V pátek 7. prosince 2018 se dožívá devadesáti let Noam Chomsky. Patrně nejvíce pozornosti se mu při tomto jubileu dostane kvůli jeho levicově orientovaným politickým úvahám. Právě kvůli nim je znám širší veřejnosti a alespoň její částí je považován za pronikavého a inspirativního myslitele. V tomto textu se zaměřím na to, čím je Chomsky v očích širší veřejnosti rovněž, avšak spíše „nálepkovitě“. Každý, kdo zná Chomského, patrně ví, že je to lingvista. Troufnu si však říci, že jen málokdo ví, co to v Chomského případě vlastně znamená.

Měl bych upozornit, že jsem sice lingvista, ale nikoliv stoupenec Chomského lingvistických názorů. Stoupenci však existují a je možné, že by některé věci viděli jinak. Na jedné věci bychom se však určitě shodli. Noam Chomsky je takřka určitě světově nejznámějším žijícím lingvistou. Čím si tuto pozici vysloužil?

Do lingvistického povědomí vstoupil v 50. letech 20. století a v roce 1957 publikoval velmi důležitou práci Syntactic structures, která položila základ transformační, generativní gramatiky. Gramatiku zde Chomsky uchopil jako něco nezávislého na významu, což byla vcelku přelomová představa (zmiňme zde, že kniha Syntaktické struktury byla v roce 1966 vydána i česky), která si získala řadu zastánců a nedlouho poté také řadu odpůrců.

↗

Noam Chomsky je celosvětově známý především kvůli svým levicově orientovaným politickým úvahám. Foto Andrew Rusk

Gramatika v Chomského pojetí vlastně představovala algoritmus pro generování gramatických vět bez ohledu na jejich význam, smysluplnost či komunikační funkci. Ještě důležitějším krokem v jeho kariéře však byla o dva roky pozdější kritika behaviorismu, respektive recenze knihy Verbal behavior od Burrhuse F. Skinnera. O tomto textu se často píše jako o klíčovém podnětu pro vznik kognitivní psychologie a pro kognitivní obrat ve spřízněných disciplínách.

Chomsky zde poprvé formuloval svou představu, že člověk má určité obecné „předpoklady“ či „znalosti“ o jazyce již vrozené (geneticky zakódované), a tu pak rozvinul v dalších pracích. O lidské mysli pak někdy Chomsky s určitou nadsázkou mluví jako o „přístroji pro osvojení jazyka“ (Language Acquisition Device) a tuto představu obhajuje zejména argumentem o nedostatečnosti podnětů, který se později stal tématem četných vědeckých pojednání.

Jazykové podněty, které kolem sebe dítě slyší, ať je jeho prostředí jakkoliv jazykové bohaté, podle Chomského z principu nejsou dostačující pro to, aby si gramatiku daného jazyka osvojilo v její úplnosti a tak rychle, jak se to ve skutečnosti děje, a proto tedy potřebuje mít nějaké vstupní pomocné znalosti.

S představou jazyka jako vrozené schopnosti úzce souvisí Chomského myšlenka univerzální gramatiky. Chomsky celoživotně tvrdí, že všechny jazyky světa sdílí principiálně stejný systém (například že všechny jazyky rozlišují podmět a přísudek, nebo že všechny jazyky jsou schopny rekurze, tedy například vkládání vět do jiných vět) a že se liší jen povrchově, v nastavení tohoto systému (například v tom, zda je nutné vyjádřit či nevyjádřit podmět, ve slovosledu a podobně).

O tomto systému Chomsky tvrdí, že je zakotven v mozku, že je autonomní, a tedy není spjat s dalšími kognitivními funkcemi. Zároveň je na Chomského přístupu charakteristické, že ho programově nezajímá reálné užívání jazyka. Chomsky usiluje o elegantní formalistický popis idealizovaného systému, který se podle něj skrývá v lidské mysli, a to, jak se jazyk užívá, nepovažuje pro poznání podstaty jazyka (respektive pro lingvistickou teorii) za příliš podstatné.

Z toho důvodu je hlavní Chomského výzkumnou metodou introspekce, tedy typicky lingvistovo vlastní posouzení, zda v určitém jazyku je určitá věta gramatická, či nikoliv. Na základě takových introspektivních analýz pak lingvista dochází k závěrům o podobě univerzální gramatiky.

Dobově přitažlivé představy

Tyto Chomského myšlenky velmi významně rezonovaly jak v lingvistice, tak v psychologii, jakož i v různých pomezních disciplínách. Dobově šlo patrně o velice přitažlivé představy zejména kvůli proklamovanému radikálnímu odklonu od předchozích přístupů, jakým byl již zmiňovaný behaviorismus. Zároveň však lze říci, že prakticky všechny Chomského ústřední představy o jazyce byly z různých hledisek zpochybněny a mnoho lingvistů by se shodlo, že řada z nich byla i vyvrácena (Chomskému lze přičíst k dobrému, že sám z řady svých starších názorů ustoupil).

Kritika přicházela a dosud přichází z různých stran. Již v 70. letech byl chomskyánský přístup k syntaxi kritizován kvůli přílišném lpění na formální stránce a opomíjení sdělovaného významu. Z těchto kritik vzešla nejprve takzvaná kognitivní gramatika a posléze dnes hojně rozšířená konstrukční gramatika.

Představu univerzální gramatiky výrazně zpochybňuje lingvistická typologie a popisy nejrůznějších světových jazyků. V této oblasti je v dnešní době mnohem spíše zdůrazňována diverzita a ukazuje se, že se jazyky mezi sebou liší mnohem více, než se badatelé dříve domnívali. O některých jazycích se například tvrdí, že nerozlišují podstatná jména a slovesa, dokonce se zpochybňuje představa, že všechny jazyky světa jsou schopny rekurze.

Kritizována je i metodologie založená na introspekci, přičemž badatelé poukazují na to, že se různí mluvčí ve svých hodnoceních výrazně odlišují, že jsou introspektivní závěry často v konfliktu s reálným užíváním jazyka (mluvčí například říká, že je nějaká jazyková struktura negramatická, tedy že v daném jazyce neexistuje, sám ji však ve skutečnosti užívá) a že vlastně ani není možné do své mysli v pravém slova smyslu „nahlížet“.

S kritikou introspekce pak souvisí i kritika Chomského neempiričnosti a nezájmu o užívání jazyka, která je velmi silně traktována mimo jiné v korpusové lingvistice, jež pracuje s rozsáhlými soubory textů (ať už psaných, či mluvených) a své závěry o jazyce formuluje na základě jejich statistické analýzy.

I představa vrozenosti, jak je formulována Chomským, je problematická. Řada autorů se dnes kloní spíše k tomu, že jazyky jsou takové, jaké nám je mozek umožňuje mít, ale nikoliv takové, jak je to v mozku naprogramováno. Na základě dnešních neurovědních poznatků je prakticky vyloučeno, že by jazyk byl izolovaný systém v lidském mozku, spíše je velmi úzce spjat s dalšími kognitivními funkcemi a nelze ho od nich striktně oddělit.

Chomského vliv

Celkový vliv Chomského působení a jeho představ na současnou lingvistiku je obtížné zhodnotit. Je tomu tak i proto, že dnešní lingvistika má daleko k tomu, aby byla jedním celistvým oborem. Přesnější by bylo mluvit o tom, že existují nejrůznější disciplíny, které se věnují určitým aspektům jazyka či komunikace a které spolu ne vždy komunikují. U některých disciplín (jako třeba ve formální syntaxi či takzvané „teoretické lingvistice“) je Chomského vliv stále silný. Jiné disciplíny, jako třeba konstrukční gramatika, od svého počátku Chomského myšlenky kritizovaly a do značné míry se vlastně etablovaly v reakci na ně.

V dalších disciplínách (například v psycholingvistice) byly Chomského představy po dlouhou dobu živé a představovaly zdroj četných kritických diskusí; z dnešního hlediska je však jejich vliv spíše otázkou historickou. V neposlední řadě existují i lingvistické disciplíny, které se o Chomského a jeho názory nikdy výrazněji nezajímaly (třeba konverzační analýza).

Noam Chomsky jako lingvista patří k nejvýraznějším osobnostem lingvistiky 20. století. Přinesl řadu kontroverzních myšlenek, které po určitou dobu dominovaly lingvistickému přemýšlení obecně a které následně stimulovaly vznik odlišných lingvistických přístupů. Dnes má však vliv těchto myšlenek poměrně omezený dopad a troufnu si říci, že většinu badatelů ve většině lingvistických disciplín už ani nezajímají.

Na závěr bych rád explicitně dodal, že Chomského lingvistické práce nemají žádnou souvislost s jeho působením aktivistickým, jak ostatně sám na různých místech konstatuje. Existují badatelé, kteří se lingvistické poznatky snaží využít ve společenské či politické kritice a činí tak svým způsobem zajímavě (uvést lze třeba George Lakoffa a teorii konceptuálních metafor či Ruth Wodakovou a diskurzně historický přístup).

Chomsky však vždy věřil v to, že lingvistika je autonomní disciplína s vlastním předmětem zájmu. A také ji tak vždy praktikoval.

S tématem souvisí také text Co by na to řekl Noam Chomsky? který vyšel v DR 8. prosince 2018.