Učitelské povolání je velmi náročná profese, potýkající se s problémy, které se špatně popisují veřejnosti, jež chce většinou jednoduchá vysvětlení. V tak diverzifikované společnosti jako ta naše je jasné, že ve školství nechybí zdaleka jen peníze.

Co tedy potřebuje český učitel? Důvěru. Loni jsem se vrátila z Finska a moje nadšení pramenilo z toho, že zde funguje něco, čemu říkám důvěra tripartity. Žáci věří učitelům, učitelé věří žákům, rodiče věří učitelům a tahle kombinace dává základ úspěšnému školství. Otevřenému věcem, lidem a všemu, co je potřeba. Tahle zásadní věc se u nás velmi těžko změní, a pokud ano, bude to za dlouhou dobu a po výměně generací. A současní učitelé trpělivost ztrácejí.

Podporu. Učitelství je osamělé povolání, protože stojí mnoho energií proti jedné. S tím je spojen výdej energie, kterou lze v běžném učitelském dni těžko dočerpat zpátky. Malá pozornost je věnována supervizím, které mají běžně různé sociální profese. Není s kým se poradit, vyřešit fungování metod, zjistit, jak se vyhnout chybám, které bez porady může člověk táhnout dál, třeba celý školní rok.

Učitelé potřebují velkou podporu. Na všech úrovních, na kterých je to možné. Pokud nejsou dobrými profesionály, mohou z hlediska svého vyčerpání a neprofesionality zanechat na lidských duších velké šrámy, které nejsou na první pohled nikde vidět, ale mohou se objevit mnohem později v průběhu života.

Kvalitu. Kvantifikace nás obklopuje ve všech oblastech našeho života a nastal čas se zaměřit na kvalitu, což je mnohem těžší indikátor všech oblastí života. V praxi je mnohem snazší zaměřit se na kvalitu, protože přináší zisk. V převážně teoretickém školství se dají skutečné kvalitativní faktory velmi obtížně změřit. Tisíckrát se psalo o tom, co by mělo být prioritou každého učitele — profesionalita.

Co dělá učitel profesionál? Především by se měl bránit předávat dětem zkreslené informace, které jako fake news velmi často kolují školou. V uzavřených malých i velkých rybníčcích se vyrábějí základy pro spoustu nepravdivých věcí, které se pak stávají obecně uznávanou společenskou pravdou. A v rámci zvířecí říše přecvičujeme veverky, které jsou dobrými šplhavci, na špatné plavce.

Svobodu. Měli bychom podpořit potenciál žáka, nesnažit se ho nachytat na chybě. V soutěži o co nejmenší chybovost vede organizace Cermat, která už má vedle maturit v gesci i přijímací zkoušky. Je úkolem otrávit budoucího studenta už na přijímacích zkouškách? Nejen přijímací zkoušky vedou k tomu, že žáci mají většinou malé sebevědomí. Je nutné podpořit potenciál žáka a zmapovat jeho přednosti, bude je totiž potřebovat v budoucím životě. Ale i mnoho učitelů nemá příliš velké sebevědomí.

Co udělali ve Finsku? Zrušili inspekci a zavedli tutory. Je důležité dát učitelům svobodu ve většině rozhodovacích procesů. Ubrat na kvantitě učiva. Aby přehlcenost fakty neubila další generace a zároveň neposlala do života další nekoncentrované a roztěkané generace, je potřeba zcela zásadně ubrat velké množství učiva. Právě tohle řeší momentálně ministerstvo školství, nicméně ve zcela uzavřeném systému, který kromě několika odborníků není s nikým konzultován. Hodně stížností směřuje k tomu, že ve školství jdou příkazy zásadně shora bez konzultací s kýmkoliv z praxe.

Ubrat byrokracii. Stále více potřebujeme znát právní předpisy do detailů, a tak vytváříme stále nové a nové přípisy, doplňujeme vyhlášky. Vše musíme mít potvrzeno třikrát, čtyřikrát, stále v dalších kopiích kopií. A tak jako lékaři po pracovní době vypisují učitelé formuláře, aby mohli opustit školu se studenty třeba na výstavu. Přesto, že bezpečnost práce podepsali všichni žáci na začátku školního roku. A tak si učitel začne práci usnadňovat. Než by vyplnil stohy formulářů, zůstane radši se třídou ve škole, kde je relativně bezpečné prostředí.

Samozřejmě existují velmi dobře fungující školy, které všechny uvedené problémy zvládají efektivně a bez velkých problémů. Ale těch je v systému menšina.

Jak z toho všeho ven, když školství odráží přesně nálady současné společnosti, neví skoro nikdo.