Vražda Olofa Palmeho budí velké emoce i po desetiletích

Jan Stocklassa přijel do České republiky představit výsledky svého osmiletého důkladného pátrání po vrazích někdejšího švédského premiéra Olofa Palmeho.

Robert-brestan-cb

Robert Břešťan

24.03.2019 07:34

Hlídací Pes

Fireshot_capture_24_-_darujte_i_hlidacipes

v Deníku Referendum


Redakce Deníku Referendum se dohodla s Ústavem nezávislé žurnalistiky na spolupráci, v jejímž rámci budeme přebírat z jeho platformy Hlídacípes.org zhruba tři texty měsíčně. Spolupráce začíná 1. února 2017. Z Hlídacího psa, který je prostorem kvalitního novinářství ve veřejném zájmu, budeme vybírat zejména články, o nichž se domníváme, že vhodně doplňují naši vlastní práci.

Jan Stocklassa, Švéd s českými kořeny, shrnul výsledky svého pátrání v dokumentárním románu Po stopách vraždy Olofa Palmeho. V něm vycházel nejen z vlastních zjištění, ale i z bohatého archivu autora proslulé kriminální trilogie Milénium Stiega Larssona. Právě Larsson už krátce po Palmeho vraždě vytipoval možné pachatele, mezi nimi i švédské pravicové extremisty.

V 90. letech také varoval před nástupem extremistické strany Švédští demokraté. Ta to v roce 2010 dotáhla do parlamentu s 340 tisíci hlasy. „Je to neúspěch těch slušných politiků. Kromě toho, že soupeře podcenili, tak sami cestou vzhůru ztratili schopnost normálně se bavit s lidmi, vést s nimi dialog,“ podotýká Jan Stocklassa. Ve své knize zmiňuje i podobnost současné politické atmosféry s 80. léty ve Švédsku – radikalismus části společnosti a odpor k migrantům.

„Společnost je dnes hodně polarizovaná, názory jsou extrémní na obě strany. Ať už jde třeba o migraci nebo o klimatické změny… Zatím nemáme takovou politickou osobnost, jako byl Olof Palme, proti níž by se obrátila nenávist části veřejnosti tak, že by někdo sáhl k násilí,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Marnost švédské policie

Sám v knize připomínáte, že platí pravidlo, že když se vražda nevyřeší do 24 hodin, pravděpodobnost jejího vyřešení rapidně klesá… Proč by tedy měla být tato vražda vyřešena po 33 letech? Podle vás to může být i díky vašim novým informacím do roka či do dvou.
Pořád si to myslím, skoro bych řekl, že jsem si ještě jistější, že se ta vražda konečně vyřeší. Přináším nové informace, dostávám i stále nové, po vydání knihy ve Švédsku vloni v listopadu se se mnou dost lidí spojilo s tím, že má další informace a chce pomoct. Vystoupil i nový prokurátor Krister Petersson a řekl, že přijde s řešením.

StockJan Stocklassa. Repro DR

Může se stát, že nikdo konkrétní nebude odsouzen, ale bude nějaký konkrétní závěr. To, co mi na optimismu ubírá, je, že švédská policie na to má nasazeny jen čtyři lidi, kteří se vedle staré Palmeho vraždy věnují i dalším případům. Myslím, že by jich mělo být minimálně deset. Na počátku jich bylo asi tři sta, teď jsou čtyři.

Ale myslím, že na Švédsko teď může i díky mé knize přijít větší veřejný tlak z ciziny. Protože je to první kniha o Palmeho vraždě, která vyšla ve větším počtu jazyků. Moje vychází ve více než padesáti zemích a má být ve 26 jazycích. Ve prospěch knihy hraje samozřejmě i to spojení se Stiegem Larssonem.

Je vražda Olofa Palmeho nejtajemnější svého druhu v novodobé historii?
To určitě ano, už proto, že nevyšetřených vražd politiků je jen velmi málo. Švédští policisté vraždu před lety uzavřeli s tím, že vrahem je Christer Pettersson, alkoholik. Trvali na tom i poté, co byl osvobozen, tvrdili, že nemají dost důkazů, protože na tu stopu přišli pozdě. I já tomu dlouho věřil, podobně jako skoro všichni Švédi. Teď tomu už naopak nevěří nikdo.

Nový prokurátor také nedávno řekl, že jeho jmenovec Pettersson vrahem nebyl. To je také absurdita, že domnělý vrah a prokurátor se jmenují prakticky stejně, i když se liší tím, že prokurátor má ve jméně jen jedno „T“.

Jaký je tedy výsledek vašeho osmiletého pátrání?
Stieg Larsson i já jsme došli k závěru, že vraždu organizovali Jihoafričané v souvislosti s obchody se zbraněmi a s ropou, kde byly napojeny různé státy jako USA, Británie, Írán i Izrael. Cílem bylo zbavit se Olofa Palmeho, který začal zastavovat dodávky zbraní a překazil několik obchodů.

Prostředníkem akce byl švédský občan ve službách Jihoafričanů Bertil Wedin žijící na Kypru, pravicový extrémista, který sám Palmeho nenáviděl. On se spojil se svými známými ve Švédsku, začali Palmeho sledovat a sehnali i pachatele, který měl zároveň fungovat jako obětní beránek. Tím byl Jakob Thedelin, což je taky pseudonym.

Fascinující je obrázek, který je ve vaší knize – identikit vzniklý na základě jednoho svědectví těsně po vraždě a srovnání s reálnou podobou Jakoba Thedelina. Je zjevné, že jde o stejnou osobu. Má tahle stopa nějaký konkrétní dopad? Čekal bych, že u něj policie zaťukala už před třemi měsíci, kdy vaše kniha vyšla…

Tady je bohužel problém v tom, že policii, ve chvíli, kdy se snažila usvědčit Peterssona, se identikit nehodil do vyšetřovací verze. Museli se tvářit, že ten identikit jakoby neplatí, a neradi takové rozhodnutí berou zpátky. Ve švédském vydání knihy je ten identikit dokonce na obálce, protože je to symbol toho, jak zakleté bylo a je celé vyšetřování a jaké chyby se v něm navršily.

Stieg Larsson vlastně tezi, že za odstraněním Palmeho je jihoafrická stopa a obchody se zbraněmi, vyslovil krátce po vraždě. Ukazuje se tedy, že měl pravdu?
On už dvacet dní po vraždě psal dopis šéfovi britského časopisu, kam také přispíval, kde tento motiv popisoval. Několikrát předal své informace i policii. Rok po vraždě dal vyšetřovatelům ucelenou zprávu o roli Bertila Wedina, muže, s nímž se švédští policisté za celých 33 let ani jednou nepotkali.

Vy jste ho přitom na Kypru našel a udělal jste s ním velký rozhovor…
Setkali jsme se třikrát ve třech dnech. Vyšlo mi to na první pokus, ale policie nic, i když to prý dál aktivně zkouší. Zase to ukazuje na tu policejní neschopnost.

Je ve Švédsku běžné, že novináři takto úzce spolupracují s policií, předávají jí aktivně sami svoje rešerše a zjištění? Dělal to i Stieg Larsson, zmínil jste to i vy.
Není to obvyklé ani ve Švédsku, ale jak je vidět, může se to stát. V případě Olofa Palmeho se to stalo několikrát, to je pravda. Udělal to Stieg, udělal jsem to i já. S policií jsem se sešel několikrát, žádali ode mne nějaké informace. Ale asi je to proto, že je to tak velká událost, kde by každý Švéd chtěl, aby se to vyšetřilo. A doufáme, že to chtějí vyšetřit i policisté. K tomu je dobrý i ten tlak zvenčí.

Role Lídy Komárkové

V knize vystupuje Češka Lída Komárková, což je pseudonym, jako klíčový člověk, pomocí něhož jste získal další nové informace o vraždě Olofa Palmeho. Můžete o ní říct něco bližšího?
Seznámil jsem se s ní přes Facebook, kde byla mezi přáteli muže, který mě velmi zajímal v souvislosti s vraždou Olofa Palmeho. Setkali jsme se a pomohla mi sehnat informace nejprve z Facebooku, pak i z e-mailové komunikace a o několik let později i osobních schůzek s potenciálním vrahem. Skutečně to udělal. Je to velice odvážná žena, hledá zajímavé výzvy…

Je to novinářka?
Pomáhala mi s novinářskou prací, ale profesně to novinářka není. Občas se mne ptají, jestli nepracuje pro tajnou službu…

Ono se to nabízí, s ohledem na to, že vám dodala obsah e-mailové komunikace třetích osob, do níž se musel někdo nabourat…
…ano, ale pro tajnou službu nepracuje. Myslím, že bych to věděl, protože je to teď moje přítelkyně. Ve Švédsku je ovšem jeden expert na Palmeho vraždu a ten je skálopevně přesvědčen, že Lída naopak ušila boudu na mne a že pracuje pro tajné služby. Není to pravda.

I tohle je ukázkou toho, jak vražda Olofa Palmeho stále podněcuje fantazii a vyvolává emoce i různé konspirační teorie… Minulý měsíc od ní přitom uplynulo už 33 let.
Je to strašně zajímavé. Máme Stiega Larssona, který pořád vyvolává emoce tím, jak se diskutuje o tom, kdo zdědil a kdo měl zdědit práva na jeho knihy. Máme Olofa Palmeho, kde jsou také různé vrstvy příběhu. Sama vražda, její vyšetřování, dozvuky… A velké emoce vyvolává i spojení obou zmíněných skrze mou osobu. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal k Stiegovu archivu a jeho rešerším právě k Palmeho vraždě.

Nesetkal jste se vy sám s výčitkami, že využíváte slávy Stiega Larssona i výsledků jeho práce?
Občas to lidé zmíní, ale tak moc ne. Myslel jsem, že takových výhrad bude i víc. Já se k památce Stiega Larssona snažím chovat slušně, pravidelně se stýkám s jeho bývalou partnerkou Evou Gabrielsson, stali se z nás kamarádi, tak to je snad i důkaz, že to, co dělám, ona nevnímá špatně.

Potkal jsem se i se spoustou lidí z okolí Stiega, dělal jsem s nimi rozhovory a nikdo z nich neprotestoval. Také je v té knize myslím ostrá hranice mezi tím, s čím přišel Stieg a na co jsem přišel já.

Byl jste i v Jihoafrické republice, setkal jste se s bývalými tajnými agenty, drsnými chlapíky. Šlo vám při shánění informací o život či o zdraví? Píšete v poděkování, že „někteří lidé riskovali život a zdraví kvůli vašemu projektu…
Konkrétní hrozbu jsem za celou dobu nezaznamenal. Do největšího rizika šla určitě Lída. Jakob Thedelin sice nikdy nebyl odsouzený, ale byl obžalovaný za násilné trestné činy. Pokud by opravdu on zabil Olofa Palmeho, je to nebezpečný člověk. A Lída s ním byla šest dní a opakovaně v jeho bytě. Lída riskovala určitě nejvíce.

Vy nyní přinášíte nové indicie k tomu, že za vraždou je linka jihoafrické tajné služby – CIA – švédští extremisté… Jaké by byly, či budou důsledky, když se to potvrdí? To by přece byl obrovský skandál i po těch letech.
Bylo by to hodně zajímavé. Vlastně si ani neumím představit, co by následovalo, pokud by se podařilo složit důkazy, že akci schválily i Spojené státy a další země. Bylo by to asi velké. Pro Švédsko by to ale bylo rozhodně dobré. Vražda Olofa Palmeho je taková zjizvená rána, která pořád hnisá, a teď by se konečně vyčistila.

Dá se ale vůbec ukázat na konkrétního člověka, který zmáčkl spoušť?
Mám svou domněnku, ale není stoprocentní. Mám zúžený okruh dvou tří lidí, kteří to mohli být, a jednoho favorita. Mezi řádky v knize ho najdete, ale takto otevřeně ho jmenovat nemohu. Jsou ale lidé, kteří jméno vraha určitě znají. Myslím, že Jakob Thedelin není tak silný člověk, aby ustál větší tlak vyšetřovatelů. A on to jméno zná.

Soudě podle toho bohatého archivu Stiega Larssona, myslíte, že i on měl původně v plánu napsat o případu knihu?
Určitě to měl v plánu, potvrdila mi to i jeho partnerka Eva Gabrielsson. Chtěl napsat deset knih, stihl jenom tři. Každá měla být samozřejmě jiná, ale pořád to měly být kriminální romány. V každé ze tří knih Milénia se zmínil o Palmeho vraždě. Ve třetí části je dokonce pasáž, kde píše o extremistech ze strany Švédští demokraté, o nichž si on myslel, že byli do vraždy zapleteni.

Radikalismus a odpor k emigrantům

Stieg Larson byl expert na pravicový extremismus. Už v 90. letech varoval před nástupem strany Švédští demokraté. Ta to v roce 2010 dotáhla do parlamentu s 340 tisíci hlasy. Je to strana založená rasisty a fašisty, jak sám v knize píšete. O čem podle vás vypovídá její úspěch?
Je to neúspěch těch slušných politiků. Kromě toho, že soupeře podcenili, tak sami cestou vzhůru ztratili schopnost normálně se bavit s lidmi, vést s nimi dialog. Kdyby se jinak a lépe postavili k problémům ve společnosti, tak se tohle nikdy nestalo. To Stieg pochopil hodně brzy a naštěstí neviděl, že se jeho předpověď stala skutečností. On odhadoval, že v budoucnu mohou mít až dvacet procent, teď jsou na osmnácti.

Cítíte ve švédské společnosti nějakou podobnost s 80. léty? Už tehdy byl patrný radikalismus části společnosti a odpor k migrantům?
V něčem je to hodně podobné. Společnost je dnes hodně polarizovaná, názory jsou extrémní na obě strany. Ať už jde třeba o migraci nebo o klimatické změny… Zatím nemáme takovou politickou osobnost, jako byl Olof Palme, proti níž by se obrátila nenávist části veřejnosti tak, že by někdo sáhl k násilí.

V roce 2010 byla ze švédského trestního zákoníku odstraněna promlčecí lhůta na vraždu v délce 25 let. Bylo to čistě kvůli vraždě Olofa Palmeho?
Byl to významný důvod, i když ne jediný. Na první pohled se může zdát, že za tím byla pozitivní motivace, aby bylo více času vraždu vyřešit. Jenže je tu i pohled druhý – když by se vyšetřování uzavřelo a odložilo, dokumenty spojené s vyšetřováním by náhle byly veřejné. To by znamenalo, že by vyšly najevo i chyby a průšvihy politiků, kteří do vyšetřování nezákonně zasahovali. Takže šlo i ochranu politiků před veřejnou kritikou.

Máte skutečně české kořeny, jak naznačuje vaše jméno?
Je to skutečně původně české jméno. Můj pradědeček ale přišel do Švédska z Německa, i když někdo z jeho předků musel být Čech. Jsem nyní v mé rodině po dlouhé době první, kdo se naučil česky, ovšem až v dospělém věku. Moje dvě dcery také mluví česky, protože moje exmanželka byla Češka. Působil jsem i na švédském velvyslanectví v Praze jako obchodní rada. Česky jsem se naučil už dříve – v roce 1987, když jsem byl rok na stáži na FAMU.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.