Evropa musí stát za svým zásadovým přístupem k míru v Izraeli-Palestině

Otevřený dopis šestatřiceti bývalých vysokých evropských státníků k blízkovýchodnímu plánu prezidenta Trumpa adresovaný ministrům zahraničí EU zveřejňujeme jako komentář. Mezi signatáři je i Lubomír Zaorálek.

Dopis

Otevřený dopis

17.04.2019 09:37

A1

„V očekávání amerického plánu věříme, že by Evropa měla formálně znovu vyjádřit podporu mezinárodně sjednaným parametrům řešení dvou států." Foto neznámého autora, flickr.com

Vážení kolegové,

ozýváme se v kritické chvíli pro Blízký východ stejně jako pro Evropu.

EU je silně provázána s multilaterálním mezinárodním pořádkem založeným na pravidlech. Mezinárodní právo nám přineslo nejdelší období míru, prosperity a stability, jaké kdy náš kontinent zažil. Celá desetiletí pracujeme na tom, abychom se dožili toho, že i naši izraelští a palestinští sousedé budou užívat míru, který my Evropané díky své podpoře tomuto řádu už máme.

Ve spolupráci s předchozími americkými administrativami Evropa vždy prosazovala spravedlivé řešení izraelsko-palestinského konfliktu v rámci existence dvou států. Navzdory pozdějším nezdarům je Dohoda z Osla dodnes milníkem spolupráce transatlantické zahraniční politiky.

Současná americká administrativa se však bohužel od dlouhotrvající politiky USA a platných mezinárodněprávních norem odklání. Nárok na Jeruzalém přiznává dosud jen jedné straně a demonstruje znepokojující nezájem o rozšiřování izraelských osídlení. Spojené státy se přestaly podílet na financování agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) a dalších programů podporujících Palestince, dávajíc tak v sázku bezpečnost a stabilitu řady zemí ležících na prahu Evropy.

I přes nešťastnou absenci jednoznačné podpory vize dvou států Trumpova administrativa oznámila, že v brzké době finalizuje a představí nový plán izraelsko-palestinského míru. Navzdory tomu, že není jisté, zda a kdy bude tento plán zveřejněn, je pro Evropu klíčové, aby byla ostražitá a jednala strategicky.

Jsme přesvědčeni, že Evropa má vzít za svůj a prosazovat plán, který respektuje základní principy mezinárodního práva odrážející se v ujednaných mantinelech EU pro řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Tento rámec, jehož platnost Unie během dřívějších jednání vedených Spojenými státy systematicky podporovala, odráží náš společný názor na to, že životaschopný mír vyžaduje

  • vytvoření palestinského státu po boku Izraele v hranicích založených na liniích předcházejících roku 1967,
  • s vzájemně dohodnutou, minimální a rovnoměrnou výměnou území;
  • s Jeruzalémem coby hlavním městem obou zemí;
  • s bezpečnostními opatřeními, která se budou týkat oprávněných obav a budou respektovat suverenitu obou stran;
  • a s dojednaným a spravedlivým řešením otázky palestinských uprchlíků.
Evropa by měla odmítnout jakýkoliv plán, který těmto standardům odpovídat nebude. Ačkoliv frustraci Washingtonu z dřívějších neúspěchů mírových jednání sdílíme, jsme přesvědčeni, že plán, který omezuje palestinskou státnost na entitu zbavenou suverenity, souvislého teritoria a ekonomické životaschopnosti by se přiblížila selháním předchozích mírotvorných snah, urychlila zánik myšlenky existence dvou států a nenapravitelně poškodila snahu o trvalý mír jak pro Palestince, tak pro Izraelce.

Evropa samozřejmě dává přednost spolupráci na řešení izraelsko-palestinského konfliktu, stejně jako tomu, věnovat se dalším globálním otázkám, v tandemu se Spojenými státy, v rámci silné, transatlantické aliance. Nicméně v situací, kdy jsou v sázce naše životní zájmy a fundamentální hodnoty, musí Evropa prosazovat vlastní způsob konání.

V očekávání amerického plánu věříme, že by Evropa měla formálně znovu vyjádřit podporu mezinárodně sjednaným parametrům řešení dvou států. Pokud to udělá v předstihu před plánem Spojených států, stanoví tak kritéria EU pro podporu amerických snah a vytvoří podmínky pro promyšlenou a jednotnou evropskou odpověď na plán, až bude zveřejněn.

Evropské vlády by měly dále vystupňovat své úsilí o ochranu životaschopnosti budoucího uspořádání dvou států. Je nanejvýš důležité, aby EU a všechny její členské země aktivně zajišťovaly implementaci relevantních rezolucí Rady bezpečnosti OSN – včetně konzistentního rozlišování Izraele v jeho uznaných a právoplatných hranicích, a jeho nelegálních osídlení na okupovaných územích v souladu s rezolucí RB OSN 2334.

Dále, nedávno vystupňované snahy omezovat práci občanské společnosti činí evropskou podporu obhájců lidských práv v Izraeli i Palestině a jejich kritické role v hledání udržitelného míru ještě důležitější než dosud.

Izrael a okupovaná palestinská území sklouzávají do reality jednoho státu s nerovnými právy. To nesmí pokračovat. Pro Izraelce, pro Palestince ani pro nás v Evropě.

Evropa má právě před sebou zásadní příležitost posílit naše společné principy a dlouhotrvající závazky týkající se blízkovýchodního mírového procesu, a tedy možnost vyjádřit jedinečnou roli Evropy jako vzoru globální řád založený na pravidlech.

Pokud bychom tuto příležitost naopak promarnili, v čase, kdy je tento řád bezprecedentně ohrožen, mělo by to dalekosáhlé negativní důsledky.

S úctou,
  • Jozias van Aartsen, bývalý ministr zahraničí, Nizozemsko
  • Douglas Alexander, bývalý ministr pro Evropu, Velká Británie
  • Jean-Marc Ayrault, bývalý premiér a ministr zahraničí, Francie
  • Carl Bildt, bývalý premiér a ministr zahraničí, Švédsko
  • Wlodzimierz Cimoszewicz, bývalý premiér a ministr zahraničí, Polsko
  • Willy Claes, bývalý ministr zahraničí a generální tajemník NATO, Belgie
  • Massimo d’Alema, bývalý premiér a ministr zahraničí, Itálie
  • Karel De Gucht, bývalý ministr zahraničí a evropský komisař, Belgie
  • Uffe Ellemann-Jensen, bývalý ministr zahraničí a předseda Evropských liberálů, Dánsko
  • Benita Ferrero-Waldnerová, bývalá ministryně zahraničí a evropská komisařka pro vnější vztahy, Rakousko
  • Franco Frattini, bývalý ministr zahraničí a evropský komisař, Itálie
  • Sigmar Gabriel, bývalý vicekancléř a ministr zahraničí, Německo
  • Lena Hjelm-Wallén, bývalý vicepremiér a ministr zahraničí, Švédsko
  • Eduard Kukan, bývalý ministr zahraničí, Slovensko
  • Martin Lidegaard, bývalý ministr zahraničí, Dánsko
  • Mogens Lykketoft, bývalý ministr zahraničí a předseda Valného shromáždění OSN, Dánsko
  • Jacques Poos, bývalý ministr zahraničí, Lucembursko
  • Louis Michel, bývalý ministr zahraničí a evropský komisař, Belgie
  • David Miliband, bývalý ministr zahraničí, Velká Británie
  • Holger K. Nielsen, bývalý ministr zahraničí, Dánsko
  • Marc Otte, bývalý zvláštní zástupce EU pro blízkovýchodní mírový proces, Belgie
  • Ana Palaciová, bývalá ministryně zahraničí, Španělsko
  • Vesna Pusićová, bývalá vicepremiérka a ministryně zahraničí, Chorvatsko
  • Mary Robinsonová, bývalá prezidentka a vysoká komisařka OSN pro lidská práva, Irsko
  • Robert Serry, bývalý zvláštní koordinátor OSN pro blízkovýchodní mírový proces, Nizozemsko
  • Javier Solana, bývalý ministr zahraničí, generální tajemník NATO a vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Španělsko
  • Per Stig Møller, bývalý ministr zahraničí, Dánsko
  • Michael Spindelegger, bývalý vicekancléř a ministr zahraničí, Rakousko
  • Jack Straw, bývalý ministr zahraničí, Spojené království
  • Desmond Swayne, bývalý ministr pro mezinárodní rozvoj, Spojené království
  • Erkki Tuomioja, bývalý ministr zahraničí, Finsko
  • Ivo Vajgl, bývalý ministr zahraničí, Slovinsko
  • Frank Vandenbroucke, bývalý ministr zahraničí, Belgie
  • Hubert Védrine, bývalý ministr zahraničí, Francie
  • Guy Verhofstadt, bývalý premiér, Belgie
  • Lubomír Zaorálek, bývalý ministr zahraničí, Česká republika

14. dubna 2019

Ministrům zahraničí EU a vysoké představitelce EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.