Japonsko obnoví komerční lov velryb. Sea Shepherd rozhodnutí vítá

Josef Patočka

Japonsko vypoví mezinárodní dohody o ochraně velryb. Přestane tak pod záminkou „výzkumu“ pořádat každoroční hony na tato zvířata v antarktickém oceánu. Lovit bude ve vlastních vodách. Ochranářská organizace Sea Shepherd krok vítá.

Po několika dnech spekulací japonská vláda potvrdila, že odstoupí od Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství a hodlá tak otevřeně přestat respektovat zákaz komerčního lovu velryb, platný celosvětově od roku 1986. Ten země nedodržovala nikdy, dosud však využívala právní kličky a předstírala, že stovky velryb ve vodách poblíž pobřeží Antarktidy loví „pro vědecké účely“.

Ochránci velryb z ekologické organizace Sea Shepherd rozhodnutí vítají. Za pozitivní vývoj považují především skutečnost, že japonská velrybářská flotila přestane s každoročními výpravami k Antarktidě a s lovem velkých kytovců bude pokračovat výhradně ve svých teritoriálních vodách. Podle ochranářů to znamená v praxi úplný konec velrybaření na jižní polokouli a mimo jiné úspěch dlouhodobých konfrontačních kampaní, jež v oblasti proti velrybářům vedli.

„Jsme rádi, že lov velryb v jižním oceánu je definitivně u konce,“ uvedl v reakci na japonské kroky předseda organizace, kapitán Paul Watson. Vypovězení dohody podle něj značí, že „Japonsko se ke svým ilegálním velrybářským aktivitám nyní otevřeně hlásí“. Zařadí se tak po bok dalším dvěma zemím — Norsku a Islandu — jež zákaz velrybaření z roku 1986 nedodržují.

„Připravujeme se na to, že budeme těmto zbývajícím pirátským velrybářům — Norsku, Japonsku i Islandu — i nadále čelit,“ uvedl Watson. Radikální námořní ochranářskou organizaci založil v roce 1977 po svém odchodu z Greenpeace.

Japonským velrybářským nájezdům do jižního oceánu se Sea Sheperd aktivně stavěli na odpor každoročně od roku 2005. Pozornost si kampaně organizace vysloužily svými přímými akcemi, při nichž do velrybářských lodí mimo jiné najíždějí vlastními plavidly, bombardují je baňkami s nesnesitelně páchnoucí kyselinou máselnou, nebo je oslňují laserovými paprsky.

Akce tohoto typu zachránily podle organizace v úhrnu víc než šest tisíc velryb a pomohly učinit japonskou vládou dotovaný lov velryb finančně neúnosným. Podle Sea Shepherd jsou takové taktiky nutné: ačkoli je japonské velrybaření zjevně ilegální a za takové jej v roce 2014 označil i Mezinárodní soudní dvůr při OSN, nikdo jiný nechce zákony v mezinárodních vodách vymáhat.

Greenpeace i Austrálie rozhodnutí odsuzují

Podle kritiků Sea Shepherd z řad umírněnějších ochránců přírody však naopak jejich aktivity přispěly k tomu, že se z lovu velryb v Japonsku stal předmět nacionalistické hrdosti. Jen to podle nich zapříčiňuje, že se jej nepodařilo ukončit politickými prostředky.

Mluvčí japonské vlády se ve zdůvodnění odchodu od úmluvy skutečně odvolával zejména právě na skutečnost, že se v zemi velryby lovily tradičně. „Japonsko ve své dlouhé historii využívalo velryby jako zdroj bílkovin i pro mnohé další účely… velrybářství podporovalo místní komunity a rozvíjelo tak způsob života a kulturu založenou na využívání velryb,“ řekl doslova.

Skutečnost je ovšem taková, že spotřeba velrybího masa je v zemi dlouhodobě na ústupu: jí ho pouhé procento Japonců a v loňském roce se jej tak spotřebovaly jen tři tuny. Ještě v šedesátých letech šlo přitom o víc než dvě stě tisíc tun.

Greenpeace rozhodnutí japonské vlády odstoupit od úmluvy na rozdíl od Sea Shepherd kritizují. Podle ředitele japonské pobočky organizace Sama Annelseyho je rozhodnutí vlády „zcela v rozporu se zbytkem mezinárodního společenství a jde přímo proti opatřením, jež jsou třeba k zabezpečení budoucnosti našich oceánů i těchto majestátních stvoření“.

Rozhodnutí odsoudila také Mellisa Price, australská ministryně životního prostředí, jejíž země Japonce za velrybaření také dlouhodobě kritizuje. I ona ovšem přivítala rozhodnutí Japonska opustit jižní oceán, který se tak podle ní může „konečně stát pro velryby skutečným útočištěm“.

Další informace:

    Diskuse
    Souhlas s Watsonem. Také toto rozhodnutí vítám.

    To, proti čemu je potřeba nejvíce bojovat, jsou "flotily smrti", jak jim soukromě říkám.
    Tvoří je mateřská loď "potulující se" oceány, vybavená satelitní navigací a neprotrhnutelnými kruhovými plastovými sítěmi, která má ve vzduchu armádu dronů pátrajících po hejnech ryb a která je schopná obrovská hejna vylovit do posledního kusu. A na palubě rychle zpracovat.
    V podstatě hi-tech plovoucí jatka.
    Od téhle lodi pak do přístavů pendlují plovoucí mrazáky...

    Je to způsob lovu, který v přírodě nemá obdoby a který vlastně už ani lovem není, spíš genocidou.
    JP
    December 28, 2018 v 11.12
    Na to, jestli Japonci ta svá velrybářská jatka omezí opravdu jenom na své teritorium, je napřed nutno si ještě počkat. Až zdecimují všechny velryby ve svých vodách, pak si dozajista vzpomenou i na loviště jiná. Svým vystoupením z mezinárodní organizace teď definitivně nebudou omezováni naprosto žádnými regulemi a zábranami.
    IH
    December 28, 2018 v 11.59
    Myslím, že o ukončení lovu kytovců pro japonský trh by se za určitých podmínek mohly úspěšně zasadit na exportu závislé koncerny jako Toyota, Honda či Sony...
    Myslím, že omezí, pane Poláčku. Jak se v článku zmiňuje, Japonci velmi snížili konzumaci velrybího masa a těch několik tun zřejmě z lovu ve výsostných vodách pokryjí. A zachovají část kulturní tradice v akceptovatelném rozsahu.
    Myslím, že v poslední době se v Japonsku vědomí posunulo...
    Kéž by třeba takoví Vietnamci dokázali takhle razantně snížit svou kulturní poptávku po žraločích ploutvích.

    Ale celá jižní polokoule bez moderních velrybářů, to je skvělý úspěch.
    Bohužel hodně dílčí.
    Celkově je průmyslový výlov pořád příliš velký a třeba tuňák je na 10% stavů z před 50 let. Je tragické, že se z tuňáků dělá žrádlo pro psy...