Máme na to. Na důchody by neměl stát dávat méně peněz, ale mnohem více
Martin FreundPočet lidí, o které se bude třeba ve stáří postarat, do budoucna poroste. To ale neznamená, že bychom měli být méně solidární. Při současném a budoucím bohatství společnosti bychom měli zvládnout naopak mnohem víc.
Debata o důchodové reformě. Už léta si říkám, že to je svým způsobem opravdu fascinující věc. Co nyní vykopl premiér Babiš, je fascinující rovněž. Člověk musí ocenit tu práci s tématem. Zní velmi uvěřitelně, velmi logicky a zároveň jednoduše a pochopitelně. Je v ní ona nezbytná špetka znepokojení do budoucna, která motivuje k akci.
Základní geniální mantra „Dnes existuje nějaký poměr mezi ekonomicky aktivními a důchodci. Kvůli stárnutí společnosti se mění, takže jeden pracující bude muset uživit víc důchodců, a ne jen jednoho nebo dva. A to nejde, tím pádem se to celé časem zhroutí a musíme najít jiný funkční model, nejlépe ten, který by dal větší důraz na „zodpovědnost jednotlivce“, rozuměj omezil solidární prvek, případně nahnal lidi do práce ještě aspoň v sedmdesáti.
Představa chudáka pracujícího, který musí najednou nakrmit čtyři, pět důchodců naráz, když sám má málo, je skutečně děsivá a dobře představitelná. Navíc skvěle pracuje s generačním bojem, který vždycky nějak probíhá. Stárnutí populace je fakt, takže jako v každé dobré demagogii, i v téhle je jakési zrnko pravdy. Tím pádem každý, kdo tvrdí, že žádnou reformu tohoto typu nepotřebujeme, je hned označen za člověka, který vůbec nerespektuje realitu, je nezodpovědný k budoucnosti a myslí si, že se to nějak vyřeší samo. A to je samozřejmě naivní a hloupé.
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=File:Expenditure_on_pensions,_2015_(%25_of_GDP)-FP2018.png
Významně štědřejší je Polsko, Slovinsko a Chorvatsko. Maďarsko, Bulharsko a Slovensko jsou na tom stejně, a Rumunsko a Pobaltské státy hůře.
Západní státy jsou bohatší, jižní zase zadluženější. Tam je to těžší srovnávat.
V praxi to dopadá takhle nejen s těmi důchody, kde je navíc "třeba" neprovokovat příliš lidi za peníze rovné důchodcovské dávce tvrdě pracují 100 i 150 hodin měsíčně. Tak třeba na nějakém vesnickém setkání rodáků, dostanou účastníci leckdy jen nějaký diplom s vepsaným jménem, a občerstvení si musí už zaplatit (jaký rozdíl oproti rautům). K tomu přidají příspěvek několik set korun, aby se neřeklo, že na rodnou obec zapomínají. Obec samozřejmě v daném roce nešetří na investicích, opatří třeba cestu vedoucí ke dvěma chatám zámkovou dlažbou...
Martine, vidím, že sis v Praze rozšířil obzory. Bezbřehé sociální bydlení není v souladu s (nynějšími) reálnými možnostmi města. Tento pohled na důchody je ovšem velice prozíravý a životný. Vidím bohatou diskusi pod článkem. To tato věc nikoho nezajímá? Padesát bílých psíčků porazilo Kiklópa?
Ono není o čem diskutovat. Samozřejmě, Freundova argumentace by se dala rozšiřovat o význam, který má solidární funkce důchodů -- představuje například jediný spolehlivě osvědčený způsob zastavení populační exploze.
Mohlo by výrazněji poukázat na morální rozměr, nejen na sociální jako to udělal Jaroslav Hájek -- mohu se smířit s tím, že jako učitel vydělám méně než exekutor (a jako přednášející filosofie na universitě méně než ten učitel), zvolil jsem si profesi, která je tak důležitá, že nelze přenechat tržní regulaci -- ale proč se má toto znevýhodnění promítat podle údajného principu zásluhovosti do toho, že budu mít na rozdíl od toho exekutora ještě bídný důchod?
Ale to jsou detaily. V tom podstatném opravdu není o čem diskutovat -- tahle společnost má dost zdrojů na to, aby zajistila lidem důstojnou poslední "neproduktivní" část života a není proč přistupovat na jednostranné hrátky expertních omezenců a marketérů důchodových fondu. Takže pokud by člověk nechtěl poděkovat Martinu Freundovi za potřebné připomenutí potlačované notoriciety, nemá vlastně k článku co říct.