Co s narůstajícím vlivem extremistických stran v Evropské unii?

V době před blížícími se volbami do Evropského parlamentu v Evropě posilují krajně pravicové strany. Dokonce mezi sebou začínají spolupracovat, což by mohlo ještě dále zvýšit jejich vliv v budoucím Evropském parlamentu.

Kostl_n

František Kostlán

15.01.2014 08:25

Související

Komisařka Evropské unie pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová nedávno vyjádřila obavy, že letošní volby do Evropského parlamentu posílí krajně pravicové strany, což povede i k jejich rostoucímu vlivu na rozhodování tohoto orgánu. Řekla to při návštěvě Atén, což je vzhledem k tomuto tématu důležité.

Posilování extremistických stran
Je to právě Řecko, kde Zlatý úsvit, jedna z nejsilnějších evropských neonacistických stran, zasedá v parlamentu. Na preferencích Zlatému úsvitu příliš neubrala ani vražda levicového aktivisty a populárního zpěváka Pavlose Fisase, z níž je obviněn jeho člen, či následná obžaloba stranických špiček z členství ve zločinecké organizaci.

Komisařka také poznamenala, že „znepokojivým zesilováním xenofobních, rasistických a fašistických sil“ je dotčeno nejen Řecko, ale i mnoho dalších evropských zemí. „Některé z těchto stran existují již dlouhou dobu, jiné jsou novější, ale sílí tím, jak využívají krize,“ podotkla.

Neblahý trend narůstá
To je prohlášení znalé věci, Malmströmová si je vědoma trendu, který pozvolna narůstá v celé Evropě. Ten spočívá ve všeobecném nárůstu agresivity, nesnášenlivosti a primitivity s tím, že tyto atributy jsou čím dále více veřejností přijímány jako běžné či dokonce žádoucí.

Tento trend se odvrací od demokracie směrem k návrhům na radikální „řešení“, která mají zatočit s předem vybraným nepřítelem. Tím jsou v západní Evropě migranti, především ti muslimští, či zájemci o práci z jiných zemí (včetně členských států EU). V postkomunistických zemích pak většinou Romové.

A upozornění Malmströmové, že některé krajně pravicové či populistické strany existují delší dobu, připomíná i fakt, že extremismus se neposiluje jen finanční (ekonomickou) krizí, ale přispívají k tomu i další jevy, které k tomuto trendu patří: Kromě těch globalizačních například i to, že demokratičtí politici sami diskreditují demokracii, protože jednají ve vlastním zájmu, bez ohledu na prospěch obecný, což je projev krize ještě vážnější - politické a mravní.

Další důvody pro zvýšení frustrace lidí přináší i nejistota, která vychází ze situace, v níž se euroamerická civilizace nalézá: prožíváme „přelom doby“, který sebou vždy v historii nesl nejistotu z budoucího, měnil pohled na význam či smyl morálky a mezilidských vztahů, a měnil žebříček hodnot – ten se nyní zřetelně odklání od humanismu, tolerance a respektu ke druhým.

Obava o osud Evropské unie
Malmströmová (a jistě nejen ona) se při vzestupu vlivu euro-nepřátelských stran oprávněně obává o osud Evropské unie, jejího zablokování či snad i rozpadu. Není divu, extremisté a populisté začínají překonávat to, co je rozděluje, a spojovat se. Kupříkladu nizozemský pravicový populista Geert Wilders a šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová jsou před volbami do Evropského parlamentu ochotni se spojit.

Wilders už má za sebou setkání s několika předáky evropských ultrapravicových stran. „Antievropská koalice je stále blíž,“ napsal Wilders na svém twitterovém účtu poté, co navštívil šéfa rakouských Svobodných Heinze-Christiana Stracheho, lídra vlámských pravicových separatistů Filipa Dewintera a právě Le Penovou.

Zatím málokterý z unijních politiků však počítá s tím, že od krajní pravice může do budoucna hrozit i nebezpečí opačného rázu, a sice, že využije spojené Evropy k uskutečňování svého „evropského snu“.

Politolog Miroslav Mareš ve studii Transnacionální spolupráce krajní pravice ve středovýchodní Evropě připomíná spolupráci krajní pravice v rámci střední Evropy, kterou narušuje pouze nevraživost mezi slovenskými a maďarskými nacionalisty.

Podle něj je v soudobé střední a středovýchodní Evropě možné sledovat jak spolupráci pravicově-extremistických stran, tak i participaci politických stran ze střední a východní Evropy v celoevropských či globálních krajně pravicových organizacích a sítích.

Jak Mareš píše, česká Dělnická strana zahájila v roce 2009 intenzivní vztahy s Národně demokratickou stranou Německa (NPD), k čemuž vytvořily předpoklady kontakty mezi neonacistickou scénou v obou státech. V roce 2011 obě strany přijaly společný Manifest z Riesy o porušování lidských práv (!), v němž se mj. uvádí:

Úroveň veřejného dluhu společně s kruciálními problémy eurozóny prokazují totální krach projektu Evropské unie. Pojem ,Evropská unie´ končí jako prázdná skořápka. Na tomto základě chceme inspirovat občany a veřejnost k zahájení nového svobodného a nacionálního evropského projektu. Věříme v nový začátek Evropy.

Nový začátek Evropy, s jedním vůdcem v čele, pod praporem nacionální revoluce - asi takto, s patřičným patosem, by šel sen neonacistické části krajní pravice popsat. I neonacisté bazírují na národních státech a šovinismus je jim vlastní. Idea ovládnutí světa, kterou jim odkázal Hitler, je však neopouští ani dnes.

Je však dobré dodat, že nyní by to tito snílci měli podstatně jednodušší než hitlerovci. Evropa je do značné míry již spojená v Evropské unii, která si s nějakou velkou mírou demokracie při fungování svých mechanismů hlavu příliš neláme.

Nesouhlas s nárůstem extremismu
Málokdo z unijních politiků se zabývá přemýšlením nad tím, kudy vede cesta z tohoto marasmu ven. Malmströmová již dříve naznačila alespoň to, jak bychom mohli začít:

Nad násilným extremismem nezvítězíme, jestliže se zároveň nebudeme zabývat populistickou a demagogickou propagandou, která tvoří základ pro ideologicky motivované násilí v Evropě. Nikdy od druhé světové války neměli extrémistické a populistické síly tak velký vliv na národní parlamenty, jako mají dnes. Je nutné, aby více vedoucích představitelů v Evropě vyjadřovalo svůj nesouhlas s nárůstem extremismu. Musíme mít odvahu se těmto silám postavit a chránit naše společné evropské hodnoty.

Ale to se bohužel neděje nikde, natož snad v České republice. Zde demokraté nejenže neodsuzují nárůst extremismu, ale sami k němu začasté svým populismem, demagogií a rasistickými narážkami přispívají (viz například nedávné jednání Senátu).

Xenofobní a populistická vyjádření demokratických politiků se zabydlela i v západní Evropě, Francie vyhazuje migranty a zájemce o práci z členských zemí EU, Británie a Německo se k tomu chystají... Na moři houfně umírají uprchlíci z Afriky. Evropa si sama se sebou opět neví rady - a byla to právě taková bezradnost, s jevy podobnými těm dnešním, která v minulém století podvakrát vedla ke světové válce.

Staronové řešení
V Německu nabízejí staré řešení v novém hávu - znovu se pokoušejí zakázat Národně demokratickou stranu Německa (NPD). Německá Spolková rada, reprezentující šestnáct spolkových zemí, podala u ústavního soudu v Karlsruhe nový podnět k jejímu zákazu. (Německá vláda a Spolkový sněm se k tomu ovšem nepřipojily.)

Ve více než 250 stránkovém návrhu se jeho autoři pokoušejí zdůraznit paralely mezi ideologií NPD a Hitlerovými národními socialisty „třetí říše,“ mezi nimiž je podle nich „bytostná podobnost“, která opravňuje k zákazu strany. (Německá kontrarozvědka označuje NPD za rasistickou, antisemitskou a revizionistickou stranu, která usiluje o likvidaci demokratického zřízení.)

Nic proti jednorázovým řešením, rozpouštění stran, které chtějí zakroutit demokratům krkem, je přirozenou obranou demokracie. A demokratický právní stát musí mít nějaký nástroj, kterým dá najevo, že s extremismem a populismem nesouhlasí. Problém však spočívá v tom, že jde o řešení v rámci jednoho státu, nikoli Evropské unie jako celku. 

Kdyby Evropou duněl společný hlas unijních i národních politiků proti extremismu, mělo by to dopad na evropskou společenskou atmosféru - a kdo ví, třeba i na atmosféru v České republice. Ale to jsme se dostali zase jen k dalšímu snění. Dobrou noc.


Příklady vzestupu krajně pravicových stran v Evropě

ŘECKO
Momentálně asi nejsilnější krajně pravicovou stranou v Evropě je řecký neonacistický Zlatý úsvit, který vstoupil do parlamentu v červnu roku 2012 a obsadil osmnáct poslaneckých míst. Politika Zlatého úsvitu je založena na šovinismu, konkrétně na brojení proti přistěhovalcům a menšinám vůbec. Popírá také holokaust a existenci plynových komor ve vyhlazovacích táborech.

FRANCIE
Podle průzkumů má ve Francii nejvíce voličských preferencí extremistická Národní fronta s dvaceti čtyřmi procenty, kterou vede Marine Le Penová, dcera zakladatele strany.

Až za Národní frontou se v průzkumech umísťují tradiční demokratické strany, které běžně ve Francii vládnou - konzervativci ze Svazu pro lidové hnutí a momentálně vládní socialisté prezidenta Françoise Hollandea, jimž padají preference i přes jejich zjevný populismus namířený proti přistěhovavším se Romům.

V roce 2009 získali „le penisté“ 6,3 procenta hlasů. Národní fronta sice opustila extremistickou rétoriku, její politika zaměřená proti migraci a menšinám se však nemění.

FINSKO
Nacionalisté ovšem mají v poslední době úspěch i ve skandinávských státech. Ve Finsku je stále populárnější strana Praví Finové (PS), která se do parlamentu poprvé dostala v roce 1999, kdy získala jeden mandát. Loni jich získala již třicet devět.

Strana je označována za nacionalistickou a populistickou formaci. Vystupuje proti EU a proti euru, brojí proti výuce švédštiny na školách, volá po přísnější imigrační politice a po přísnějších trestech za závažné trestné činy.

MAĎARSKO
Středoevropský typ neonacismu či fašismu je nejviditelnější v Maďarsku. V zatím posledních parlamentních volbách se zde do parlamentu poprvé dostalo Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik).

Strana se projevuje i antisemitsky a v zemi chce také zavést zákaz „propagace sexuálních deviací“, čímž míří na homosexuály. S Jobbikem je spojena existence extremistické Národní gardy. Toto soudně zakázané polovojenské uskupení si získalo oblibu mimo jiné svým bojem proti „cikánské kriminalitě“.

NIZOZEMSKO
V nizozemském parlamentu je zastoupena Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, která získala v posledních volbách sedmnáct procent hlasů a příští rok by mohla získat ještě více. Tato strana vede masivní kampaň proti islamizaci země a volá po omezení imigrace.

Wilders vzbudil rozruch a kritiku výzvou, aby Nizozemci udávali „nepravosti“ páchané lidmi ze střední a východní Evropy. V minulosti byl také obviněn ze štvaní proti muslimům a mimo jiné veřejně přirovnal Korán k publikaci Můj boj (Mein Kampf) vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera nebo označil islám za fašistickou ideologii teroristů.

RUSKO
V ruských parlamentních volbách už pravidelně boduje nacionalistická Liberálnědemokratická strana Ruska (LDPR) Vladimíra Žirinovského, která je populární zejména mezi extremisty a lidmi, podle kterých Rusko ztratilo pozici světové velmoci. Vystupuje proti menšinám a proti všem neruským prvkům ve společnosti. Nechvalně proslulým koloritem ruské politické scény byly Žirinovského nevybíravé útoky proti oponentům, výtržnosti a nacionalistické výroky.

ŠVÉDSKO
Ve volbách v roce 2010 se dostali poprvé do parlamentu Švédští demokraté (SD). Tato strana, která se označuje za nacionalistickou, požaduje zastavení imigrace a za největší hrozbu pro Švédsko od konce druhé světové války označuje islám. Pozornost se Švédským demokratům podařilo přitáhnout předvolebním spotem, v němž švédskou penzistku bílé pleti předbíhá ve frontě na sociální dávky skupina muslimských žen v burkách tlačících kočárky.

Strana vystupuje také proti homosexuálům a je pověstná svým euroskepticismem. Analytici SD označují za krajně pravicovou, ochránci lidských práv a levicovými formacemi je označována za neonacistickou, třebaže se nyní snaží zbavit image extremistické strany.

NĚMECKO
V Německu na celostátní úrovni extremisté zastoupeni nejsou. Neonacistická a populistická NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), je však zastoupena v zemských sněmech v Sasku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. V zářijových spolkových volbách NPD získala 1,3 procenta hlasů.

Německá kontrarozvědka označuje NPD za rasistickou, antisemitskou a revizionistickou stranu, která usiluje o likvidaci demokratického zřízení. S NPD úzce spolupracuje česká Dělnická strana sociální spravedlnosti, která prozatím získala v politice jediné křeslo, a to v městském zastupitelstvu v Krupce.

BULHARSKO
V roce 2005 zabodovala k překvapení všech ve volbách extrémně pravicová a nacionalistická strana Útok, která pod obvyklým nacionalistickým heslem Bulharsko Bulharům vystupuje proti Turkům, Romům i židům, brojí proti členství Bulharska v NATO i v EU a vystupuje proti „vysávání“ Bulharska mezinárodními institucemi.

Straně se dařilo i v zatím posledních parlamentních volbách v roce 2009. Pozornost upoutala i loni, kdy její přívrženci v Sofii zaútočili na muslimy z řad bulharských Turků během jejich modliteb.

SLOVENSKO
V krajských volbách se stal županem (hejtmanem) Banskobystrického kraje známý slovenský fašista Marián Kotleba. Jeho Lidová strana - Naše Slovensko od té doby zaznamenala stoprocentní nárůst preferencí.

V zářijovém průzkumu získala jen 1,7 procenta hlasů, nyní by pro ni hlasoval dvojnásobek, tedy 3,4 procenta voličů. Slovenští fašisté by se tak sice nedostali do parlamentu, ale měli by za voličské hlasy nárok na finanční příspěvek od státu. Kotleba je znám svými výroky a akcemi namířenými proti Romům, o nichž běžně hovoří jako o parazitech.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Co mi to tak připomíná ? Středa, 15.Ledna 2014, 20:16:43

"Kdyby Evropou duněl společný hlas unijních i národních politiků proti extremismu, mělo by to dopad na evropskou společenskou atmosféru - a kdo ví, třeba i na atmosféru v České republice"

Diskusi připustíme, ale pouze konstruktívní. Potřebujeme klid na práci. "EU si rozvracet nedáme". Kdo nejde s námi jde proti nám.

Ono je to sice hezké a snadné zavřít ústa "kritikům". Problémy jejichž neřešením tyto strany vznikly to ani nezmenší ani neodstraní. V jedné, dnes už nepříliš hrané písničce se zpívájí slova " a výbuch zazní naposled". Pokud zaletujeme hrnec z vodou a postavíme jej na oheň, koledujeme si o výbuch. A ani zaříkávání evropských šamanů hrnec neochladí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.