Vážení kolegové,

ozýváme se v kritické chvíli pro Blízký východ stejně jako pro Evropu.

EU je silně provázána s multilaterálním mezinárodním pořádkem založeným na pravidlech. Mezinárodní právo nám přineslo nejdelší období míru, prosperity a stability, jaké kdy náš kontinent zažil. Celá desetiletí pracujeme na tom, abychom se dožili toho, že i naši izraelští a palestinští sousedé budou užívat míru, který my Evropané díky své podpoře tomuto řádu už máme.

Ve spolupráci s předchozími americkými administrativami Evropa vždy prosazovala spravedlivé řešení izraelsko-palestinského konfliktu v rámci existence dvou států. Navzdory pozdějším nezdarům je Dohoda z Osla dodnes milníkem spolupráce transatlantické zahraniční politiky.

Současná americká administrativa se však bohužel od dlouhotrvající politiky USA a platných mezinárodněprávních norem odklání. Nárok na Jeruzalém přiznává dosud jen jedné straně a demonstruje znepokojující nezájem o rozšiřování izraelských osídlení. Spojené státy se přestaly podílet na financování agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) a dalších programů podporujících Palestince, dávajíc tak v sázku bezpečnost a stabilitu řady zemí ležících na prahu Evropy.

I přes nešťastnou absenci jednoznačné podpory vize dvou států Trumpova administrativa oznámila, že v brzké době finalizuje a představí nový plán izraelsko-palestinského míru. Navzdory tomu, že není jisté, zda a kdy bude tento plán zveřejněn, je pro Evropu klíčové, aby byla ostražitá a jednala strategicky.

Jsme přesvědčeni, že Evropa má vzít za svůj a prosazovat plán, který respektuje základní principy mezinárodního práva odrážející se v ujednaných mantinelech EU pro řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Tento rámec, jehož platnost Unie během dřívějších jednání vedených Spojenými státy systematicky podporovala, odráží náš společný názor na to, že životaschopný mír vyžaduje

• vytvoření palestinského státu po boku Izraele v hranicích založených na liniích předcházejících roku 1967,
• s vzájemně dohodnutou, minimální a rovnoměrnou výměnou území;
• s Jeruzalémem coby hlavním městem obou zemí;
• s bezpečnostními opatřeními, která se budou týkat oprávněných obav a budou respektovat suverenitu obou stran;
• a s dojednaným a spravedlivým řešením otázky palestinských uprchlíků.

Evropa samozřejmě dává přednost spolupráci na řešení izraelsko-palestinského konfliktu, stejně jako tomu, věnovat se dalším globálním otázkám, v tandemu se Spojenými státy, v rámci silné, transatlantické aliance. Nicméně v situací, kdy jsou v sázce naše životní zájmy a fundamentální hodnoty, musí Evropa prosazovat vlastní způsob konání.

V očekávání amerického plánu věříme, že by Evropa měla formálně znovu vyjádřit podporu mezinárodně sjednaným parametrům řešení dvou států. Pokud to udělá v předstihu před plánem Spojených států, stanoví tak kritéria EU pro podporu amerických snah a vytvoří podmínky pro promyšlenou a jednotnou evropskou odpověď na plán, až bude zveřejněn.

Evropské vlády by měly dále vystupňovat své úsilí o ochranu životaschopnosti budoucího uspořádání dvou států. Je nanejvýš důležité, aby EU a všechny její členské země aktivně zajišťovaly implementaci relevantních rezolucí Rady bezpečnosti OSN — včetně konzistentního rozlišování Izraele v jeho uznaných a právoplatných hranicích, a jeho nelegálních osídlení na okupovaných územích v souladu s rezolucí RB OSN 2334.

Dále, nedávno vystupňované snahy omezovat práci občanské společnosti činí evropskou podporu obhájců lidských práv v Izraeli i Palestině a jejich kritické role v hledání udržitelného míru ještě důležitější než dosud.