Noam Chomsky, nejznámější žijící lingvista, slaví devadesátiny
Jan ChromýNoam Chomsky patří k nejvýraznějším osobnostem lingvistiky 20. století. Přinesl řadu kontroverzních myšlenek, které po určitou dobu dominovaly lingvistickému přemýšlení obecně a které daly vzniknout odlišným lingvistickým přístupům.
V pátek 7. prosince 2018 se dožívá devadesáti let Noam Chomsky. Patrně nejvíce pozornosti se mu při tomto jubileu dostane kvůli jeho levicově orientovaným politickým úvahám. Právě kvůli nim je znám širší veřejnosti a alespoň její částí je považován za pronikavého a inspirativního myslitele. V tomto textu se zaměřím na to, čím je Chomsky v očích širší veřejnosti rovněž, avšak spíše „nálepkovitě“. Každý, kdo zná Chomského, patrně ví, že je to lingvista. Troufnu si však říci, že jen málokdo ví, co to v Chomského případě vlastně znamená.
Měl bych upozornit, že jsem sice lingvista, ale nikoliv stoupenec Chomského lingvistických názorů. Stoupenci však existují a je možné, že by některé věci viděli jinak. Na jedné věci bychom se však určitě shodli. Noam Chomsky je takřka určitě světově nejznámějším žijícím lingvistou. Čím si tuto pozici vysloužil?
Do lingvistického povědomí vstoupil v 50. letech 20. století a v roce 1957 publikoval velmi důležitou práci Syntactic structures, která položila základ transformační, generativní gramatiky. Gramatiku zde Chomsky uchopil jako něco nezávislého na významu, což byla vcelku přelomová představa (zmiňme zde, že kniha Syntaktické struktury byla v roce 1966 vydána i česky), která si získala řadu zastánců a nedlouho poté také řadu odpůrců.
Gramatika v Chomského pojetí vlastně představovala algoritmus pro generování gramatických vět bez ohledu na jejich význam, smysluplnost či komunikační funkci. Ještě důležitějším krokem v jeho kariéře však byla o dva roky pozdější kritika behaviorismu, respektive recenze knihy Verbal behavior od Burrhuse F. Skinnera. O tomto textu se často píše jako o klíčovém podnětu pro vznik kognitivní psychologie a pro kognitivní obrat ve spřízněných disciplínách.
Chomsky zde poprvé formuloval svou představu, že člověk má určité obecné „předpoklady“ či „znalosti“ o jazyce již vrozené (geneticky zakódované), a tu pak rozvinul v dalších pracích. O lidské mysli pak někdy Chomsky s určitou nadsázkou mluví jako o „přístroji pro osvojení jazyka“ (Language Acquisition Device) a tuto představu obhajuje zejména argumentem o nedostatečnosti podnětů, který se později stal tématem četných vědeckých pojednání.
Jazykové podněty, které kolem sebe dítě slyší, ať je jeho prostředí jakkoliv jazykové bohaté, podle Chomského z principu nejsou dostačující pro to, aby si gramatiku daného jazyka osvojilo v její úplnosti a tak rychle, jak se to ve skutečnosti děje, a proto tedy potřebuje mít nějaké vstupní pomocné znalosti.
Platón za tím účelem nechá provést ten známý test s otrokem (tedy naprosto nevzdělaným člověkem), který nicméně bez ohledu na svou nevzdělanost dokáže zcela korektně provádět určité základní matematické úkony a úsudky.
Ta byla v době polemiky s Skinnerem a později v šedesátých letech obrovská. Chomsky tehdy dokázal, že operační podmiňování nemůže vysvětlit , jak se dítě naučí složitou strukturu jazyka. Dokázal to pomocí přesné formalizace typů jazyků, což byla revoluční myšlenka i když ovšem v tom předchůdce měl, ale to propojení bylo jeho. Byl to rozhodující hřebík do rakve tehdy zcela dominantního behaviorismu. Na Chomského kritiku Skinner až do konce svého život nedokázal odpovědět.
Jeho teorie, že lidé mají velmi specifické vrozené předpoklady naučit se jazyk, který má sice různé podoby ale jeden univerzální základ byla pravda zpochybněna, ale nedá se říci , že byla vyvrácena, to se terprve uvidí. Chomského otázka, jak se dítě během velmi krátké doby naučí složité gramatice jazyka z nedokonalých a fragmentárních dat, zůstává relevantní.
Chomsky byl myslím na počátku revoluce v kognitivních vědách, definitivní odpovědi asi nepřinesl, ale něco z radikality jeho otázek přetrvává dodnes.
Tohle je pochopitelně pohled psychologa, ne lingvisty. Ale kdysi jsem se opravdu několika zásadními pracemi Chomského prokousal. Není to lehké čtení a jeho myšlenky bývaly často reprodukovány tak, že se použil nějaký jeho zajímavě znějící termín v podobě, která nemá s původní myšlenkou nic společného.
Je pravda, že Chomsky už dnes lingvistice jako celku nedominuje. A je tomu tak dobře. Není to ovšem proto, že by se od Chomského všichni "odvrátili", generativní lingvistika je i nadále prosperujícím lingvistickým podoborem, v jehož rámci po celém světě pracují stovky, ne-li tisíce lingvistů. Je tomu spíše tak, že lingvistika se za ty roky rozrostla a diverzifikovala.