Noam Chomsky, nejznámější žijící lingvista, slaví devadesátiny

Noam Chomsky patří k nejvýraznějším osobnostem lingvistiky 20. století. Přinesl řadu kontroverzních myšlenek, které po určitou dobu dominovaly lingvistickému přemýšlení obecně a které daly vzniknout odlišným lingvistickým přístupům.

V pátek 7. prosince 2018 se dožívá devadesáti let Noam Chomsky. Patrně nejvíce pozornosti se mu při tomto jubileu dostane kvůli jeho levicově orientovaným politickým úvahám. Právě kvůli nim je znám širší veřejnosti a alespoň její částí je považován za pronikavého a inspirativního myslitele. V tomto textu se zaměřím na to, čím je Chomsky v očích širší veřejnosti rovněž, avšak spíše „nálepkovitě“. Každý, kdo zná Chomského, patrně ví, že je to lingvista. Troufnu si však říci, že jen málokdo ví, co to v Chomského případě vlastně znamená.

Měl bych upozornit, že jsem sice lingvista, ale nikoliv stoupenec Chomského lingvistických názorů. Stoupenci však existují a je možné, že by některé věci viděli jinak. Na jedné věci bychom se však určitě shodli. Noam Chomsky je takřka určitě světově nejznámějším žijícím lingvistou. Čím si tuto pozici vysloužil?

Do lingvistického povědomí vstoupil v 50. letech 20. století a v roce 1957 publikoval velmi důležitou práci Syntactic structures, která položila základ transformační, generativní gramatiky. Gramatiku zde Chomsky uchopil jako něco nezávislého na významu, což byla vcelku přelomová představa (zmiňme zde, že kniha Syntaktické struktury byla v roce 1966 vydána i česky), která si získala řadu zastánců a nedlouho poté také řadu odpůrců.

5598993589_fd5031307b_bNoam Chomsky je celosvětově známý především kvůli svým levicově orientovaným politickým úvahám. Foto Andrew Rusk

Gramatika v Chomského pojetí vlastně představovala algoritmus pro generování gramatických vět bez ohledu na jejich význam, smysluplnost či komunikační funkci. Ještě důležitějším krokem v jeho kariéře však byla o dva roky pozdější kritika behaviorismu, respektive recenze knihy Verbal behavior od Burrhuse F. Skinnera. O tomto textu se často píše jako o klíčovém podnětu pro vznik kognitivní psychologie a pro kognitivní obrat ve spřízněných disciplínách.

Chomsky zde poprvé formuloval svou představu, že člověk má určité obecné „předpoklady“ či „znalosti“ o jazyce již vrozené (geneticky zakódované), a tu pak rozvinul v dalších pracích. O lidské mysli pak někdy Chomsky s určitou nadsázkou mluví jako o „přístroji pro osvojení jazyka“ (Language Acquisition Device) a tuto představu obhajuje zejména argumentem o nedostatečnosti podnětů, který se později stal tématem četných vědeckých pojednání.

Jazykové podněty, které kolem sebe dítě slyší, ať je jeho prostředí jakkoliv jazykové bohaté, podle Chomského z principu nejsou dostačující pro to, aby si gramatiku daného jazyka osvojilo v její úplnosti a tak rychle, jak se to ve skutečnosti děje, a proto tedy potřebuje mít nějaké vstupní pomocné znalosti.

S představou jazyka jako vrozené schopnosti úzce souvisí Chomského myšlenka univerzální gramatiky. Chomsky celoživotně tvrdí, že všechny jazyky světa sdílí principiálně stejný systém (například že všechny jazyky rozlišují podmět a přísudek, nebo že všechny jazyky jsou schopny rekurze, tedy například vkládání vět do jiných vět) a že se liší jen povrchově, v nastavení tohoto systému (například v tom, zda je nutné vyjádřit či nevyjádřit podmět, ve slovosledu a podobně).

O tomto systému Chomsky tvrdí, že je zakotven v mozku, že je autonomní, a tedy není spjat s dalšími kognitivními funkcemi. Zároveň je na Chomského přístupu charakteristické, že ho programově nezajímá reálné užívání jazyka. Chomsky usiluje o elegantní formalistický popis idealizovaného systému, který se podle něj skrývá v lidské mysli, a to, jak se jazyk užívá, nepovažuje pro poznání podstaty jazyka (respektive pro lingvistickou teorii) za příliš podstatné.

Z toho důvodu je hlavní Chomského výzkumnou metodou introspekce, tedy typicky lingvistovo vlastní posouzení, zda v určitém jazyku je určitá věta gramatická, či nikoliv. Na základě takových introspektivních analýz pak lingvista dochází k závěrům o podobě univerzální gramatiky.

Dobově přitažlivé představy
Tyto Chomského myšlenky velmi významně rezonovaly jak v lingvistice, tak v psychologii, jakož i v různých pomezních disciplínách. Dobově šlo patrně o velice přitažlivé představy zejména kvůli proklamovanému radikálnímu odklonu od předchozích přístupů, jakým byl již zmiňovaný behaviorismus. Zároveň však lze říci, že prakticky všechny Chomského ústřední představy o jazyce byly z různých hledisek zpochybněny a mnoho lingvistů by se shodlo, že řada z nich byla i vyvrácena (Chomskému lze přičíst k dobrému, že sám z řady svých starších názorů ustoupil).

Kritika přicházela a dosud přichází z různých stran. Již v 70. letech byl chomskyánský přístup k syntaxi kritizován kvůli přílišném lpění na formální stránce a opomíjení sdělovaného významu. Z těchto kritik vzešla nejprve takzvaná kognitivní gramatika a posléze dnes hojně rozšířená konstrukční gramatika.

Představu univerzální gramatiky výrazně zpochybňuje lingvistická typologie a popisy nejrůznějších světových jazyků. V této oblasti je v dnešní době mnohem spíše zdůrazňována diverzita a ukazuje se, že se jazyky mezi sebou liší mnohem více, než se badatelé dříve domnívali. O některých jazycích se například tvrdí, že nerozlišují podstatná jména a slovesa, dokonce se zpochybňuje představa, že všechny jazyky světa jsou schopny rekurze.

Kritizována je i metodologie založená na introspekci, přičemž badatelé poukazují na to, že se různí mluvčí ve svých hodnoceních výrazně odlišují, že jsou introspektivní závěry často v konfliktu s reálným užíváním jazyka (mluvčí například říká, že je nějaká jazyková struktura negramatická, tedy že v daném jazyce neexistuje, sám ji však ve skutečnosti užívá) a že vlastně ani není možné do své mysli v pravém slova smyslu „nahlížet“.

S kritikou introspekce pak souvisí i kritika Chomského neempiričnosti a nezájmu o užívání jazyka, která je velmi silně traktována mimo jiné v korpusové lingvistice, jež pracuje s rozsáhlými soubory textů (ať už psaných, či mluvených) a své závěry o jazyce formuluje na základě jejich statistické analýzy.

I představa vrozenosti, jak je formulována Chomským, je problematická. Řada autorů se dnes kloní spíše k tomu, že jazyky jsou takové, jaké nám je mozek umožňuje mít, ale nikoliv takové, jak je to v mozku naprogramováno. Na základě dnešních neurovědních poznatků je prakticky vyloučeno, že by jazyk byl izolovaný systém v lidském mozku, spíše je velmi úzce spjat s dalšími kognitivními funkcemi a nelze ho od nich striktně oddělit.

Chomského vliv
Celkový vliv Chomského působení a jeho představ na současnou lingvistiku je obtížné zhodnotit. Je tomu tak i proto, že dnešní lingvistika má daleko k tomu, aby byla jedním celistvým oborem. Přesnější by bylo mluvit o tom, že existují nejrůznější disciplíny, které se věnují určitým aspektům jazyka či komunikace a které spolu ne vždy komunikují. U některých disciplín (jako třeba ve formální syntaxi či takzvané „teoretické lingvistice“) je Chomského vliv stále silný. Jiné disciplíny, jako třeba konstrukční gramatika, od svého počátku Chomského myšlenky kritizovaly a do značné míry se vlastně etablovaly v reakci na ně.

V dalších disciplínách (například v psycholingvistice) byly Chomského představy po dlouhou dobu živé a představovaly zdroj četných kritických diskusí; z dnešního hlediska je však jejich vliv spíše otázkou historickou. V neposlední řadě existují i lingvistické disciplíny, které se o Chomského a jeho názory nikdy výrazněji nezajímaly (třeba konverzační analýza).

Noam Chomsky jako lingvista patří k nejvýraznějším osobnostem lingvistiky 20. století. Přinesl řadu kontroverzních myšlenek, které po určitou dobu dominovaly lingvistickému přemýšlení obecně a které následně stimulovaly vznik odlišných lingvistických přístupů. Dnes má však vliv těchto myšlenek poměrně omezený dopad a troufnu si říci, že většinu badatelů ve většině lingvistických disciplín už ani nezajímají.

Na závěr bych rád explicitně dodal, že Chomského lingvistické práce nemají žádnou souvislost s jeho působením aktivistickým, jak ostatně sám na různých místech konstatuje. Existují badatelé, kteří se lingvistické poznatky snaží využít ve společenské či politické kritice a činí tak svým způsobem zajímavě (uvést lze třeba George Lakoffa a teorii konceptuálních metafor či Ruth Wodakovou a diskurzně historický přístup).

Chomsky však vždy věřil v to, že lingvistika je autonomní disciplína s vlastním předmětem zájmu. A také ji tak vždy praktikoval.

S tématem souvisí také text Co by na to řekl Noam Chomsky? který vyšel v DR 8. prosince 2018.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 7.Prosince 2018, 11:47:56

Ten Chomskyho předpoklad o určitých vrozených schopnostech či (jazykových) strukturách člověka respektive jeho mozku by dost úzce korespondoval s Platónovou vírou v "nesmrtelnou duši" - kdy tedy lidská duše nepřichází na svět jako nepopsaná tabula rasa, nýbrž už s určitými základními vědomostmi a schopnostmi, přenesené z "minulého života".

Platón za tím účelem nechá provést ten známý test s otrokem (tedy naprosto nevzdělaným člověkem), který nicméně bez ohledu na svou nevzdělanost dokáže zcela korektně provádět určité základní matematické úkony a úsudky.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Radikál Chomsky Sobota, 8.Prosince 2018, 06:29:15

Co přece jen Chomského vědeckou práci s jeho politickým aktivismem a kritikou médií snad propojuje, je radikálnost přístupu.

Ta byla v době polemiky s Skinnerem a později v šedesátých letech obrovská. Chomsky tehdy dokázal, že operační podmiňování nemůže vysvětlit , jak se dítě naučí složitou strukturu jazyka. Dokázal to pomocí přesné formalizace typů jazyků, což byla revoluční myšlenka i když ovšem v tom předchůdce měl, ale to propojení bylo jeho. Byl to rozhodující hřebík do rakve tehdy zcela dominantního behaviorismu. Na Chomského kritiku Skinner až do konce svého život nedokázal odpovědět.

Jeho teorie, že lidé mají velmi specifické vrozené předpoklady naučit se jazyk, který má sice různé podoby ale jeden univerzální základ byla pravda zpochybněna, ale nedá se říci , že byla vyvrácena, to se terprve uvidí. Chomského otázka, jak se dítě během velmi krátké doby naučí složité gramatice jazyka z nedokonalých a fragmentárních dat, zůstává relevantní.

Chomsky byl myslím na počátku revoluce v kognitivních vědách, definitivní odpovědi asi nepřinesl, ale něco z radikality jeho otázek přetrvává dodnes.

Tohle je pochopitelně pohled psychologa, ne lingvisty. Ale kdysi jsem se opravdu několika zásadními pracemi Chomského prokousal. Není to lehké čtení a jeho myšlenky bývaly často reprodukovány tak, že se použil nějaký jeho zajímavě znějící termín v podobě, která nemá s původní myšlenkou nic společného.

Radek Šimík - lingvista

Neděle, 9.Prosince 2018, 23:05:57

Díky Janu Chromému za hezký a vyvážený článek. Rád bych jen přidal pár slov k tématu, z pohledu praktikujícího "generativisty". Kromě toho, že Chomsky způsobil v lingvistice revoluci, která po dlouhá léta (a do určité míry až dodnes) způsobuje velké vášně, dal taky přímo vzniknout velmi produktivnímu lingvistickému podoboru zkoumajícím strukturu a gramatiku jazyka od fonologie až po sémantiku. Tento obor se za více než padesát let svého vývoje značně rozvětvil a je velmi různorodý. Je chybou domnívat se, že Chomsky je stále jeho jediným hybatelem, naprostá většina dnešní vědecké produkce v šířeji pojatém rámci generativní lingvistiky je na konkrétních pracech Chomského do značné míry nezávislá. I otázka nativismu je relevantní jen pro minimum praktikujících generativistů (jakkoliv to někteří považují za chybu). V neposlední řadě se generativní lingvistika v posledních deseti dvaceti letech velmi výrazně otevřela jiným (pod)oborům (zčásti i díky Chomskému, který ve svých vlastních pracích redukoval onu vrozenou část jazyka na naprosté minimum, s tím, že mnohé jazykové vlastnosti lze odvodit z těch obecně kognitivních, ne-li fyzikálních) a zejména metodám, přičemž už dnes není výjimkou, že hypotézy jsou testovány pomocí replikovatelných experimentů. Obor se tedy čím dál tím více odklání od oné příslovečné introspekce.

Je pravda, že Chomsky už dnes lingvistice jako celku nedominuje. A je tomu tak dobře. Není to ovšem proto, že by se od Chomského všichni "odvrátili", generativní lingvistika je i nadále prosperujícím lingvistickým podoborem, v jehož rámci po celém světě pracují stovky, ne-li tisíce lingvistů. Je tomu spíše tak, že lingvistika se za ty roky rozrostla a diverzifikovala.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.