„Dobrý den! Vy jste první člověk, kterého dnes rád slyším,“ hlesne do telefonu přátelsky poslanec za STAN a starosta Kolína Vít Rakušan. A já se cítím samozřejmě polichocená, ale také mírně v rozpacích. Je v pořádku, aby politik slyšel novinářku rád?

Mnohé se objasní o pár dní později, když zjišťuji, že poslanecký klub STAN sídlí ve Sněmovně na stejném podlaží jako SPD a obrovský banner posetý logy politické party Tomia Okamury je první věc, kterou šestice poslanců STANu vidí, když vystoupí z výtahu. Ale ani tím se asi nevysvětluje vše.

Totiž: na podzim 2014 jsem to byla já, kdo jako první z novinářů navštívil Víta Rakušana v pracovně na radnici, abych napsala o „kolínském zázraku”. Změna pro Kolín, Rakušanův politický projekt, tehdy získala fantastických 64 % procent hlasů.

Vybavuji si, jak při našem rozhovoru v jeden moment — ve vší skromnosti, která je mu podle mého názoru vlastní — připustil, že byl připravený na větší zájem médií. Můj respekt k Rakušanově práci a vedle toho jeho ocenění, že jsme si jí v DR všimli, založili zkrátka na vzájemné sympatie. A ty se patří před čtenáři přiznat.

V komunálních volbách v roce 2014 měla za sebou Změna pro Kolín již jedno volební období na radnici. O čtyři roky dříve, se na ni dostali tak trochu zadarmo s necelými 24 % hlasů. Politických subjektů, které se v komunálu explicitně distancují od — po babišovsku řečeno — tradičních stran, je přehršel. Pravicovost, levicovost, stranickost, nestranickost — traduje se, že to vše na úrovni obcí není tak podstatné, jako reálná práce, kterou mají komunální politici za sebou.

Stalo se také trochu sázkou na jistotu, dá-li se do názvu kandidátky právě něco jako „změna“. Ale název samozřejmě není vše a distanc od tradičních stran funguje hlavně tehdy, jsou-li s nimi občané skutečně nespokojení. Jako tomu bylo právě v Kolíně před rokem 2010.

Zopakujme, co jsem tehdy v roce 2014 psali: Kolín byl fenomenálně zadlužený. Místostarosta a poslanec za ODS Roman Pekárek byl odsouzen za korupci související s prodejem kolínských pozemků na pět let.

Ve městě vládla blbá nálada a nedůvěra v politiky. S masivním dluhem v zádech se navíc neinvestovalo a řada věcí viditelně chátrala. Porazit strůjce takového stavu ve volbách může být hračka, máte-li neokoukanou tvář a působíte-li sympaticky.

Ale nezklamat voliče svým politickým výkonem, to už je něco jiného. Spoluobčany ve městě, kde si všichni vidí do oken a do talíře, nejde omámit politickým marketingem ani sebelepší komunikací na sociálních sítích. Lidi si mohu snadno a na vlastní oči ověřit zda to, co říkáte, skutečně platí.

Změně pro Kolín se to povedlo zřejmě nad očekávání občanů, protože ji v roce 2014 odměnili již zmíněnými 64 %. Důvodem, proč se do Kolína vrátit a znovu se zajímat, jak to dělají, že jsou tak dobří, je, že letos na podzim tento výsledek zopakovali.

S poctivostí nejdál dojdeš

Přitom důvodů, proč by to Změně pro Kolín nemělo napotřetí takhle vyjít, by se pár našlo. Vít Rakušan se stal ve třetím roce svého druhého funkčního období na radnici poslancem parlamentu za STAN, což by mohli občané Kolína brát trochu jako zradu — a opozice toto téma samozřejmě Rakušanovi nedala zadarmo. Faktem ale zůstává, že na zasedání zastupitelstva starosta chyběl všeho všudy jednou a traduje se o něm, že do kanceláře na radnici přichází ráno jako první a odchází jako poslední — což se kritizuje těžko.

Mezi lety 2016—2017 se také ohřál ve funkci prvního náměstka hejtmanky středočeského kraje Jaroslavy Jermanové (ANO). Svůj pohled na to, proč byli z koalice vyhozeni a nahrazeni „starými strukturami“, poutavě vysvětluje ve svém deníkovém textu, který publikujeme v DR.

V křesle své poslanecké kanceláře na Malostranském náměstí během pauzy při schůzi sněmovny, říká, že aniž by měl pocit, že cokoliv v té či oné funkci zanedbává, vidí, že kdyby „neměl“ Kolín, byla by to spíš práce poslance, kde by si mohl na sebe nabrat ještě více agendy.

V roli poslance se Rakušan také nedrží zpátky v tématech, která štěpí českou společnost: Miloš Zeman, Andrej Babiš, zahraniční politika, uprchlíci. Několikrát ostře kritizoval kroky Miloše Zemana, ještě ke všemu kolínského rodáka. Zastává se menšin. V rozhovoru pro časopis Respekt řekl, že jako starosta nebude ustupovat hlasu, který „má v sobě a priori sousedskou nesnášenlivost, ať už motivovanou rasově, sociálně nebo jakkoli, to prostě nejde“.

Pokud jde o uprchlíky, opakuje, že by mu stačil měsíc, aby město připravil na příchod a hladké přijetí syrské rodiny. Však taky mají v Kolíně s migrací zkušenost, argumentuje sebejistě.