Doc. PhDr. Iva Šmídová, Ph.D., působí na katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Výzkumně i pedagogicky se zaměřuje na výzkum maskulinit, sociologii medicíny, zdraví a nemoci a nyní i umírání. Dříve se věnovala také genderovým aspektům vzdělávání a sociologii rodiny. Od roku 2017 je členkou výkonného výboru Genderové expertní komory ČR.

V čem podle vás spočívá význam genderových studií pro společnost?

Společenské vědy nabízejí náhled na život ve společnosti i na její fungování. Porozumění mechanismům toho, proč a jak společnost funguje nebo nefunguje je přínosné, a to ať už se zaměříme na celek nebo jednotlivé instituce jako je rodina nebo škola.

Abychom společnosti porozuměli, je potřeba pochopit, jak zavádějící jsou různé formy předporozumění — právě k zpochybnění tohoto předporozumění nabízejí společenské vědy celou škálu přístupů. Genderová studia jsou takovým přístupem, a proto by měla být standardní součástí společenských věd. Nevadilo by mi, pokud by namísto genderových studií problémy, pro jejichž řešení jsou užitečné feministické přístupy, zkoumala třeba sociologie. Jenže kategorie jako nerovnost, uznání, reprezentaci či násilí neumí konvenční sociologie často dobře uchopit. Proto jsou genderová studia potřeba.

V Brně učíme studující přemýšlet o genderu na třech rovinách, které jsou navzájem propojené — symbolická rovina, dělba práce a individuální rovina. I v hospodské debatě o tom, „k čemu jsou holky na světě“, musí nakonec každý uznat, že zná spoustu holek, které se vymykají — nenosí copánky a nechtějí být maminky. A že přeci nepředstavují hrozbu. V té hospodě se pak ale špatně vysvětluje, jak moc jsou taková genderová očekávání určovaná společenskými strukturami a kolik energie stojí je rozvolňovat nebo překonávat.

S jakými genderovými očekáváními se podle vás člověk nejčastěji setkává?

Když moje dcery končily základní školu, narazila jsem na příručku Od advokáta po zedníka, která měla pomáhat s výběrem školy a budoucího zaměstnání pro děti. Jako matka dvou dcer jsem se tou knihou ale vůbec necítila oslovená, její titul pěkně dokládá, že gender je součástí jazyka, který systematicky přehlíží ženy.

Knížku přitom vydal Albatros, tedy renomované nakladatelství. Napsala jsem do redakce, která mě zkontaktovala přímo s autorem. Chtěla jsem vědět, jestli je příručka určená jenom pro kluky a pokud ne, proč se nejmenuje třeba Od automechanika po zdravotní sestru. Autor to neměl promyšlené, hájil se generickým maskulinem, ale v knížce byla právě i ta zdravotní sestra, takže generické maskulinum sám nedodržoval. Odmítl však uznat, že by to mohl být problém.

Máte za sebou výzkum v oblasti vzdělávání, reprodukční medicíny a řadě dalších témat. Čemu se výzkumně věnujete nyní?

Zkoumám perinatální ztrátu, což je výzkum na pomezí studií reprodukční medicíny a praxe v České republice a výzkumu způsobů rozloučení, umírání a smrti. Navazuji tak na svůj minulý výzkum na téma praktik porodů v nemocničním prostředí především z pohledu nemocničního personálu.