovoří pro to, že toto lidstvo je možno zachránit právě jenom a pouze tehdy, když dokáže ten svůj dosavadní způsob existence zcela radikálně změnit. A to znamená, když si dokáže najít a vytyčit nový smysl, nový horizont, nové impulsy a motivace pro svou vlastní existenci.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Není subjekt? Pátek, 3.Května 2019, 14:21:56

Pane Kubičko, to "my" není ničím jiným, nežli množinou pro "každý z nás". Jestliže se ekologickou výzvou k vlastnímu přežití nebudeme cítit osloveni každý jako (jednající) konkretní jedinec, pak se ovšem naprosto nic nestane (s naším přežitím, rozumí se).

Přitom by to vlastní jednání bylo vlastně docela jednoduché. Současný svět věří na demokracii a na volby; a tak by (přinejmenším pro začátek) naprosto postačilo, kdyby v příštích volbách každý dal svůj hlas nějaké radikální ekologické straně. Kdyby tato dostala nějakých dejme tomu devadesát procent mandátů - pak by tím pro záchranu planety byl dozajista učiněn velmi pozitivní krok.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Poláčkovi Pátek, 3.Května 2019, 17:07:55

Vy na demokracii a volby nevěříte, takže předpokládám, že poslední příspěvek myslíte ironicky.

Strana zelených, kterou jsem v našich posledních volbách do PS volil, nedosáhla 90% hlasů, nedosáhla ani 3% hlasů. Proč, to je právě ta politická otázka, kterou si ovšem zelení nekladli. V debatě o budoucnosti Zelených, která zde v DR před časem proběhla, bylo vidět, že lidé Zeleným blízcí nejen politicky nemyslí, ale dokonce to přímo odmítají To bylo vidět například na tom, že odmítali připustit implikace faktu, že politicky nejúspěšnější byla jejich strana za Bursíka.

Vy ovšem na demokracii nevěříte, ovšem jak jinak než demokraticky by se mohl radikální ekologický obrat prosadit, je ve hvězdách. Stojí za ním nějaký jiný mocný politický faktor, například velké peníze, ozbrojená síla, masa revolucionářů odhodlaných položit životy a zabíjet?

Ivo Horák - Praha 3

Pátek, 3.Května 2019, 19:02:22

Jedna věc je, nakolik kdo z nás (ještě) "věří na demokracii", zvláště má-li se rozhodnout o změnách revoluční povahy. O precedenty toho druhu máme, řekl bych, velkou nouzi. Proč tomu tak je? Snad i pro vlastnosti občanstva (nebo mas), ale především pro skutečnost, že demokracii máme dobře ochočenou, ne-li vycvičenou. To je druhá a podstatnější věc, že demokracie prostě není připuštěna ke slovu, natož k moci, jestliže by mohla ohrozit nejen konkrétní politiky ve funkcích, ale rovněž ekonomické a finanční zájmy, především nejsilnějších.

Ještě více než demokracii naše společnost cení a (prostřednictvím práva) chrání soukromý majetek. To má ovšem važné konsekvence. Ale i jemu je v „nutných“ případech nakonec nadřazován zájem na realizaci expanzivních záměrů (týká se návrhů na vyvlastňování).

Demokracie by se dala teoreticky využít k prosazení některých pozitivních změn. Nikoli ovšem všech, jichž by bylo zapotřebí. Zdá se např., že radikální omezení motorizované individuální dopravy má zcela nedostatečnou podporu (snad mimo nejstarší generace). Podřízení bující spekulativní výstavby hlasu obyvatel v referendu by však téměř jistě dramatické dopady mělo. Na to však samozřejmě rozhodující síly společnosti nepřistoupí. Demokracii využívají, když se jim hodí, nebo když jim aspoň téměř nepřekáží.

Myslím, že ve vzácné chvíli, kdy lze pomýšlet na demokratické prosazení průlomového rozhodnutí, jsou již předpoklady dosáhnout ho (a spíše snáze) nějakou formou nátlaku velkých skupin obyvatelstva.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nátlak velké skupiny obyvatestva Pátek, 3.Května 2019, 23:08:16

leccos zmůže. Nedávno jsem to viděli ve Francii, kde žluté vesty dosáhly zrušení ekologické daně z pohonných hmot. Nějaká ještě větší skupina obyvatelstva by mohla prosadit, aby se aspoň nějaké opatření k obraně klimatu přijala, ale ve Francii se neobjevila.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Sobota, 4.Května 2019, 08:36:25

Já také znám docela málo lidí, které změny klimatu opravdu vážně znepokojují.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 4.Května 2019, 11:56:6

Ovšemže na demokracii nevěřím, pane Kubičko; a ten důvod k tomu sám naprosto dokonale dokumentujete, poukazem na Francii.

Tady bylo rozhodnutí vlády ve prospěch životního prostředí; ale byl to právě onen l i d sám, který si vynutil odvolání toho ekologického opatření.

Ono je opravdu dost obtížné věřit v demokracii, když tato víceméně zcela vědomě směřuje k vlastnímu sebezničení celého lidstva.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Lid ve Francii ovšem protestoval Sobota, 4.Května 2019, 18:10:35

v první řadě proti (údajné) asociálnosti onoho ekologického opatření, nikoli jeho ekologičnosti. Pan Macron k tomu přistoupil jako pravý ekonom - zdražíme benzín, a lidi budou méně jezdit auty a spotřebovávat benzín. Co budou dělat místo toho? "Substitute goods", jak říkají ekonomové. Prostě něco jiného. Koho to zajímá.

Řečeno slovy obhájců žlutých vest, Macron ignoroval to, že jeho opatření dopadne nejvíc na ty z předměstí, kteří jsou na autu závislí, a na bydlení v rozumném dosahu MHD nedosáhnou. Ježdění MHD do práce je privilegium pro bohatší, kteří mají na nájem či koupi nemovitosti, odkud to lze. Oni auto taky mají, ale jezdí jím na dovolenou a výlety.

Co jiného dělat? Pamatuju si, že v Zürichu fungovala daň z auta (Verkehrsabgaben). Bydlíte-li v kantonu, a máte auto, platíte. Je fuk jestli jím jezdíte denně, nebo příležitostně. Pro malá, nová auta to vycházelo na jednu dvě stovky franků ročně. U velkých nadupaných bouráků klidně i šest sedm set (tuším podle kubatury, hmotnosti a emisí). Samozřejmě v tom nebyl benzín, parkování, známky atakdále.

No a roční legitka stála asi tisícovku. Nedivil jsem se, že nadpoloviční většina rodin v Zürichu auto nevlastnila (včetně naší, ale u nás je to hlavně z přesvědčení). Prostě to nestálo za to.

Ivo Horák - Praha 3

Sobota, 4.Května 2019, 19:26:13

Myslím, že rozsáhlejší protesty v demokraciích většinou nezačínají z opravdu vážných a racionálních důvodů, nýbrž spíše naopak. Když se již rozvinou, pokračují pak tak dlouho, dokud účastníkům vydrží odhodlání, živené jejich předchozí abstinencí a podřízeností. Řekl bych, že v pozadí současných akcí je nesmíření se s volebním vítězstvím E. Macrona. Kdyby byla prezidentkou Le Penová a sáhla by k naprosto témuž opatření, k srovnatelným protestům by nedošlo. (Z uvedeného neplyne ani můj souhlas s Macronovou politikou, ani nesouhlas s názorem, že lid má dnes z ekologičtější politiky obavu.)

Platit především za vlastnění auta nepovažuji, s výjimkou firem, za šťastné. Zvláště není-li problém s parkováním (vůz stojí třeba na dvoře, či v bývalé stodole). Střídmé, nebo dokonce jen občasné užití auta je únosné a těžko nahraditelné. Velká auta by znevýhodněna být měla.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Velký auto, malý auto... řepka! Sobota, 4.Května 2019, 20:51:19

Četl jsem, že silný tlak na snižování (flotilových) emisí pro automobilky znamená použití dosti drahého (a také draze vyvinutého) zařízení v každém prodávaném automobilu, což navyšuje cenu každého auta. To absolutní (nikoliv poměrné) navýšení ceny auta není pro malé auto menší a pro velké větší, je zhruba stejné pro malé i pro velké, jenže v původně již vyšší ceně velkého auta tvoří menší poměrnou část, zatímco v ceně malého auta je to poměrné navýšení ceny daleko větší, takže malé auto je pak již neprodejné. Z tohoto důvodu automobilky od výroby malých aut s menší spotřebou (a tedy logicky i s menšími absolutními hodnotami emisí např. CO2) upouštějí.

K tomu je ještě třeba dodat, že tlak na další snižování emisí CO2 u osobní automobilové dopravy je od určité dosažené hodnoty nelogický ((a u spalovacího motoru i nereálný - vede k podvodům při měření a k přechodu na nikoliv ekologičtější elektromobily)), neboť poměr emisí CO2 z osobní automobilové dopravy je v porovnání s jinými zdroji málo významný (asi kolem 2%). Logické by přece bylo snižovat emise CO2 u těch zdrojů, jejichž podíl je největší.

-----------------------------

Uvedená skutečnost bohužel opět nabourává důvěru v možnost rozumného řešení, které by bylo vědomě a cíleně aplikováno samotnou lidskou společností v rámci její sebeorganizace. Na jedné straně se tak ze strany "záchrany světa" objevují požadavky na ustoupení od demokracie, na druhé straně jsou zde pak síly, které se cítí oprávněné bránit demokracii (a poté už "demokracii") i hrubou silou (jak to ostatně některé demokratické ústavy připouštějí). Vyhlídky tedy nejsou nijak růžové a nebyly by růžové dokonce ani v tom případě, kdyby vůbec žádná ekologická katastrofa nehrozila.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Houby 2% Sobota, 4.Května 2019, 21:05:45

Podle americké EPA ([1]) se sektor dopravy ("Transportation") podílí na emisích z 28%, a z toho 37% připadá na osobní auta ("Passenger cars"). Tedy nějakých 10% z celku. Evropská čísla budou jistě obdobná.


https://nepis.epa.gov/Exe/ZyPDF.cgi?Dockey=P100USI5.pdf

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Data evropské EEA, pro úplnost Sobota, 4.Května 2019, 21:17:1

podíl dopravy na celkových emisích EU28: 27%
podíl osobních aut na emisích z dopravy: 40%

Čili v součinu 10%, nepřekvapivě zhruba stejná čísla jako v USA.
Není to, pravda, tak moc, ale není to zanedbatelné.

https://www.eea.europa.eu/data-and-maps/indicators/transport-emissions-of-greenhouse-gases/transport-emissions-of-greenhouse-gases-11

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Investovat každý rok 500 miliard eur do transformace" Sobota, 4.Května 2019, 21:26:42

znamená vytvořit peníze (nové peníze v oběhu jsou vytvářeny tím způsobem, že se vytvoří dluh vůči nějaké komerční bance) vyťukáním příslušné cifry na klávesnici a odesláním čísla na bankovní účet. Někdo pak musí vykonat práci ((třeba i práci na "transformaci evropské ekonomiky a infrastruktury za účelem investic například do výzkumu a zavádění obnovitelných zdrojů energie a podpory nízkoemisního dopravního systému")), aby se tím vydělaly peníze na splacení dluhu i s úrokem. Jenže peníze na splacení úroku v oběhu nikde neexistují a musejí se teprve vytvořit. Vytvoří se vytvořením dluhu, který se musí také splatit i s úroky tomu, kdo ta čísla vyťukal. Jenže peníze na splacení toho úroku nikde neexistují, musejí se teprve vytvořit a vytvoří se vytvořením dluhu, který se musí splatit i s úroky...

Objem peněz je v každém okamžiku o něco (o úroky) menší, než objem toho, co má být splaceno tomu, kdo ta čísla vyťukal a tím vyťukáním a převedením na něčí bankovní účet uvedl ty peníze do oběhu. Na někoho vždy musí vyjít "černý Petr", neboli u někoho se vždy musí projevit rozdíl mezi menším množstvím peněz v oběhu a větším množstvím peněz požadovaných ke splacení dluhů (větším množstvím o požadovaný úrok, na jehož splácení v oběhu peníze neexistují). Ten nejslabší, na kterého vyjde "černý Petr", zkrachuje. Všichni ostatní pak musí drancovat (nejen přírodní) zdroje, aby si vydělali na splacení toho, co i s úroky dluží...

-----------------------------------

Až peníze přestanou být prostředkem k vydělávání peněz a začnou být opět prostředkem směny, skončí éra kapitalismu a nerůstová stabilní ekonomika se stane možnou.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Hájkovi Sobota, 4.Května 2019, 21:58:9

Nepamatuji si to přesně a také jsem se přesně nevyjádřil. Nechce se mi to teď vyhledávat, ale bude záležet patrně i na tom, zda jde o podíly na celkových emisích jen čistě CO2 nebo všech skleníkových plynů, zda máme na mysli výhradně lidské zdroje nebo i ty ostatní, zda pod označením "emise" zahrnujeme jen skleníkové plyny nebo i rakovinotvorné látky ap. Možná to v těch Vámi uvedených odkazech je, ale jsem líný to studovat.

Podle mě jde hlavně o to, že začít by se mělo u těch nejzávažnějších faktorů, tedy u toho, co má největší podíl na znečištění. To by ovšem patrně znamenalo i přechod od globální ekonomiky zpět k ekonomice lokální.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Neděle, 5.Května 2019, 09:56:54

Ono je to s těmi politickými implikacemi ošemetné. Zcela jistě platí výrok:

‚Zelení dosáhli za Bursíka největší úspěch ve volbách.‘

Oproti tomu by byl poměrně snadno zpochybnitelný výrok:

‚Za Bursíka prosadili Zelení nejvíce ze svých programových cílů.‘

Což by mohl ledaskdo pokládat za docela nepominutelné kriterium úspěchu politické strany. Určitě by bylo možné jako nepravdivou odmítnout větu: Nejdůležitější změny ve prospěch ochrasny životního prostředí se po roce 1989 prosadily v období, kdy se Zelení za předsedy Bursíka styli součástí vládní koalice.

Našli by se dokonce zlí lidé -- politologové a podobní štouralové --, kteří by tvrdili, že politický úspěch politické strany souvisí s udržitelností dosaženého stavu.
Zkompromitování politiky zelených, rozpad na válčící a ječící frakce, přetavení zbytků politického kapitálu do osobních kariér , prostě vývoj Zelných bursíkovým vstupem do vlády nastartovaný, nejspíše nelze popsat jako politickou úspěšnost.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Panu Nushartovi Neděle, 5.Května 2019, 10:27:23

No, vy jste mluvil o emisích CO2: "poměr emisí CO2 z osobní automobilové dopravy je v porovnání s jinými zdroji málo významný (asi kolem 2%)". A já vám našel čísla, že je to pětkrát tolik. Je tak těžké uznat omyl? Asi jo.

Začít je pro každého nejsnazší u sebe. To, že jinde se dá ušetřit víc, je prostě blbý důvod nic nedělat. Alespoň u studentů tím nezabodujete.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Neděle, 5.Května 2019, 10:32:55

Problém přejití od globální ekonomiky zpět k lokální je i v tomto: Kdo o tom rozhodne? A jakým způsobem? Zákazem globální ekonomiky?

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Paní Hájková: Neděle, 5.Května 2019, 11:06:7

"Problém přejití od globální ekonomiky zpět k lokální je i v tomto: Kdo o tom rozhodne? A jakým způsobem? Zákazem globální ekonomiky?"
Rozhodne o tom jedině ekonomická nevýhodnost globálních transferů. Například pokud neúnosně vzrostou náklady na dopravu.
Tím neříkám, že k tomu dojde.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Neděle, 5.Května 2019, 11:15:5

Náklady na dopravu jistě také hrají velkou roli. Ale nelze pominout ani cenu pracovní síly, která je v některých zemích výrazně levnější než v jiných.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 5.Května 2019, 11:44:30

Je nutno si také uvědomit, že nemá smysl jenom sem a tam pohazovat napohled exaktními čísly o procentuálním podílu těch či oněch emisí.

Rozhodujícím je nakonec něco jiného: který druh emisí má nejfatálnější dopad na skleníkový efekt. A podle odborníků zde vysoko vyčnívají především dva faktory (z těch které může ovlivnit "obyčejný" člověk respektive spotřebitel): letecká doprava a produkce (konzum) hovězího masa.

Je skutečně dosti paradoxní (ne-li vyloženě nesmyslné), když se stále dokola hovoří jenom o problému automobilových emisí a o jejich snižování - zatímco jaksi "v pozadí", mimo pozornost veřejnosti i politiky, každý rok více a více expanduje mnohem škodlivější doprava letecká. A dokud průměrný občánek bude považovat za své "nezadatelné právo" každý rok létat letadlem na dovolenou někam na Kanárské ostrovy nebo do jiných exotických destinací, potud je všechno ostatní jenom vytírání zraku.

Jedním z nejúčinnějších kroků proti globálnímu oteplování by tedy bylo prostě zakázat leteckou dopravu, kromě té zcela nezbytné. Anebo - její (dramatické) zatížení ekologickou daní, jejíž výše by odpovídala jejím dopadům na zemskou atmosféru. A s hovězím naprosto to samé.

Najde se snad nějaká (demokraticky zvolená) vláda na tomto světě, která by si mohla dovolit přijít s takovými opatřeními?...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Hájkovi Neděle, 5.Května 2019, 12:19:28

Děkuji za upřesnění, uznávám omyl.

((Jde o to, že podle nějakého jiného zdroje to je údajně kolem těch 2%, ale ten můj zdroj může být samozřejmě méně věrohodný.))

Podstatou mého sdělení nebyla ta dvě zpochybňovaná procenta, ale to, že tlak na snižování emisí vede k omezení výroby malých aut na úkor velkých, což se z hlediska životního prostředí jeví jako nerozumné a nabourává to tedy důvěru (podobně jako ten případ se řepkou) ve schopnost lidské společnosti (jakožto celku) napravovat to, co se jeví jako chyby ve vlastním vývoji. Je tedy možné alarmovat společnost, ale pravděpodobně to povede k něčemu jinému, než k tomu deklarovanému cíli.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Poláčku Neděle, 5.Května 2019, 17:13:13

Opomenul jste poslední odstavec mého příspěvku:

"Ovšem na demokracii nevěříte, ovšem jak jinak než demokraticky by se mohl radikální ekologický obrat prosadit, je ve hvězdách. Stojí za ním nějaký jiný mocný politický faktor, například velké peníze, ozbrojená síla, masa revolucionářů odhodlaných položit životy a zabíjet?"

Kde vidíte ten politický faktor?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Násilný střet mezi zachránci světa a zachránci demokracie? Neděle, 5.Května 2019, 18:59:19

To bychom pak už nemuseli mít žádné obavy ani o stav světa, ani o demokracii.

Ivo Horák - Praha 3

Standardy Neděle, 5.Května 2019, 19:08:18

Co se týče té letecké dopravy. Četl jsem rozhovor s jedním naším vodním slalomářem o jeho tréninkovém pobytu v Číně. Nějaké detaily podmínek se mu nelíbily, a vyzvedl lepší v Austrálii, kam jezdí v zimě na kanál. Zmínil, že tam byl již 11x a vždycky tam všechno klapalo o bylo mu k užitku.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Politický faktor Pondělí, 6.Května 2019, 11:14:5

Právě v tom vězí zcela zvrácené pojetí demokracie, pane Kubičko: že všechno originálně lidské se tu přesouvá do sféry politiky. Občan-člověk ze sebe snímá veškerou vlastní odpovědnost za stav společnosti, státu a světa, tím že všechny tyto záležitosti za sebe nechá vykonávat politické profesionály. Když je tedy "něco shnilého ve státě Dánském" - pak ten běžný občánek za to pociťuje žádnou vlastní odpovědnost, nýbrž v jeho očích za všechno mohou "ti nahoře".

Ale pokud by se tito jím zvolení politici přece jednou rozhodli učinit něco opravdu rozumného (jako například zavést ekologickou daň), pak ten občánek tam dole okamžitě spustí pokřik: "Pro t o h l e jsem já vás přece nevolil, abyste se opovážili sahat na mou kapsu!!"

Právě to je ten začarovaný kruh demokracie: ten běžný člověk/občan nedělá nic; a ten profesionální politik nic (zásadního) udělat nemůže, protože by v příštích volbách právě tím svým lidem byl odvolán.

Znovu a znovu je zde řeč o tom, že klimatickou katastrofu je možno odvrátit jenom a pouze tehdy, když samotní lidé zcela zásadně změní svůj způsob života, své životní priority, základní motivace svého jednání. Pokud k tomu nedojde, pak nás žádný "politický faktor" nezachrání, a zachránit nemůže.

Ivo Horák - Praha 3

Lidský faktor Pondělí, 6.Května 2019, 12:45:56

Přece jen bych, pane Poláčku, pro chování toho běžného člověka/občana určitou polehčující okolnost měl. Každý máme jen jeden život, většinou vlastně již jen jeho rychle se tenčící část velmi nejisté délky a nejspíše nižší kvality, a máme nějakou chabou jednu miliardtinu vlivu na spotřebu (žijeme-li v bohatší části světa). Příliš velký nepoměr. Uvažujeme třeba o nějakém svém uskromnění a přitom bychom vlastně měli přát miliardám lidí podstatně vyšší životní úroveň. Příliš velký rozpor. (Také nemůžeme ovlivnit, bude-li třeba Afrika směřovat k populaci čtyř, nebo jen třech miliard obyvatel.)

Úplně bez těch světových politiků to asi nepůjde. Ostatně vědí, že prohrát volby mohou i v případě, že se budou lidem podbízet a "podstrojovat" jim. (Třeba takový Churchill jistě nelitoval své válečné politiky, i když jej za ní voliči v roce 1945 právě neocenili.)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Zvrácené pojetí demokracie spočívá v přesunu všeho originálně lidského do sféry politiky." Pondělí, 6.Května 2019, 18:51:12

"Občan-člověk ze sebe snímá odpovědnost za stav společnosti, státu a světa, tím že všechny záležitosti za sebe nechá vykonávat politické profesionály. Běžný občánek nepociťuje žádnou vlastní odpovědnost, v jeho očích za všechno mohou oni - nahoře."

----------------------------

Pokud Vám (dlouhodobě) rozumím, pane Poláčku, tak pro přímou demokracii, která by Vámi zmiňovaný nedostatek (pravda - až po určité době "záběhu" a "usazení") eliminovala, přece nejste stejně tak, jako pro tu zastupitelskou. Pak už tedy snad (jako "nejlepší řešení") zbývá jen ta diktatura...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ústup od demokracie při řešení globálních problémů (například změna klimatu ap.) Pondělí, 6.Května 2019, 19:02:39

vlastně znamená "řídit svět jako firmu" :-):-):-)

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Úterý, 7.Května 2019, 04:58:12

Také mně to tak občas připadá, že pan Poláček si přeje diktaturu. I když jistě nějakou sametovou.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Úterý, 7.Května 2019, 05:04:17

Římané si zpočátku také volili diktátora, jen když byli v ohrožení. Potom už byli v ohrožení pořád.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Občan a profesionální politik Úterý, 7.Května 2019, 11:20:12

To je ale o něčem jiném, pane Horáku. Nejde o to, odstranit bez náhrady politické orgány a instituce (a to dokonce ani ty demokratické).

Tady se ale opravdu jedná o ten zcela zásadní moment přesouvání vlastní odpovědnosti za stav světa, za stav společnosti na někoho druhého. Právě na ty politické profesionály.

Dám konkrétní příklad: samozřejmě když budu svědkem nějakého zločinného jednání, když bude někomu ubližováno, tak jako první se budu snažit zavolat policii. Tedy právě ty "profesionály". Ale to všechno pro mě ještě nebude dostatečnou legitimizací k tomu, abych - pokud tam ta profesionální pomoc zrovna nebude - lhostejně pokrčil rameny a dejme tomu ženě obtěžované násilníkem řekl: "Počkejte si přece na příchod policie, ta je tady od toho, já s tím vším přece nemám nic společného! Policii si platím ze svých daní, tak ať se stará, co kdo po mě ještě může dalšího chtít!"

Jenže právě tohle je základní rys (současné) demokracie. Typický občan zaujme postoj: "Já jsem si přece zvolil své politiky, platím je ze svých daní - tak ať všechny veřejné a společenské záležitosti vyřídí za mě! Co j á bych si s tím ještě špinil ruce!!"

---------------------------------

Zvlášť při porovnání se socialismem vynikne ten zásadní rozdíl: tam totiž (mám teď na mysli původní ideu socialismu, nikoli reálnou politickomocenskou praxi) zásadně platilo, že za stav věcí veřejných jsou odpovědni principiálně všichni. Že věci veřejné jsou skutečně, aktuálně a bezprostředně záležitostí všech. A že záleží na charakteru, na mravním profilu každého jednotlivce, jaký charakter bude bude mít nakonec celá společnost a celý stát.

Zrovna nedávno jsem tu zmínil jeden Dubčekův projev z roku osmašedesátého. Kdy Dubček svůj - o sobě nijak záživný - televizní projev náhle přerušil, odtrhl se od psaného textu, a s jakýmsi mírně plachým úsměvem se obrátil přímo na posluchače: "Protože bez vás, bez vaší aktivní účasti, to my sami tady nahoře opravdu nedokážeme!"

To bylo ale ještě v dobách, kdy bylo opravdu možno celý národ svolávat ke společnému dílu na společné věci. Dnešní (demokratický) politik by mohl takovýmto způsobem sbubnovávat nanejvýš příslušníky své vlastní partaje.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sametová diktatura? Úterý, 7.Května 2019, 11:37:0

To by možná nebyl tak docela špatný nápad, paní Hájková. ;-) Musím přiznat, že čistě pocitově bych - při pohledu na současné lidstvo - k určitému typu "osvícené diktatury" dokonce mohl skutečně inklinovat.

Ale - o to se ve skutečnosti vůbec nejedná. To o co se jedná je to, že sám politický systém vůbec je až to z c e l a p o s l e d n í, co by opravdu rozhodovalo.

Právě to je to, co se neustále zaměňuje; a právě tohle je ten klam, který jmenovitě právě demokracie znovu a znovu rozšiřuje: totiž že zásadní otázku je prý jenom a pouze způsob státní/politické organizace. A že prý už jenom tím že budeme mít tu "správnou" organizaci (rozuměj: demokracii), že už tím jsme pro blaho lidstva učinili dost.

Paní Hájková: kdybychom dnes měli k dispozici toho člověka/občana jak si ho vymalovala a vysnila a jak s ním počítala původní idea demokracie (mimochodem naprosto stejně jako původní idea komunismu), totiž člověka inteligentního, vzdělaného, vnitřně zralého a kultivovaného, který vždy koná ve prospěch celku - pak tu může být spánembohem klidně i ta demokracie. Nebyl by to sebemenší problém.

Jenže, my tady máme bohužel člověka v jeho realitě naprosto jiného: člověka v prvé řadě v osobní rovině hledícího na vlastní, tedy latentně egoistický zájem; v osobní rovině člověka sice formálně vzdělaného, ale fakticky ustrnulého jenom na této rovině ponejvíce formálního vzdělání; a v politické a ideové rovině člověka hrubě omezeného jenom na jeden jediný, partikulární ideově-politický náhled a orientaci.

Jinak řečeno: my dnes už (díky psychologickým a sociálně psychologickým výzkumům) víme naprosto bezpečně, že reálný člověk je něčím zcela jiným, než s jakým počítala původní idea demokracie; ale my přesto na té demokracii i nadále železně a úporně setrváváme, i když víme že její základní předpoklad je pouhá fikce!

Ještě jednou: ten zcela zásadní problém, ta vlastní základna kde se rozhoduje jestli tento svět bude vyhlížet k něčemu, anebo se bude jenom slepě a bezmyšlenkovitě valit dál, navzájem spojován a udržován jenom bezduchým konzumem - tak tímto středem všech věcí je samotný člověk. A nikoli politický systém.

Jestliže nebudeme schopni přeměnit samotného člověka (ve výše uvedeném smyslu), pak nás žádná demokracie nezachrání. A naopak: pokud bychom takového zralého, uvědomělého člověka-občana získali, i pak by politický systém byl záležitostí jenom naprosto druhotnou - protože tento zralý a uvědomělý občan by žádný nehumánní a nesvobodný politický systém nikdy nepřipustil.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Kvadratura kruhu Úterý, 7.Května 2019, 13:25:4

Není to veselé čtení... Přestože zde je výběr spíše ctihodných a nepochybně velmi přemýšlivých lidí. Se zájmem o věc. Dokonce i vzájemně si docela pozorně naslouchajících. Už toto je vyšší nadstandard. A výsledek? Skepse a nic. Není nic možné. Je pozdě. Demokracie (s těmito lidmi) nefunguje. A další a další variace tohoto p o c i t u.

Nepochybně si i my zde, všichni, myslíme, že to tak strašné není. Pokud má někdo přes 60 nebo více let, tak se může dokonce ještě utěšovat, že se ho to prostě netýká.

Nepochybně i zde je to diskuse ryze akademická.

Nepochybně ani my zde n e v ě ř í m e, že něco podobného v historicky blízké době (10–20 let) nastane.

Protože tomu neodpovídá t ó n této diskuse. Je jedna věc být na Titaniku a řešit situaci a zcela jiná věc je kdesi v klidu a teple přemýšlet o tom, JAK BY SE TO na Titaniku mělo ideálně řešit…

Ten rozdíl je v intenzitě emoce. Tady je diskuse akademický klidná. Vnímám mírné a docela přátelské intelektuální soupeření. Ale stále ryze akademické. A ryze teoretické.

Začněme osobním vyznáním, že nikdo z nás tady přece V HLOUBI DUŠE (ateista v hloubi mozku) nevěří, že v textu uvedený negativní scénář během 10–20 let nastane. I my jsme kdesi vysoko "nad" a věříme, že nás autor jen tak velmi přátelsky straší.

ANI MY ZDE neřešíme skutečný živý příběh, který se nás osobně velmi intenzivně a existenciálně dotýká. Čechráme si zde peří intelektuálů (a intelektuálek, vážené paní Hájková a Zemanová).

A přitom chceme po lidech (démos), aby učinili cosi, co my sami neděláme nebo neumíme. Není to falešné?

Co si vlastně přejeme my?

Aby cosi kdesi jinde bylo jinak, nebo abych jinak reagoval přímo osobně "já" s nadějí, že toto udělají současně všichni?

Neřešme chvíli ekologickou a technickou podstatu problému, ale čistě psychologickou:

ZADÁNÍ:

Máme nedobrou situaci S (aktuální Stav Světa), kdy možné řešení určuje absolutní summa reakcí, tedy finální vlastnost množiny všech lidí L, kdy každý z nich (z nás) má k dispozici množinu teoreticky možných osobních reakcí (činů) R(1) až R(x)... – Asi tak vypadá část zhuštěného teoretického zadání.

Obecně víme, že k záchraně postačí, když dostatečně velká podmnožina (inteligentních) lidí L(int). z m ě n í své obvyklé spotřební chování směrem k dobrovolné skromnosti, tedy místo činů R(lux) bude dělat R(skr).

Pokusme se alespoň zahlédnout, KDE PŘESNĚ máme největší problém, uvedu pár příkladů, když tak mě opravte a doplňte:

1) Psychologie vytěsňování: Aby člověk ve svém životě nemusel dělat radikální změny, bude si namlouvat, že ten problém není tak vážný. Vlastně jej popře.

2) Problém sice vážný je (člověk neochotně připustí), ale určitě já sám nic nezměním, takže je zbytečné začínat od sebe...

3) ...

 __


Závěr: P o k u d v současné době ten problém takto existuje, a opravdu takto vážný je, a p o k u d existuje jeho řešení v rámci změny lidských rozhodnutí, tedy takové, které znamená v čase neobvykle rychlou změnu chování velkého počtu lidí, nastane tato změna:

– jen díky adekvátně silnému "informačnímu" impulzu zvnějšku,
– nebo skrze intenzivní osobní prozření (osobní transformace),
– nebo skrze zázrak.

Jiná možnost neexistuje.

Víme tedy, že (bohužel!) ani sebevíce logická a reálnou situaci sebevíce přesně popisující s l o v a nefungují, prostě nic neřeší.

Když hoří a v místnosti je kouř, jde o silný existenciální pud záchrany, který člověka donutí k okamžitému fyzickému výkonu.

Akce a reakce.

A zatím nehoří, že?

Říkám to nerad, ale pokud existují "ilumináti" či jiné kruhy "za oponou", už by měly spustit velmi masivní akci adekvátní problému. Protože víme, že skrze tuto přínosnou diskusi na DR k potřebné změně nedojde. Možná jen k malému posunu myšlení některých z nás. A to je zatraceně málo.

Takže nohy na stůl, nic se neděje, ono to zase nějak dopadne... (?)

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Malá poznámka z ekonomiky Úterý, 7.Května 2019, 13:31:31

Když budou ekonomové nahoře balancovat moudře a stihnou včas dolévat další monetární palivo do ekonomiky, bude možné ten problém dál a dál oddalovat. Tedy krize nemusí být ani letos, ani příští rok. A možná ani v roce 2021. Je to ale stále méně a méně pravděpodobné. To jen tak naokraj k té ekologii. A jakmile se spustí masivní krize v ekonomice, jakmile klesne obchod a prodej, jakmile se přestanou splácet úvěry a půjčky, jakmile lidé nebudou mít kde bydlet, protože jim banky vezmou předražené domy... Nemáte někdo nějaké uklidňující a příjemné zprávy?

https://www.patria.cz/zpravodajstvi/4121627/recese-v-usa-je-uz-za-rohem-ciste-proto-jak-dlouha-je-soucasna-faze-expanze.html

Ivo Horák - Praha 3

Úterý, 7.Května 2019, 17:46:45

"Nepochybně ani my zde n e v ě ř í m e, že něco podobného v historicky blízké době (10–20 let) nastane."

Ano, pane Rusku, já tomu nevěřím, či spíš, považuji to za málo pravděpodobné. Tedy v uvažovaném zcela katastrofickém rozsahu.

Za našeho mládí se často hovořilo o jaderné hrozbě. Přes všeobecně propagovaný optimismus socialistického člověka (i občasnou mocenskou potřebu strašit) mezi lidi prosakoval pesimismus, že téměř jistě neunikneme 3. světové válce a s ní jaderné zkáze. Já jsem považoval takovou eventualitu za velmi nepravděpodobnou, asi tak z 1 až 2%. Nanejvýš bych zmínil, spíš abych nevypadal, že jsem úplně mimo, 5%. A dodal bych, po pravdě, že i tak jde o naprosto nepřijatelné riziko. Vzpomínám, že v roce 1988 jsem ve vlastním "samizdatíku" napsal, že jaderné zbraně více lidí zachránily než zahubily...

Co se týče současné aktuální hrozby, budou lidé zpětně diskutovat o tom, co by se stalo, kdyby nebyla vůbec reflektovaná, a kdo sehrál kladnou i kdo zápornou roli. Bude se (zpětně) pracovat s minimalistickými a maximalistickými vyčísleními dopadů a od nich bude odvíjena bilance ztrát. Tak nějak jako v případě Černobylu, i když větších.

Samozřejmě, že vznikne veliká a stěží ospravedlnitelná škoda na přírodním bohatství Země. (Lidé nakonec dokázali i na daleko nižším technologickém stupni vyhubit množství druhů "megafauny" a dalších i požáry změnit tvář velkých území.)

Jakým mechanismem a jaké vzniknou v budoucnu škody na světovém ekosystému, nevíme. Něco bude jistě důsledkem antropogenního oteplení, ale souběžně a asi i následně se přidají další faktory. Lidé si prostě planetu čím dál více přivlastňují, glajchšaltují ji a umenšují.

Panika není nejlepším stavem, jak udělat maximum pro záchranu svoji, natož druhých. Vývoj, tendenci uváznout v jakési evoluční pasti, je třeba co nejvíce korigovat. Proto je třeba nejen změnit nejrizikovější současné aktivity, spojené s produkcí škodlivých emisí, na bezemisní, ale je žádoucí omezit síly a prostředky, jež lidstvo věnuje na přizpůsobení Země potřebám své "denaturizace" a realizace všeho, co lze.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sametová diktatura Úterý, 7.Května 2019, 20:09:2

Takže pokud by existovala snaha nastolit nějakou globální diktaturu, rozšíření nějaké dostatečně katastrofické zprávy (lhostejno zda pravdivé či nepravdivé), v jejímž důsledku se lidé budou cítit bezprostředně ohroženi, může být praktickým krokem směřujícím k tomuto cíli? (Ohrožení lidé se pak snadněji nechají zachránit tím, že odevzdají moc nad sebou nějakému zachránci. Postup platí obecně, jak třeba pro klimatickou katastrofu, tak i pro migrační krizi ap.)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jste tedy, pane Poláčku, ochoten odevzdat moc nad sebou samým onomu zachránci světa? Úterý, 7.Května 2019, 20:43:15

Učiníte tak z velmi ušlechtilých pohnutek a ve jménu solidarity s lidstvem i se vším tvorstvem na Zemi?

Budete dělat to, co vám bude nařízeno, bez ohledu na vaše vlastní mínění, bez ohledu na to, zda budete ta nařízení považovat za rozumná?

(Protože když jde o záchranu světa, není čas diskutovat o rozkazech a každý, kdo rozkazu neuposlechne, musí být přísně potrestán, a to tak přísně, aby to všechny ostatní odradilo od pomýšlení na jakoukoliv rebelii.)

Je to sice tvrdé, ale jde o záchranu světa a o naši budoucnost!

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Odevzdat moc nad sebou samým? Středa, 8.Května 2019, 10:08:5

Pane Nusharte, když se svého času germánský kmenový vůdce Arminius (který předtím rozdrtil římské legie v Teutoburgském lese) pokusil sjednotit doposud rozptýlené germánské kmeny pod jedno centrální vedení (čili vytvořit kompaktní říši, která by mohla být úspěšnou protiváhou říši římské) - pak ho jeho vlastní krajané zavraždili, neboť tím zavedením centrální vlády jim prý chtěl "vzít jejich svobodu".

Ono s tou svobodou je to velice propletené, pane Nusharte. Zvlášť v tom současném, velice komplexním světě. Když už opravdu není možné, aby se kdokoli se svou rodinou sebral, někde v lese si postavil chýši, a na své živobytí si vydělával výhradně svým vlastním lovem. A do nikoho jiného by mu nic nebylo.

V dnešním světě, už jenom tím že někde nastoupíte do zaměstnání, už jenom tím "odevzdáváte moc nad sebou samým". Už jenom tím přistupujete na to, že někdo jiný Vám bude moci dávat pokyny a nařízení, co máte, co smíte a co nesmíte dělat.

Je něco takového omezením naší svobody? - Pokud naši svobodu chápeme absolutně (anebo spíše: barbarsky primitivně?), pak samozřejmě ano.

Pokud se ale jednou provždy smíříme s tím, že na světě nežijeme sami, a že naše pravá svoboda spočívá nikoli v izolování se od těch druhých, nýbrž v kooperaci s nimi, pak to "odevzdání moci nad sebou samým" náhle nabývá zcela jiný charakter, a to sice jakožto d e l e g o v á n í vlastní moci na společné, kompetentní orgány.

Je to v principu nakonec to samé, jako je vztah národních států k Evropské unii. Mnoho lidí (a jmenovitě Čechů) má stále pocit, že ta daleká a cizí Evropská unie "nám vládne". Že ti bruselští byrokrati nám pořád něco nesrozumitelného a nepochopitelného nařizují, vnucují, předpisují.

Z bezprostředního pohledu to tak dozajista je. Jenže ono je možno se na celou záležitost podívat i z druhé strany. Totiž z té strany, že Evropská unie není nějaká cizí moc nad námi - nýbrž že je to zároveň n a š e v l a s t n í instituce, náš vlastní orgán, na který my sami jsme dobrovolně d e l e g o v a l i část naší moc, část naší vlády. Že to tedy není nějaký "Brusel", který by vládl nad námi - nýbrž že my sami prostřednictvím Bruselu vládneme Evropě, aby se tato vyvíjela racionálněji, efektivněji, spravedlivěji.

A mimochodem: když Vám vládne národní vláda a národní parlament - není to snad ten samý akt, kdy Vy svou vlastní moc nad sebou samým odevzdáváte někomu jinému?!... Ta vláda, ten parlament - to přece n e j s t e V y s á m, oni si mohou přijímat zákony a nařízení jak se jim zachce, a Vy sám do toho nemáte reálně co mluvit. Ten jeden Váš hlas ve volbách se naprosto utopí v moři hlasů jiných. I kdybychom akceptovali tu klasickou fikci demokracie, že prý zde "vládne lid" - i pak by to znamenalo, že tento "lid" vládne n a d V á m i, a Vy nemáte naprosto žádnou reálnou možnost této jeho vládě uniknout.

Takže ještě jednou: v moderním komplexním světě se nikdy nevyhneme tomu, že někdo či něco nad námi vládne.

Ta rozhodující otázka ale zní: mohu já se s touto vládou v n i t ř n ě z t o t o ž n i t? Mohu ji pociťovat (právem) jako svou vládu vlastní, jako vládu rozumnou, poctivou a slušnou? Tohle a právě tohle jsou ty klíčové otázky.

A teď zpět ke zcela konkrétnímu problému: stojíme těsně před klimatickým kolapsem celé planety. A - při pohledu na současné, "demokraticky" zvolené vlády můžeme snad vycházet z toho, že tyto jsou schopné tuto katastrofickou situaci řešit "rozumně, poctivě a slušně"? Můžeme se skutečně vnitřně ztotožnit s těmito vládami? Můžeme mít opravdu uspokojivý vnitřní pocit, že tyto "demokratické" vlády jsou naší vlastní vládou, naší vlastní mocí? Když nás spolehlivě vedou do naší vlastní záhuby?!

A teď: kdyby zde skutečně nastala vláda nějakého dejme tomu "osvíceného monarchy", který by se nemusel ohlížet na okamžité nálady, na neřízené emoce těch či oněch skupin populace (či jiných nátlakových skupin), a který by prostě svým vlastním nařízením mohl zavést zákaz spalování fosilních paliv, který by mohl prosadit zákaz veškeré zbytečné letecké přepravy, který by mohl prosadit zákaz chování hovězího dobytka, zákaz kácení amazonských pralesů - museli bychom takového vládce skutečně považovat za nějakou c i z í moc nad námi? Neměli bychom naopak všechny důvody pro to, s ulehčením si říci: "Tady je konečně někdo, kdo s k u t e č n ě vládne pro lid, pro blaho lidu - a tedy i v souladu s mou vlastní vůlí"?

Nebyl by takovýto vládce, který by vládl v s o u l a d u s mými vlastními vitálními zájmy, a tedy v souladu s mou vlastní vůlí - nebyl by právě on daleko spíše výrazem mé vlastní svobody, nežli všechny tyto "demokratické" parlamenty a vlády, podléhající všem možným iracionálním, populistickým a komerčním tlakům a zájmům, s kterými já se v žádném případě nemohu vnitřně ztotožnit?...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 8.Května 2019, 10:14:6

Aby bylo jasno: samozřejmě že zde nepropaguji autokratickou formu vlády jako nějaké univerzální, absolutní státní zřízení. A je samozřejmě naprosto nepochybné, že moderní svět (a moderní stát) v sobě nevyhnutelně musí obsahovat ten či onen demokratický prvek.

Tady se jedná v prvé řadě právě o to, že celé toto lidstvo se nachází v krizové situaci. A lidská společnost (a to i ta v celoplanetárním měřítku) se nakonec chová jako jeden určitý organismus. Který za s t a n d a r d n í c h okolností může používat jeden určitý typ samoorganizace, autopoiesis. Ale - v kritické situaci se velice rychle může ukázat, že tento standardní model samoorganizace tady nepostačí, že je nutno velice rychle přepnout na model jiný, adekvátní té krizové situaci. Který organismus toto dokáže - ten přežije. Zatímco ten, který se bude mechanicky držet starých, v minulosti osvědčených metod své sebeorganizace - ten zahyne.

To je všechno, nic víc v tom není.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Středa, 8.Května 2019, 12:00:6

Který organismus to dokáže, ten přežije? Opravdu si myslíte, pane Poláčku, že cílem může být pouhé přežití?
Vždyť nedávno tu vyšel článek s názvem: Žít, nejen přežívat.
http://denikreferendum.cz/clanek/29512-zit-nejen-prezivat

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

O marném úsilí intelektuálů s různým názorem Středa, 8.Května 2019, 14:59:4

Přijde mi to stále dokola. Buď je diskuse stále jen abstraktní a teoretická, viz pan Horák, který se vědomě rozhodl přijmout vytěsňující signál podvědomí (žádný věcný argument neexistuje, analogie s ohrožením za studené války je od věci, protože takto logická implikace nefunguje, ba ani nekonečný počet minulých událostí, které dopadly dobře, nemá sebemenší vliv na cokoliv budoucího, ukázkově nesprávný u t ě š u j í c í se a tedy obelhávající "argument"), tedy že se nic neděje. Nějaké druhy vyhynou, to je příroda a čas a co my s tím. Nebudeme se vzrušovat. Podle mého je přesně toto signifikantní a přesně toto je jádro problému: všeznalá lhostejnost.

Dokud zde nebude shoda, dokud zde bude existovat milion protiargumentů – viz pan Nushart, ekologický alarmismus je možná metoda, jak může vzniknout další totalita (jistěže m ů ž e!) – tak žádná akce nebude.

A nejenže reálná akce nebude, ale nebude ani shoda na tom, že nějaká akce je nyní vhodná!

Čili celá tato diskuse by se mohla jmenovat MARNÉ ÚSILÍ INTELEKTUÁLŮ S RŮZNÝM NÁZOREM.

Rétoricky si nemáme co závidět. O slova ba ani o argumenty zde už dávno nejde. Dokud budeme vycházet z jiného úhlu pohledu na věc, je další diskuse (pardon, podle mého) už jen zbytečná a opakující se.

Na tom, jak vážná situace je se vědci neshodnou. Neshodneme se zde ani my. Vlastně neexistuje motivace ani důvod, aby toto fórum vyprodukovalo nějakou myšlenkovou nadhodnotu. Ale snad může alespoň sloužit pro studenty budoucí archeo-psychologie, kteří budou chtít pochopit, proč se lidstvo chovalo tak iracionálně.

Slovo společnost má svůj denotát, má svůj obsah pojmu. Tam, kde společnost mizí, mizí i společnost. Asi je to zákonité. Neshodneme se na hodnotách, neshodneme se na vážnosti situace, neshodneme se na výkladu reality kolem, neshodneme se ani na tom, jaká e m o c e je adekvátní tomu, co tady a teď žijeme:

Sakra, copak je vše v pořádku? Copak se nic neděje? Copak opravdu chceme v klídku čekat, co přijde? – Takže ano, bohužel. Odsud nic plodného nevzejde. Příliš ega, příliš znalostí, příliš všeznalého nadhledu. Jistě jsem vás teď potěšil...

►LN: Zaniklé civilizace si tím vším prošly?
Minulé civilizace, ať už Mezopotámie, Severní Afrika, údolí Indu, ty všechny vyschly. Co je přitom podstatné, že nepálily fosilní paliva, nepoužívaly uhlí, nezvyšovaly tedy koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. A beztak vyschly. Hlavní příčina vysychání je podle mě špatné hospodaření s vodou a s vegetací v krajině.

LN: Když civilizace vyschly i bez oxidu uhličitého, není to přeci jen proud dějin?
Samozřejmě, že je, ale má nějakou příčinu. Existuje úžasná kniha Green History of the World, tedy Zelená historie světa, kterou napsal archeolog Clive Ponting. V 65 letech mu došlo, že se většinou civilizace vyčerpaly samy. Zeslábly a potom je přemohli nějací nájezdní barbaři. Vezměte si třeba Řím. Civilizace prostě vyčerpala půdu, vznikly tenze, protože civilizace (města) zcela zapomněla na zemědělce, zapomněla, kdo vytváří hodnoty. My vymýšlíme, že budeme dovážet potraviny. Ale odkud? A proč?

LN: Které všechny civilizace vyschly?
Jednodušší je říct, které nevyschly. Třeba Jižní Korea, nevyschly části Číny, protože mají rýži, což je mokřadní rostlina V Egyptě archeologové kopají dva tři metry pod zem, aby našli to, co tady bylo před pár tisíci lety. Celý sever Afriky, bývalé Kartágo a dnešní Alžír, podobně Mezopotámie, sumerské civilizace, tedy dnešní Sýrie, Irák, Írán. Vyschla i celá střední Asie, o které se moc nemluví. Třeba Turkmenistán má krásné muzeum o historii civilizace a ukazuje, jak postupně museli čerpat vodu z větších hloubek. Vyschly i civilizace Mayů a Aztéků. Někdo říká, že kdyby vydrželi, za pět set let se klima změnilo. Ano, ale proto, že to území opět zarostlo.◄

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/biolog-pokorny-vetsina-starych-civilizaci-vyschla-meli-bychom-se-podivat-na-to-proc.A190426_220457_ln_domov_vag?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 8.Května 2019, 17:05:54

Ano, správná čísla transportů v dopravě jsou ta odpana Hájka, ne pana Nusharta.

Naprosto logický závěr z nich je:

-- všechno zboží dostat na koleje, jiný způsob rozvozu praktikovat až od sídel 5 tis. obyvatel níž a v rámci městských čtvrtí.

-- vrámci celků velikosti Evropy nelétat

-- ve městech masivně přejít na hromadnou dopravu
(stejně je to lepší - nedávno jsem jel autem ze Strašnic do Motola 2 a půl hodiny)

-- venkovskou a příměstskou osobní dopravu nechat s řešením až nakonec

Problém je, že plošné zdanění klasických pohonných hmot (nebo obecněji uhlíková daň) nedokáže takto strukturovat požadovaný výsledek, nebo jen málo.

----------------------------------

Navíc se k něčemu tak velkému jako je kompletní přesun přepravy zboží na železnici nikdo neodhodlá...

Prostě "to nejde".

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Čtvrtek, 9.Května 2019, 06:19:19

Prostě to nejde...
Jedna věc je něco vymyslet a druhá realizovat to. Je možné se o to pokoušet. Proč ne?

Anebo činit pokání a věřit evangeliu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Čtvrtek, 9.Května 2019, 12:05:32

Ale jistě, paní Hájková, že existuje rozdíl mezi (intenzivně a hluboce) žít, a mezi (pouze) přežívat.

Jenže - bohužel - to "přežití" je jaksi neodmyslitelnou podmínkou pro to "žití". Takže v dané rovině je věc opravdu zcela jednoduchá: pokud daný organismus (tedy v našem případě lidská společnost) nepřežije, nebude ani žít.

A nebude tedy ani nikoho, kdo by ještě mohl dělat nějaké "pokání", bych dodal.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Čtvrtek, 9.Května 2019, 12:55:52

A máte nějakou dobrou radu, jak spolehlivě zajistit trvalé přežití "daného organismu", tedy například mne? Protože jaký já mám vlastně důvod starat se o přežití jiného organismu? Leda snad svých vlastních potomků, přičemž ani v tom nebudu mít žádnou spolehlivou jistotu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pátek, 10.Května 2019, 10:55:15

Nějaký návod na přežití j e d n o t l i v é h o organismu skutečně neexistuje, paní Hájková. S tím už se asi budeme muset smířit. Jenom snad určité podmořské megakolonie jakýchsi primitivních organismů by bylo možno považovat za "nesmrtelné", neboť se jako celek neustále reprodukují, v doposud nepřetržité linii.

Svým způsobem nakonec to samé platí i pro nás: jako jednotlivci neunikneme osudu vlastního zániku - ale jako celek můžeme "přežít svou vlastní smrt".

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pátek, 10.Května 2019, 11:54:15

To bychom se museli s tím celkem úplně ztotožnit, abychom ho brali jako naše pokračování, pane Poláčku. Vy sám jste tvrdil, že je to nemožné.
Navíc není vůbec žádná jistota, jestli přežije ten "celek", ať už jím myslíme cokoliv.
Chtěla jsem jen naznačit, že já věřím ve věčný život.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Logika Pátek, 10.Května 2019, 22:06:37

POKUD (if) je současná trajektorie lidstva špatná,
PAK (then) je nutná její změna.

POKUD (if) běžné informace svou intenzitou k potřebné změně nestačí,
PAK (then) potřebujeme jiné, zřejmě silnější.

Můžeme třeba přemýšlet, co všechno by přispělo k potřebné změně. Ke změně, která znamená mj. lepší schopnost kooperace. Kooperace znamená vzájemně se více vnímat, brát se více vážně, méně se ignorovat. To je psychologie. Jenže co dělat, když ty emoce máme všichni a druhý člověk nám ani za odpověď a reakci často nestojí? Jsou to spojené nádoby.

A taky jsme už psali o FENOMENU ZMĚNY změně v knize Volba lidskosti. Na podzim to bude už 5 let, paní Hájková...

Takže zatím prostě platí, že se máme dobře. Už nebyla dlouho válka a útrapy známe z TV.

Pokud slova nestačí, musíme prostě počkat, až bude hůř. Až bude větší motivace. Až bude válka. Až bude hlad. Až bude příroda zničená. Až nebude voda. Až bude pozdě.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pátek, 10.Května 2019, 22:29:18

Já si také myslím, že nejdříve bude muset být hůř, aby se něco změnilo.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pátek, 10.Května 2019, 23:01:16

Řeknu to obrazně. Když se objeví, dejme tomu, velká povodeň, která způsobí mnoho škod, spousta lidí je pak ochotna přispět - finančně i vlastním úsilím.
Ale zkuste vybrat od nich příspěvky na prevenci - například na postavení hrází ještě dříve, než se voda vylije z břehů. Nebo přimějte je ty hráze stavět.
Myslím, že nepochodíte.
Takhle to prostě funguje.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Ale čím to je? Sobota, 11.Května 2019, 01:32:22

Já si nemyslím, že toto je typická vlastnost BĚŽNÉHO ČLOVĚKA. Ta l h o s t e j n o s t, protože takto se ta vlastnost jmenuje. Je to právě cynická lhostejnost, kdy se uvede argument, že "už se tolikrát strašilo tím či oním, třeba za studené války..., a hle, vše dobře skončilo, tak nechtě toho strašení!". – Toto považuji za sebevražedně p o v r c h n í trend myšlení. Psychologie vytěsňování reality. Ale o tom psal výborně pan Jiří Karen v úvodním textu...

Bohužel to vnímám jako ego a pýchu a namyšlenost dosebezahleděných elit. Tedy politiků a novinářů v médiích. Zejména těchto dvou profesí. A nelepší to ani učitelé ve školách.

Pavel Kolařík - informatik

Paní Hájková Sobota, 11.Května 2019, 02:57:59

Ale na postavení hrází ještě dříve, než se voda vylije z břehů, přece všichni přispíváme.

Říká se tomu placení daní.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Panu Ruskovi Sobota, 11.Května 2019, 08:23:52

Nevím, zda vytěsnění je vůbec odpovídající pojem, pane Rusku. Vytěsňováním se tuším označuje, když se člověk snaží nemyslet na něco, co ho trápí a dělá, jako by to nebylo. Nepříjemné myšlenky se pak přesouvají do nevědomí, odkud prý mohou způsobovat nějaké problémy (aspoň jsem to četla). Myslím, že Jiří Karen, když používá to slovo, nemá na mysli elity, nýbrž právě "běžné lidi". Představuje si asi, že by měli vyjít do ulic a stávkovat.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Panu Kolaříkovi Sobota, 11.Května 2019, 08:26:0

Chcete patrně naznačit, že z daní si platíme i ochranu životního prostředí, a je tedy na politicích, aby přijali opatření. Proto bychom měli odpovědně volit. S tím mohu souhlasit.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Vytěsňování Středa, 15.Května 2019, 21:53:11

Celá veřejná sféra vlastně tvoří určitou "sociální bytost". Takže na úrovni člověka je zde nějaký motiv, že NECHCE cosi řešit, prostě se všemi silami tváří, že to či ono neexistuje, není podstatné atp., Podobně existuje i vytěsňování NEPOHODLNÝCH TÉMAT na úrovni společnosti a veřejného prostoru.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Čtvrtek, 16.Května 2019, 05:51:23

A co podle vás tvoří tu společnost, která má svůj veřejný prostor, pane Rusku? Co je podle vás ta "sociální bytost"? Jsou to lidé v jednom státě? Lidé v Evropě? Nebo lidé v celém světě?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.