V sobotu pátého ledna začalo sedmnácté Mistrovství Asie ve fotbale. Jedna z největších fotbalových událostí letošního roku se odehrává ve Spojených arabských emirátech. Vedle dobrého fotbalu je asijské mistrovství zajímavé samo od sebe, už jen složením. Letos se totiž do soutěže probojoval i Jemen. Paradox? Zázrak? Překvapení? Tím vším může postup Jemenu na do mistrovství Asie být.

Země, kde se v posledních letech odehrává katastrofální světový konflikt, kde se zhruba čtrnáct milionů lidí nachází na pokraji hladomoru a denně tu umírají desítky dětí na různé epidemie. Země, kde se odehrávají velké regionální a světové politické hry, kde končí dodávky zbraní i z Evropy a bojují tu na život na smrt jednotky podporované Íránem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty.

Umíte si představit ten fotbalový paradox? Mistrovství se koná ve Spojených arabských emirátech, a aby toho nebylo málo, Jemen si vylosoval skupinu D, takže je ve stejné skupině s Íránem a dalšími dvěma týmy — Irákem a Vietnamem.

Jemenský fotbalový příběh je silný, už jen sám postup na asijský pohár byl ohromujícím úspěchem. Během kvalifikace na AFC Asijský pohár v roce 2019 porazil Jemen Tádžikistán a zároveň dosáhl několika remíz. Nakonec se dočkal, poprvé v historii se kvalifikoval a velké překvapení bylo na světě. V minulých letech se podobné fotbalové zázraky staly víckrát. Není tomu tak dávno, kdy svět svým neskutečným fotbalovým zápalem překvapili Syřané a předtím také Iráčané.

Jemenští hráči mají za sebou mnoho. Někteří z nich prožili únos extremisty, mnoho z nich během války zemřelo. Jejich plat nestačí na živobytí, musí zároveň pracovat v supermarketu nebo jako řidiči. Hráči nemají peníze na cestu na stadion, hraje se totiž pouze na několika místech většinou v hlavním městě, kam musí dojíždět. Nemají čas a místo na trénink. Liga je pozastavená a infrastruktura se rozpadla. Stadiony jsou rozbombardované a kluby v rozkladu.

Všechno je přímým důsledkem války. V roce 2015 eskaloval konflikt mezi vládou prezidenta Hádího a povstalci z řad šíitských Hútiů. V boji byly zabity desítky tisíc lidí, zemi trápí hladomor a epidemie. Počty obětí jsou tak velké, že ztrácejí veškerý význam. Zhruba osmdesát pět tisíc dětí mladších pěti let zemřelo v důsledku hladu a dalších čtrnáct milionů lidí je jím ohroženo.

Příprava na mezinárodní soutěž je o to složitější, že se koná mimo Jemen. Jemenský národní fotbalovým tým vede slovenský trenér Ján Kocian. Šedesátiletý trenér má bohaté zahraniční zkušenosti, v minulých letech koučoval i slovenský národní tým. Nikdy ale snad nebyl ve složitější situaci. Přestože se jemenští fotbalisté snaží soustředit na fotbal, trenér uznává, že je velmi složité vypnout, zapomenout na bídu a válku a pouze hrát.

Svět na jemenský konflikt dlouho zapomínal. Postupem na mistrovství se mu Jemen připomněl. Regionální mocnosti bojují o moc a vliv, politický boj nemá konce. Ten fotbalový ano. Ať už skončí jakkoli, Jemen ho vyhrál už jen tím, že se dostal až na mistrovství.